Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Uherské Hradiště

Z Multimediaexpo.cz

Uherské Hradiště (německy Ungarisch Hradisch, maďarsky Magyarhradis) je okresní město ve Zlínském kraji, 23 km jihozápadně od Zlína na levém břehu řeky Moravy. Spolu se Starým Městem a Kunovicemi tvoří městskou aglomeraci s více než 38 000 obyvateli.

Město bylo založeno 15. října roku 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka – regionu proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, dobrým vínem, překrásnými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola v regionu.

  • V roce 2011 zde žilo 25 943 obyvatel.
  • Ke dni 1. 1. 2021 zde žilo 25 001 obyvatel.

Obsah

Geografie

Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178–180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně od místní části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n. m. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 ha. K 31. březnu 2005 žilo ve všech městských čtvrtích (centrum, Mařatice, Rybárny, Jarošov, Míkovice, Sady, Vésky) celkem 26 280 obyvatel. Z tohoto počtu bylo 13 792 žen a 12 488 mužů. Aglomerační jednotka čítá na 51 900 obyvatel (2006).

Historie

Pravěk a Velkomoravská aglomerace

Území města bylo osídleno už ve starší době kamenné a patří k nejstarším sídelním oblastem České republiky. Těmito místy vedla ve vertikále od severu k jihu moravská část jantarové cesty Krakov–Morava–Vídeň (nyní znovuobjevena jako lákadlo pro zvýšení turistického ruchu) a uherská cesta v horizontále od západu k východu. V 8. a 9. století byl na této křižovatce vytvořen ostrovní pevnostní systém. Tři neobydlené ostrovy řeky Moravy byly na počátku 9. století osídleny Slovany. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple, jejíž patronem byl sv. Jiří. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy. Archeologický průzkum narozdíl od velkomoravské lokality Mikulčice-Valy však ztěžuje současná zástavba, stejně jako v Kyjově či Hodoníně.

Na území současného Uherského Hradiště (jeho části Sady) až po aglomerace Starého Města se rozkládalo pravděpodobně centrum oblasti, ve které byla soustředěna mocenská správa, řemeslná produkce, obchod a náboženské objekty tehdejší kultury. Pravděpodobně vzhledem k výhodám říčního terénu (umístění na ostrově) nebyly donedávna nalezeny stopy žádného specifického mohutného opevnění, které by potvrzovalo teorii, že se jednalo o centrum velkomoravské říše Veligrad. Změna této situace nastala až objevením zatím nejmohutnějšího velkomoravského opevnění v lokalitě Rybárny.

Svatojiřský ostrov

Cesta k brodu od jihu vedla přes ostrov sv. Jiří (na němž později založil Přemysl II. Otakar královské město Nový Veligrad). Na ostrově stávala podle dochovaných zpráv kamenná kaple sv. Jiří. Její trosky se našly pod základovým zdivem koncem 18. stol. zrušeného a zbořeného gotického svatojiřského kostela, který nahradil kapli někdy počátkem 15. stol. Stával v úhlopříčce hlavního náměstí. Současná zástavba nedovoluje posoudit lidnatost velkomoravského osídlení. Ojedinělé nálezy však naznačují osídlení již v 8. stol. Pro dobu velkomoravskou lze vysledovat souvislý pás osídlení od brodu u Bubalova až po svahy mařatického kopce. Kromě sídelních objektů byly nalezeny velkomoravské hroby, třmeny, bojové sekery apod., u kaple sv. Jiří jezdecká výstroj.

O opevnění toho mnoho nevíme. Před středověkou hradební zdí se na západní a severní straně nacházejí zbytky nějakého hliněného valu neznámého původu, který má jiný průběh, než středověké hradby. Pozemky okolo valu nesou název Stará ténice (což naznačuje místo starého opevnění). Obdobně se zdá, že od konce valu za Bubalovem pokračuje i na druhém břehu regulované Moravy jakási vyvýšená linie podél starého meandru Moravy směrem k mařatickému kopci. Ta se pod zástavbou ztrácí a za ní se ve svahu kopce objevuje možné její pokračování. Bez archeologického ověření to ale nelze potvrdit.

Pokračování bubalovského, stejně jako Christinova valu (případně též zlechovského valu) na druhé straně řeky by znamenalo skvělou obrannou linii pro celou velkomoravskou aglomeraci, neboť by ji umožnilo uzavřít od jihu stejně jako od severu. Obdobný charakter opevnění po obou stranách toku známe i z jiných slovanských lokalit (Novgorod) a předsunuté valy např. ze Starých zámků u Líšně nebo i z jiných slovanských zemí (Polsko, Ukrajina).

Středověk

Založení města opatem Hartlibem a Přemyslem Otakarem II.

V polovině 13. století se východní Morava – tehdy stále na pomezí vlivu Přemyslovců a Uher jako tzv. Lucká provincie – ocitla pod nepřátelskými nájezdy, kterými trpělo obyvatelstvo i nedaleký klášter na Velehradě. A právě opat Hartlib z velehradského kláštera (založeného ve 13. století cisterciáky), se tehdy obrátil na panovníka s prosbou o ochranu území. Prostředníkem mu byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, který spolu s královskými rádci zvolil k založení pevnosti ostrov na řece Moravě s kaplí sv. Jiří, na kterém tehdy bylo jen několik rybářských chatrčí. Král Přemysl Otakar II. poté 15. října 1257 dosvědčil listinou, že město je založeno na ostrově, jenž je v majetku velehradského kláštera. Dle této listiny má město ochraňovat konvent i zemskou hranici, a dostalo proto název Nový Velehrad (použitý poprvé v roce 1258).

