Protestantismus

Z Multimediaexpo.cz

Protestantismus je jeden z hlavních směrů křesťanství, vycházející z náboženských reformních hnutí západní Evropy pozdního středověku a raného novověku, především z reformace, zahájené vystoupením Martina Luthera proti prodeji odpustků roku 1517. Označení protestanté bylo původně politické a vztahovalo se na luteránská knížata a města, která na říšském sněmu ve Špýru roku 1529 protestovala proti zákazu reformace ve Svaté říši římské. Počínaje vestfálským mírem roku 1648^[1] se označení rozšířilo na všechny křesťany vyznávající reformační a podobné nauky. Jiné označení pro protestanty je evangelíci, což odkazuje k jejich důrazu na bibli, evangelium.

Obsah 1 Dějiny 2 Učení 3 Církve 4 Protestantské církve v Česku 4.1 Nezávislé luteránské církve 4.2 Původem anglosaské církve 4.3 Ostatní církve hlavního proudu křesťantví 4.4 Církve a náboženské společnosti s reformačními kořeny, které však nejsou obecně řazeny mezi protestantské 5 Reference

Dějiny

Protestantismus jako významný proud křesťanství vznikl během světové reformace 16. století, krize západní církve se však projevovala již na konci středověku řadou reformních hnutí, pro které se někdy užívá termín první reformace,^[2] do níž se zahrnuje i české husitství. Z první reformace dodnes bez přerušení přetrvává hnutí valdenských a Jednota bratrská, k odkazu husitství se později přihlásila zejména Církev československá husitská. Půdu reformaci připravovali i mystici typu Mistra Eckharta a humanisté jako Erasmus Rotterdamský, na jejichž náboženské a intelektuální podněty mohli reformátoři navázat. Počátek vlastní reformace se klade na 31. října 1517, kdy Martin Luther předložil svých 95 tezí, kritiku zlořádů tehdejší církve, především zneužívání odpustků. Lutherem založené hnutí se rychle šířilo zprvu po Německu a poté po celé západní a střední Evropě. Vedle kritiky stávajícího zneužívání náboženské moci nabízelo i pozitivní náboženský obsah, zejména bohoslužbu v lidovém jazyce namísto dosavadní latiny, prostotu a soustředění na jádro křesťanského poselství, jak mu reformátoři rozuměli. Pro úspěch reformace měla velký význam i podpora řady světských vládců, z nichž někteří – jako například anglický král Jindřich VIII. Tudor – vedle očisty církve vítali i možnost zabavovat církevní majetek a osvobodit se od vlivu papežství. Protest reformovaných knížat a měst na říšském sněmu ve Špýru roku 1529 také dal novému hnutí jméno. Reformace se ovšem neprosadila v celé západní Evropě. Za papežství se postavil vlivný rod Habsburků a další panovníci jižní a východní Evropy a sama římská církev prošla reformou v takzvané protireformaci. Třicetiletá válka a další konflikty 16. a 17. století přinesly jisté územní posuny, například české země se po potlačení stavovského povstání rekatolizovaly, ovšem Západní a střední Evropa zůstala rozdělena na země římskokatolické (většinou románská a západoslovanská území) a protestantské (většinou germánská území) a nábožensky rozdělena zůstala i samotná Svatá říše římská.

Na rozdíl od centralizovaného římského katolicismu byly reformované církve od počátku regionálně i věroučně roztříštěné. Luteránství, navazující přímo na Luthera, se prosadilo především v severním Německu a Skandinávii. Radikálnější kalvinismus, založený na syntéze učení Jana Kalvína a Huldrycha Zwingliho, se prosadil zejména na části frankofonního území, anglosaského světa a Nizozemí. Anglikánství vychází z reformačního působení Jindřicha VIII. a jím dosazeného arcibiskupa Thomase Cranmera na Britských ostrovech a je podnes státní církví Anglie.^[3] Vedle těchto hlavních směrů vznikly v oblasti reformace již v 16. století další skupiny, například novokřtěnci, na něž navazují dnešní baptisté,^[4] odmítající křest dětí, anebo předchůdci dnešních unitářů, popírající nauku o boží Trojici.^[5]

Zejména v anglosaských zemích se z protestantských církví v následujících stoletích dále vydělovaly nové směry, sekty, církve a hnutí, u jejichž kořenů často stál puritanismus a probuzenecké hnutí. Sem patří například metodismus,^[6] letniční hnutí (pentekostalismus) či evangelikalismus (protestantský fundamentalismus).^[7] Vznikly ovšem i směry na hranici tradičního křesťanství, které nejsou obvykle ostatními církvemi považovány za křesťanské, například mormonismus a Svědkové Jehovovi.^[8]

Učení

Pro protestantismus je typický důraz na Písmo jako zdroj zjevené Pravdy, vůči katolictví se vymezuje mj. popřením církevní tradice jakožto dalšího zdroje zjevení rovnocenného Písmu (Lutherova zásada sola scriptura).

