České Budějovice

Z Multimediaexpo.cz

České Budějovice (německy: Budweis, popřípadě Böhmisch Budweis) jsou statutární město a správní a kulturní metropole Jihočeského kraje. Žije zde asi 96 tisíc^[1] obyvatel. Leží v Českobudějovické pánvi na soutoku řek Vltava a Malše a nachází se v nich řada historických památek a muzeí. Pro ně a blízkost dalších historicky cenných míst (Hluboká nad Vltavou, Český Krumlov, Zlatá Koruna, Vyšší Brod atd.) jsou častým cílem turistů. Ve městě sídlí Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a biskup římskokatolické českobudějovické diecéze.

Obsah 1 Jméno 2 Historie 3 Geografie, klima a přírodní zajímavosti 3.1 Poloha 3.2 Podnebí 3.3 Povodně 3.4 Přírodní zajímavosti ve městě a okolí 4 Obyvatelstvo 4.1 Složení obyvatelstva 4.2 Náboženský život 5 Kultura, umění a turistika 6 Městská správa a politika 6.1 Členění města 6.2 Městem pohlcené obce 7 Doprava 8 Školství, věda a výzkum 9 Vazební věznice České Budějovice 10 Významné podniky 11 Lokální média 12 Sport 13 Významné postavy Českých Budějovic 14 Partnerská města 15 Literatura 16 Reference 17 Externí odkazy

Jméno

Jméno města se odvíjí od staré osady Budivojovice. V průběhu věků výslovnost a transkripce jména mírně kolísala (v jihočeském nářečí se říká Buděj(i)ce), přídomek České se začal objevovat v průběhu husitských válek, původně stejnou měrou v češtině i němčině (Böhmisch Budweis) a v čistě územním smyslu. Od poloviny 18. století, kdy kulminovalo národnostní pnutí a název začal být brán i z národnostního pohledu, však došlo k diferenciaci: zatímco čeština dále používala České Budějovice, u Němců převážilo jméno bez přídomku^[2] (záměna nehrozila, Moravské Budějovice jsou německy Budwitz). Tento stav už přetrval navzdory tomu, že v roce 1920 československé úřady za oficiální jméno města vyhlásily České Budějovice a Böhmisch Budweis v němčině.^[2][3] Za protektorátu bylo oficiální jméno naopak pouze Budweis v němčině a Budějovice v češtině.^[2] Latinský název města je Budvicium.

Historie

Související informace můžete najít také v článku: Dějiny Českých Budějovic

České Budějovice nechal založit český král Přemysl Otakar II. v roce 1265; lokaci a projekci města provedl králův rytíř Hirzo. Nové královské město mělo představovat doposud chybějící základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků). Tento účel po většinu času zdatně plnilo, což bylo důvodem několikasetletého nepřátelství mezi těmito dvěma „lokálními mocnostmi“, které pouze v průběhu husitských válek potlačil společný mocný nepřítel – husité.

Během husitských válek i po nich Budějovice upadaly kvůli neuspořádaným poměrům v zemi, které od nich odklonily obchodní cesty. Po mimořádném rozkvětu města (zejména díky rozsáhlé těžbě stříbra a příjmům z vaření piva, obchodu se solí, suknem či rybníkářství) v relativně klidném 16. století Budějovice opět čelily těžkým časům, za českého stavovského povstání stály na straně císaře a přečkaly několikeré obležení. Ač šlo o celkově neradostnou dobu, Budějovičtí jí využili k likvidaci konkurenčního Rudolfova. Během třicátých let se díky bojům ve středních a severních Čechách staly Budějovice dočasně hlavním městem, do kterého se přesunuly některé důležité úřady z Prahy. V červenci 1641 vypukl ve Budějovicích požár a popelem lehly 2/3 města.

Budějovice zažily okupaci vojsky bavorského kurfiřta Karla Albrechta během první slezské války a boje mezi habsburskými vojsky a francouzskou armádou mezi Budějovicemi a Hlubokou v roce 1742. Během druhé slezské války v okolí Budějovic sváděly boje rakouská a pruská armáda, město přitom bylo dočasně Prusy obsazeno. Od té doby se mu boje vyhýbaly. Město nabylo na významu v roce 1785, kdy se stalo sídlem biskupa nově vzniklé diecéze českobudějovické.

Další výrazný vzestup Budějovic nastal na počátku 20. století, když sem přesídlila správa kraje z Písku a Tábora. Z málo významného devítitisícového města se díky tomu a železnici stalo důležité centrum.

Ustavení Československa se v Budějovicích obešlo bez problémů, právě přes Budějovice se Tomáš Garrigue Masaryk 17. prosince 1918 vrátil do vlasti.^[4] Tímto také ve městě získalo rozhodující slovo české obyvatelstvo, kterýžto stav trval až do okupace města jednotkami Wehrmachtu 15. března 1939. Okupační správa poté rychle zlikvidovala českou obecní samosprávu (budějovické zastupitelstvo muselo ukončit činnost 17. března). Vrcholné posty na městských úřadech ovládli Němci.

Na konci druhé světové války v březnu 1945 se Budějovice dvakrát staly cílem náletů amerického letectva, které značně poškodily město a způsobily velké ztráty na životech. V květnu německá posádka město bez boje vyklidila a přenechala je sovětským jednotkám. Poválečné vysídlení Němců z Československa postihlo asi 7 500 lidí (přibližně 16% obyvatelstva).

1. ledna 1949 se České Budějovice staly správním centrem nově zřízeného Českobudějovického kraje, při další správní reformě se staly 1. července 1960 centrem Jihočeského kraje. V roce 2000 se staly hlavním městem nového Budějovického kraje, který byl v květnu 2001 přejmenován na Jihočeský kraj.

V srpnu 2002 postihly Budějovicko mohutné povodně, při nichž Malše a Vltava zaplavily velkou část města včetně historického centra a způsobily značné škody.

Geografie, klima a přírodní zajímavosti

Poloha

České Budějovice leží na soutoku řek Malše a Vltava v jihovýchodní části Českobudějovické pánve. Ta se táhne severně a severozápadně od města a je bohatá na rybníky. Z ostatních směrů je Českobudějovická pánev v relativní blízkosti města zřetelně ohraničena terénními vyvýšeninami: Lišovský práh ji na severovýchodě odděluje od Třeboňské pánve, na jihovýchodě a jihu se nachází podhůří Novohradských hor, na jihozápadě a západě pak podhůří Šumavy, konkrétně Blanský les s Kletí.

Podnebí

Budějovické podnebí je mírně teplé, vlhké a s mírnou zimou. Projevuje se efekt blízkých pohoří Šumava, Novohradské hory a slabě i vliv Alp, což způsobuje fénové efekty při jižních a jihovýchodních větrech (srážkový stín a zvýšení teploty), na druhé straně k opačnému efektu dochází při severních a severozápadních větrech. Nejčastěji zde vanou západní a severozápadní větry, významný je i podíl větrů východních a jihovýchodních.

Poloha na dně mělké široké pánve omezuje proudění vzduchu, což je patrné za zimních inverzí. Rybníky v okolí způsobují časté a husté mlhy zejména v severozápadní části města. Hustá zástavba a široké betonové či vydlážděné plochy způsobují obecně nižší rychlost větru a vyšší teploty v centru města (oproti městským okrajům).

Dlouhodobý roční průměr teplot (pro období 1886–2004) činí 8,1 °C, nejnižší naměřená teplota vzduchu -42,2 °C^[5] (11. únor 1929 v Litvínovicích, asi 1 km od Budějovic), nejvyšší 37,8 °C (27. červenec 1983). Mrzne v průměru 111 dnů v roce, celodenní mrazy trvají v průměru 31 dní v roce. V průměru je 6 tropických dnů ročně. Dlouhodobý průměrný úhrn srážek na rok činí 623 mm, většina z nich spadne v létě. Rekordní denní úhrn srážek pochází z 25. srpna 1925 (127,7 mm), měsíční z povodňového srpna 2002 (403,5 mm).

Povodně

Poloha v mělké pánvi na soutoku dvou velkých řek vystavuje České Budějovice značnému riziku povodní. Nejčastěji se rozvodňovaly Dobrovodský potok a Malše. Lokální deště způsobují často problémy též v severozápadní části města (zejména v okolí ulice Branišovská), kde při větších srážkách kanalizace nestíhá odvádět vodu stékající z okolních mírně výše položených polí, na což doplácí i kampus Jihočeské univerzity.

Z kronik jsou známy četné případy velkých povodní, kdy voda zaplavila centrum města a způsobila rozsáhlé škody na městském opevnění. V první čtvrtině 20. století byly povodně omezeny regulací vodních toků (Malše, Vltava) či dokonce jejich přesměrováním (Dobrovodský potok). Velké povodně se i přesto vyskytly v lednu 1920, srpnu 1925, březnu 1940 a červenci 1954. Riziko povodní od Vltavy výrazně pokleslo na konci 50. let, kdy byla postavena vodní nádrž Lipno. Město tak postihly až pětisetletá povodeň v srpnu 2002, největší v historii Českých Budějovic (průtok vody Malší a Vltavou byl deset až patnáctkrát vyšší oproti průměru a asi o polovinu vyšší než při rozsahem následujících povodních z let 1888 a 1890). Při všech těchto povodních trpělo jak centrum města, tak některé jeho další části (obzvlášť exponovaná je Havlíčkova kolonie podél Malše).

Přírodní zajímavosti ve městě a okolí

• Přírodní rezervace Vrbenské rybníky na severozápadním okraji města
• Přírodní památka Tůně u Špačků na jižním okraji města na břehu Malše
• Stromovka – park na západojihozápad od centra města (významný krajinný prvek)
• Památné stromy: jinan dvoulaločný u piaristického kláštera, lípa malolistá u plaveckého stadionu, jinan dvoulaločný v areálu Lannovy loděnice, buk lesní červenolistý v Dukelské ulici.
• park Na Sadech – parčík v centru města s kolonií havranů polních
• Chráněná krajinná oblast Blanský les – západně a jihozápadně od města

Obyvatelstvo

Složení obyvatelstva

Rok	Obyvatel
1900	45 778
1910	55 099
1921	57 869
1930	59 477
1950	56 132
1961	64 661
1970	76 699
1980	88 448
1991	97 243
2001	97 339

Drtivá většina budějovických obyvatel jsou Češi (94,9 % podle sčítání lidu 2001). Významnou etnickou menšinu tvoří Romové, kteří se ovšem většinou hlásí k české národnosti (oproti odhadovanému počtu necelých 2000 Romů se k romské národnosti přihlásilo v roce 2001 jen 125 obyvatel). Počet obyvatel slovenské národnosti (1,15 %) je pod celostátním průměrem.

V minulosti byl významný podíl Němců. Poměr německého a českého obyvatelstva kolísal od založení Budějovic po asi 16. století, kdy Němci získali značnou převahu jak v celkovém počtu obyvatel, tak v řadách vedoucích představitelů města (nutno však dodat, že národnosti se až do 19. století obecně nepřikládal velký význam a asi nejvýraznější projev národnostního rozštěpení města spočíval v tom, že zaměstnávalo dva písaře, českého a německého). K výrazné politické a společenské polarizaci došlo až v polovině 19. století. Tehdy také začal klesat podíl Němců v Budějovicích díky vyšší porodnosti Čechů a zejména příchodu nových obyvatel z českého venkova. V roce 1880 se už poměr vyrovnal a v roce 1930 klesl podíl německého obyvatelstva na 14 %. Německá menšina přestala ve městě existovat po druhé světové válce, kdy byla drtivá většina obyvatel německé národnosti vysídlena do Rakouska či Německa.

Druhou výraznou etnickou menšinu v historii města představovali Židé. První židovské rodiny se v Budějovicích usídlily v roce 1341, na počátku 16. století však byly Židům odebrány děti a dospělí vyhnáni z města. Až v roce 1849 byly státní i městské protižidovské restrikce zrušeny. Na přelomu 19. a 20. století činil podíl Židů mezi obyvateli města 4-6 %, pak výrazně klesl kvůli emigraci a patrně i opouštění židovského náboženství a zvyků v rámci asimilace s ostatním obyvatelstvem. Při sčítání lidu v roce 1930 se přihlásilo k židovské národnosti již jen 168 osob. Židovská menšina přestala ve městě existovat za druhé světové války, kdy se většina budějovických Židů stala obětí holokaustu a zbytek se rozprchl po světě.

Na demografické složení Českých Budějovic má v akademickém roce výrazný vliv Jihočeská univerzita (v roce 2008 měla přes 11 000 posluchačů^[6]). Přespolní studenti bydlí na kolejích nebo si pronajímají byty především na blízkém sídlišti Máj, často v ulici Václava Volfa a okolí, kde jsou vzhledem k vysoké koncentraci problematických obyvatel nižší nájemné i ceny bytů.^[7]

Náboženský život

Podrobnější informace naleznete na stránce: Českobudějovické kostely a modlitebny

Jako v celé republice je většina obyvatel Českých Budějovic bez vyznání (58,6 % z 97 339 v roce 2001), dalších 12,6 % obyvatel při sčítání lidu v roku 2001 vyznání neuvedlo.^[8]

Nejsilnějším náboženstvím je římskokatolická církev, k níž se hlásí 23,9 % obyvatel.^[8] Její pozici posiluje, že město je centrem českobudějovické diecéze a působí v něm několik katolických řádů a kongregací: salesiáni, petríni, tzv. petrinky a Školské sestry Notre Dame. (V historii byly ve městě zastoupeny i řády dominikánů, piaristů, redemptoristů, kapucínů a boromejek.) Významnou roli hraje katolické školství, které v Českých Budějovicích tvoří 2 mateřské, 1 základní škola a Biskupské gymnázium J. N. Neumanna; důležitá je také Teologická fakulta Jihočeské univerzity. Mimoto v Budějovicích působí Salesiánské středisko mládeže.

Následují církev československá husitská (1180 členů), českobratrská církev evangelická (505), pravoslavná církev (146) a Svědkové Jehovovi (176).^[8] Církev bratrská sice není v Budějovicích příliš zastoupena, ale sídlí zde její samostatný sbor, jehož hlavní modlitebna je centrem pro celou oblast jižních Čech. Aktivní vyhledávání nových věřících pomocí podomních pochůzek ve městě provádějí ve velkém rozsahu Svědkové Jehovovi a zejména mormoni.

V historii hrála významnou roli i židovská komunita, ovšem ta zanikla během holokaustu, a monumentální synagoga byla okupačními úřady zbořena. Její velký model je k vidění ve vstupní hale společnosti E.ON přímo naproti místu, kde stávala.

Kultura, umění a turistika

České Budějovice jsou častým cílem turistů z Německa, Rakouska, ale též Asie a odjinud. Jednak samy mají mnoho cenných historických památek, jednak jsou přirozeným centrem turisticky atraktivního Jihočeského kraje a zastávkou po cestě do Krumlova. Největší turistické atrakce soustřeďuje městská památková rezervace v historickém centru (Piaristické náměstí, přilehlý dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie, Náměstí Přemysla Otakara II. se Samsonovou kašnou a radnicí, Černá věž, katedrála svatého Mikuláše atd.).

Městské divadlo se nazývá Jihočeské divadlo České Budějovice. Vedle činohry má i operní, loutkoherecký a baletní soubor.

Ve městě se nachází Jihočeské muzeum, Muzeum koněspřežky, Jihočeské motocyklové muzeum, Budvar muzeum České Budějovice a Muzeum energetiky.

V blízkém okolí Budějovic leží Hluboká nad Vltavou s jedním z nejnavštěvovanějších českých zámků a ves Hosín se známým kostelem. Významné je též bývalé hornické městečko Rudolfov s naučnou stezkou v okolí a obec Dobrá Voda s barokním kostelem Panny Marie Bolestné.

Turistické atraktivitě města odpovídá velké množství hotelů a penzionů; známý Grandhotel Zvon stojí přímo na náměstí. Severně od centra stojí Hotel Gomel, výšková stavba z roku 1982 pojmenovaná podle ruského názvu družebního běloruského městě Homel.

V srpnu 2008 představil Jan Kaplický návrh koncertní síně.^[9] Jednalo by se o největší moderní stavbu ve městě.

Městská správa a politika

České Budějovice jsou statutární město s magistrátem a primátorem. Zastupitelstvo města má 45 členů, rada dohromady 11.

České Budějovice jsou baštou ODS. Zvítězila ve všech komunálních volbách od r. 1994, kdy měla primátora. V letech 1998-2002 však byla v opozici, neboť se proti ní sjednotily KDU-ČSL, ČSSD, US a KSČM, které tak ovládly vedení města (na čemž nic nezměnily ani mimořádné volby v červnu 1999, vyvolané hromadnou rezignací 16 zastupitelů ODS v prosinci 1998). Po volbách 2002 ODS uzavřela koalici s KDU-ČSL, které zůstal primátor; učinila tak i v roce 2006, kdy získala těsnou většinu v zastupitelstvu (23) a primátora. ODS dlouhodobě dominuje i ve volbách de Sněmovny a všechny senátní volby (obvod č. 14, zahrnuje i východní část budějovického okresu a západní cíp jindřichohradeckého, volby r. 2000 atd.) vyhrál Jiří Pospíšil. ODS v Budějovicích a přilehlých městech zvítězila dokonce i v jinak všeobecně neúspěšných volbách do krajských zastupitelstev v roce 2008, ani to ovšem nezabránilo její celkové porážce v rámci Jihočeského kraje.^[10]

Členění města

České Budějovice jsou statutární město, ale nemají žádnou městskou část, přestože se objevují návrhy na vlastní samosprávu levého břehu Vltavy (Sídliště Vltava, Máj, Čtyři Dvory). K městu se v minulosti připojily některé okolní obce, které byly později administrativně sloučeny do sedmi místních částí. Z některých obcí zůstalo zachováno vlastní katastrální území.

Město se v současnosti skládá z 11 katastrálních území. Dvě z nich, Kaliště a Třebotovice tvoří exklávu. Na nich leží 7 místních částí.

• České Budějovice 1 (k. ú. České Budějovice 1) - vnitřní město – městská památková rezervace
• České Budějovice 2 (k. ú. České Budějovice 2, České Vrbné a Haklovy Dvory) - Čtyři Dvory, sídliště Šumava, sídliště Vltava, sídliště Máj
• České Budějovice 3 (k. ú. České Budějovice 3) - Pražské předměstí, Kněžské Dvory, Nemanice
• České Budějovice 4 (k. ú. České Budějovice 4) - Husova kolonie, Nové Vráto
• České Budějovice 5 (k. ú. České Budějovice 5, Kaliště u Českých Budějovic, Třebotovice) - Suché Vrbné, Pohůrka
• České Budějovice 6 (k. ú. České Budějovice 6) - Havlíčkova kolonie, Mladé, Nové Hodějovice
• České Budějovice 7 (k. ú. České Budějovice 7) - Linecké předměstí, Rožnov

Městem pohlcené obce

České Vrbné – Čtyři Dvory – Haklovy Dvory – Kněžské Dvory – Mladé - Nemanice – Nové Hodějovice – Rožnov – Suché Vrbné

Doprava

V roce 1827 se České Budějovice staly výchozím bodem koněspřežné dráhy do Lince, první v Rakousku. Ta byla o 50 let později přebudována na standardní železniční trať o rozchodu 1435 mm.

Jihozápadně od města v katastru obce Planá leží bývalé vojenské letiště Planá, u nějž se plánuje se civilní využití po výstavbě terminálu v letech 2009-10.^[11]

Městem prochází silnice I. třídy číslo 3, 20 a 34, II. třídy 156 a 157.

Podrobnější informace naleznete na stránce: Tramvajová doprava v Českých Budějovicích

Městská hromadná doprava vznikla v Budějovicích v roce 1909 zavedením tramvajové (k nádraží, první předváděcí jízda byla již 2. prosince 1908) a trolejbusové (ke hřbitovu) dopravy.

První tramvajová trať byla označena P a vedla asi 3 kilometry od nádraží přes Pražské předměstí k dělostřeleckým kasárnám. V roce 1910 byla přidána druhá označená L na předměstí Linecké.

Protože se do systému zvláště přes válku neinvestovalo, v roce 1950, ačkoliv existovaly plány na rozšíření sítě, tramvajová doprava zanikla. Trolejbusy ji začaly nahrazovat již od roku 1946, avšak provoz vydržel jen do roku 1971. Městská autobusová doprava v Českých Budějovicích byla postupně rozšiřována a v roce 1988 měly tratě cca 200 km.

V roce 1991 byla síť trolejbusů znovu obnovena a přes finanční obtíže postupně rozšiřována. Trolejbusy v roce 2008 zajišťují dopravu na 6 denních a 3 nočních linkách o celkové délce 70,2 kilometru, autobusy na třinácti linkách o celkové délce 164,2 km^[12] a zajíždějí i do některých vzdálenějších obcí, které jsou zařazeny do vnějších tarifních pásem.

Školství, věda a výzkum

Podrobnější informace naleznete na stránce: Školství v Českých Budějovicích

Ve školním roce 2004/2005 působilo v Českých Budějovicích 27 mateřských škol (24 státních, 2 katolické a 1 soukromá; celkem 2465 dětí), 19 základních škol (18 státních a 1 katolická; 9458 žáků), 6 základních uměleckých škol (4 státní a 2 soukromé; 2700 žáků), 19 středních odborných škol či učilišť (13 státních a 6 soukromých; 8 180 žáků), 7 gymnázií (4 státní, 2 soukromá a 1 katolické; 2899 studentů), 6 vyšších odborných škol (1241 studentů) a 3 vysoké školy (Jihočeská univerzita s 8824 studenty a cca 700 pedagogy, Vysoká škola evropských a regionálních studií s 240 studenty a čerstvě vzniklá Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích s asi 300 studenty).

Ve městě sídlí šest ústavů Akademie věd České republiky: Entomologický ústav, Hydrobiologický ústav, Parazitologický ústav, Ústav systémové biologie a ekologie (bývalý Ústav ekologie krajiny), Ústav molekulární biologie rostlin a Ústav půdní biologie.

Vazební věznice České Budějovice

Vazební věznice České Budějovice je spolu s krajským soudem umístěna v budově bývalého justičního paláce, vybudovaného v roce 1905. Celý stavební komplex, který se nachází v centru jihočeské metropole, prochází v posledních letech rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací. Ubytovací kapacita je 289 míst, z toho 117 pro obviněné ve vazbě a 172 pro odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody. Výkon vazby zajišťují jednak separované cely, jednak oddělení se zmírněným režimem.

Významné podniky

• Budějovický Budvar – pivovar
• Budějovický měšťanský pivovar – pivo Samson
• Duropack Bupak Obaly – vývoj, výroba a prodej vlnité lepenky a obalů z vlnité lepenky
• GAMA – vývoj, výroba a prodej spotřebního zdravotnického materiálu, laboratorních a veterinárních produktů z plastů
• Gamex – výroba potravinářských obalů
• Jihočeské tiskárny – výroba etiket a papírových obalů
• Koh-i-noor Hardtmuth – výroba školních a kancelářských potřeb
• Madeta – mlékárny
• Motor Jikov – strojírenská výroba, tlaková slévárna, slévárna litiny, nástrojárna
• Robert Bosch GmbH – vývoj a výroba komponent motorů pro osobní automobily
• Slévárna České Budějovice

Lokální média

V Českých Budějovicích mají redakce všechna regionální média Jihočeského kraje.

Vysílá zde několik rozhlasových stanic: Český rozhlas České Budějovice, Hitrádio Faktor (dříve Rádio Podzemí), Rádio Gold, Eldorádio, Rockrádio Gold a Kiss Jižní Čechy.

Nejvýznamnější noviny je Českobudějovický deník (do roku 2006 Českobudějovické listy).

V Budějovicích má oblastní redakci Česká televize a působí zde několik malých soukromých televizních společností, poskytujících služby větším soukromým televizím.

Sport

Nejoblíbenějším sportem v Českých Budějovicích je lední hokej, následuje volejbal. Za to pozice fotbalu ve městě v posledních letech upadá. Budějovické kluby těchto sportů soutěží na nejvyšší celostátní úrovni. Ve městě též existuje řada sportovních zařízení poskytujících služby veřejnosti (fotbalový stadion Střelecký ostrov, Budvar aréna, Plavecký stadion).

Významné kluby:

• SK Dynamo České Budějovice (fotbal)
• HC Mountfield (lední hokej)
• TJ karate České Budějovice (karate)
• Fight Club České Budějovice (karate, taekwon-do, kickbox)
• Jihostroj České Budějovice (volejbal)
• Slavia PF České Budějovice (volejbal)

Významné postavy Českých Budějovic

• Hirzo z Klingenbergu († 1275), významný dvořan Přemysla Otakara II., lokátor města
• Vojtěch Jírovec (20. února 1763 – 19. března 1850 Vídeň), hudební skladatel
• Jan Valerián Jirsík (19. června 1798 – 23. února 1883), biskup českobudějovický a zakladatel českobudějovického českého školství (Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka)
• Vojtěch Lanna (23. dubna 1805 Čtyři Dvory – 15. ledna 1866 Praha), průmyslník a podnikatel
• sv. Jan Nepomuk Neumann (28. března 1811 – 5. ledna 1860), biskup philadelphský
• Václav Klement Petr (16. ledna 1856 – 17. února 1901), kněz a řeholník, zakladatel řádu petrínů
• Norbert Frýd (21. dubna 1913 – 18. března 1976 v Praze), spisovatel
• Vladimír Remek (* 26. září 1948), kosmonaut
• Zdeněk Tůma (* 19. října 1960), guvernér ČNB
• Karel Roden (* 18. května 1962), herec
• Radek Bělohlav (* 11. dubna 1970), hokejista, mistr světa
• Václav Prospal (* 17. února 1975), hokejista, dvojnásobný mistr světa
• Pavel Šporcl (* 25. dubna 1973), houslista
• Stanislav Neckář (* 22. prosince 1975), hokejista, mistr světa a vítěz Stanleyova poháru
• Petr Kolář (* 1967), zpěvák
• Jiří Mádl (* 23. říjen 1986), herec
• Petr Muk (* 4. února 1965- 24.5.2010), zpěvák
• Radek Dvořák (* 1977 Tábor), hokejista, mistr světa
• Juraj Thoma (* 1969), primátor od r. 2006 (ODS)
• Tomáš Krejčíř (* 1971), herec
• Jan Rejžek (21. června 1954), kritik, publicista a básník

Roman Turek (* 21. května 1970)profesionální hokejový brankář mistr světa a víťez Stanley Cupu držitel Jennings Trophy v letech 1999 a 2000.

Partnerská města

• Homel, Bělorusko^[13]
• Linec, Rakousko
• Lorient, Francie
• Nitra, Slovensko
• Pasov, Německo
• Suhl, Německo

Literatura

• Encyklopedie Českých Budějovic, Statutární město České Budějovice a NEBE s. r. o., České Budějovice 2006, 2. opravené a rozšířené vydání (ISBN 80-239-6706-1)
• WINTER, Zikmund. Ze starodávných radnic. Svazek 11. Praha : Otto, [asi 1917]. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra.) Dostupné online. - kapitola O budějovickém hospodářství.

Reference

1. ↑ MV ČR
2. ↑ ^{2,0 2,1 2,2} Encyklopedie Českých Budějovic, Statutární město České Budějovice a NEBE s. r. o., České Budějovice 2006, 2. opravené a rozšířené vydání (ISBN 80-239-6706-1), str. 206
3. ↑ Výnos ministerstva vnitra ČSR č.j. 10.454/20, Věstník ministerstva vnitra republiky československé, II. ročník, 1920
4. ↑ Národ vítá presidenta Masaryka, dobová zpráva na stránkách Masarykovy společnosti
5. ↑ http://meteorologie.xf.cz/teplota.html
6. ↑ http://www.jcu.cz/data_fakta
7. ↑ Segregace sociálně slabých
8. ↑ ^{8,0 8,1 8,2} ČSÚ: Sčítání lidu
9. ↑ http://www.newstin.cz/cz/ceske-budejovice
10. ↑ http://ceskobudejovicky.denik.cz/volby-2008/volby_modry_dum_cb20081020.html
11. ↑ http://e15.cz/byznys/obliba-regionalnich-letist-roste-jsou-dostupna-prehledna-a-levna-34832/
12. ↑ http://www.dpmcb.cz/?content=soucasnost
13. ↑ http://www.budweb.cz/cesky/budejovice/partner.htm

Externí odkazy

• České Budějovice - oficiální stránka města
• BudNews – zpravodajství
• Český rozhlas – zprávy z regionu
• Informace o archeologických průzkumech v centru města
• Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích
• Bazilika o.p.s České Budějovice, kulturní epicentrum
• České Budějovice na oficiálním portálu České republiky

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu České Budějovice

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu České Budějovice

Statutární město České Budějovice
Místní části města
České Budějovice 1 • České Budějovice 2 • České Budějovice 3 • České Budějovice 4 • České Budějovice 5 • České Budějovice 6 • České Budějovice 7
Sídliště a nové čtvrti
Linecké předměstí • Sídliště Lidická • Havlíčkova kolonie • Pražské předměstí • U Pekárenské • Pražské sídliště • Husova kolonie • Sídliště Šumava • Sídliště Vltava • Sídliště Máj • Zavadilka
Připojené obce
České Vrbné • Čtyři Dvory • Haklovy Dvory • Kaliště • Kněžské Dvory • Mladé • Nemanice • Nová Pohůrka  • Nové Hodějovice • Nové Vráto • Rožnov • Suché Vrbné • Třebotovice
Katastrální území města
České Budějovice 1 • České Budějovice 2 • České Budějovice 3 • České Budějovice 4 • České Budějovice 5 • České Budějovice 6 • České Budějovice 7 • České Vrbné • Haklovy Dvory • Kaliště u Českých Budějovic • Třebotovice

Města a obce okresu České Budějovice

Adamov • Bečice • Borek • Borovany • Borovnice • Boršov nad Vltavou • Bošilec • Branišov • Břehov • Čakov • Čejkovice • Čenkov u Bechyně • České Budějovice • Čížkrajice • Dasný • Dívčice • Dobrá Voda u Českých Budějovic • Dobšice • Dolní Bukovsko • Doubravice • Doudleby • Drahotěšice • Dražíč • Dříteň • Dubičné • Dubné • Dynín • Habří • Hartmanice • Heřmaň • Hlavatce • Hlincová Hora • Hluboká nad Vltavou • Homole • Horní Kněžeklady • Horní Stropnice • Hosín • Hosty • Hradce • Hranice • Hrdějovice • Hůry • Hvozdec • Chotýčany • Chrášťany • Jankov • Jílovice • Jivno • Kamenná • Kamenný Újezd • Komařice • Kvítkovice • Ledenice • Libín • Libníč • Lipí • Lišov • Litvínovice • Ločenice • Mazelov • Mladošovice • Modrá Hůrka • Mokrý Lom • Mydlovary • Nákří • Nedabyle • Neplachov • Nová Ves • Nové Hrady • Olešnice • Olešník • Ostrolovský Újezd • Petříkov • Pištín • Planá • Plav • Radošovice • Roudné • Rudolfov • Římov • Sedlec • Slavče • Srubec • Staré Hodějovice • Strážkovice • Strýčice • Střížov • Svatý Jan nad Malší • Ševětín • Štěpánovice • Temelín • Trhové Sviny • Týn nad Vltavou • Úsilné • Včelná • Vidov • Vitín • Vlkov • Vrábče • Vráto • Všemyslice • Záboří • Zahájí • Závraty • Zliv • Zvíkov • Žabovřesky • Žár • Žimutice

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

Administrativní dělení České republiky
Územní kraje v České republice
Praha (samostatná územní jednotka na úrovni kraje) • Středočeský kraj (Praha) • Jihočeský kraj (České Budějovice) • Západočeský kraj (Plzeň) • Severočeský kraj (Ústí nad Labem) • Východočeský kraj (Hradec Králové) • Jihomoravský kraj (Brno) • Severomoravský kraj (Ostrava)
Samosprávné kraje v České republice
Hlavní město Praha • Středočeský kraj (Praha) • Jihočeský kraj (České Budějovice) • Plzeňský kraj (Plzeň) • Karlovarský kraj (Karlovy Vary) • Ústecký kraj (Ústí nad Labem) • Liberecký (Liberec) • Královéhradecký kraj (Hradec Králové) • Pardubický kraj (Pardubice) • Kraj Vysočina (Jihlava) • Jihomoravský kraj (Brno) • Olomoucký kraj (Olomouc) • Moravskoslezský kraj (Ostrava) • Zlínský kraj (Zlín)