Názvy: Nový Velehrad, Radisch, Uherské Hradiště, Slovácké Hradiště

Již na konci 13. století bylo od pojmenování Nový Velehrad upuštěno. V roce 1294 je město již nazýváno Hradištěm. Název byl ale často v historických pramenech pozměněn a město se tak uvádí např. jako Hradisst či Hradisscze. Z českého názvu vznikl latinský či německý Radisch. Současný název „Uherské Hradiště“ se poprvé objevil v roce 1587. Na konci 17. a v 18. století se tento přívlastek začal objevovat častěji. V 50. letech 20. století se uvažovalo o přejmenování na „Slovácké Hradiště“, protože přívlastek „uherské“ zněl pro tehdejší dobu již poněkud zastarale. Návrh nového názvu však byl veřejností roku 1957 při oslavě 700 let od založení města zamítnut. K přejmenování tak došlo pouze u Zlína (který nesl v letech 1949–1989 název Gottwaldov) a již dříve u obce Vnorovy (kde se do roku 1924 používal i název Znorovy, ale uzákoněn byl nakonec termín písemně starší).[1]

Středověký půdorys

Stavební technologie
  • Splávek: Město má dodnes dvě náměstí, která byla při založení umístěna na dvou oddělených ostrovech. Dělil je úzký potok či strouha – několik metrů široký kanál nazývaný „Splávek“, který tekl dnešní ulicí Na Splávku přes Zelný trh, Prostřední ulicí, poté dvorem radnice a zahradou farního kostela ze 13. století zasvěceného Panně Marii (současný kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází až z poloviny 18. století, původní byl poničen na konci třicetileté války) a za ním opouštěl město. Znázornění Splávku je dobře viditelné na starých rytinách města.
  • Dvě náměstí: Po svém založení bylo město osídleno obyvateli dvou přilehlých trhových obcí – Kunovic a Starého Města. Obě tyto skupiny si postavily své náměstí:

Kunovjané měli náměstí zvané až do roku 1955 Hlavní náměstí, později Gottwaldovo a nyní od roku 1990 Masarykovo náměstí; stál na něm kostel sv. Jiří, jehož základy jsou dnes skryty pod dlažbou.

Staroměšťané měli Mariánské náměstí s mariánským morovým sloupem, za komunismu zvané Náměstí Rudé armády. Obě náměstí byla posléze spojena Prostřední ulicí, která byla velmi úzká, aby se dala snadno přehradit, jelikož mezi dvěma etniky vznikaly často šarvátky a boje.

  • Stará radnice: Uprostřed Prostřední ulice byla za několik let, v roce 1296, z dvou původních měšťanských domů postavena Stará radnice. Ta je dnes nejlépe zachovanou stavbou města. Radnice vznikla spojením dvou domů, starší levý dům má gotickou dispozici, renesanční část je střed průjezdu a horní síň v patře (dnes restaurace). Mladší dům má raně barokní dispozici. Oba domy jsou propojeny barokním portálem v zadní části průjezdu. Radnice byla přestavěna na konci 15. a počátkem 16. století, další úpravy byly provedeny v 18. a 19. století. Poslední rozsáhlá rekonstrukce pochází z roku 1995. Radnice sloužila svému účelu až do devadesátých let 19. století, kdy byla postavena na Palackého náměstí nová. Dnes radnice sídlí na Masarykově náměstí. Věž radnice je dnes nakloněna o několik stupňů do ulice a říká se jí „slovácká Pisa“, což není zcela ironické, jelikož technika staveb na pískových sedimentech řeky Moravy byla ve středověku převzata z laguny italských Benátek a spočívala v zavrtání dlouhých dřevěných kmenů dubu, borovice, smrku či sosny do pískového podloží. Dřevo bylo v té době hojně rozšířené a tuto technologii v Itálii realizovali často řemeslníci vyrábějící lodě. Zde vidíme jak dva řemeslníci zavrtávají kmen borovice do podloží umělého ostrova.[2]
Ukázka stavby na dřevěném roštu
  • Uherská cesta: Během středověku byla stará obchodní cesta do Uher přeložena, aby procházela městem. Za mostem přes řeku Moravu procházela Staroměstskou branou na Mariánské náměstí poté na Hlavní náměstí, dnes Masarykovo, kde se stáčela do dnešní Havlíčkovy ulice. Pozůstatkem této cesty je fakt, že se Havlíčkova ulice napojuje na Masarykovo náměstí také pod neobvyklým úhlem 45 stupňů místo pravoúhlého, jak je ve středověku obvyklé; poté Kunovickou branou opouštěla město a pokračovala směrem k Vlárskému průsmyku.
  • Pevnost: Opevnění města bylo zpočátku dřevěné, později více fortifikační asi od poloviny 14. století bylo započato se stavbou kamenných hradeb, po skončení česko-uherských válek na konci 15. století byla pevnost přebudována. Existovalo několik bran. Dochovala se „Shořelá“, dnes nazývaná Matyášova. Tvrdí se o ní, že je tak nízká, aby v ní každý musel sklonit hlavu. Také Matyáš Korvín musel sklonit před městem hlavu a darovat rytíře do znaku za udatnost při obraně pevnosti během Česko-uherské války. Uherské Hradiště bylo dobyto za svoji historii pouze jednou, a to Prusy roku 1742.
  • Kaple sv. Alžběty: Nejstarší stavbou ve městě je kaple sv. Alžběty, která byla odsvěcena za vlády Josefa II. a sloužila také jako hostinec či sklad. Po rozsáhlé opravě v roce 1995 je z ní lékárna.
  • Dům U Slunce: Jediná zachovalá renesanční stavba je Dům U Slunce z roku 1578 s renesančním podloubím vysokým 5,5 metru. Takový byl tehdejší stavební předpis, aby jím mohl projet plně naložený vůz. Sloužil jako skladiště soli. Sousední podloubí u lékárny je jen estetická úprava provedena za přestavby domu v 19. století.
  • Jezuité: Jezuitské budovy na Masarykově náměstí se skládají z farního kostela sv. Františka Xaverského, jezuitské koleje a gymnázia s divadelním sálem tzv. Reduta.[3] Postavil jej Jan Jeroným Canevallo v letech 1670–1685. Projekt vytvořil Jan Dominik Orsi. Hlavní oltářní obraz je Křest indického prince sv. Františkem Xaverským autor Jan Jiří Heinsch z roku 1689. V bočních kaplích patří k nejcennějším barokní obrazy (autorem Ignác Raab) či plastiky (sochařem Ondřej Schweigel). Kostel podobně jako benátské kostely stojí na dřevěném roštu z borovice, v padesátých letech 20. století byla k pilířům spuštěna sonda a technologický průzkum potvrdil, že se dřevo nalézá v bezvadném stavu. Na Palackého náměstí stojí barokní kaple sv. Šebestiána postavená roku 1715 městskou posádkou jako výraz díků za odvrácení morové epidemie.
  • Lékárna U zlaté koruny: Barokní Lékárna U zlaté koruny sloužila svému účelu již od konce 17. století. Ve druhé čtvrtině 18. století byly dva původní měšťanské domy, stojící na tomto místě, barokně přestavěny. V roce 1884 byly spojeny pseudorenasanční fasádou se sgrafitovou výzdobou, autorem byl Josef Schaniak. V interiéru se dochovala původní nástropní freska (Joseph Ignatz Sadler), doplněná štukaturou pocházející z poloviny 18. století.
  • Dům U Sovy: Mariánské náměstí č. 46. Jedná se o starý barokní dům. Název U Sovy není původní a pochází až z devadesátých let 20. století. Na štítech byla často jen datace ukrytá do latinského textu. Bývalo běžné, že text, většinou biblický, skrýval rok vyhotovení památky a byl umístěn na portálu nad vchodem do objektu.

Historický model města

Ukázka technologie stavby na dřevěném roštu, zde se jedná o Zvonici na náměstí Svatého Marka, v italských Benátkách, více: [1]

Hrad Buchlov s kaplí sv. Barbory na výřezu z dřevorytu Uherského Hradiště (J. Willenberg, 1593)

Rokoková veduta z období, kdy vládl manýrismus

Sídelní město Uherské Hradiště

Mezi lety 1348 a 1860 bylo sídlem kraje. Prvními obyvateli města po jeho založení byli osadníci z přilehlých vesnic Staré Město a Kunovice. Tyto obce byly v letech 1954–1960 a 1972–1990 součástí Uherského Hradiště. Dnes jsou Staré Město a Kunovice samostatnými obcemi, roku 1997 povýšenými na města.

19. století

Funkce pevnosti byla zrušena v roce 1782, ale až od čtyřicátých let 19. století expanduje městská zástavba mimo staré hradby. V roce 1842 byla vybudována tzv. Severní dráha císaře Ferdinanda z Vídně do Přerova a Olomouce. Radní města odmítli vedení trati krajským městem a trať byla přeložena do blízkosti obce Staré Město. V regionu vládl duch národního obrození. 16. května 1848 byly položeny základní kameny Národního divadla. Bylo jich celkem 20 a jedním z nich byl i pískovcový kámen z hradu Buchlova.

Koncem 19. století byla postavena řada významných budov:

  • krajský soud s věznicí roku 1880 na místě staré pošty a zbrojnice
  • nová radnice na náměstí F. Palackého
  • budova Gymnázia otevřena v roce 1884, která získala podobu zlaté kapličky
  • pravděpodobně ve zřizovací komisi stále vládl obrozenecký duch, v letech 1892 až 1897 byl vybudován firmou Nekvasil Justiční palác, nyní Střední uměleckoprůmyslová škola
  • v letech 1883–1886 byla vybudována tzv. Vlárská dráha z Brna na Slovensko, až nyní se dostává vytvořením spojky mezi Kunovicemi a Starým Městem železnice i do Uherského Hradiště.

Firma Baťa v Uherském Hradišti

Antonín Baťa starší se přestěhoval do Uherského Hradiště ze Zlína v roce 1886 po smrti své první ženy Anny. Žil nejprve v domě obuvníka Miškéře č.p.144 na Františkánské ulici, později si pořídil dům č. p. 2 na předměstí ve čtvrti Uherské Hradiště - Rybárny, kde žili ševci. Založil zde svůj podnik "Anton Bata, erste wallachische Hunya & Filzschuhe – Erzeugung".

Zařízení firmy

Baťova dílna se rozrůstala a zahrnovala později několik domů, každý se specializovanou výrobou. Jeho "manufaktura" byla často navštěvována jak představiteli města tak i jinými ševci, kupř. obuvník Adolf Wolf, který si později otevřel vlastní továrnu v Prostějově. Baťova dílna sídlila v č. p. 109, kde byla štěpárna, v č. p. 108 zde byla střihárna a v č. p. 2, kde byla dílna tovaryšů. Pracovní doba byla od 7:00 do 20:00 a v dílnách se zpívalo a byly vybaveny od počátku stroji: 3 prošívací stroje Ringschiefer a šlapací šicí stroje Singer - 8 kusů - na počátku historie dílny. Výdělek zaměstnanců (kupř. 14letá šička) činil 7 rýnských týdně. Antonín Baťa st. zde vynalezl svůj patentovaný celoplechový držák polotovarů. V č. p. 1 měla Baťova rodina svůj byt.

Hierarchie

Starší syn Antonín Baťa dohlížel na provoz a druhý syn Tomáš Baťa (třetí dítě Antonína Bati staršího) se staral o prodej na trzích v okolních regionech a později i v Praze. Později paletu výrobků rozšířili o nové druhy, kupř. otevřené střevíce tzv. mikáda.

Zánik závodu

Na výrobu v této Baťově dílně měl velký vliv také mohutný požár města 17. dubna 1894, který překazil realizaci velké zakázky pro Budapešť, ale i přesto se firma vzpamatovala. Bankrot firmy Koditsch & Co. ve Vídni však znamenal pro Baťovu dílnu konec. Jelikož si Antonín Baťa starší neověřoval při obchodování s firmou Koditsch & Co. její solventnost, podepsal její směnku bez vědomí svého syna Antonína na 20 000 zlatých. Po požadavcích věřitelů, zbyl tedy ze 4 domů v Rybárnách pouze jeden, dům č. p. 2. Baťova dílna v UH byla definitivně zrušena roku 1907 jeho ženou Ludmilou Baťovou.

Baťovi synové

Synové Antonín Baťa a Tomáš Baťa se v dílně vyučili a poté se osamostatnili. Založili si v roce 1894 ve Zlíně (na náměstí v domě č.p. 6) spolu se svojí sestrou Annou vlastnili firmu "Antonín Baťa, výroba obuvi" a od srpna 1900 již "T. & A. Baťa". Od otce kromě kapitálu 800 zlatých, které jim vyplatil z věna jejich matky, a zkušeností získali také několik strojů. V Uherském Hradišti se také narodil druhý pokračovatel v industriálním díle Tomáše Bati, jeho nevlastní bratr, Jan Antonín Baťa. Ten byl v roce 2007 soudem očištěn od kolaborace s nacisty ve všech bodech poválečné obžaloby. Obchodní akademii v UH ve 30. letech studoval syn Tomáše Bati Tomáš Jan Baťa, který se narodil v Praze. Studoval také ve Švýcarsku a v Anglii. Po roce 1989 byl v Česku uváděn jako Tomáš Baťa Jr. či Thomas John Bata.

Současnost

Ve 30. letech 20. století měla firma Baťa prodejnu v Prostřední ulici, dodnes tam sídlí obchod obuvi[4]. S firmou Baťa a s velkou hospodářskou krizí souvisí také stavba technicky unikátního Baťova kanálu v sousedství Starého Města a Rybáren. Od 1. září roku 2009 je zastoupena v UH také Univerzita Tomáše Bati. 20. ledna 2006 navštívil město Tomáš Baťa ml. a posadil se mimo jiné také do lavice na obchodní akademii [17].

20. století

Zemská nemocnice

Roku 1923 byla vybudována Zemská nemocnice. Již roku 1907 městská rada rozhodla o výstavbě nemocnice, nákladem 340 000 K podle návrhu zemského architekta J. Karáska, ale stavbu zdržel odpor obyvatelstva dané čtvrti. Ve městě byl zřízen první špitál sv. Alžběty roku 1362 a byl financován z milodarů. V roce 1727 bylo zvýšeno počet lůžek z osmi na dvanáct a roku 1797 krajský hejtman Ignác z Bevieru zřídil další dvě postele. Na počátku 19. století se špitál začal měnit v nemocnici. První nemocnici zřídil majitel Leopold I. Berchtold v lisovně oleje na svém buchlovském panství a měla 12 lůžek. V roce 1807 otevřel velkou nemocnici o 52 lůžkách na svém zámku v Buchlovicích, měla jednoho lékaře, jednoho duchovního, dva ošetřovatele a 18 lůžek pro přestárlé. Přijímal nejen místní, ale i pocestné; omezení měli duševně nemocní a epileptici, a také pohlavně nemocní - ti byli přijati pouze při první nákaze. V letech 1875 - 1899 usilovala městská rada o založení zemské nemocnice.[5]

První světová válka

Na zámku v Buchlovicích se 15.–16. září 1908 uskutečnila diplomatická schůzka, která dále vyústila v tzv. Buchlovickou dohodu. Sešli se zde k jednání rakousko-uherský ministr zahraničních věcí Aloise Lexa z Aehrenthalu a ruský ministr Alexandr Petrovič Izvolský. Předmětem jednání bylo napětí na Balkáně. Ministr Aehrenthal potřeboval souhlas Ruska k anexi Bosny a Hercegoviny. Výsledkem bylo obsazení Bosny Rakouskem dne 6. října 1908. Hostitel jednajících ministrů, byl majitel buchlovického zámku Leopold II. Berchtold, později nahradil Aehrenthala ve funkci ministra zahraničních věcí Rakouska - Uherska od 17. 2. 1912 do 13. 1. 1915, kdy podal demisi. Jeho podpis byl pod ultimátem, jež bylo roku 1914 zasláno Srbsku. Jeho odmítnutím poté vypukla I. světová válka. V roce 1915 odstoupil z funkce. Po skončení světové války se nemohl dlouho na své panství vrátit. Hájil se tím, že ultimátum podepsal jako ministr zahraničních věcí. Byla mu kladena za vinu protislovanská politika a rozpoutání světové války. Měl úředně zakázáno trvale pobývat na území Československé republiky. Návrat k majetku mu byl umožněn až po splnění podmínek, které mu nadiktovala místní samospráva jako vyplatit odškodné válečným vdovám a sirotkům, spolufinancování železniční trati do Morkovic atd. Československým občanem se však stát nesměl. Panství spravoval jeho syn Alois Berchtold. Poslední léta života strávil na zámku Peresznye u Šoproně v Maďarsku, kde také roku 1942 zemřel. Po smrti zdědil panství Alois Berchtold, který po druhé světové válce a zestátnění panství se odstěhoval do Vídně.[6] Buchlovice navštívil ještě jednou na jaře roku 1968 a byl pozitivně překvapen údržbou a stavem parku.[7]

První republika 1918–1939

V roce 1925 založil inženýr Ludvík Kirchner ve Starém Městě továrnu na mýdlo, mazivo a laky. Po roce 1948 byla znárodněna a dostala název Barvy a laky, n.p, dnes Colorlak, a.s. Hospodářské, kulturní i politické centrum kraje se přesouvá postupně stále více do Zlína. Zlín navštívil starosta Chicaga Antonín Čermák, zahájen je zde Zlínský filmový festival, pořádají se automobilové závody, realizuje se vybudování Baťova kanálu a další činností podnikatelské rodiny Baťů odsouvá Uherské Hradiště do pozice úřednického města. Přesto se daří v architektuře města navazovat na umělecké trendy avantgardy jako byl rondokubismus a funkcionalismus, které ve městě vytvářely protipól vkusu Eklekticismu a neostylům vilek např. Svatováclavská ulice, vila stavitele Šupky atd. Své návrhy ve městě realizovali architekti jako Bohuslav Fuchs nebo Vladimír Zákrejs. V roce 1937 poté Adolf Liebscher realizuje největší funkcionalistickou stavbu, Infekční pavilón v prostorách nemocnice. Za zmínku stojí také dynamická funkcionalistická cukrárna na náměstí Svobody v Kunovicích, dnes MIC [18]. Na konci 30. let bylo ze strategických důvodů rozhodnuto přemístit část výroby letadel ze západních a středních Čech do obce Kunovice a vznikla zde tak nová tradice leteckého průmyslu a nový průmyslový komplex. V roce 1936 vznikl tak v Kunovicích pobočný závod pražské letecké továrny Avia. Záborem Rakouska Hitlerem se však tento strategický plán minul účinkem.

