Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Rakousko
Z Multimediaexpo.cz
| Rakousko | ||
| Republik Österreich Republika Rakousko | ||
 
| ||
| Rakouská vlajka Státní znak Rakouska | ||
| The media player is loading... Prehravac se nahrava...
| ||
| Hymna Rakouska – Land der Berge, Land am Strome | ||
| Geografie | ||
|---|---|---|
| ||
| Hlavní město: | Vídeň | |
| Rozloha: | 83 871 (112. na světě) z toho zanedbatelně % vodní plochy | |
| Nejvyšší bod: | Grossglockner (3 798 m n.m.) | |
| Časové pásmo: | +1 | |
| Obyvatelstvo | ||
| Počet obyvatel: | 8 260 000 (. na světě) | |
| Hustota zalidnění: | 98 (. na světě) | |
| HDI: | 0,951 (vysoký) | |
| Jazyk: | němčina, regionálně slovinština, chorvatština, maďarština | |
| Náboženství: | římskokatolické | |
| Státní útvar | ||
| Státní zřízení: | spolková republika | |
| Měna: | Euro (EUR) | |
| HDP/obyvatel: | USD () | |
| Mezinárodní identifikace | ||
| MPZ: | A | |
| Telefonní předvolba: | + 43 | |
| Národní TLD: | .at | |
Rakousko (oficiální název zní Republika Rakousko, německy Republik Österreich) je vnitrozemská federativní republika ležící ve střední Evropě. Skládá se z 9 spolkových zemí. Hraničí s Lichtenštejnskem (délka hranice 35 km) a Švýcarskem (164 km) na západě, s Itálií (430 km) a Slovinskem (330 km) na jihu, s Maďarskem (366 km) a Slovenskem (91 km) na východě a s Českem (466,1 km) a Německem (784 km) na severu. Rakousko je členskou zemí Evropské unie. Největší města jsou Vídeň, Štýrský Hradec, Linec, Salzburg a Innsbruck. Oblíbenými turistickými cíli jsou Vídeň, Salzburg a Innsbruck, a také Zell am See, Grossglocknerská vysokohorská silnice a Kitzbühel.
Obsah |
Název země
Österreich znamená v češtině „východní říše“. Pochází ze staroněmeckého Ostarrichi (doloženo v listině císaře Oty III. z roku 996), což bylo označení pro tzv. Východní marku (Marchia orientalis), která byla v tehdejší době nejvýchodnějším územím s německým obyvatelstvem. Latinizovaná podoba Austria nemá nic společného s Austrálií (terra australis incognita = neznámá jižní země).
České pojmenování Rakousko (historicky Rakúsy, později Rakousy) pochází od pohraničního hradu Ratgoz (dnes Raabs na soutoku Moravské a Německé Dyje), jehož název čeští obchodníci zkomolili na Rakús (nebo Rakuš). Podle něj pak pojmenovali okolní území a později celou zemi.[1]
Geografie
Hlavní článek Geografie Rakouska
Rakousko se rozprostírá v délce 575 km ve směru západ-východ a 294 km sever-jih.
Vzdálenosti (vzdušnou čarou)
Exklávy a enklávy
Na státním území Rakouska se nachází údolí Kleinwalsertal – funkční enkláva Německa. Kleinwalsertal sice patří k rakouské spolkové zemi Vorarlbersko a geograficky leží i těsně při ní, ale na základě topografické polohy je dostupné po silnici pouze z Německa. Další obdobná enkláva Německa existuje v Tyrolsku. Obec Jungholz, do které se také z Rakouska nedostanete, je s ním spojena pouze 1636 m vysokou Sorgschrofen.
Na druhé straně existuje i funkční enkláva Rakouska, která se nachází ve Švýcarsku. Obec Samnaun nebyla po dlouhou dobu spojená se Švýcarskem jakoukoli cestou, nýbrž přístupná pouze přes Rakousko (Tyrolsko). To vedlo k tomu, že odtud vymizela rétorománština a místo ní přijali tamní obyvatelé dialekt podobný tyrolskému. Mezitím byla postavena silnice vedoucí do Samnaun, která se již ubírá výhradně po švýcarském území a zahrnuje dokonce i bezcelní zónu, která už zde kdysi byla zavedena. V podobném stavu jako Samnaun byla až do roku 1980 obec Spiss na rakousko-švýcarské hranici. Byla po dlouhou dobu dosažitelná pouze přes Samnaun a bojovala se silným odchodem obyvatel, protože oproti ostatním enklávám měla velmi malé možnosti hospodářského rozvoje.
Povrch
Přibližně 60 % země je hornaté povahy a má podíl na Východních Alpách (především Tyrolské Střední Alpy, Vysoké Taury a Nízké Taury, Severní vápencové Alpy, Jižní vápencové Alpy a Vídeňský les). V Horních a Dolních Rakousech, severně od Dunaje leží část starého pohoří Českého masivu, které zasahuje dále do Česka a Bavorska. Na východních hranicích leží pohoří Malé Karpaty.
Velké nížiny leží na východě podél Dunaje (především Alpské předpolí a Vídeňská pánev s Moravským polem), ale i na jihu ve Štýrsku, které je pro podobnost své krajiny s italským Toskánskem nazýváno také Štýrská Toskána.
Z celkové plochy Rakouska (83 871,1 km²) připadá na kopce a nížiny přibližně jedna čtvrtina. Pouze 32 % leží níže než 500 m. n. m. 43 % rozlohy je zalesněno. Nejníže položeným místem je Hedwighof (okres Apetlon – Burgenland) 114 m n.m. Naproti tomu nejvýše položeným místem je vrchol Grossglockner (3798 m n.m.).
Pět nejdůležitějších geografických útvarů Rakouska:
- Část Východních Alp (52 600 km², 62,8 % rozlohy státu)
- Část Alpského a Karpatského předpolí (9500 km², 11,3 %)
- Předpolí na východě, část okrajové oblasti Panonské nížiny (9500 km², 11,3 %)
- Granitové a rulové roviny, část pohoří Českého masivu (8500 km², 10,2 %)
- Část Vídeňské kotliny (3700 km², 4,4 %)
Hory
Deset nejvyšších hor Rakouska (Rakouské Alpy):
| Název | Výška | Pohoří | |
|---|---|---|---|
| 1. | Großglockner | 3798 m | Vysoké Taury |
| 2. | Wildspitze | 3774 m | Ötztalské Alpy |
| 3. | Weisskugel | 3738 m | Ötztalské Alpy |
| 4. | Großvenediger | 3666 m | Vysoké Taury |
| 5. | Hinterer Brochkogel | 3628 m | Ötztalské Alpy |
| 6. | Hintere Schwärze | 3624 m | Ötztalské Alpy |
| 7. | Similaun | 3599 m | Ötztalské Alpy |
| 8. | Vorderer Brochkogel | 3566 m | Ötztalské Alpy |
| 9. | Großes Wiesbachhorn | 3564 m | Vysoké Taury |
| 10. | Rainer Horn | 3560 m | Vysoké Taury |
Jezera
Největší jezero Rakouska je Neziderské jezero v Burgenlandu, ke kterému náleží 77 % svojí celkové rozlohy 315 km² (zbytek jezera je součástí Maďarska). Za ním následuje Attersee s 46 km² a Traunsee s 24 km² v Horních Rakousech. Velké je také Bodamské jezero o rozloze 536 km², k Rakousku však náleží pouze malá část: jezero totiž leží na hranicích s Německem (spolkové země Bavorsko a Bádensko-Württembersko) a Švýcarskem. Hranice však nejsou na ploše jezera přesně dodržovány.
Jezera mají vedle hor velký význam také v cestovním ruchu, především Korutanská jezera a oblast Salzkammergut. Nejznámější jsou např. Wörthersee (největší jezero Korutan), Millstätter See, Ossiacher See a Weißensee. Známá jsou také jezera Mondsee a Wolfgangsee na hranicích Salcburska a Horních Rakous.
Řeky
Největší část Rakouska (80 566 km²) je odvodňována Dunajem do Černého moře. Pouze malé oblasti jsou odvodněny Rýnem (2366 km²) do Severního moře.
Velké přítoky Dunaje (od západu na východ):
- Lech, Inn (odvodňují Tyrolsko) a Salzach (odvodňuje Salzburg, kromě Lungau a částí Pongau).
- Ashach, Traun, Enns, Ybbs, Erlauf, Traisen, Vídeň (řeka) a Fischa odvodňují oblasti Štýrska, Horních a Dolních Rakous a Vídně, ležící na jih od Dunaje.
- Velký a Malý Mühl, Rodl, Aist, Kamp, Schmida a Rußbach, stejně jako Thaya (Dyje) a March (Morava) na východních hranicích, odvodňují oblasti Horních a Dolních Rakous položené severně od Dunaje.
- Řeka Mur odvodňuje Salcburské Lungau a Štýrsko a ústí v Chorvatsku do řeky Drávy, která odvodňuje Korutany a Východní Tyrolsko. Dráva se v Chorvatsku vlévá do Dunaje.
