Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Písek (město)

Z Multimediaexpo.cz

Pohled na věž kostela a hradby (2012)
Pohled na vnitřní staré město od řeky

Písek je jihočeské historické město (dříve krajské, sídelní město Prácheňského kraje, později okresní, nyní obec s rozšířenou působností) na řece Otavě. Má necelých 30 000 obyvatel. V Písku se nachází nejstarší dochovaný český most[1] ze 13. století, hrad, Kostel Narození Panny Marie, který je dominantou města a je na něm umístěna hodinová věž, a částečně zachované hradby zbořené během průmyslové revoluce.

  • Ke dni 1. 1. 2021 zde žilo 30 379 obyvatel.

O Písku se někdy říká, že má univerzitní charakter, protože je v něm více středních škol, než je pro města takové velikosti obvyklé. Od roku 2003 zde působí i soukromá vysoká škola, Filmová akademie vzniklá z VOŠ.[2] Písek má 2 divadla, kulturní dům, nemocnici, fotbalové hřiště a hřebčinec. Centrum města spolu s širším okolím je kompletně rekonstruované. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. V rámci rozvíjejícího se turismu se v centru města nachází infocentrum.[3]

Obsah

Historie

Pravěk a středověk

Lidé se v písecké kotlině poprvé objevili na sklonku starší doby kamenné a usadili se severně od dnešního města. Prvními lidmi, kteří vstoupili na místo pozdějšího středověkého města, byli Keltové. Na poli mezi Hradištěm a Putimí byly nalezeny dvě mohyly s keltským pokladem. Nejvzácnější byla kovová tepaná zobákovitá konvice, dále několik zlatých prutů a zlaté a stříbrné ozdoby.

Podnětem pro založení Písku bylo nerostné bohatství v podobě zlatonosného písku. Patrně již od konce 12. století stála rýžovnická vesnice na pravém břehu řeky Otavy. Vzniklá osada se jmenovala „Na Písku“. Později se z osady stala trhová ves s kostelem sv. Václava. Písecká těžba zlata skončila v 16. století. Několik pokusů o její vzkříšení nesplnilo očekávání. Písek, jehož jméno je odvozeno od rýžování písku,[4] je poprvé zmíněn v datační formuli listiny krále Václava I. vydané roku 1243. Václav I. začal nedaleko osady na skalnatém břehu stavět hrad.

Nové nábřeží v Písku (tzv. Titanic)
Pohled z Husovy školy do okolí
Pohled z paneláku na sídliště Jih a okolí
Pohled na Velké náměstí
Havlíčkovo náměstí (Florián)
Kostel Povýšení svatého Kříže
Pohled na Malé náměstí

Lokace města mohla proběhnut již v závěru vlády Václava I., ale vlastní budování je již zásluhou jeho syna Přemysla Otakara II., který ve městě často přebýval a který okolo roku 1254 založil hrazené královské město s královskou mincovnou. Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala Otavu, a také být základnou královské moci. Všechny hlavní budovy (městský hrad, kamenný most, farní kostel, dominikánský klášter, rychta) vyrostly společně s opevněním snad v průběhu pouhých dvou desetiletí, během kterých tu král vícekrát pobýval; v letech 1258–1265 s jedinou výjimkou každoročně. To byla doba rozkvětu Písku, který tehdy patřil k nejpřednějším městům v království a dosáhl významu, jenž se již nikdy neopakoval.

V roce 1327 (jiný zdroj uvádí rok 1308) propůjčil městu Jan Lucemburský městská práva Starého Města pražského (právo vybírat mýto, osvobození od cla a mýta, mílové právo, zřídit solný sklad, obilnice – největší v Čechách v té době, …). V Písku krátce pobýval jak Jan Lucemburský, tak i Karel IV., který potvrdil Písek jako hlavní město Prácheňského kraje. Král Václav IV. do města často zajížděl a byl posledním panovníkem, který sídlíval na zdejším hradě. V letech husitských válek hrál Písek významnou roli a stál již od počátku na straně reformního hnutí. Písečtí se jako jedni z prvních hlásili k reformátorskému hnutí.

Husitské období

20. srpna 1419 úspěšně zaútočili Písečtí na dominikánský klášter a následně jako jedni z prvních se připojili k Jednotě táborské.[4] Podobně jako v Táboře i v Písku byly umístěny kádě, do kterých občané odevzdávali své bohatství ve prospěch města. Písek má před Táborem prvenství ohledně těchto kádí. Během husitství byl ve městě častým hostem Jan Žižka. Vládcem Písku se v té době stal husitský hejtman Matěj Louda z Chlumčan. Písečtí zůstali myšlenkám husitství věrni až do konce. Ve městě na faře působil také první a poslední biskup bratrstva Mikuláš z Pelhřimova. Po vojenské porážce Tábora Jiřím z Poděbrad došlo po vyhrůžce Píseckým k dohodě. V následujícím období došlo k nebývalému rozkvětu města, který umožnil městu v roce 1509 koupit královský hrad v Písku a královské panství. Písecký majetek a vliv sahal od Mirotic až k Protivínu. Roku 1532 zachvátilo město veliký požár, který poničil velkou část města.

Doba rakouské nadvlády

Po pražské defenestraci roku 1618 se Písek přidal na stranu stavů. To mělo za následek vypálení píseckých předměstí a okolních vesnic císařskými oddíly v březnu 1619. V průběhu třicetileté války bylo město několikrát obléháno, ostřelováno a nakonec vydrancováno postupně generálem Buquoyem, Mansfeldem a rok nato Maxmiliánem Bavorským. Během každého dobytí bylo město vypáleno a obyvatelstvo téměř vyvražděno.

Roku 1623 byl dosazen jako správce města císařský generál Martin de Huerta, který pomocí tyranie obyvatelstva začal Písecké obracet na katolickou víru a celkově má na svědomí ožebračení města. Rok po správcově smrti bylo město opětovně ustanoveno jako krajské město a roku 1641 mu byly navráceny některé královské výsady, ale s výslovným dodatkem, že je může využívat jen katolická část města. Počátkem 18. století došlo k finančním problémům města a k řádění moru v okolí. Jako projev díku, že bylo město uchráněno morové vlny, nechali Písečtí vystavět na Malém náměstí mariánské sousoší.

Znovu byl Písek postižen válkou zažil v letech 1741 až 1742, kdy zde byla umístěna francouzská posádka vracející se z Prahy, proti které vyrazilo rakouské vojsko. Písečtí se báli, že bude město opětovně dobyto, vypáleno a zničeno, a slíbili Panně Marii, že když bude město ušetřeno, budou každoročně provozovat městskou slavnost. Ta byla po roce 1991 obnovena.

Roku 1778 bylo ve městě zřízeno gymnázium, roku 1860 přibyla česká reálka a roku 1866 bylo na radnici zřízeno české úřadování. 1861 byla zřízena první česká vyšší dívčí škola, 1870 první škola rolnická, 1884 škola revírnická a v roce 1899 první škola lesnická. Národní obrození v Písku probíhalo zásluhou vynikajících osobností velmi intenzivně. Byl zde dokonce vydáván časopis Poutník od Otavy, který pak nahradil Otavan. K povzbuzení národního vědomí přispělo i založení tělocvičné jednoty Sokol roku 1868. Koncem 19. století prošel Písek průmyslovým rozvojem, byla zde založena průmyslová výroba fezů, papírna, tabáková továrna a v okolí města se stavěly komunikace. Roku 1875 byl Písek spojen železnicí s Prahou. Roku 1884 bylo založeno městské muzeum a v roce 1887 zavedl Písek jako třetí město v Čechách elektrické osvětlení obloukovými lampami Františka Křižíka. Následujícího roku byla uvedena do provozu městská vodní elektrárna. V tomto období byl Písek krajským městem Prácheňského kraje, ale vinou vzdálenosti od hlavní železniční tratě se nestal významným městem.

20. století

Sídliště na Pražském předměstí
Nábřeží 1. máje

K vyhlášení samostatné republiky došlo v Písku podobně jako v některých dalších městech již 14. října 1918,[5] kdy probíhala generální stávka. Následně ale železničáři z Prahy přivezli informaci, že republika vyhlášena ještě nebyla, a tak se Písečtí rozešli a do města byla přemístěna maďarská vojenská posádka, která začala vyšetřovat události převratu. Písek navázal na svou předválečnou tradici a zůstal vyhledávaným místem pro studenty, letní hosty i pro důchodce, kteří zde hodlali strávit klidné stáří. Nacistická okupace přinesla Písku velké strádání. Mnoho lidí zahynulo na bojištích, popravištích a v koncentračních táborech; někteří obyvatelé se zúčastnili domácího i zahraničního odboje. Okupaci ukončil příchod amerických vojsk 6. května 1945 večer. Sovětské jednotky dorazily do města až 10. května.

Po II. světové válce se tvář Písku začíná rychle měnit, ve městě je založena textilní firma JITEX, Kovosvit, Elektropřístroj, staví se jatka, rozvíjí se dřevařská průmysl atd. Začíná také rozvoj a stavba nových budov a sídlišť (Jih a Dukla, zástavba na nábřeží 1.máje). Vzniká lávka spojující sídliště Dukla a zástavbu na nábřeží, vyrobená z betonových panelů a zavěšená nad řekou Otavou.

Při povodních v srpnu 2002 byl poničen kamenný středověký most, ale díky tomu, že byl roku 1995 ukotven do skály pod řekou, nápor vody vydržel.[6] Nebyl zasažen jenom Kamenný most, ale také lávka u sídliště, v noci při povodních voda dosáhla její konstrukce, přišla o zábradlí (původně bílé) a lávka byla nakloněna na stranu. Byla zrekonstruována a dostala nové zábradlí (foto sídliště). Na místě dnešního parkoviště (viz. foto sídliště) na Dukle stála velká nevyužívaná (z větší části) budova, která musela být kvůli porušené statice stržena.

Památník letcům padlým za II. světové války

Dne 8. května 2006 byl v Písku odhalen památník českým letcům v Anglii, většinou rodáků z Písku, či z jeho blízkého okolí.

Židé v Písku

Židé žili v Písku od konce 14. století až do roku 1424, kdy byli vypovězeni. Znovu se zde začali usídlovat až na začátku 17. století, největší rozkvět zažili po polovině 19. století, roku 1880 jich zde žilo 449. V roce 1872 postavili místo původní modlitebny, doložené od začátku 18. století, synagogu, která dodnes stojí v Soukenické ulici. U města je také židovský hřbitov z roku 1876, náhrobků se dochovalo asi 60, budovy byly zbořeny v letech 1968–1969. Původní starší hřbitov se nezachoval.[7]

Místní části

Město Písek se skládá z devíti částí na pěti katastrálních územích:

k. ú. Písek
k. ú. Hradiště u Písku, část Hradiště
k. ú. Nový Dvůr u Písku, část Nový Dvůr
k. ú. Semice u Písku, část Semice
k. ú. Smrkovice

Osobnosti

Narozené v Písku

Působící v Písku

  • Adolf Heyduk (1835–1923), básník
  • August Sedláček (1843–1926), historik
  • Otakar Ševčík (1852–1934), houslový pedagog
  • Mikoláš Aleš (1852–1913), malíř
  • Josef Holeček (1853–1929), spisovatel
  • Fráňa Šrámek (1877–1952), básník, prozaik a dramatik

Pobývající v Písku

  • Přemysl Otakar II.
  • Jan Lucemburský
  • Karel IV.
  • Václav IV.
Pohled na Jelení (starý) most
Pohled na řeku
Pohled na Písek (Nádražní ulice)
Barokní domy v centru Písku

Zajímavosti

Průmysl

Píseckými podniky jsou Schneider Electric, masokombinát ZŘUD. Další podniky vznikly v průmyslové zóně založené na konci 90. let. Jedním z posledních přírůstků je otevření závodu firmy Faurecia ( není v posledních letech známo, co se v prostorách vzniklého závodu vyrábí). Za městem směrem na Smrkovice je velká teplárna. Město se snaží částečně přeorientovat na turistický ruch, který byl důležitý za Rakousko-Uherska a první republiky (v té době byl Písek znám jako lázeňské centrum v Prácheňském kraji pro své lesy).

V současnosti zažívá Písek velký průmyslový rozkvět, směrem na Čížovou je stavěna velká průmyslová zóna, využívaná množstvím velkých podniků. Zdejší průmysl je zaměřen převážně na strojírenský průmysl (AISIN s.r.o, s.n.o.p. cz a. s. Písek, Amtek s. r. o,) a elektroprůmysl (Schneider Electric). Velký rozkvět zaznamenala obchodní zóna, kdy vzrostl v posledních letech rozmach obchodních řetězců.

Pozemky v zóně jsou již vykoupeny, ale plánuje se její další rozšíření. Pomocí dotace od Evropské unie byla do zóny vystavěna cyklostezska. Směrem na Tábor se nachází kamenolom Na Ptáčkovně, jenž produkuje drcený stavební kámen. Jeho zpracování probíhá přímo v areálu lomu. Nedaleko lomu je také závod na zpracování dekoračního kamene.

Doprava

Související informace můžete najít také v článku: Doprava v Písku

Na jihu města se nachází hlavní nádraží, na severu je stanice Písek město a na severozápadě Písek zastávka. Z Písku vedou železniční tratě č. 201 do Tábora, 200 přes Březnice a Příbram do Zdic na trati Praha–Plzeň a elektrifikovaná spojka přes Putim do Ražic nebo Protivína na trati České Budějovice–Plzeň. Z Písku vychází silnice I. třídy č. 29 do Tábora a podél jižního okraje města vede obchvat silnice I/20 z Českých Budějovic do Plzně, jejíž zhruba 10km úsek na křižovatku se silnicí I/4 u Nové Hospody slouží i pro spojení do Prahy. Úsek je čtyřproudý a v listopadu 2007 byla dostavěna mimoúrovňová křižovatka;[8] na roky 2010–15 se plánuje prodloužit k ní rychlostní silnici R4 od Příbrami. Písek má vlastní městskou autobusovou dopravu.

Partnerská města

Reference

  1. ↑ http://www.webmapy.cz/hledani/hledej/objekt.php?no=TZ129&co=info&lng=cz
  2. ↑ http://www.filmovka.cz/famo/
  3. ↑ Infocentrum Písek
  4. ↑ 4,0 4,1 http://www.icpisek.cz/docs/cz/historie.xml
  5. ↑ http://www.icpisek.cz/docs/cz/republika.xml
  6. ↑ http://www.icpisek.cz/docs/cz/most.xml
  7. ↑ Rozkošná, B., Jakubec, P., 2004: Židovské památky Čech. Era, Brno, s. 291–292.
  8. ↑ http://www.mesto-pisek.cz/nova-krizovatka-zlepsi-spojeni.html

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Písek (město)
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Písek (město)
Významná místa na řece Otavě (po proudu)

Pramen Vydry • soutok Vydry a Křemelné • Rejštejn • Sušice • Rabí • Horažďovice • Katovice • Strakonice • soutok Otavy a Volyňky • soutok Otavy a Blanice • Písek • Kamenný most v Písku • Sedláčkova stezka • Plynová lávka • Jistec • soutok Otavy a Lomnice • Zvíkovské Podhradí • soutok Otavy a Vltavy • Hrad Zvíkov 

  Města a obce okresu Písek  

Albrechtice nad Vltavou • Bernartice • Borovany • Boudy • Božetice • Branice • Cerhonice • Čimelice • Čížová • Dobev • Dolní Novosedly • Drhovle • Heřmaň • Horosedly • Hrazany • Hrejkovice • Chyšky • Jetětice • Jickovice • Kestřany • Kluky • Kostelec nad Vltavou • Kovářov • Kožlí • Králova Lhota • Křenovice • Křižanov • Kučeř • Květov • Lety • Milevsko • Minice • Mirotice • Mirovice • Mišovice • Myslín • Nerestce • Nevězice • Okrouhlá • Olešná • Orlík nad Vltavou • Osek • Oslov • Ostrovec • Paseky • Písek • Podolí I • Probulov • Protivín • Přeborov • Předotice • Přeštěnice • Putim • Rakovice • Ražice • Sepekov • Skály • Slabčice • Smetanova Lhota • Stehlovice • Tálín • Temešvár • Varvažov • Veselíčko • Vlastec • Vlksice • Vojníkov • Vráž • Vrcovice • Záhoří • Zbelítov • Zběšičky • Zhoř • Zvíkovské Podhradí • Žďár

Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/P%C3%ADsek_(m%C4%9Bsto)“