Druhá světová válka

Židovská komunita

Vlastní ulici mají hradišťští Židé zmíněnu již roku 1342, dřívější Židovská, dnes nese název Františkánská. Za husitských válek byl zřízen vlastní hřbitov za městskými hradbami, vpravo za Staroměstskou bránou. Vyhnáni byli Židé z města poprvé v roce 1514 a odešli do okolních obcí (Uherský Brod, Uherský Ostroh a Bzenec). Vstup jim byl povolen pouze na jarmarky za 7 krejcarů. Od poloviny 18. století byl Židům zakázán vstup do města jen v neděli a o svátcích, jinak mohli do města vstoupit za poplatek 17 krejcarů. Po roce 1848 se směli Židé opět vrátit. Žilo zde 17 rodin, které měly 67 členů, a byla založena dokonce veřejná košer kuchyně. Byla povolena i spolková činnost v rámci organizace Spolek občanských záležitostí. Roku 1892 se Spolek pro občanské záležitosti pozměnil na náboženskou obec. Počátkem 80. let 19. století byl znovuobnoven starý hřbitov v Derfli, dnes Sady a téhož roku byli zvoleni první židovští zástupci do rady města. První synagoga byla postavena roku 1875 za 18 tisíc zlatých v pseudomaurském slohu s rozetovým oknem a 27. září byla vysvěcena rabínem Mühmsamem z Bzenecké diaspory. Byla jediným zástupcem neevropské architektury v Uherském Hradišti. Roku 1904 byla přistavěna kopule. Od počátku 20. století směly židovské děti chodit do českých škol. I přes značný rozvoj židovské obce nikdy nedosáhli Židé v Uherském Hradišti vlastní samosprávy. 7. října 1939 byl vyhotoven nacisty seznam 325 Židů žijících ve městě, následně byli odvezeni do Terezína. Po jejich transportu byl zničen i hřbitov transportérem německé armády. Zachránilo se několik náhrobků, které dnes tvoří součást památníku v Sadech.

Protinacistický odboj
Hlavní článek: Protinacistický odboj na Uherskohradišťsku

Obyvatelé Uherského Hradiště se během války zapojovali do činnosti československého protinacistického odboje. Po nacistické okupaci v březnu 1939 vzniklo ve městě na popud bývalého legionáře Františka Šlerky nejprve oblastní a poté krajské vojenské velitelství ilegální organizace Obrana národa. Buňka byla zlikvidována gestapem ve dvou vlnách v únoru 1940 a v dubnu 1941. Na její činnost navázala skupina iniciovaná západním výsadkem z operace Carbon.

Po mnichovském obsazení pohraničí a poté po obsazení druhé republiky se několik občanů z Uherského Hradiště a okolí rozhodlo bojovat proti nacismu v zahraničí. Dostali se přes Polsko do Francie, po její kapitulaci byli evakuováni od 10. května do 22. června 1940 z přístavu Le Havre do Anglie. Tam se zapojili do činností československých stíhacích perutí 310 a 312, jakož i později vytvořené bombardovací perutě 311. Do Anglie odcházeli také dobrovolníci tzv. jižní cestou přes Maďarsko do Rumunska a poté lodí z Rumunska na Blízký východ, kde již vstupovali přímo do britské armády v Palestině či Egyptě.

V noci ze 12. na 13. dubna 1944 seskočila v lese Rudníčku u Ratíškovic skupina čtyř parašutistů, účastníků operace Carbon iniciované ve Velké Británii. Velitelem této skupiny byl František Bogataj z Uherského Ostrohu, dalšími členy Josef Vanc, František Kobzík a Jaroslav Šperl (z Prahy).[8]

Na počátku roku 1945 se v Kunovicích zformovala skupina Ovčáček, pojmenovaná dle svého zakladatele Františka Ovčáčka. Centrem jejích odbojových aktivit byla kunovická železniční stanice.[9]

Rudá armáda

Rozkazem protektora K. H. Franka z 21. dubna 1945 se okresy Olomouc, Litovel a Prostějov dostaly do tzv. bojového pásma skupiny armád Mitte a tedy do kompetence vojenských velitelů. Tento rozkaz zároveň umožnil daleko ostřejší zásahy jak proti partyzánům tak proti českému odboji, což vedlo k vypálení vsi Javoříčko.

Na Moravu vstoupila Rudá armáda v dubnu roku 1945 a již 5. dubna dosáhla řeky Moravy. První kroky na moravské půdě byly urputnými boji a značnými lidskými ztrátami. V době od 5. do 15. dubna uskutečnila sovětská vojska přechod přes řeku Moravu. Nejúpornější boje byly svedeny o vstupní bránu na jižní Moravu, o ves Lanžhot a město Hodonín. Na jihovýchodní Moravu vstoupila Rudá armáda jednotkami 2. ukrajinského frontu, jenž vedl maršál R. J. Malinovskij v souvislosti s vídeňskou operací. K zajištění vídeňského směru uskutečnilo pravé křídlo frontu předposlední operaci na našem území, kterou byla operace bratislavsko-brněnská. V první fázi operace bylo dne 4. dubna osvobozena Bratislava ARLZ znamenala: A – Auflockerung = uvolnění; R – Räumung = vyklizení; L – Lähmung = ochromení; Z – Zerstörung = zničení. Dne 28. dubna 1945 došlo na jih od linie Otrokovice – Valašské Klobouky, ke zničení tratě Trenčianska Teplá – Valašské Klobouky, tratě Uherské Hradiště – Otrokovice a Zlín – Vizovice. Tuto destrukci prováděly jednotky armád „Mitte“, které disponovaly speciálními železničními vlaky. Jeden se pohyboval na trati Uherský Brod – Bojkovice – Valašské Klobouky – Vsetín. Zcela zničen byl také vodní jez ve Spytihněvi, který mohl sloužit sovětským jednotkám k přechodu přes řeku Moravu, zničen most na trati Uherské Hradiště - Staré Město. Bojů 4. ukrajinského frontu na ostravsko-moravském směru, který vedl maršál A. I. Jeremenko, se zúčastnili tankisté a letci 1. čs. armádního sboru v Sovětském svazu. Město bylo osvobozeno 30. dubna 1945 Rudou a rumunskou armádou. Podolí bylo osvobozeno již 27. dubna 1945 Rumuny.

Památník

V roce 1957 byl vytvořen válečný památník se sochou šohaje ve slováckém kroji na Náměstí míru (autor Jan Habarta starší), věnovaný Rudé armádě a nesoucí informaci o počtu padlých Rudoarmějců. Po roce 1989 byly přidány pamětní desky také se jmény místních obětí nacismu. Městské zastupitelstvo plánuje vytvoření důstojného památníku [10] příslušníkům protinacistického odboje Obrana národa, patrně na Zeleném náměstí v prostoru bývalých kasáren.

Pečeť města z roku 1322

Historická městská pečeť (15. století)

Pečeť města z roku 1600

ČsOL v Uherském Hradišti 1914 - 1918

1945–1989

Obnovená republika a nástup komunismu

Po obnově Československa v roce 1945 došlo na základě Benešových dekretů ke konfiskaci majetku, na Uherskohradišťsku převážně rodu Logothetti ze zámku v Bílovicích a rodu Berchtoldů z buchlovického panství. Součástí majetku zabaveného v Bílovicích byly i obrazy Josefa Mánesa, které se dostaly do pražské Národní galerie a jejich část zakoupil MUDr. R. Tománek z Uherského Hradiště, který je později daroval Slováckému muzeu, kde se nacházejí dodnes. Obraz Veruny Čudové v městském oblečení si jeho syn údajně vzal s sebou do Kanady.[11] Známý je také obraz, kde je vyobrazena ve slováckém kroji.

Krátce po druhé světové válce bylo v Uherském Hradišti založeno Slovácké divadlo. První sezónu zahájilo 10. října 1945 hrou Gabriely Preissové Její pastorkyňa. V sezóně 1957-58 v divadle působila Jana Werichová. V 60. letech se v souvislosti s otevřením nového divadla v Gottwaldově uvažovalo dokonce o zrušení souboru, Slovácké divadlo se tím stalo nejmenší scénou v zemi a působilo jen v regionu. Od sezóny 1969-1970 se opět rozšířilo.

Po roce 1948 se stala hradišťská věznice, za války využívaná gestapem, opět místem mučení politické opozice i lidí zcela nevinných.[12] Rada "vyšetřovatelů", jejímiž členy byli např. Alois Grebeníček, Antonín Višinka, Miroslav Holub a Karel Bláha, proslula svoji krutostí.[13]. Většina z nich pocházela z Uherskohradišťska a jednalo se většinou o nekvalifikované osoby s nízkým vzděláním, ačkoliv uplatnění zde nalezli i lidé vyškolení v Sovětském svazu u NKVD.[14] Po pádu komunismu byl dne 9. října 1993 vedle bývalé věznice na Palackého náměstí odhalen pomník jeho obětem, jehož hlavním iniciátorem byl předseda uherskobrodské pobočky Konfederace politických vězňů Miroslav Minks.

1. fáze komunismu 1950-1969

V 50. letech došlo ke snahám na změnu názvu na Slovácké Hradiště, což bylo veřejností zamítnuto. V roce 1953 pořádal ve Slováckém muzeu výstavu ke stému výročí vydání Kytice Bedřich Beneš Buchlovan. V roce 1957 se uskutečnily rozsáhlé oslavy u příležitosti výročí založení města, dodnes zbyl na dlažbě u knihkupectví Portál na Masarykově náměstí nápis 1257 - 1957. V letech 1950 až 1960 Uherské Hradiště zahrnovalo i obce Kunovice a Staré Město.

Architektura a Sorela
  • Mojmír I: první socialistické sídliště podle moskevského vzoru nese název Mojmír I., ulice nesou jména slavných husitů: Prokop Holý, Jan Žižka a Petr Chelčický. Jedná se o architekturu s typickými znaky socialistického realismu - sorely, např.: velmi malá okna, která se využijí v Moskvě, ale v UH nemají opodstatnění. Zimní teplota v Moskvě: - 36 °C, průměrná roční teplota: + 4,50 °C v Uherském Hradišti: + 8 °C Anachronismy: sedlová stodolová střecha, dekorativní prvky. Sídliště Mojmír I zachraňuje jeho urbanistická skladba navržená netypicky do půlkruhu a množství zeleně.
Rok 1968, invaze do Československa

Při událostech v srpnu roku 1968, kdy došlo k okupaci země armádami Varšavské smlouvy s výjimkou Rumunska, zahynul jeden sovětský voják.

2. fáze komunismu 1970-1989 (tzv. normalizace)

Ekonomika města Zlína (tehdy Gottwaldova), která byla postavena na spotřebním průmyslu, byla v době normalizace utlumována a Uherské Hradiště dostalo novou perspektivu stát se centrem regionu. V letech 1972-1990 bylo Uherské Hradiště spojeno v jeden celek s obcemi Kunovice a Staré Město. Vznikl dlouhodobý plán na vytvoření centra kraje s aglomerací pro 70 000 obyvatel. Došlo k rozvoji průmyslu textilního, leteckého a konzervárenského. Plánovalo se zavedení trolejbusové dopravy. Vybudování unifikovaných sídlišť Mojmír II a později sídliště Východ. Projekty pocházely z anonymních stavebních kanceláří.

  • Sídliště Východ z urbanistického hlediska je nevhodně umístěno na větrném kopci, v jinak rovinatém terénu. Je tedy odkudkoliv patrný jeho deficit v požadavcích na pohledovost, navíc jeho stavby stojí v cestě proudění vzduchu, dokonce snad jako ironie stavitelů nese jedna z ulic název "Větrná".
  • Socialistické školy na svoji dobu nadstandardně vybaveny, 5. ZŠ dnes škola "Za alejí" byla např. vybavena vlastním bazénem a jídelnou budovanou podle měřítek socialistické restaurace II. kategorie, podobně škola na sídlišti Východ, ve Starém Městě atd. Městu se podařilo realizovat novou budovu gymnázia.
  • Další realizace veřejných staveb: V této době se realizoval plavecký a zimní stadion, nové autobusové nádraží a divácká tribuna týmu FC Slovácká Slavia. Nezrealizovala se trolejbusová doprava ani plánovaný obchvat města. Došlo však k realizaci kontroverzních staveb jako je velmi neekonomický a plastový "Klub pracujících" dnes Klub kultury a nevzhledná "Výšková budova policie" na Velehradské třídě, která musela být po oproti svému plánu snížena rozdělením na dvě části. Celý návrh vypracovalo projekční oddělení vojenských staveb.[15]

Rok 1984 poznamenala tragédie v národním podniku MESIT, kde zřícení části výrobní haly a třípatrové budovy uvěznilo v troskách 38 lidí a zavinilo smrt 18 osob a zranění čtyř desítek dalších.

V dubnu roku 1987 při návštěvě ČSSR navštívil Uherské Hradiště tehdejší vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov a prohlédl si letecký průmysl v Kunovicích.

Město po roce 1989

V listopadu 1989 se město zapojilo do tzv. Sametové revoluce, vznikla pobočka Občanského fóra a 27. listopadu 1989 od 12 do 14 hodin se obyvatelé zapojili do generální stávky pod heslem Konec vlády jedné strany. Po následujících politických změnách byla zrušena či přeměněna řada institucí – asi nejvýraznější změnou je nastěhování Střední zdravotnické školy do bývalé budovy KSČ v roce 1991. V roce 1992 město navštívil československý prezident a někdejší disident Václav Havel. Koncem 90. let došlo k přestavbě budovy pošty na Masarykově náměstí, návrat k estetické úrovni dřívějších časů byl však z ekonomického hlediska prakticky nemožný. Estetický úpadek z dob komunistického režimu byl patrný na stavbách jako "Klub pracujících" či "výšková budova policie" na Velehradské třídě a pokračoval i nadále v podobě likvidace interiéru budovy spořitelny od Bohuslava Fuchse či chátráním městských lázní z dílny téhož architekta.

V létě roku 1997 zasáhla město velká povodeň, která způsobila ve městě značné škody a Uherské Hradiště po ní patřilo k jedním z nejpostiženějších měst. Následkem popovodňové obnovy se ale do oblasti také poprvé od roku 1937 (Liebschnerův pavilon) opět vrátila kvalitní architektura - bytový dům s atriem v Luční čtvrti ve Starém Městě z dílny brněnských architektů Gustava Křivinky a Aleše Buriana[16].

Doprava

Vlakové nádraží od architekta Karla Dvořáka s výzdobou Růženy Falešníkové z Tasova pochází z roku 1930.

Městská autobusová doprava v Uherském Hradišti má 7 linek a zahrnuje i Staré Město a Kunovice. Po roce 1989 se objevily v ulicích města první ekologické autobusy s pohonem na zemní plyn. Provozovatelem je ČSAD Uherské Hradiště a. s.

Dne 27. září 2004 byl po stavebních pracích probíhajících od roku 1998 otevřen kompletní obchvat města (6,851 km dlouhá přeložka silnice I/50 spojující Brno a Trenčín). Začíná na západě jižně pod obcí Zlechov, podchází železniční trať Přerov - Břeclav, poté mostem délky 138 m překračuje řeku Moravu, za ním jižně obchází lokalitu Kunovského lesa a vede dále ke Kunovicím, kde unikátní estakádou (svou délkou 1012 m se v době otevření stala nejdelším mostním objektem na silniční síti v České republice) překračuje železniční trať Brno - Trenčianská Teplá a původní silnici I/50 a poté se napojuje na jiný již vybudovaný pokračující úsek Kunovice - Vésky (1998-2003). Obchvat Uherského Hradiště získal cenu hejtmana a čestné uznání v soutěži Stavba roku Zlínského kraje 2004,[17] estakáda pak v roce 2006 od ministra dopravy ocenění Mostní dílo roku 2004.[18]

Kultura

Město provozuje prostřednictvím Klubu kultury sedm kulturních domů (Klub kultury, Reduta, Slovácká búda, MKZ Mařatice, MKZ Sady, MKZ Vésky, MKZ Míkovice), což je v kontextu celé republiky nebývalý počet. V Uherském Hradišti je rovněž kino. Působí zde tři divadla, plně profesionální Slovácké divadlo, poloprofesionální Hoffmanovo divadlo a amatérské SKI Vésky. Možnost navštívení stálé i dočasných výstav o městě a regionu nabízí Slovácké muzeum. Každoročně se zde také koná celostátně proslulá přehlídka filmů Letní filmová škola. Město hostí jednu z největších folklorních akcí České republiky - Slovácké slavnosti vína a otevřených památek. Sídlí zde regionální deníky Slovácké noviny, Dobrý den s Kurýrem atd. Ve městě působí přes 35 kulturně orientovaných občanských sdružení. Mezi nejvýznamnější patří folklorní soubory Hradišťan, Kunovjan, CM Jaroslava Čecha, Burčáci, Hradišťánek a řada dalších.

Moderní architektura

Svým působením pozměnili tvář města architekti jako:

Pamětihodnosti

Sport

Kopaná

Současnost

Momentálně hraje tým pod názvem 1.FC Slovácko 1. gambrinus ligu. Klub má taktéž oddíl 1.FC Slovácko ženy.

Historie

Historie kopané v UH začíná roku 1905, kdy byl přivezen do UH první kopací míč vysokoškolákem Viktorem Rumlerem z pražské Slavie. 15. května 1919 několik fotbalových nadšenců a hoteliér Antonín Čáp v hotelu Grand založili klub AC Slovácká Slavia. V sezóně 1995-96 postoupil městský fotbalový tým FC Slovácká Slavia poprvé ve své historii do 1. ligy a svůj druhý zápas v ní sehrál na stadionu v Uherském Hradišti 1. srpna 1995[21] se Spartou Praha, za kterou nastoupili např. Jan Koller, Vratislav Lokvenc či brankář Petr Kouba, který se později stal vicemistrem Evropy. Zápas skončil stavem 2:2, ačkoliv ještě nedlouho před koncem Uherské Hradiště vedlo 2:1.[22] Zúčastnilo se ho 11 000 platících diváků (jiný zdroj 15 000 diváků z celého regionu), což byla nejvyšší návštěvnost v celé historii klubu od roku 1894 a překonala rekord 10 000 diváků z roku 1975, kdy se utkalo UH v rámci soutěže Český pohár s Slavia Praha. První gól za FC Slováckou Slavii umístila posila z Dánska po pravém rohovém kopu Petra Podaného a to dánský záložník Kasper Jensen Saaby již v 15. minutě prvního poločasu, hlavou.[23]

Mezi nejznámější hráče historie 1. FC Slovácko patří:

Příroda a okolí

Okolí města je charakteristické rozmanitou krajinou a přírodními rezervacemi, řekou Moravou s rozsáhlými lužními lesy s původní flórou a faunou. Neobvyklá je technická stavba Baťova kanálu, nedaleko se nachází dvě podmanivá pohoří, Chřiby a Bílé Karpaty se zvláštním biotopem. Nejzápadnějším výběžkem Karpat, resp. jejich části - Vizovických vrchů, je návrší Černá hora (302,2 m n. m.), známé spíše pod názvem Rochus podle kaple svatého Rocha nad Mařaticemi na východě od centra Uherského Hradiště. V blízkosti se nalézá románská bazilika na Velehradě a středověké lapidárium, zámek Buchlovice, hrad Buchlov, kde hrabě Bedřich Berchtold a jeho bratr Leopold shromáždili ze svých cest přírodovědnou sbírkou, egyptskou mumii atd.

Partnerská města

Osobnosti

Rodáci

Osobnosti spojené s městem

Fotogalerie

Uherské Hradiště podle Willenberga konec 16. století

Uherské Hradiště během 1. světové války

Mariánský sloup

Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana, dříve synagoga

Nádraží

Reduta

Měšťanská beseda

Kino Hvězda

Dům kultury

Kino Mír

Slovácká búda

Slovácká búda, detail žudra

Části města

Související články

Souřadnice

Reference

  1. ↑ [2]
  2. ↑ Více o této technologii: (anglicky) [3]
  3. ↑ Zemek, Metoděj: Dějiny jesuitské koleje v Uherském Hradišti. In: Čoupek, Jiří (ed.): Kniha o Redutě. Uherské Hradiště 2001, s. 20-238.
  4. ↑ [4]
  5. ↑ [5]
  6. ↑ [6]
  7. ↑ [7]
  8. ↑ [Šolc, J.: Osudná rozhodnutí. Praha 2006, s. 14.]
  9. ↑ [Kunovice v proměnách času. Břeclav 1996, s. 163.]
  10. ↑ [8]
  11. ↑ Bedřiška a syn Hugo III.
  12. ↑ Věznice v Uherském Hradišti
  13. ↑ Pomník obětem komunismu: Uherské Hradiště, Palackého náměstí
  14. ↑ Vězeňství: Věznice Uherské Hradiště - vládci nad životem i smrtí
  15. ↑ [9]
  16. ↑ [10]
  17. ↑ Přeložka silnice I/50 Uherské Hradiště - obchvat
  18. ↑ Přehled archivu mostních sympozií
  19. ↑ [11]
  20. ↑ [12]
  21. ↑ [13]
  22. ↑ [14]
  23. ↑ [15]
  24. ↑ 24,0 24,1 24,2 24,3 24,4 24,5 24,6 Samospráva: Rada města: Usnesení: Usnesení za rok 2008: Usnesení RM ze dne 13.5.2008
  25. ↑ 25,0 25,1 25,2 O Uherském Hradišti: Spolupráce a partnerská města
  26. ↑ 26,0 26,1 26,2 26,3 26,4 Uherské Hradiště: Na Slovácké slavnosti vína dorazí delegace z pěti evropských zemí
  27. ↑ Uherské Hradiště podepsalo smlouvu o spolupráci s italským městem Priverno
  28. ↑ Podpis smlouvy o partnerství mezi městy Uherské Hradiště a Skalica (SK)
  29. ↑ KUSLOVÁ, Hana. Představení osobnosti J. A. Bati. In Jan Antonín Baťa - život a dílo, pokračovatel práce Tomáše Bati : mezinárodní konference : sborník : Zlín 2.-3. května 2007. Zlín : Statutární město Zlín, 2007. ISBN 978-80-239-9247-2. s. 5.
  30. ↑ [16]

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Uherské Hradiště
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Uherské Hradiště
Město Uherské Hradiště

Jarošov • Mařatice • Míkovice • Rybárny • Sady • Uherské Hradiště • Vésky

  Města a obce okresu Uherské Hradiště  

Babice • Bánov • Bílovice • Bojkovice • Boršice u Blatnice • Boršice • Břestek • Březolupy • Březová • Buchlovice • Bystřice pod Lopeníkem • Částkov • Dolní Němčí • Drslavice • Hluk • Horní Němčí • Hostějov • Hostětín • Hradčovice • Huštěnovice • Jalubí • Jankovice • Kněžpole • Komňa • Korytná • Kostelany nad Moravou • Košíky • Kudlovice • Kunovice • Lopeník • Medlovice • Mistřice • Modrá • Nedachlebice • Nedakonice • Nezdenice • Nivnice • Ořechov • Ostrožská Lhota • Ostrožská Nová Ves • Osvětimany • Pašovice • Pitín • Podolí • Polešovice • Popovice • Prakšice • Rudice • Salaš • Slavkov • Staré Hutě • Staré Město • Starý Hrozenkov • Strání • Stříbrnice • Stupava • Suchá Loz • Sušice • Svárov • Šumice • Topolná • Traplice • Tučapy • Tupesy • Uherské Hradiště • Uherský Brod • Uherský Ostroh • Újezdec • Vápenice • Vážany • Velehrad • Veletiny • Vlčnov • Vyškovec • Záhorovice • Zlámanec • Zlechov • Žítková

Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Uhersk%C3%A9_Hradi%C5%A1t%C4%9B“