Rýn odvodňuje největší část Vorarlberska, protéká Bodamským jezerem a ústí do Severního moře.
Řeka Lainsitz (později česká řeka Lužnice) není sice v Rakousku důležitá z hlediska své velikosti, je však jedinou rakouskou řekou, která se v Česku vlévá do Vltavy a její vody tak končí v Severním moři.
Podnebí
Rakouské klima je označováno za smíšení oceánského a kontinentálního klimatu, resp. panonské klima. Díky zvláštnostem těchto podnebí je východní Rakousko známé mrazivými zimami a horkými léty s celoročně nízkými srážkami. Západ země podléhá zpravidla méně silným podnebním podmínkám, a tak jsou zimy většinou mírnější a léta spíše teplá. Leží zde také oblasti bohaté na srážky. Z geografických podmínek vychází další klimatická zóna, a to alpínské klima, které způsobuje v horách silnější zimu než na hlouběji položeném východě. Další zajímavostí jsou občasné severní a jižní řeky, které jsou na jedné straně polárně ledové a na straně druhé s sebou někdy přinášejí saharský písek.
Díky tomu se Rakousko zcela oprávněně řadí k středoevropskému přechodovému klimatu, s ohledem k Alpám ve středu a na západě a k Panonské nížině na východě země.
Teploty
Když působí stabilní tlaková výše z východu (ideálně „Omega-Hoch“ či v podobě posledních písmen řecké abecedy) může člověk počítat s dlouhým a nerušeným sluníčkem a až dvěma týdny vysokých teplot. V zimě ovlivňuje tlaková výše svit slunce a ostré mrazy (do −20 °C). Délka svitu slunce je kolem 10 až 20 % delší než kupříkladu v severním Německu.
Topná sezóna je běžně od poloviny října do poloviny dubna a působí vysokou spotřebu energie.
- Nejnižší teplota naměřená v Rakousku: Sonnblick-Gipfel (SBG), −37,2 °C (1. ledna 1905)
- Nejnižší teplota naměřená v Rakousku: Zwettl (NÖ), −36,6 °C (11. února 1929)
- Nejvyšší teplota naměřená v Rakousku: Dellach im Drautal (K), + 39,7 °C (27. července 1983)
Srážky
Stejně jako směrem ze západu na východ slábne oceánské klima, klesá i průměrné množství srážek. To způsobuje, že např. ve Vídni jsou pouze poloviční srážky než v Salzburgu. Ve východních a jihovýchodních částech země se již projevuje panonské kontinentální klima, které je v jižních jezerních oblastech částečně ovlivněno středomořským klimatem.
Celoročně se také oblasti podél alpských hřebenů vyznačují vysokými srážkami, do těchto poloh s nízkým tlakem vanou vlhké vzdušné proudy ze severu či jihu a zmizí zase jako srážka. To způsobuje v zimě vysoké množství sněhu na horách i v údolích, stejně jako kalamitní oblasti na severu i jihu. V létě jsou následkem vysokých srážek silné deště, eroze půdy a záplavy. Kraje s nejsilnějšími dešti jsou: celé alpské předhůří, tyrolské nížiny, tyrolský okres Reutte a Bregenzský les. Zde spadne až 3000 mm dešťových srážek (nebo sněhu) za rok (průměrně 900 mm).
Na jaře a na podzim je možné všechno – od sněžení po horka. Denní teploty mohou v červenci a srpnu nezřídka vystoupit i přes 30 °C, vlhkost vzduchu je většinou vysoká, často dochází k tvorbě dešťových mraků a následně i k náhlým bouřkám.
V posledních letech bylo Rakousko, stejně jako sousední země, častou obětí poruch počasí, které byly mnoha experty označovány jako důsledky globálního oteplování (průměrné teploty se trvale zvedají). Kvůli silným dešťům byly již několikrát ničivé záplavy a sesuvy půdy, které si vyžádaly i oběti na životech. Náhodně dochází i k bouřím síly orkánu a ohromným vánicím, které vedou k tomu, že mnoho obcí je zcela odříznuto od světa a množí se také pády lavin. Zemi v posledních letech sužovala ale i častá sucha.
Obyvatelstvo
- Související informace můžete najít také v článku: Rakušané
Vývoj
| Změny obyvatelstva dle Statistik Austria | |
|---|---|
| Rok | Obyvatel |
| kolem 1527 | 1 500 000 |
| kolem 1600 | 1 800 000 |
| kolem 1700 | 2 100 000 |
| 1754 | 2 728 000 |
| 1780 | 2 970 000 |
| 1790 | 3 046 000 |
| 1800 | 3 064 000 |
| 1810 | 3 054 000 |
| 1821 | 3 202 000 |
| 1830 | 3 476 500 |
| 1840 | 3 649 700 |
| 1850 | 3 879 700 |
| 1857 | 4 075 500 |
| 1870 | 4 520 000 |
| 1880 | 4 941 000 |
| 1890 | 5 394 000 |
| 1900 | 5 973 000 |
| 1910 | 6 614 000 |
| 1913 | 6 767 000 |
| 1919 | 6 420 000 |
| 1923 | 6 535 000 |
| 1930 | 6 684 000 |
| 1939 | 6 653 000 |
| 1951 | 6 935 000 |
| 1961 | 7 086 000 |
| 1971 | 7 500 000 |
| 1981 | 7 569 000 |
| 1988 | 7 697 000 |
| 1991 | 7 755 000 |
| 2001 | 8 043 000 |
| 2004 | 8 175 000 |
První sčítání lidu, které odpovídá dnešním kritériím, se konalo v Rakousku-Uhersku v letech 1869 a 1870. Od počátku sčítání v oblasti dnešního Rakouska počet obyvatel každoročně stoupal až do posledního před začátkem 1. světové války, které se konalo roku 1913. Až do rozpadu Rakouska-Uherska byl silný nárůst obyvatelstva v oblasti dnešního Rakouska způsoben významnou měrou přísunem z ostatních korunních zemí Rakouska. Lidé se přesouvali do velkých měst, především do hlavního města Vídně. Při prvním sčítání po konci války se počet obyvatel snížil o 347 000. Ale již roku 1920 se opět zvýšil o 35 000 osob a zvedal se dále kontinuálně až do roku 1935. Snížení přírůstku mezi lety 1934 a 1935 už pouze na 1000 osob následoval opětovný pokles (poprvé od 1. světové války), a to o 3000 osob. Počet obyvatel dále klesal až do roku 1939, kdy se konalo poslední sčítání před koncem 2. světové války. Byl zaznamenán pokles o 108 000 lidí v porovnání k dosavadnímu maximu z roku 1935. Když byl v roce 1946 zjišťován počet obyvatelstva, poprvé od konce války, na základě potravinových lístků, bylo spočteno cca. 7 mil. obyvatel, čímž bylo vytvořeno nové maximum – i přes velké válečné ztráty.
Do roku 1953 opět spadly počty osob o přibližně 672 000 na 6 928 000. Nadále pak stoupal díky vysoké porodnosti na nové maximum v roce 1974, kdy žilo v Rakousku 7 599 000 osob. Následujících 6 let pak obyvatelstvo nepatrně oslabovalo (s výjimkou roku 1976) na 7 549 000 osob v roce 1980. Na začátku 80. let se střídaly drobné přírůstky a úbytky, aby pak roku 1987 začal počet obyvatelstva opět znatelně sílit. Od 90. let má znatelný vliv imigrace přistěhovalců, ke konci roku 2004 žilo v Rakousku 8 175 000 obyvatel.
Mezi lety 1754 a 1857 bylo počítáno přítomné civilní obyvatelstvo, od 1869 do 1981 se zakládaly počty na výsledcích počtů s desetiletými mezerami, přičemž byly mezi počítáními zjišťovány změny a od 1869 do 1923 počítáno přítomné civilní obyvatelstvo a od 1934 do 1981 obyvatelstvo s trvalým pobytem. Mezi lety 1982 a 2001 se sice konalo sčítání obyvatelstva, ale bylo zpětně zjištěno z průměrných změn obyvatelstva. Od roku 2002 spočívá sčítání lidu na na Centrálním rejstříku přihlašovaných osob (něm. Zentralen Melderegister), z kterého se mohou tyto informace zjišťovat, a počítání lidu čistě k účelu zaznamenání změny obyvatelstva tak už vlastně nebude potřeba.
Délka života
Průměrná délka života Rakušanů je v současnosti (rok 2005) u žen 82,1 let a u mužů 76,4 let (v porovnání s rokem 1971: 75,7 ženy a 73,3 muži). dětská úmrtnost je kolem 0,45 %.
Jazyky
Němčina je úřední a mateřský jazyk přibližně 98 % rakouských občanů. Ačkoli neexistuje žádná „rakouská spisovná němčina“, rakouské varianty standardní němčiny vykazují určité odchylky od ostatních německy hovořících zemí. Ty jsou zachyceny v Rakouském slovníku, který je pak brán jako zdroj pravidel nad Dudenovým slovníkem. V Rakousku se vyskytují především dva základní dialekty hornoněmeckých jazyků:
- Alamanni (německy Alamannisch) – především Vorarlbersko a Tyrolský okres Reutte)
- Bavorština (německy Bairisch) – ve všech ostatních spolkových zemích, tzn. sedm milionů Rakušanů mluví středním nebo jižním bairišským dialektem.
Vedle toho mluví také některé původní menšiny slovanskými a jinými jazyky, to jsou například burgenlandská chorvatština, slovinština a maďarština. Obyvatelé hovořící těmito jazyky mají také vliv na výuku a úřední styk v daném mateřském jazyce. Burgenlandská chorvatština a slovinština jsou dodatečné úřední jazyky v těch správních a soudních okresech Štýrska, Burgenlandska a Korutan, kde žije chorvatské nebo slovinské, respektive smíšené, obyvatelstvo. Dále je v obcích Oberpullendorf, Oberwart, Rotenturm a Unterwart vedle němčiny úředním jazykem také maďarština. Svoji vlastní řeč mají také romové. Kromě toho žije v Rakousku také přibližně 35 000 Jenišů, z kterých přibližně 3500 vede stále kočovný život. V 60. letech minulého století se usadili v Burgenlandsku, Mühlviertel, Waldviertel, na Hausrucku, v Totes Gebirge, v Seetálských a Fischbachských Alpách.
Náboženství
- Související informace lze nalézt také v článku: Židé v Rakousku
73,6 % obyvatelstva náleží k Římsko-katolické církvi a 4,7 % k jedné z evangelických církví (protestantství; převážně Augsburské vyznání, méně již Helvetické vyznání: evangelická církev A. B. resp. H. B.). Přibližně 180 000 křesťanů jsou členi ortodoxních církví. K židovství se hlásí cca. 8140 lidí (Stav k sčítání lidu v roce 2001); podle údajů vídeňské židovské obce je to dokonce 15 000. Kolem 338 998 osob náleží k různým muslimským náboženským směrům. K buddhismu, který byl v Rakousku uznán jako samostatná „církev“ v roce 1983, se hlásí něco přes 10 000 obyvatel. 20 000 lidí jsou aktivní členové Svědků Jehovových. Ti se snaží dosáhnout plnohodnotného právního uznání jako církev. Přibližně 12 % obyvatelstva náleží k menším náboženským spolkům uznaným v Rakousku.
Města
Pro seznam všech měst, největších měst a aglomerací viz seznam rakouských měst. Největší obydlená oblast Rakouska je s odstupem metropole Vídeň s počtem obyvatel 2 067 652 (stav k roku 2005). Koncentruje v sobě celou čtvrtinu obyvatel země. Kolem 200 rakouských obcí má městské právo. Velký problém, především v hospodářsky slabších oblastech, je velký odliv obyvatelstva z venkova do městských aglomerací.
Historie
- Související informace lze nalézt také v článku: Dějiny Rakouska
Pravěk až 15. století př. n. l.
Nejstarší prameny dokládající přítomnost obyvatelstva na území Rakouska spadají do středního paleolitu, doby neandrtálců. Mnoho nalezišť se nachází v Dolních Rakousech, nejznámější ve Wachau, pod nímž byla nalezena obě dvě nejstarší rakouská umělecká díla – vyobrazení ženy tzv. Tancující Fanny z Stratzingu/Krems-Rehbergu a Willendorfská Venuše.
Po postupném osídlení území Rakouska v mladší době kamenné přichází první známky objevování nalezišť mědi a tedy doby měděné. Z této doby pochází také nález známé zmrzlé mumie Ötziho na hranicích s Itálií.
Během doby bronzové mezi 3. a 1. stoletím př. n. l. vznikala stále větší obchodní centra a opevnění, převážně v oblastech těžby nerostných surovin. V okolí Hallstattu začalo systematické dobývání soli; po tomto místě je také pojmenována starší doba železná – doba halštatská. V mladší době železné jsou patrné známky keltského osídlení, které na jihu a na východě vytvořilo jeden z prvních státních útvarů na území dnešního Rakouska, západ byl v té době osídlen Réty.
Římská provincie a stěhování národů (15. století př. n. l. – 7. století)
Převážná část dnešního rakouského státu byla v roce 15 př. n. l. obsazena Říší Římskou. Římský císař Claudius zřídil během své vlády (41 – 54 n. l.) římskou provincii Regnum Noricum, jejíž hranice zabíraly velkou část dnešního rakouského území. Na jih od Vídně leželo největší římské město Carnuntum, přičemž další důležitá místa byla například Virunum (severně od Klagenfurtu) a Teurnia (poblíž Spittal an der Drau).
Po rozšíření křesťanství v 2. století začal pomalý rozklad Římské říše v důsledku stěhování národů. Díky neustálému tlaku Gótů, Slovanů a Avarů na provincii začalo v 6. století bavorské a, v oblasti dnešního Vorarlberska, alemánské osídlování. V severní oblasti Alp se v polovině 6. století vytvořilo vévodství, jehož vládci pocházeli z rodu Agilolfingerů. Několik desetiletí na to se Římská říše zcela rozpadla.
Středověk a novověk
První zmínky o Rakousku (Ostarrichi), říšské východní marce, se datují do 10. století. Roku 1156 získali Babenberkové, kteří Rakousko drželi, od císaře Fridricha I. Barbarossy tzv. privilegium minus, jímž byla východní marka povýšena na vévodství. Babenberkové zde vládli až do roku 1246, kdy vymřeli po meči. Po krátké české vládě (Přemysl Otakar II.) udělil římský král Rudolf I. Habsburský Rakousko roku 1280 v léno svým synům. V majetku Habsburků zůstaly až do roku 1918. Společně s dalšími získanými alpskými državami (Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Tyrolsko) byly označovány jako dědičné habsburské země. V 16. století Habsburkové postupně získali vládu nad dalšími státy, například českým a uherským královstvím, Nizozemím aj. a vytvořili rozsáhlou habsburskou monarchii, která byla roku 1804 prohlášena rakouským císařstvím (od 1867 rakousko-uherské císařství). Jejím centrem se stala rakouská Vídeň.
Po první světové válce, kterou Rakousko-Uhersko prohrálo, byli Habsburkové sesazeni a jejich říše zanikla. Na jejím území vznikla řada tzv. nástupnických států (Rakousko, Československo, Maďarsko, Polsko a Jugoslávie). Meziválečné Rakousko pro svou nejasnou identitu bylo pravděpodobně nejnestabilnějším z nich. V roce 1938 bylo Rakousko anektováno nacistickým Německem (Anšlus Rakouska) a po roce 1945 obsazeno vítěznými spojenci. Státní smlouva z roku 1955 ukončila období okupace, uznala nezávislost Rakouska a zakázala unifikaci s Německem. Ústavní zákon v témže roce vyhlásil „věčnou neutralitu“ Rakouska, což bylo podmínkou ke stažení sovětských vojsk. Rakousko se v roce 1995 stalo členskou zemí Evropské unie.
Kultura
Kultura v Rakousku je velmi široké téma: V každém architektonickém slohu vznikala významná stavební díla, z kterých je mnoho na dnešním seznamu UNESCO-Světového děditctví. V 18. a 19. byla Vídeň směr udávající centrum evropského kulturního a především hudebního života, což nebylo pouze díky mnoha významným hudebníkům a hudebním skladatelům, kteří byli s touto zemí spjati, ale také díky mnoha operním i běžným divadlům a orchestrům, mnohostranně zaměřeným hudebním tradicím, jako například Novoroční koncert vídeňských filharmoniků a mnoha festivalům. Díky tomu má Rakousko vybudovánu dlouhou divadelní tradici a živou kabaretní scénu. V oblasti kulinářského umění jsou Rakušané známí jejich kavárenskou kulturou, vinárny a rozličné krajové pokrmy nezapřou svou dlouhou tradici. Roku 2003 byl Štýrský Hradec kulturním hlavním městem Evropy. K rozšiřování rakouské kultury v zahraničí slouží Rakouské kulturní fórum.
Hudba
Až do dnešních dnů si v kulturním dění Rakouska udržela výsadní místo klasická hudba. Rakousko se může ohlížet zpět do historie na hudební velikány světového významu. K nejznámějším skladatelům svého času se mimo jiné řadí Wolfgang Amadeus Mozart, Joseph Haydn, Franz Schubert, Anton Bruckner, Johann Strauss starší, který vytvořil Vídeňský valčík, a Johann Strauss mladší, „král valčíku“. Milenci oblíbená hudba 20. století, to jsou také Gustav Mahler, Arnold Schönberg, Alban Berg a Anton von Webern. Tuto tradici klasické hudby následovalo také mnoho známých dirigentů, jako například Erich Kleiber, Herbert von Karajan, Karl Böhm, Nikolaus Harnoncourt nebo Franz Welser-Möst.
Novoroční koncert vídeňských filharmoniků je světově známý a koná se každoročně 1. lednové ráno ve Vídeňském koncertním domě Wiener Musikverein. Byl přenesen do dalších 44 měst a zasahuje tak na Nový rok skoro miliardu lidí po celém světě. Hrané jsou především známé valčíky, polky a pochody, přičemž je vždy silně zastoupeno dílo rodu Straußů, včetně Johanna Strausse nejmladšího.
Pokud se však rozhlédneme za klasickou hudby je zajímavá především populární hudba, skupiny tzv. austropopu, jako S.T.S. nebo Austria3, sóloví umělci (Wolfgang Ambros, Georg Danzer a Rainhard Fendrich) nebo například úspěšná zpěvačka Christina Stürmer. Světově (především však v německy hovořících zemích) známá jména jsou také Hans Hölzl alias Falco, Hubert von Goisern a DJ Ötzi. Nezanedbatelného významu je však v Rakousku i lidová hudba a její kombinace s populární hudbou. Populárním zpěvákem těchto šlágrů je lyžař Hansi Hinterseer. Vedle toho existují také jednotlivé známé písně, které jsou dodnes známé. Za jmenování stojí například Vánoční píseň Tichá noc, svatá noc nebo na citeru hraná titulní píseň k filmu Der dritte Mann od Antona Karase.
Film
Dalším oborem, ve kterém se Rakušané dokázali proslavit je film a divadlo, mimo jiné jsou to Max Reinhardt, Karl Farkas, Curd Jürgens, Maximilian Schell, Romy Schneider, Senta Berger, Oskar Werner, O. W. Fischer, Otto Schenk, Klaus Maria Brandauer, Martin Kusej. Známými řežiséry Rakouska jsou například Erich von Stroheim, Billy Wilder, Fritz Lang, Josef von Sternberg, Otto Preminger, Robert Dornhelm, Michael Haneke, Ulrich Seidl nebo Hans Weingartner.
Literatura
- Související informace lze nalézt také v článku: Rakouská literatura
K nejznámějším rakouským spisovatelům se řadí Franz Grillparzer, Joseph Roth, Johann Nestroy, Robert Musil, Karl Kraus, Friedrich Torberg, Felix Mitterer, Thomas Bernhard, Peter Handke, z žen pak Bertha von Suttner, oceněná Nobelovou cenou za mír v roce 1905, a Elfriede Jelinek, oceněná Nobelovou cenou za literaturu v roce 2004. K nejznámějším spisovatelům rakouských menšin patří například Janko Ferk, Gustav Janus a Florjan Lipus, který byl Petrem Handkem přeložen do němčiny.
Výtvarné umění
Zřejmě nejslavnější období rakouského malířství zažila Vídeň okolo roku 1900, kdy byla Vídeň centrem secese; tehdy zde působili mj. malíři Gustav Klimt, Oskar Kokoschka a Egon Schiele. V padesátých letech 20. století se objevila výrazná Vídeňská škola fantastického realismu, označovaná za pozdně surrealistické hnutí. V tomto období tvořil také Friedensreich Hundertwasser. Dalším výrazným fenoménem je vídeňský akcionismus 60. let (Günter Brus, Otto Muehl, Rudolf Schwarzkogler, Hermann Nitsch), pohybující se na pomezí malířství a divadla.
Mezi významné rakouské sochaře patří mj. Niclas Gerhaert van Leyden, Franz Xaver Messerschmidt, Fritz Wotruba, Alfred Hrdlicka, Bruno Gironcoli.
Věda
.jpg)
Rakousko bylo, především na začátku 20. století, jedním z vedoucích vědeckých center světa a přineslo mu geniální myslitele a výzkumníky, jako zakladatele kvantové fyziky Wolfganga Pauliho a Erwina Schrödingera, zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, otce zoopsychologie Konrada Lorenze, výrobce automobilů Ferdinanda Porsche, vynálezce Viktora Kaplana, průkopníka Termodynamiky Ludwiga Boltzmanna, objevitele struktury benzolu Johanna Josefa Loschmidta, objevitele krevních skupin Karla Landsteinera, zachránce matek doktora Ignaze Semmelweise a konečně také ekonomy Carla Mengera a Friedricha Augusta von Hayek.
Hospodářství
- Související informace lze nalézt také v článku: Ekonomika Rakouska
Rakousko bylo v roce 2006 v hodnocení podle HDP na obyvatele 10. nejbohatším státem světa – v tomto ukazateli dosahuje hodnoty 32 700 USD na obyvatele (dle CIA – The World Factbook 2006), podle jiných zdrojů bylo v roce 2007 Rakousko na 19. místě[2].
V roce 2001 bylo v Rakousku zaměstnáno 3 420 788 lidí na 396 288 pracovištích. Největší burza Rakouska je Vídeňská burza, jejíž největší index je ATX.
Politický systém
Rakousko je rozděleno do 9 spolkových zemí, které jsou zase rozděleny do 84 okresů a 15 statutárních měst. Okresy se dále dělí na jednotlivé obce, města či městysy.
Geografické umístění některých spolkových zemí má své zvláštnosti, např. Vídeň je zcela obklopena Dolním Rakouskem a Východní Tyrolsko sice náleží k spolkové zemi Tyrolsko, ale není s ním fyzicky spojeno. Tato kuriozita vznikla po první světové válce, když v roce 1918 připadlo Jižní Tyrolsko Itálii. Tím se stalo Východní Tyrolsko exklávou Tyrolska.
| Oblast | Hlavní město | Obyvatelstvo | Rozloha (km²) | Hustota osídlení | Města | Obce | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Vídeň | Vídeň | 1660534 | 415 | 4001,3 | 1 | 0 |
| 2 | Dolní Rakousko | Sankt Pölten | 1588545 | 19178 | 82,8 | 74 | 499 |
| 3 | Horní Rakousko | Linec | 1405986 | 11982 | 117,3 | 29 | 416 |
| 4 | Štýrsko | Štýrský Hradec | 1203986 | 16392 | 73,5 | 34 | 509 |
| 5 | Tyrolsko | Innsbruck | 698472 | 12648 | 55,2 | 11 | 268 |
| 6 | Korutany | Klagenfurt | 560753 | 9536 | 58,8 | 17 | 115 |
| 7 | Salzbursko | Salzburg | 529085 | 7154 | 74,0 | 10 | 109 |
| 8 | Vorarlbersko | Bregenz | 364611 | 2601 | 140,2 | 5 | 91 |
| 9 | Burgenland | Eisenstadt | 280350 | 3966 | 70,7 | 13 | 158 |
Rovnost pohlaví
V ústavě je rovnost mužů a žen pevně zakotvena. Historicky vyplývající výjimky jsou regulace důchodu a branná povinnost, která platí pouze pro muže. Ženy smějí jít v Rakousku do důchodu o pět let dříve než muži (výjimkou je penze státního úředníka). Právně je podloženo postupné zvyšování nástupního věku do penze pro ženy až do roku 2027.
Skoro ve všech oblastech Rakouska je průměrná mzda žen menší než plat muže na odpovídajícím místě (výjimku tvoří úřady). Toto vyplývá z neúplného prosazení rovnosti mužů a žen v praxi na jedné straně a také z toho, že mnoho žen pracuje na částečný pracovní úvazek a tím pádem mají nižší šance na pracovní postup. Vedoucí pozice tak obsazují většinou muži. Tarifní mzdy jsou pro obě pohlaví stejné. V Rakousku využijí pouze 2 muži ze sta možnost vzít si tzv. otcovskou dovolenou.
Pro ženy jsou připravována různá podpůrná opatření (pozitivní diskriminace). Např. při obsazování veřejných pracovních míst by měly být ženy stejné kvalifikace upřednostňovány před muži, i když nezaměstnanost mužů je na vyšší úrovni. V praxi ale tato podpora nevykazuje významné výsledky. Oficiálně nahlášení lidé bez práce v Rakousku k roku 2004 se skládali ze dvou třetin z mužů a z jedné třetiny z žen.
Bezpečnostní systém
Rakousko již přešlo z tradičního evropského pojetí rozložení pravomocí mezi policií a četnictvem na moderní a všechny pravomoce přešly na federální policii. Tím zanikla také četnická protiterotistická jednotka GEK. Policie v této době disponuje protiteroristickou jednotkou EKO Kobra. Bezpečnost mimo stát má na starost armáda Rakouska. Její protiteroristickou jednotkou je Jagdkommando.
Související články
Reference
- ↑ Výklad názvu na ptejteseknihovny.cz
- ↑ HDP Rakouska, Wolfram aplha, předběžný odhad 2007
Externí odkazy
- Vše o Rakousku
- Rakouský turismus
- Rakouský lexikon (německy)
- Informace o Rakousku, jeho vládě a parlamentu na úřadu spolkového kancléře (německy)
- Dopravní služba ÖAMTC (německy)
- Ministerstvo zahraničních věcí (německy)
- Webové stránky Statistik Austria (anglicky, německy)
- Rakousko-německý slovníček (německy)
- Mapa spolkových úřadů (německy)
- Dunajská monarchie, Rakousko-Uhersko, vč. informací a historických map (německy)
- Největší Rakouské cyklostezky (info, foto, výškový profil, mapy,…)
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |