Rakousko-Uhersko

Z Multimediaexpo.cz

Rakousko-Uhersko (německy: Österreich-Ungarn; maďarsky: Osztrák-Magyar Monarchia, oficiální název V Říšské radě zastoupená království a země a země svaté Štěpánské koruny uherské) byl státní útvar existující od 8. června 1867 do 31. října 1918, který vznikl přeměnou Rakouského císařství (Habsburské monarchie) na základě tzv. rakousko-uherského vyrovnání v únoru 1867.

Státní zřízení

Rakousko-Uhersko bylo unií dvou státních celků:

• Rakouska – oficiální název „Království a země v říšské radě zastoupené“, neoficiální název Předlitavsko
• Uherska – Uherského království a dalších zemí s ním spojených personální unií v tzv. Země Koruny svatoštěpánské, neoficiální název Zalitavsko.

Obě části byly spojeny osobou panovníka z dědičné habsbursko-lotrinské dynastie, společným ministerstvem zahraničí, války, říšských financí a společným nejvyšším účetním dvorem.

Každý z obou celků měl svůj parlament (říšská rada v Předlitavsku, uherský sněm v Zalitavsku) a vládu; společné záležitosti soustátí projednávaly tzv. delegace, tvořené delegovanými poslanci rakouské říšské rady a uherského sněmu. V obou částech rakousko-uherské monarchie zůstaly přitom zachovány dosavadní historické státoprávní jednotky - korunní země s vlastními autonomními zemskými sněmy (český, moravský, slezský, chorvatsko-slavonský a jiné zemské sněmy).

Společné úřady nesly označení c. a k. (císařský a královský), předlitavské c. k. (císařský královský), zalitavské král. uher. (královský uherský).

Státní symboly

Válečná vlajka	Obchodní vlajka	Vlajka Rakouska	Vlajka Habsburské monarchie
Znak Rakouska	Znak Rakousko-Uherska	Vlajka Uherska	Znak Uherska

Jazykové složení monarchie

Rakousko-Uhersko roku 1914: Předlitavsko: 1. Čechy, 2. Bukovina, 3. Korutany, 4. Kraňsko, 5. Dalmácie, 6. Halič, 7. Rakouské přímoří, 8. Dolní Rakousy, 9. Morava, 10. Salcbursko, 11. Slezsko, 12. Štýrsko, 13. Tyrolsko, 14. Horní Rakousy, 15. Vorarlbersko; Zalitavsko: 16. Uhersko, 17. Chorvatsko-Slavonsko; 18. Bosna a Hercegovina; s vyznačením zemí Koruny české (1, 9, 11)

Obyvatelstvo

Rozšíření jazyků (potažmo národů) v monarchii v roce 1911

Ze 49,425 milionů obyvatel v roce 1905 se jich nejvíce hlásilo k používání německého jazyka a to 23,3 %. Následovala maďarština s 19,6 %, čeština s 12,6 %. srbština a chorvatština dohromady tvořily 10,5 %. Dále to byla polština s 9,7 %, ukrajinština a rusínština se 7,9 %, rumunština s 6,2 %, slovenština se 4,2 %, slovinština se 2,9 % a nakonec italština s 1,6 %. Národnosti se odražejí jen částečně v těch číslech, např. Židé a státní úředníci různých národností se často hlásili k používání němčiny v každodenním životě.

Ekonomika

Ekonomika Rakousko-Uherska během existence tohoto útvaru výrazně změnila. Vývoj nových technologií urychlil industrializaci a urbanizaci země. V zemi během její 50leté existence vystřídaly kapitalistické výrobní způsoby tradiční řemeslnou výrobu. Ekonomický rozvoj byl soustředěn okolo Vídně, v Rakouských zemí, v Alpské oblasti a v Českých zemích. Ke konci 19. století se rychle ekonomicky rozvíjely oblasti v centrálním Maďarsku a v oblasti Karpat. Výsledkem tohoto vývoje byly velké rozdíly ve stupni vývoje. Západní části impéria byly všeobecně rozvinutější než východní části.

Nicméně, na konci 19. století se ekonomické rozdíly postupně zmenšovaly, tím že růst ekonomiky ve východních oblastech byl rychlejší než v západní. Silná zemědělská produkce a potravinářský průmysl v Maďarsku hrály významnou roli jak v samotné monarchii tak v exportu. Mezitím, západní oblasti, především oblasti okolo Prahy a Vídně, vynikly v několika výrobních odvětvích. Tato dělba práce mezi východní a západní částí (v rámci společné monetární a ekonomické unie), vedla na začátku 20. století k rychlému ekonomickému rozvoji v Rakousku-Uhersku. HDP na hlavu rostlo ročně přibližně o 1.76% od roku 1870 do roku 1913. Tato míra růstu převyšoval míru růstu ostatních evropských států jako Velké Británie (1.00%), Francie (1.06%), a Německa (1.51%).^[1] Přesto, celková úroveň ekonomiky stále znatelně zaostávala za ekonomikami nejvyspělejších evropských zemí, protože systematická modernizace začala mnohem později.
Rakousko-Uhersko věnovalo velkou péči rozvoji infrastruktury (výstavba železnic, silnic, telegrafních a telefonních sítí, pošt, veřejných vodovodů a kanalizací, školství, vědecké instituce, fungující státní správa, zdravotnictví atd.).

Literatura

• EFMERTOVÁ, Marcela C.; SAVICKÝ, Nikolaj. České země v letech 1848-1918. I. díl. Od březnové revoluce do požáru Národního divadla. Praha : Libri, 2009. 456 s. ISBN 978-80-7277-171-4.
• KŘEN, Jan. Dvě století střední Evropy. Praha : Argo, 2005. 1109 s. ISBN 80-7203-612-2.
• KOŘALKA, Jiří. Češi v habsburské říši a v Evropě 1815-1914 : sociálněhistorické souvislosti vytváření novodobého národa a národnostní otázky v českých zemích. Praha : Argo, 1996. 354 s. ISBN 80-7203-022-1.
• URBAN, Otto. Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. 690 s.

Související články

• Československo
• Dějiny Česka
• Dějiny Evropy
• Rakousko-uherská armáda
• Rakouská císařská hymna
• Seznam ministerských předsedů Rakousko-Uherska

Reference

1. ↑ Good, David. The Economic Rise of the Habsburg Empire

Externí odkazy

• Správní uspořádání Předlitavska (1850-1918)