Církve

Protestantské nebo evangelické církve je označení luterských a reformovaných křesťanských církví, tedy církví vzniklých po vystoupení Martina Luthera (1517). Církve čerpající primárně z Lutherova odkazu se nazývají luteráni (Augsburské vyznání). Protestanté navazující zejména na odkaz Jana Kalvína a Ulricha Zwingliho se nazývají kalvinisté nebo reformovaní (Helvetské vyznání).

Protestant (evangelík) (jiné je evangelikál) je společný název pro obě tyto skupiny, k protestantismu se řadí i anglikánská církev a menší církve a sekty, např. baptisté, anabaptisté (neboli novokřtěnci, např. amišové, mennonité), presbyteriáni, zaniklí puritáni, v českých zemích např. Jednota bratrská nebo Českobratrská církev evangelická.

Protestantské církve v Česku

• Českobratrská církev evangelická – největší česká protestantská církev. Vznikla v roce 1918 sloučením lutheránské (augsburské) a kalvínské (reformované, helvétské) církve. Má vlastní fakultu na Univerzitě Karlově – Evangelickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy.
• Jednota bratrská, později též Moravští bratří nebo Unitas fratrum – nejstarší česká protestantská církev: byla založena v roce 1457 (Kunvald u Žamberka), celosvětově obnovena v roce 1727 hrabětem Zinzendorfem a v českých zemích v roce 1880 pod názvem Evangelická bratrská církev. Na přelomu 20. a 21. století prožila rozkol.

Nezávislé luteránské církve

• Slezská církev evangelická augsburského vyznání
• Luterská evangelická církev a. v. v České republice
• Evangelická církev augsburského vyznání v České republice

Původem anglosaské církve

Jde o církve původem vzniklé jako puritánské disidentské hnutí v anglikánské, (v USA zvané episkopální) církvi.

• Bratrská jednota baptistů (novokřtěnci) – vznikla v roce 1611.
• Církev adventistů sedmého dne – vznikla v roce 1863, ale její počátky se datují k roku 1830.
• Evangelická církev metodistická – vznikla v roce 1739.
• Armáda spásy – vznikla z metodistické církve v roce 1865.
• Křesťanské sbory (plymouthští bratří) – vznikly v roce 1831, na území ČR od roku 1909.
• Apoštolská církev – letniční hnutí.
• Křesťanské společenství – charizmatické hnutí, které se oddělilo od tradiční evangelické církve příklonem k některým letničním myšlenkám.

Ostatní církve hlavního proudu křesťantví

• Církev bratrská – reformovaná církev, vzniklá v 19. stol. spojením domácího probuzeneckého hnutí a misijní činnosti zahraničních misionářů.
• Církev československá husitská – považuje se za dědičku (první) České reformace. Vznikla v roce 1920 odtržením od římskokatolické církve. Má vlastní fakultu na Univerzitě Karlově.

Církve a náboženské společnosti s reformačními kořeny, které však nejsou obecně řazeny mezi protestantské

• Novoapoštolská církev. Vznikla v Německu v roce 1863.
• Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (mormoni). Vznikla v roce 1830.
• Náboženská společnost Svědkové Jehovovi
• Náboženská společnost českých unitářů

Reference

1. ↑ Karmelitánské nakladatelství – iEncyklopedie.cz, heslo protestantismus
2. ↑ VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice: Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1.
   [Dále jen Vojtíšek 2004], s. 56
3. ↑ Vojtíšek 2004, s. 57–58
4. ↑ Vojtíšek 2004, s. 58–59
5. ↑ Vojtíšek 2004, s. 59
6. ↑ Vojtíšek 2004, s. 58–61
7. ↑ Vojtíšek 2004, s. 62
8. ↑ Vojtíšek 2004, s. 64–65

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii