Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Archiv pro Článek dne 2014
Z Multimediaexpo.cz
Zde je archiv článků DNE pro rok 2014, které již byly zveřejněné na naší hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).
Všechny články se vkládají pomocí šablon.
- Další staré články pro rok 2022 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2022
- Další staré články pro rok 2021 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2021
- Další staré články pro rok 2020 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2020
- Další staré články pro rok 2019 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2019
- Další staré články pro rok 2018 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2018
- Další staré články pro rok 2017 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2017
- Další staré články pro rok 2016 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2016
- Další staré články pro rok 2015 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2015
- Další staré články pro rok 2013 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2013
- Další staré články pro rok 2012 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2012
- Další staré články pro rok 2011 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2011
- Další staré články pro rok 2010 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2010
- Další staré články pro rok 2009 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2009
- Další staré články pro rok 2008 najdete v archivu : Archiv pro Článek dne 2008
Nicolas Cage (* 7. ledna 1964) je americký herec, režisér, producent a držitel několika Oscarů.
Nicolas Cage je známý svými výběry různorodých rolí. V průběhu své kariéry hrál jak ve filmech s vysokým rozpočtem, tak i ve středním proudu a nízkorozpočtových snímcích. Od svého filmového debutu ve snímku Zlaté časy na Ridgemont High (někdy též Nářez na Ridgemonské střední, v originále Fast Times at Ridgemont High) před více než dvaceti lety neustále trval na tom, že se chce objevit ve velkém množství různorodých filmů.
Dvakrát byl nominován na Oscara. Jednoho získal za ztvárnění alkoholika se sebevražednými sklony ve snímku Leaving Las Vegas, druhou nominaci mu vynesla role spisovatele Charlieho Kaufmana a jeho fiktivního dvojčete Donalda ve filmu Adaptace. Vyjma těchto úspěchů si většina jeho filmů s nižším rozpočtem nevedla příliš dobře ve srovnání s ostatními akčními trháky, ve kterých hrál. Diváci kupříkladu téměř úplně ignorovali jeho nekonvenční snímky Obchodník se smrtí a Pan Rosnička. Navzdory příznivým recenzím jeho hereckých výkonů a celosvětovému uvedení obou filmů si ani jeden z nich nezískal významnější skupinu diváků. Naopak kritikou nebyl příliš příznivě přijat snímek Proutěný muž, avšak totálně zavrhovaný film Ghost Rider z roku 2007 se stal hitem a vydělal více než 45 milionů dolarů pouze během premiérového víkendu.
Od roku 2009 má významné finanční problémy, které snad zalepí jeho 6 nejnovějších hereckých rolí (2013–2014).
114. článek dne...(do 16. ledna 2014)
Gimli Glider („kluzák z Gimli“) je pojmenování slavné letecké nehody, při které 23. července 1983 letadlu Boeing 767-200 na letu číslo 143 společnosti Air Canada z Ottawy do Edmontonu došlo ve výšce asi 12,5 kilometru palivo. Posádka byla schopna s letadlem doplachtit na letiště Gimli Industrial Park a úspěšně přistát, aniž by došlo k vážnějšímu zranění.
Ve 20:09 místního času, když letadlo se 61 pasažéry a pěti členy posádky letělo ve výšce 41 000 stop nad městem Red Lake v Ontariu, signalizoval palubní varovný systém problém s tlakem paliva v levé nádrži. Posádka se domnívala, že se jedná o závadu palivového čerpadla, které vypnula. O chvíli později se rozsvítilo druhé varovné světlo o nedostatečném tlaku a posádka se rozhodla raději přistát na asi 210 km vzdáleném letišti ve Winnipegu a zahájila pomalý sestup. O chvíli později však levý motor zhasl. Posádka se začala připravovat na přistání s jedním motorem a snažila se (marně) o znovunahození motoru se zapnutým přečerpáváním paliva z druhé nádrže. Po chvíli se však rozsvítilo další varovné světlo a ve 20:21 (ve výšce 28 500 stop, asi 170 km od Winnipegu) se ozval zvukový signál „bong“ signalizující nefunkčnost obou motorů (který do té doby ani jeden z pilotů nikdy neslyšel, neboť taková situace se nenacvičuje ani v simulátoru) a v kabině se rozhostilo hrobové ticho.
Boeing 767 je moderní letadlo s tzv. „skleněným kokpitem“, ve kterém jsou klasické přístroje nahrazeny elektronickými obrazovkami. Jelikož však jediným zdrojem elektrické energie jsou motory a pomocný zdroj APU (který ovšem bere palivo ze společných nádrží s motory), vypadla v letadle elektřina a všechny přístroje v kabině přestaly fungovat, s výjimkou jen nejzákladnějších záložních přístrojů – magnetický kompas, umělý horizont, rychloměr a barometrický výškoměr. Motory dodávají energii i hydraulickému systému, který je v takovém letadle nezbytně nutný pro ovládání řídících ploch. Pro případ nouze je proto letoun vybaven malou vrtulovou turbínou (tzv. ram air turbine, RAT), která se automaticky vysune z letadla a díky proudícímu vzduchu vyrábí elektrickou energii pro nejnutnější systémy, především pro udržení minimálního potřebného tlaku v hydraulickém systému, bez čeho by letadlo vůbec nešlo ovládat.
115. článek dne...(do 18. ledna 2014)
.jpg)
Pátý element je koprodukční film Velké Británie a Francie, který v roce 1997 natočil francouzský režisér Luc Besson.
V hlavních rolích si zahráli Bruce Willis (Korben Dallas), Milla Jovovich (Leeloo), Gary Oldman (Jean-Baptiste Emmanuel Zorg), Ian Holm (otec Vito Cornelius) a Chris Tucker (Ruby Rhod).
Výprava filmu pochází z dílny francouzských autorů komiksů Jeana Girauda a Jeana-Claudea Mézièra. Je typickou ukázkou silného vlivu francouzské komiksové dějové linie a estetického pojetí. Kostýmy byly navrženy francouzským módním návrhářem Jeanem-Paulem Gaultierem, který jich pro film musel vyrobit 954.
Přestože byl scénář napsán a odehrán v angličtině a děj se odehrává ve New Yorku budoucnosti, je film koprodukčním dílem Francie a Velké Británie. Nejvíce záběrů bylo pořízeno v Pinewood Studios v Anglii, další byly natočeny v Mauretánii. Koncertní scény byly nafilmovány v královské opeře. Filmový formát je Super 35 mm a ve filmu bylo použito mnoho vizuálních efektů. Celkové tržby přesáhly 260 milionů amerických dolarů. Některé scény z New Yorku připomínají film Metropolis, zatímco hláška „Děkujeme vám za spolupráci“ a vzhled policistů evokuje film Robocop.
Hlavní zápletka filmu spočívá v záchraně lidstva, což se stane úkolem taxikáře Korbena Dallase poté, co mu do taxíku spadne mimozemská mladá dívka Leeloo. Ona je pátým elementem, jenž má za pomoci otce Cornelia a dalších čtyř elementů spasit svět. Korben má najít čtyři elementy a překonat nástrahy protivníků. Ty představuje Zlo, v jehož službách se ocitá Jean-Baptiste Emmanuel Zorg. Zorg si na špinavou práci najme žoldáky-obchodníky, kteří jsou známí pod označením Mangalořané. Zlo, zhmotňující a zvětšující se za pomoci lidských neřestí do temné planety, se řítí k Zemi a hrozí ji zcela rozdrtit...
116. článek dne...(do 28. ledna 2014)
Eiffelova věž je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížská dominanta. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300,65 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi.
Eiffelova věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a Světové výstavy, která se v roce 1889 v Paříži konala, a měla zde původně stát jen 20 let do roku 1909. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i televizní a rozhlasový vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli. Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas.
V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí a který ročně navštíví 6,5 milionů lidí (2005) z celého světa. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot (tepelná roztažnost) kolísat až o 18 centimetrů. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů. Pod věží je busta A. G. Eiffela, kterou sem v roce 1923 umístil Antoine Bourdelle jako ocenění práce Gustava Eiffela. Pod balkonem první plošiny se nachází nápis složený ze 72 jmen vědců. Věž byla předlohou mnoha imitací, například i pro Petřínskou rozhlednu.
V roce 1889 byla na posledním patře pro Ústřední meteorologický úřad zprovozněna se souhlasem Gustava Eiffela meteorologická stanice. V říjnu 1898 Evžen Ducretet provedl první bezdrátové telefonní spojení. V roce 1903 kapitán Gustave Ferrie usiloval o vytvoření sítě bezdrátového telegrafu. G. Eiffel naplánoval anténu, která byla umístěna na věž. Toto vysílání nakonec sklidilo obrovský úspěch. V roce 1920 byl vysílač pro vojenské sítě přestaven i na civilní. Roku 1921 začalo z věže pravidelné vysílání rozhlasových programů. Od roku 1925 zde začaly vysílat první televizní stanice.
117. článek dne...(do 3. února 2014)
Venuše je druhá planeta od Slunce ve sluneční soustavě. Je pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy Venuši. Jedná se o jedinou planetu sluneční soustavy, která je pojmenována po ženě. Venuše je terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi; někdy se proto nazývá „sesterskou planetou“ Země. Eliptická oběžná dráha Venuše má ze všech planet nejmenší výstřednost, pouze 0,007. Okolo Slunce oběhne jednou za 224,7 pozemského dne. Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, její úhlová vzdálenost od Slunce nemůže překročit určitou mez (největší elongace je 47,8°) a lze ji ze Země vidět jen před svítáním nebo po soumraku. Proto je Venuše někdy označována jako „Jitřenka“ či „Večernice“ a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější téměř bodový zdroj světla na obloze. Její magnituda může dosáhnout hodnoty −4,6. Na obloze je tedy po Slunci a Měsíci nejjasnějším zdrojem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne.
Venuše je zcela zakryta vrstvou husté oblačnosti, která nedovoluje spatřit její povrch v oblasti viditelného světla. To vyvolalo velkou řadu spekulací o jejím povrchu, které přetrvávaly až do 20. století, kdy byl její povrch prozkoumán pomocí přistávacích modulů a radarového mapování povrchu. Venuše má nejhustší atmosféru ze všech terestrických planet, která je tvořena převážně z oxidu uhličitého. Pro absenci uhlíkového cyklu ve formě navázání do hornin či na biomasu z atmosféry docházelo k jeho enormnímu nárůstu až do současné podoby. Vznikl tak silný skleníkový jev, který ohřál planetu na teploty znemožňující výskyt kapalné vody na jejím povrchu a učinil z Venuše suchý a prašný svět. Existují teorie, že Venuše měla dříve podobně jako Země oceány kapalné vody. Voda se vlivem narůstající teploty vypařila a následně se pro absenci magnetického pole vodní molekuly střetly s částicemi slunečního větru, což vedlo k jejich rozpadu na kyslík a vodík a k úniku volných částic z atmosféry. V současnosti dosahuje tlak na povrchu Venuše přibližně 92 násobku tlaku na Zemi...
118. článek dne...(do 19. února 2014)
Pulp Fiction: Historky z podsvětí je americký akční film, který v roce 1994 natočil režisér Quentin Tarantino. Spolu s Rogerem Avary získal Oscara za nejlepší původní scénář. Na Filmovém festivalu v Cannes film získal ocenění Zlatá palma.
Děj Pulp Fiction tvoří několik příběhů z losangeleského gangsterského prostředí, které se v několika scénách spojují a prolínají. Jejich společným prvkem jsou postavy Marselluse Wallace (Ving Rhames) a Vincenta Vegy (John Travolta), což jsou jediné dvě postavy, které se vyskytují ve všech povídkách. Je k nim samozřejmě připojena celá řada dodatků, vedlejších epizod a příběhů. V celé mozaice je také celá řada společných motivů, které se opakují a jednotlivé povídky spojují. Příběhy jsou plné bizarních dějových zvratů, narážek na klasické béčkové filmy i postmoderních prvků.
V hlavní, chronologicky první a nejrozvětvenější povídce, nazvané Situace kolem Bonnie (The Bonnie Situation), jejíž vyústění a následně začátek tvoří prolog k filmu, jejíž děj se ale rozvine až na samém konci, vystupují druhořadí zabijáci, Jules (Samuel L. Jackson) a Vincent (John Travolta), kteří spolu s třetím, neaktivním spolupracovníkem Marvinem na objednávku podsvětního bosse Marselluse Wallase přepadnou a zabijí skupinu bývalých Marsellusových obchodních spolupracovníků a seberou jim kufřík s jakýmsi lesklým předmětem (jeho obsah není nikde ve filmu prozrazen, přestože je klíčovým předmětem, a fanoušci filmu s oblibou diskutují o tom, co v kufříku vlastně je). Náhle ale z vedlejší místnosti vyskočí muž, který se doposud před zabijáky skrýval, a vystřílí na Julese a Vincenta celý zásobník. Ani jednou kulkou se ale netrefí, což Jules pokládá za zázrak a Boží znamení, aby změnili svůj život. Při pozdější poněkud ohnivé diskusi v autě nešťastnou náhodou zastřelí Marvina, který sedí na zadním sedadle. Dostávají se do velmi nebezpečné situace - jsou uprostřed Los Angeles, vrací se z vraždy a mají v autě omylem zabitou mrtvolu. Schovají se v domě Vincentova přítele Jimmyho (Quentin Tarantino). Tam ale mohou zůstat nanejvýš hodinu - to se totiž vrátí ze směny v nemocnici Jimmyho manželka Bonnie, která by se s ním rozvedla, kdyby zjistila, že má kontakty na podsvětí. Jules a Vincent mu slíbí, že do hodiny odejdou...
119. článek dne...(do 27. února 2014)
Sébastien Loeb (* 26. února 1974) je francouzský jezdec rallye, devítinásobný mistr světa, čímž se stal nejúspěšnějším závodníkem historie motorsportu v počtu získaných titulů mistra světa. Má již 77 vítězství v kategorii WRC, což z něj činí nejlepšího jezdce v historii této soutěže. Jeho současným spolujezdcem je Daniel Elena.
Se závoděním začal v jednadvaceti letech v domácím juniorském šampionátu v sezoně 1995. O rok později poprvé startoval v absolutní klasifikaci na soutěži Rallye du Florival. Roku 1997 se Loebovým spolujezdcem stal Daniel Elena. V tomto roce spolu startovali v pohárovém mistrovství Peugeot 106 1300 a získali v něm 3 vítězství. Od roku 1998 startoval Loeb s vozem Citroën Saxo Kit Car a o rok později v poháru těchto vozů zvítězil.
Prvním Loebovým startem v mistrovství světa byla Katalánská rallye 1999, kterou kvůli havárii nedokončil. Při další soutěži, Korsické rallye 1999, dokázal s vozem Citroen Saxo Kit Car vyhrát ve třídě A6. O rok později vyhrál seriál francouzského šotolinového mistrovství s vozem Toyota Corolla WRC. S tímto vozem absolvoval i 2 závody mistrovství světa. Na Korsice 2000 skončil devátý a na Rallye San Remo 2000 desátý. Tento rok startoval i v mistrovství Francie s vozem Citroën Xsara Kit Car.
V sezoně mistrovství světa v rallye 2001 se stal továrním jezdcem týmu Citroën Sport. Zvítězil v juniorském mistrovství světa s typem Saxo Kit Car a navíc získal druhé místo na Korsice 2001 s typem Xsara WRC. Následující sezona byla pro tým zkušební a tak startoval jen v sedmi soutěžích. Už na Rallye Monte Carlo 2002 mohl vyhrát, ale kvůli penalizaci skončil druhý. Prvním jeho vítězstvím tak byla až Německá rallye 2002. V sezoně mistrovství světa v rallye 2003 se stal vicemistrem světa se ztrátou pouhého jednoho bodu na Pettera Solberga, když dokázal vyhrát Rallye Monte Carlo 2003, Německou rallye 2003 a Rallye San Remo 2003. Svůj první titul mistra světa získal v sezoně 2004.
Sebastian Loeb oznámil, že v sezóně 2013 již nepojede všechny závody WRC a určitě tak nebude bojovat o další titul...
120. článek dne...(do 2. března 2014)
Olivia Wilde (* 10. března 1984) je irsko–americká herečka a modelka. Hrát začala v roce 2000, ale do širšího povědomí veřejnosti se dostala až v roce 2003, když se objevila v mnoha filmových a seriálových rolích.
Olivia se narodila v New Yorku, ale vyrůstala ve Washingtonu. Oba rodiče jsou známými novináři. Narodila se do silné novinářské rodiny. Wildeová sama přiznala, že její kariéra se mohla odvíjet zcela jinak, kdyby se nerozhodla jít proti rodinné tradici v novinařině. Oba její rodiče byli velice známí především ve Washingtonu, kde byli zváni do nejvyšších kruhů.
V roce 2003 se provdala za Taa Ruspoliho, italsko-amerického filmaře a hudebníka. V roce 2011 však tato dvojice dospěla k rozvodu.
Od roku 2003 se objevovala ve snímcích jako jsou Sexbomba od vedle, Alpha Dog, nebo Mezi mužem a ženou. Známou se stala ztvárněním role Alex Kelly v seriálu O.C. California, který je z produkce americké televizní stanice FOX. V roce 2007 byla obsazena do seriálu The Black Donellys. V této televizní sérii ztvárnila roli samotářské Jenny Reily, která se pohybovala v gangsterském prostředí. Ačkoliv byl seriál u diváků velmi oblíben, stáhla jej televizní stanice NBC po čtvrté epizodě z vysílání a zbytek odvysílala online na internetu. Největší úspěch ji přinesla až role Dr. Remy Hadleyové alias Třináctky z televizního seriálového dramatu Dr. House. V tomto seriálu z lékařského prostředí se objevila v roce 2007 až ve čtvrté sérii. V roce 2009 byla Wildeová hodnocena jako #1 Hot 100 známého lifestylového magazínu Maxim. Již dříve, v roce 2005, byla hodnocena jako #95 ankety 100 nejsvůdnějších žen roku 2005 mezinárodního magazínu HFM.
121. článek dne...(do 2. března 2014)
Mac OS 8 je výborný operační systém, který byl oficiálně vypuštěn 26. července 1997. Představoval největší úpravu systému Mac OS od vydání System 7, který se objevil o šest let dříve. Vypuštěn po sérii vylepšení, se Mac OS 8 snažil začlenit mnoho technologii vyvinutých pro příliš ctižádostivý operační systém Apple Copland. Mac OS 8 pomohl modernizovat Mac OS, zatímco Apple vyvinul svůj operační systém nové generace, Mac OS X. Mac OS 8 je jeden z nejúspěšnějších vydání software, prodalo se ho přes 1.2 milionu kopii během prvních dvou týdnů.
Hlavními novinkami verze 8.0 bylo 3D rozhraní Platinum, podpora nového procesor PowerPC, multi-threaded Finder a větší upravitelnost uživatelského rozhraní.
Vylepšená verze 8.1, vypuštěna 19. ledna 1998, byla poslední verzí, která běžela na procesorech Motorola 68040. Mac OS 8.1 představil nový systém souborů známý jako HFS+, který podporoval velké soubory a účinněji používal velké disky díky používání menších bloků. Uživatelé museli přeformátovat pevný disk, což smazalo veškerý jeho obsah. Později se objevili cizí programy, které zachovali data uživatelů během vylepšování na HFS+. Systémy 68040 nepodporují spouštění operačního systému z HFS+ disků; spouštění se muselo provádět z disku se standardním HFS. Nicméně po spuštění operačního systému lze disky HFS+ připojovat a normálně používat. Mac OS 8.1 také používal vylepšenou verzi PC Exchange, dovolující uživatelům vidět dlouhé názvy souborů (do 255 znaků), vytvořených na počítačích s operačním systémem Windows a podporujících FAT32.
Mac OS 8.5 byl první verzí, která běžela výhradně na počítačích vybavených procesorem PowerPC. Část jeho 680x0 kódu byla nahrazena PowerPC verzí, což výrazně zvedlo výkon. Mac OS 8.5 představil vyhledávací nástroj Sherlock; Sherlock dovoloval prohledávat obsah dokumentů na disku (uživatel musel nechat disk o indexovat), nebo vyhledávat i na internetu. V tuto dobu se objevily plug-iny pro Sherlocka, které umožňovali prohledávat obsah ostatních webových stránek. Mac OS 8.5 obsahoval řadu výkonnostních vylepšení. Přepsán byl celý AppleScript tak, aby používal pouze kód PowerPC, což znatelně zlepšilo rychlost jeho provádění. Kopírování po síti bylo rychlejší než u předchozí verze a společnost Apple o ní říkala že je rychlejší než Windows NT.
122. článek dne...(do 2. března 2014)
Vangelis (* 29. března 1943) je proslulým instrumentalistou a hudebním skladatelem řeckého původu. Patří k průkopníkům elektronického popu, jeho tvorba ale zasahuje do více hudebních stylů.
Začátkem 60. let byl Vangelis členem řecké hudební skupiny The Forminx. Roku 1968 odešel z Řecka a v Paříži založil spolu se svými krajany Demisem Roussosem a Loukasem Siderasem skupinu Aphrodite's Child, jejíž tvorba se nesla ve znamení progressive rock. Roku 1972 se skupina rozpadla, Vangelis ale i později s Roussosem spolupracoval.
Svou sólovou kariéru zahájil Vangelis složením hudby k filmům režírovaným Fredericem Rossifem. Navázal taktéž úzké kontakty se zpěvákem Jonem Andersonem.
Vangelis se posléze přesunul do Londýna, kde založil vlastní nahrávací studio nazvané Nemo. Roku 1975 zde nahrál své první známé album Heaven and Hell. Roku 1982 získala Vangelisova hudba k filmu Chariots of Fire Oscara.
Ve spolupráci s režisérem Ridley Scottem složil stejného roku hudbu k slavnému sci-fi filmu Blade Runner. Na úspěšnou spolupráci s tímto režisérem navázal roku 1992, kdy vytvořil hudbu k filmu 1492: Conquest of Paradise (1492: Dobytí ráje). V roce 2004 vydal soundtrack Alexander ke stejnojmennému filmu Olivera Stonea. O tři roky později vyšla třídisková verze soundtracku k Blade Runner.
V roce 1995 vydal album věnované jako poctu malíři řeckého původu El Grecovi, téhož roku pak vychází album Voices, jehož titulní skladba zaznamenává komerční úspěch. V roce 2001 byla vydána jeho doprovodná hudba k vesmírným misím americké NASA nazvaná Mythodea, kterou doprovázelo vydání DVD z athénského vystoupení.
Vangelis kromě toho v roce 2004 složil filmovou hudbu pro snímek Alexander slavného režiséra Olivera Stonea.
Roku 2007 také znovu vyšel soundtrack k filmu Blade Runner ke 25. výročí filmu ve speciální edici. Edice obsahuje celkem 3 CD...
123. článek dne...(do 2. března 2014)
Júlia Liptáková (* 8. duben 1984) je významná slovenská modelka.
Júlia Liptáková se narodila a téměř celé své dětství prožila na malém slovenském městě Nová Dubnica nedaleko Trenčína. Po úspěšných přijímacích zkouškách nastoupila na gymnázium v Dubnici nad Váhom.
Již už od svých šestnácti let se začala účastnit řady soutěží krásy, zvítězila již na soutěži Miss dievča v roce 2000 v rodné Nové Dubnici. V roce 2004 získala v Malajsii prestižní titul Miss Body Beautiful of the World a v Číně speciální cenu Miss Bikini of the World. V září 2005 proběhlo v Koreji světové finále soutěže Model Of The Year, kde získala titul 2. vicemiss a s převahou vyhrála v kategorii Best Body In Swimsuit. V přímo navazující soutěži Global Beauty Queen, která se konala v Číně, dosáhla 4. místa (3. runner up) a vyhrála v kategorii Miss Disco Queen.
Na konci listopadu 2006 získala v Číně další prestižní titul Miss Bikini International a jasně vyhrála v kategorii Miss Body Beautiful.
Júlia se stala hvězdou na nejnovější módní přehlídce vynikajícího českého návrháře Josefa Klíra, která se konala 15. ledna 2008 při pokřtění nového kalendáře s titulem Vampýři 2008.
Během šesti let (2008, 2009, 2010, 2011, 2012 a 2013) se účastnila, spolu s Gabrielou Kořínkovou, většiny podniků seriálu MotoGP jako Paddock Girl.
Měří 174 cm, její míry jsou 90-61-89; má blond vlasy a modrozelené oči.
124. článek dne...(do 2. března 2014)
Thor Heyerdahl (* 6. října 1914, † 18. dubna 2002) byl norský mořeplavec a dobrodruh, který zároveň patřil mezi nejznámější experimentální archeology a antropology. Zasvětil svůj život experimentům poukazujícím na možnosti předkolumbovských cestovatelů překonávat světové oceány za pomoci mořských proudů. Vystudoval zoologii a krátce před druhou světovou válkou pobýval nějaký čas na ostrově Fatu Hiva v souostroví Markézy, kde studoval kulturu polynéských praobyvatelů.
Mezi jeho nejslavnější počin patří plavba z roku 1947, kdy na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki bez větších obtíží překonal vzdálenost z Jižní Ameriky (přístav Callao – Peru) do Polynésie, na atol Raroia. Šestičlenná posádka po 101 dnech urazila 6 880 km. Cesty na balzových vorech byly ve 20. století zhruba třináctkrát opakovány, mimo jiné dvakrát i českým mořeplavcem Eduardem Ingrišem.
Třebaže samy o sobě nemohly dokázat její správnost, posloužil úspěch těchto výprav jako podpůrný argument difuzionistické teorie o vzniku a šíření kultur.
V roce 1955 konal výzkum na Galapágách, v letech 1955–56 řídil vykopávky na Velikonočním ostrově.
Účastnil se i dalších archeologických experimentů, jako byly např. výpravy Ra a plavba na rákosovém člunu Tigris.
Roku 1991 studoval pyramidy v Güímaru na ostrově Tenerife a jejich podobnosti s dalšími pyramidami jinde ve světě. V jejich blízkosti, v městečku Güímar, se roku 1994 usadil a bydlel zde až do konce svého života.
125. článek dne...(do 2. března 2014)
Debian Linux je distribuce GNU/Linuxu a její porty na jiná jádra, kterou nevyvíjí komerční subjekt, ale je vyvíjena velkým množstvím dobrovolníků z celého světa. Je známa především svou konzervativností. Přesto je to jedna z nejrozšířenějších linuxových distribucí na světě.
Oproti klasickým „komerčním distribucím“, jako jsou Red Hat, Mandriva nebo SUSE, nepoužívá balíčkovací systém postavený na RPM (RPM Package Manager, dříve Red Hat Package Manager), ale má vlastní balíčkovací systém tzv. deb-balíčků, který je velmi propracovaný a umožňuje velmi jednoduše provádět správu balíčků z různých zdrojů. Nazývá se Advanced Packaging Tool (APT).
Debian je pro svou stabilitu a jednoduchou údržbu velmi oblíbený zejména pro serverové instalace, naopak jeho podíl na desktopech v posledních letech poněkud poklesl, zejména po příchodu distribuce Ubuntu, která je ovšem na Debianu založena.
První zmínka o distribuci Debian pochází z 16. srpna 1993. Zakladatelem je Ian Murdock, který v té době studoval na univerzitě. Jméno Debian je složeninou jména Murdockovy přítelkyně, dnes bývalé ženy Debry, a jeho křestního jména Ian. Murdock sám říkal Debianu „Debian Linux Release“. Celý projekt je řízen vývojáři, kteří si ze svého středu volí jednoho, jenž bude stát v čele celého úsilí. Peníze na pokrytí nákladů spojených s vývojem získává Debian z příspěvků a darů.
Debian se pomalu utvářel mezi lety 1994–1995, v roce 1995 začaly probíhat první práce na portování na jiné hardwarové architektury a v roce 1996 vyšla první stabilní verze. Krom toho došlo k významné události, dlouholetý vývojář Ean Schuessler navrhl, aby Debian uzavřel společenskou smlouvu mezi uživateli, vývojáři, a projektem. Po bouřlivých diskuzích na mailing listech byla odsouhlasena finální podoba Debian Social Contract a Debian Free Software Guidelines. První dokument stanovuje, že projekt bude navždy svobodný ve smyslu svobody určování směru vývoje. Zatímco druhý definuje jaký software je svobodný a ustanovuje, že nesvobodný software nepatří do Debianu.
126. článek dne...(do 2. března 2014)
Iveta Bartošová (* 8. dubna 1966, † 29. dubna 2014) byla významná česká zpěvačka, která patřila k nejúspěšnějším českým zpěvačkám 80. a 90. let.
Iveta Bartošová má o dva roky staršího bratra Lumíra a sestru Ivanu, která je o 15 minut starší něž Iveta. Své dětství a dospívání prožila ve Frenštátě pod Radhoštěm (v Kopané). Navštěvovala lidovou školu umění. První čtyři třídy povinné školní docházky navštěvovala základní školu v Kopané, od páté třídy navštěvovala základní školu ve Frenštátě pod Radhoštěm se sportovním zaměřením na běh na lyžích a v létě sprint. Od roku 1980 začala studovat gymnázium. Od roku 1982 začala poprvé veřejně vystupovat s kapelou Dianthus. Její první úspěch na profesionální dráze ji potkal v roce 1983, kdy zvítězila v okresním kole pěvecké soutěže Talent v Novém Jičíně a následně postoupila do krajského kola v Třinci, kde obsadila druhé místo. To ji kvalifikovalo na Mladou píseň Jihlava. Souběžně se s Talentem v Třinci konala i druhá soutěž Zlatá loutna, kde Iveta rovněž obsadila druhé místo. Na Mladé písni Jihlava 1983 skončila čtvrtá a získala cenu poroty za interpretační výkon.
Na Mladé písni v Jihlavě se poprvé setkala s Petrem Sepešim, aby je následně pánové Jaromír Vašta a Pavel Vaculík spojili v úspěšný pěvecký pár s hity Červenám či Knoflíky lásky. Jejich úspěšná spolupráce skončila předčasně tragickou nehodou Petra Sepéšiho a Iveta Bartošová se na několik měsíců odmlčela.
Na jaře 1993 získala hlavní roli ve filmu Jaroslava Soukupa Svatba upírů. V období 1993–1996 vydala další vcelku úspěšná alba, která však nepřinesla žádné zásadní hity, s výjimkou písně Můžeš lhát z roku 1996, a absolvovala velké koncertní turné. V říjnu roku 1996 se Iveta Bartošová stala matkou a porodila syna Artura.
Počátkem roku 1997 přijala nabídku Karla Svobody k účinkování v muzikálovém bestselleru Dracula, který byl její první muzikálovou příležitostí. Dvojroli Adriany/Sandry zvládla bravurně a začala se postupně vracet na výsluní české pop music...
127. článek dne...(do 2. března 2014)
SAM Coupé je 8-bitový domácí počítač uvedený na trh v roce 1989. Jedná se o značně vylepšený klon počítače Sinclair ZX Spectrum původně vyráběný firmou Miles Gordon Technology plc (MGT). Počítač je osazen procesorem Z80B taktovaným na 6 MHz spolu s obvodem ASIC kompatibilním s ULA ZX Spectra. Původní model obsahoval pouhých 256 KB RAM, které byly později, z důvodu konkurenceschopnosti, navýšeny na 512 KB. Počítač disponoval čtyřmi grafickými módy. První „textový“ mód byl kompatibilní se ZX Spectrem a umožnoval vybrat barvu pozadí a znaku pro znak o velikosti 8x8 pixelů při rozlišení 256 x 192. Následovaly dva módy které měly stejné rozlišení, ale dovolovaly nastavit barvu pro každý pixel z palety 16 respektive 128 barev. Poslední mód měl rozlišení 512 x 192 a výběr ze čtyř barev.
Zvukový čip Philips SAA 1099 umožňuje šestikanálový výstup, jeho schopnosti jen mírně přesahují dva zvukové čipy AY-3-8910, známé ze starších počítačů ZX Spectrum 128K, MSX či Amstrad Schneider CPC. SAA 1099 nepodporuje přímo přehrávání digitálních zvuků. Podpora MIDI měla být velkou předností, první výrobní série počítačů však měly chybu, která ztěžovala jeho použití. MIDI současně slouží k propojení více SAMů do sítě.
Počítač je vybaven v paměti ROM uloženým BASICem, jehož tvůrcem je dr. Andy Wright, autor proslulého Beta Basicu. V 32 KB je mj. obsluha všech grafických módů, palety barev, sítě, tiskárny, tape (s volitelnou rychlostí nahrávání). SAM Basic využívá celých 512 KB paměti, jak pro text programu, proměnné, procedury, funkce a datová pole, tak pro správu virtuálních obrazovek (screenů). Další rozšíření nabízí MasterBasic. Bootovatelný DOS zabírá 8 až 16 KB na konci paměti, ve verzi MasterDOS podporuje ramdisk ve 4 MB rozšířené paměti, adresáře a až 778 souborů na disketě. SAM DOS umožňuje číst diskety ze ZX Spectra ve formátu Disciple a PlusD, pro čtení a zápis na diskety naformátované řadičem Opus Discovery a na počítačích (IBM) PC, Atari ST, Sinclair QL a Acorn Archimedes existují samostatné programy. Alternativním systémem je CP/M, nazvaný u SAMa ProDOS.
128. článek dne...(do 2. března 2014)
Mark Wahlberg (* 5. červen 1971) je americký herec, bývalý rapper a producent. Na počátku své kariéry byl znám jako rapper Marky Mark.
Narodil se nedaleko Bostonu jako nejmladší z devíti dětí. Jeho sourozenci se jmenují Arthur, Jim, Paul, Robert, Tracey, Michelle, Debbie a Donnie. Rodiče se rozvedli v roce 1982. V mládí se Wahlberg dostal několikrát do problémů s policií. Vyvinul si vážnou závislost na kokainu a dalších drogách. V mládí měl také rasistické sklony. Házel kamení po Afroameričanech. Později, pod vlívem PCP, útočil na Vietnamce.
Od roku 2001 žije s modelkou Rheaou Durham a společně mají tři děti.
Wahlberg se poprvé stal známým jako bratr Donnieho Wahlberga, člena boybandu New Kids on the Block. Ve třinácti letech se stal jedním z jejích členů, ale, protože se mu nelíbil tento styl hudby, kapelu opustil. Wahlberg začal nahrávat ve skupině Marky Mark and the Funky Bunch, se kterou nahrál hit Good Vibrations, který se umístil na prvním místě v Billboard Hot 100 a získal platinovou desku. Následovalo několik dalších úspěšných hitů. Druhá deska ale již nebyla tak úspěšná. Wahlberg se pak chvíli zajímal o reggae se zpěvákem Princem Italem Joem.
Svůj debut ve filmu si odbyl v roce 1993 v televizním filmu The Substitute, na stříbrném plátně se poprvé objevil o rok později ve filmu Vzbuďte se, vojáci! s Dannym DeVito. Pozornost kritiky si vysloužil rolí Mickeyho ve filmu Basketbalový deník v roce 1995.
Pozitivní hodnocení získal za filmy Hříšné noci, Tři králové, Dokonalá bouře, Loupež po italsku a Čtyři bratři. Wahlberg měl původně hrát roli Linuse Caldwella ve filmu Dannyho parťáci, ale nahradil ho Matt Damon, se kterým si později zahrál ve filmu Skrytá identita. Měl hrát také původně s Joaquinem Phoenixem ve filmu Zkrocená hora, ale Wahlberg nechtěl hrát sexuální scény ve filmu, a tak jeho roli získal Jake Gyllenhaal, Phoenixe zase nahradil Heath Ledger.
Za již zmíněný film Martina Scorseseho Skrytá identita byl Wahlberg nominován na Oscara i Zlatý glóbus. S Phoenixem se objevil v roce 2007 ve filmu Noc patří nám. V roce 2008 se objevil ve filmu M. Night Shyamalana Stalo se.
129. článek dne...(do 2. března 2014)
Adriana Lima (* 12. června 1981) je globálně známou supermodelkou, která vystupuje jako jedna z tváří Victoria's Secret.
Adriana je z brazilské skupiny modelek, které vstoupili do světa modelingu na konci 90-tých let. Dostala se na vrchol modelingového nebe za více než hvězdných okolností, ačkoliv pochází z chudé rodiny. Byla objevená ve 13 letech, když nakupovala v místním nákupním středisku. Když měla 15 roků, dosáhla na první místo v soutěži organizované modelingovou agenturou Ford Models, která nesla název „Supermodelka Brazílie“. Na mezinárodní verzi této soutěže získala 2. místo v roce 1996.
Krátce nato se přestěhovala do New Yorku a opustila svou agenturu Ford, aby mohla podepsat výrazně lepší kontrakt se světově uznávanou agenturou Elite Model. Na začátku své kariéry se zpočátku omezovala jen na spolupráci s módními časopisy (v letech 1997/1998 se objevila v mezinárodních vydaních známých časopisů Vogue a Marie Claire) a přehlídky na mólech (Christian Lacroix, Valentino a další). První velká příležitost pro vycházející hvězdu se objevila na okázalé přehlídce modelů značky Vassarette na Times Square. Její kariéra dále pokračovala spoluprací s množstvím podniků a známých jmen (Claudia Schiffer, Laetitia Casta, Eva Herzigová) a v roce 2000 se Lima stala děvčetem GUESS? v jejich kampani pro stejný rok.
Hvězdnost Adriany se ještě víc upevnila spoluprací s dalšími a dalšími podniky (Maybelline, Bebe, Mossimo, BCBG) a svou krásou obohacovala obálky a různé vydání důležitých módních časopisů jako Harper´s Bazaar či ELLE. Adriana je pravděpodobně nejznámější díky své spolupráci s Victoria's Secret a díky svému andělskému vzhledu (spolu s Heidi Klum a Gisele Bündchen). Pro Victoria´s Secret poprvé předváděla v roce 2000 a už v roce 2003 byla pověřená otevřením jejich módní přehlídky.
O Adrianě je dobře známé, že v minulosti randila s mnoha celebritami přičemž nejvážnější bylo její zasnoubení s Lennym Kravitzem, které ale skončilo v roce 2003.
130. článek dne...(do 2. března 2014)
Zámek Lysice je stavební památka nacházející se ve stejnojmenném městysu Lysice na jižní Moravě, jde o státní zámek. K zajímavostem zámku patří, že se zde natáčela část čtvrté epizody televizního seriálu Četnické humoresky (díl Beáta). Zámek je ve vlastnictví státu, je zpřístupněný veřejnosti a jeho správou je pověřen Národní památkový ústav.
V současné době má zámek barokní podobu, ale vznikl na místě vodní tvrze pánů z Kunštátu, o které první zmínka pochází z počátku 14. století. Renesanční přestavba proběhla koncem 16. století. Tehdy byly také položeny základy zámecké zahrady. Barokní stavební fáze zámku, provedená patrně v letech 1705 až 1711 za vlády hraběte Antonína Amata Serényiho byla s největší pravděpodobností uskutečněna brněnským stavebním mistrem Mořicem Grimmem.
Na počátku 19. století získali Lysice Dubští z Třebomyslic, kterým zámek s přilehlým panstvím patřil až do roku 1945. Mezi nejznámější členy rodu patřila rakouská spisovatelka Marie von Ebner-Eschenbachová, provdaná Ebner von Eschenbach, která na zámku často pobývala a tvořila. Stavba prošla výraznými stavebními úpravami v 2. polovině 19. století podle projektu stavebního mistra Kajetána Vašíčka; je pravděpodobné, že do podoby přestaveb zasáhl i diletující architekt a tehdejší majitel zámku hrabě Emanuel Dubský z Třebomyslic.
Kromě vnitřních interiérů je zde možno navštívit okrasnou zahradu s oranžerií a skleníky a nevšední kolonádu přiléhající přímo k zámku. Posledním soukromým vlastníkem byl Albrecht Dubský, kterému byl zámek zabaven a později zpřístupněn veřejnosti.
131. článek dne...(do 2. března 2014)
Morgane Dubled (* 1. července 1984) je slavná francouzská supermodelka.
Morgane poprvé objevili už v 16 letech (v rodném Nice), ale v tehdy ještě jednoznačně upřednostňovala studium a tak tuto nabídku odmítla. Potom co s přehledem získala maturitní diplom začala studovat na Faculté de Médecine de Nice (lékařská fakulta), ale později se rozhodla změnit své zaměření a přestěhovala se do Paříže, aby začala rok v Hypokhâgne a připravovala se na École Normale Supérieure.
V modelingu viděla tehdy jen vynikající brigádu, která jí umožňovala pokrýt všechny výdaje během studia, avšak zanedlouho její zájem o svět modelingu výrazně vzrostl a rozhodla se mu věnovat na plný plyn.
Během své první sezóny ve velkém módním světě (Jaro / Zima 2004) se stala jednou z nejžádanějších modelek na přehlídkách a její krása obohacovala nejprestižnější módní šou v Miláně, Paříži a New Yorku: Armani, Calvin Klein, Chanel, Christian Lacroix, Dolce&Gabbana, Dior, Elie Saab, Emanuel Ungaro, Fendi, Gucci, Hermes, Jean-Paul Gaultier, John Galliano, Lacoste, Lanvin, Kenzo, Marc Jacobs, Marc by Marc Jacobs, Michael Kors, Nina Ricci, Ralf Lauren, Sonia Rykiel, Stella McCartney, Versace, Viktor & Rolf a mnoho dalších významných.
Rovněž spolupracovala na foto-seriálech pro časopisy s několika velmi renomovanými fotografy: Terry Richardson, Craig McDean, Mark Abrahams, John Akehurst či Eric Maillet. Ozdobila obálku ruského vydání Vogue a dělala reklamní kampaně pro Jean-Paul Gaultiera.
V modelingovém světe jí pro její éterické pohledy expresivně nazývají “vyšší třídou“ a díky mírně nahnutému postoji a zdánlivě unaveným očím je pro mnoho lidí v módním průmyslu “spáč na mole“. Přesto její tělo extrémně dobře definuje a zvýrazňuje křivky jakéhokoliv oblečení, a proto také dokáže velmi úspěšně předvádět plavky a spodní prádlo.
Zúčastnila se všech posledních Victoria's Secret Fashion Show 2005, 2006, 2007 a 2008.
132. článek dne...(do 2. března 2014)
Lucie Šafářová (* 4. února 1987) je česká tenistka, hrající levou rukou, která na profesionální okruh vstoupila v sezóně 2002. Do ledna 2005 se pohybovala převážně na okruhu ITF, kde vyhrála v roce 2004 první trofej na turnaji v Bergamu. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na okruhu WTA Tour přidala pět singlových titulů a čtyři deblové. Hraje za prostějovský klub TK Agrofert Prostějov.
Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v srpnu 2012 na 17. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2013 na 17. místě. Trénuje ji Kanaďan Robert Steckley.
Premiérový titul získala v květnu 2005, když zvítězila na antukovém Estoril Open po finálové výhře nad Li Na. Další tři singlové tituly přidala ve Forest Hills 2005 a 2008 a také na australském Gold Coast 2006, kde si v boji o titul poradila s Pennettovou. Dva své deblové tituly si připsala na zelené antuce v Charlestonu. první v roce 2012 po boku Rusky Anastasie Pavljučenkovové a druhý obhájila v roce 2013 s Francouzkou Kristinou Mladenovicovou, se kterou hrála poprvé v kariéře. Třetí titul ze čtyřhry přidala na antuce v Madridu, kde hrála se stabilní partnerkou Pavljučenkovovou.
Českou republiku reprezentovala na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde ve dvouhře prohrála ve třetím kole s Rakušankou Sybille Bammerovou 5–7, 4–6. Ve čtyřhře spolu s Petrou Kvitovou nepřešly přes úvodní dějství, když podlehly australské dvojici Stosurová a Stubbsová 1–6, 0–6. Zúčastnila se také londýnských Her XXX. olympiády. V soutěži dvouhry prohrála v prvním kole s Britkou Laurou Robsonovou 6–7, 4–6 a ve čtyřhře skončily s Petrou Cetkovskou ve stejné fázi turnaje, když nestačily na druhý nasazený pár Erraniová a Vinciová.
133. článek dne...(do 2. března 2014)
Volkswagen Golf je nejdůležitějším modelem německé automobilky Volkswagen a patří k celosvětově nejprodávanějším automobilům vůbec. Jeho jméno je odvozeno z německého označení pro Golfský proud. Ve Spojených státech byla první a pátá řada prodávána pod názvem Rabbit. V Mexiku se první řada prodávala pod názvem Caribe a v Kanadě a v Jihoafrické republice pod názvem City Golf. Pod tímto názvem se v Kanadě, Brazílii a Argentině prodává i čtvrtá generace těchto automobilů. V současné době (2009) se vyrábí šestá generace.
Golf patří do kategorie aut nižší střední třídy a v Německu se podle něj tato třída také někdy nazývá „Golf-Klasse“. Navržen byl především jako rodinný automobil, ovšem díky sportovním verzím, kabrioletům, terénním a užitkovým provedením se stal oblíbeným i mezi mladými lidmi a mezi drobnými podnikateli. Díky své pověstné kvalitě je oblíben i u starších řidičů. V roce 2007 překročil počet vyrobených Golfů hranici 25 milionů.
Golf se vždy vyráběl jako třídveřový nebo pětidveřový hatchback. V třídveřovém provedení původně vznikala většina vozů. První a třetí generace byly vyráběny i jako kabriolet (čtvrtá generace vycházela z třetí, jen byla opticky sladěna se čtvrtou generací), ale i druhá generace mohla být individuálně získána v této karosářské variantě, jejíž produkci zajišťovaly malosériově tuningové firmy. Od třetí generace je součástí nabídky karosérie kombi s obchodním označením Variant. K modelu Golf tradičně patří i sportovní verze GT a GTI s benzínovým motorem a GTD s dieselovým motorem, časem se objevily i další sportovněji laděné modely jako VR6 nebo R32 s pohonem všech kol. Od roku 1972 byly tyto vozy montovány taktéž v dnešní Bosně a Hercegovině. Model páté generace s karosérií kabriolet se prodává pod názvem Eos, na rozdíl od dřívějších kabrioletů má místo plátěné pevnou skládací střechu. Od páté generace jsou odvozeny i MPV Golf Plus a SUV Volkswagen Cross Golf. Od šesté generace je opět odvozen kabriolet s plátěnou střechou. Automobilka Volkswagen plánuje vyrábět současnou šestou generaci do konce roku 2011, kdy má být nahrazena novou generací...
134. článek dne...(do 2. března 2014)
Tanec s vlky je americký western z roku 1990, oceněný 7 Oscary, který režíroval hollywoodský herec a režisér Kevin Costner.
Děj filmu probíhá během americké občanské války Severu proti Jihu (1861–1865). Voják Severu John Dumbar je za mimořádnou statečnost během bitvy povýšen do důstojnické hodnosti. Krátce po válce je poručík armády Spojených států John Dumbar odvelen do vzdálené vojenské pevnosti v zemi Indiánů. Po svém příjezdu zjistí, že pevnůstka je zcela opuštěná, ale plně v souladu s původním rozkazem zde zůstává a vyčkává příjezdu vojenských posil. Jenže žádné armádní jednotky nepřijíždí a nepřijíždí, a tak tráví svůj volný čas různými kratochvílemi. Snaží se ochočit divokého vlka, píše si osobní deník a dostává se i do styku s místním indiánským kmenem. Po prvotní nedůvěře se s Indiány velice sblíží, a tento vztah později přeroste do stavu, z kterého již není návratu. John Dumbar pomalu přijímá život domorodců, zapomene na své rodné občanské jméno i příjmení a používá pouze a výhradně jen své nové indiánské jméno Ten, který tančí s vlky. Loví bizony, naučí se řeč svého indiánského kmene a ožení se s indiánskou běloškou, která je již od dětství jeho členkou. Jak velice mírumilovně pozvolný byl přerod bílého amerického vojáka v pravého Indiána, o to drastičtější a prudší je jeho následné osobní vystřízlivění, to když do pevnosti konečně dorazí ony dlouho očekávané vojenské posily. Film ve své podstatě totiž velice názorně předvádí a drsně přibližuje to, co současní etnografové a sociologové dost učeně nazývají souslovím multikulturní střet.
V devadesátých letech přichází s tímto filmem nová vlna antiwesternů, které se staví proti klasickému pojetí tohoto žánru. První vlna přišla na konci šedesátých a pak hlavně v sedmdesátých letech a dala si za úkol posílit americkou novou vlnu filmařů a kritizovat starosvětský styl života bílých Američanů a jejich slepé vlastenectví. Snad vůbec první vlaštovkou v tomto smyslu byl vynikající film Velká země s Gregory Peckem s Jean Simmonsovou v hlavní roli z roku 1961. V devadesátých letech měl nový typ westernu za úkol tento skomírající žánr oživit. Snímku Tanec s vlky se to povedlo v plné míře.
135. článek dne...(do 4. srpna 2014)
Boeing 777 je dvoumotorové dopravní letadlo se širokým trupem vyrobené společností Boeing Commercial Airplanes. Je schopné přepravit 305-550 pasažérů v závislosti od verze na vzdálenost 10 370 – 17 445 km. Motory GE90 používané na modelech 777 mají větší průměr než trup nejmenších modelů z řady Boeing 737.
Boeing 777 je první letadlo navržené výhradně na počítači jako 3D model, je to rovněž první letoun v historii navržený ve spolupráci s leteckými společnostmi a cestujícími. Hlavními společnostmi podílející se na vývoji byly United Airlines, All Nippon Airways, British Airways, JAl, QANTAS a Cathay Pacific. Filozofie „Working together“ znamenala, že Boeing 777 se stal zákaznicky nejorientovanějším letadlem.
Důvodem, proč Boeing zahájil vývoj typu 777 byla skutečnost, že si výrobce uvědomil mezeru ve své produktové řadě mezi typy 767-300ER a 747-400, co se týče velikosti i doletu. V té době již řada leteckých společností musela přemýšlet o náhradě starších typů letadel DC-10 a Lockheed Tristar, jejichž koncepce pocházela ze šedesátých let. Na trhu se tedy objevil prostor pro vývoj nového typu letadla. Kromě Boeingu na tento nový segment trhu reagovala i společnost Airbus a vyvinula pro něj typy Airbus A330 a Airbus A340, jež se staly hlavními konkurenty letounu Boeing 777. Původně Boeing zamýšlel nabídnout leteckým společnostem letoun, který by vzniknul prodloužením typu 767. Navrhnul proto koncept 767-X, který měl delší trup a větší rozpětí než typ 767, jeho kapacita byla 340 cestujících a dolet 13 500 km. Letecké společnosti však chtěly letadlo schopné létat na krátkých ale i na mezikontinentálních letech, s průřezem kabiny podobným typu 747, plně flexibilním uspořádáním kabiny a nízkými provozními náklady, kterých nemohla žádná prodloužená varianta typu 767 dosáhnout. Výsledkem byl vývoj nového dvoumotorového letounu.
Boeing 777 patří mezi nejbezpečnější typy letadel. Databáze ASN Aviation Safety Database obsahuje od roku 1997 pouhých 12 záznamů, z nichž tři jsou únosy letadla a jedno bylo nedávno sestřeleno vojenskou raketou nad východní Ukrajinou.
136. článek dne...(do 8. srpna 2014)
Airbus A340 je čtyřmotorový velkokapacitní („widebody“ design) dopravní letoun s dlouhým doletem vyráběný společností Airbus. Jeho konstrukce je ze značné části shodná s dvoumotorovým A330. A340 byl původně navržen jako náhrada za starší generace letounu Boeing 747, ale poslední verze přímo konkurují Boeingům 777 na dlouhých a velmi dlouhých tratích.
Výroba nového Airbusu byla zahájena v roce 1988. A340 pro dlouhé tratě se měl stát vhodným doplněním modelu A320 pro krátké tratě a A300 pro střední tratě. V té době nejnovější velkokapacitní letoun Boeingu (dvoumotorový Boeing 767) měl nevýhodu oproti letounům jako byl B747 kvůli pravidlům ETOPS: dvoumotorové letadlo muselo po celou dobu letu zůstat dostatečně blízko nouzovým letištím, aby v případě poruchy jednoho ze dvou motorů mohlo bezpečně přistát. Čtyřmotorový A340 byl pokusem vyrobit novou generaci konkurentů strojům B747, kterých by se netýkala omezení ETOPS. Během druhé poloviny 90. let razil Airbus filozofii, že 4 motory (Airbusu A340) jsou vždy lepší než dva motory (Boeingu 777), protože poskytují mnohem větší míru bezpečnosti při poruše jednoho z nich. Ale když později začaly růst ceny leteckého paliva, začaly aerolinky stále více objednávat konkurenční B777.
Konstruktéři Airbusu navrhovali A340 současně s dvoumotorovým A330: oba stroje sdílejí shodné křídlo, podobnou konstrukci trupu a oba používají vyspělou avioniku vyvinutou původně pro A320. Původním záměrem bylo použít u typu nové vyvíjené (superfan) motory IAE, ale společnost IAE jejich vývoj zrušila, a tak byly použity motory CFM56-5C4.
V lednu 2006 Airbus oznámil, že plánuje vývoj zvětšené verze A340, nazvané A340E (E jako enhanced), jako reakci na snižující se prodeje typu, konkurenci nových verzí Boeingu 777 a vzrůstajících cen leteckého paliva. V roce 2005 Boeing získal 154 objednávek na svůj model 777, zatímco Airbus jen 15 na A340. Airbus tvrdí, že zvětšený A340 bude hospodárnější než starší verze A340 a bude schopen efektivně konkurovat Boeingu 777.
V prosinci 2011 došlo k oficiálnímu ukončení výroby A340 pro malou poptávku a větší zájem o dvoumotorovou verzi A330. Přesto v roce 2012 došlo k dodávce posledních dvou letadel A340-600.
137. článek dne...(do 13. srpna 2014)
Europa je v pořadí šestý měsíc planety Jupiter, který náleží k tzv. galileovským měsícům, neboť ji už v 17. století objevil Galileo Galilei a nezávisle na něm i jeho současník Simon Marius. Ze skupiny Galileových měsíců je nejmenší.
Europa má 3100 km v průměru, takže je jen o něco málo menší než pozemský Měsíc, a současně je šestým největším měsícem ve sluneční soustavě. Předpokládá se, že plášť Europy je tvořen převážně z křemičitanů, které obklopují železné jádro. Okolo Europy se vyskytuje slabá atmosféra tvořená převážně z kyslíku, pod ní se nachází ledová krusta tvořící pevný a hladký povrch. Povrch Europy je jen řídce poset impaktními krátery, což naznačuje, že je velice mladý. Led je místy porušen a protkán systémy prasklin a trhlin. Malé množství kráterů, hladký povrch a praskliny vedly vědce k hypotéze, že se pod ledovým povrchem nachází oceán kapalné vody, který by teoreticky mohl poskytovat útočiště jednoduchému mimozemskému životu. Podobně, jako v případě Io i Europa je vystavována silným slapovým jevům vlivem gravitačního působení Jupiteru, které by mohly teoreticky udržovat oceán tekutý a umožňovat dynamickou geologickou aktivitu.
Okolo Europy proletělo několik sond, které podrobněji zkoumaly vlastnosti měsíce. Nejčerstvější data pocházejí od americké sondy Galileo. Dříve měsíc zkoumala i dvojice sond Voyager 1 a Voyager 2. Na rok 2020 se plánuje vyslat k Europě další sondu Europa Jupiter System Mission (EJSM), která by se měla pokusit poodhalit existenci oceánu pod ledovým příkrovem.
Europa je vnitřním složením nejspíše podobná velkým terestrickým planetám. Okolo kůry a pláště se nachází nejspíše obrovský oceán tekuté vody mocný přibližně 100 km obepínající celé těleso. Na povrchu se nachází vrstva zmrzlé vody v podobě vodního ledu vystaveného interakcí s okolním kosmickým prostředím. Nedávné měření sondy Galileo ukázalo, že Europa má stálé indukované magnetické pole, které vzniká interakcí s Jupiterovým magnetickým polem a současně napovídá, že se na Europě musí vyskytovat podpovrchová vodivá vrstva. Tato vrstva je pravděpodobně tvořená slanou vodou...
138. článek dne...(do 2. září 2014)...letní dovolená
Jamato byla bitevní loď Japonského císařského námořnictva, pojmenovaná po staré japonské provincii Jamato. Byla první lodí své třídy. Spolu se svou sesterskou lodí Musaši to byly největší a nejlépe vyzbrojené bitevní lodě, které kdy byly postaveny. Lodě nesly děla ráže 460 mm, tedy největší děla, která kdy byla na loď použita.
Projekční práce na třídě Jamato začaly v roce 1934. Projekt plavidel o výtlaku 68 000 tun byl po úpravách v roce 1937 přijat. Stavba lodi probíhala v loděnici v Kure, ve speciálně upraveném doku, aby bylo dodrženo přísné utajení. Na vodu byla Jamato spuštěna 8. srpna 1940 a do služby vstoupila 16. prosince 1941. Původně bylo plánováno postavit celkem pět lodí této třídy. Třetí lodí byla Šinano, která byla po bitvě u Midway dokončena jako letadlová loď. Nepojmenovaný trup čtvrté jednotky byl sešrotován v roce 1943, v době, kdy byl hotov ze 30%. Pátý kus třídy Jamato, jehož stavba měla začít v roce 1942, nakonec nebyl nikdy objednán.
Jamato byla vlajkovou lodí admirála Isoroku Jamamoto od 12. února 1942, kdy v této funkci nahradila bitevní loď Nagato. V červnu 1942 byla Jamato součástí hlavního svazu admirála Jamamota při útoku na Midway. Svaz složený z bitevních lodí Jamato, Nagato, Mucu, letadlové lodi Hóšó, lehkého křižníku Sendai, 9 torpédoborců a 4 podpůrných lodí se však nakonec do bitvy u Midway nezapojil. Zůstala poté vlajkovou lodí ještě 364 dní, než jí v této roli vystřídala 11. února 1943 její sesterská loď Musaši. Celou dobu mezi 29. srpnem 1942 až 8. květnem 1943 kotvila Jamato na atolu Truk. V květnu 1943 se vrátila do Kure, kde bylo posíleno protiletadlové dělostřelectvo a instalován radar typu 22. Kvůli instalaci dalších 25 mm kanónů byly odstraněny dvě dělové věže s kanóny 155 mm. To si vynutil rostoucí význam letectva při bojích v Pacifiku.
25. prosince 1943 se Jamato vydala na cestu zpět na atol Truk, ale po cestě byla poškozena torpédem americké ponorky USS Skate. Oprava poškození trvala až do dubna 1944. Při těchto opravách byla ještě více posílena protiletecká obrana.
V červnu 1944 se Jamato zúčastnila bitvy ve Filipínském moři. V říjnu 1944 se zúčastnila bitvy v zálivu Leyte, během které poprvé proti nepříteli vystřelila ze svých hlavních děl. Během leteckých útoků zde Jamato lehce poškodily dva zásahy pumami, zatímco její sesterská loď Musaši byla hlavním cílem a byla zde potopena.
139. článek dne...(do 4. září 2014)
Bitva u Brodů byla jednou z největších tankových bitev v dějinách lidstva. Odehrála se ve dnech 26.–30. června 1941 v trojúhelníku měst Dubno–Luck–Brody a je též známa jako bitva u Dubna, bitva u Lucku či bitva u Rovna.
Velení jihozápadního frontu dle Stalinova rozkazu připravilo protiútok, který měl být proveden 26. června. Dva mechanizované sbory měly operovat spolu s pěšími svazky sestavy 5. a 6. armády. Zbývající čtyři mechanizované sbory měly krýt neohroženější úsek v prostoru Lucku, Rovna, Dubna a Brodů a soustředěným úderem zabránit německému průlomu. Těžiště útoku bylo soustředěno v pásmu 8. a 15. mechanizovaného sboru. Pátá armáda pod vedením generálmajora M. I. Potapova měla v sestavě 9. a 19. sbor, který se měl soustředit v prostoru Rovna. Svazky 15. mechanizovaného sboru pod vedením I. I. Karpeza , které byly od 23. června pod nepřátelským tlakem, se dostavily na místo včas, ale chybělo jim dostatek pohonných hmot a střeliva. Proti 600 německých tanků bylo k boji připraveno 1 000 tanků sovětských. Čtyřdenní tanková bitva, která začala 26. června 1941, měla velmi zmatený průběh. Tanky generálmajora Karpeza podnikly u Raděchova útok, který byl sice pro německé velení překvapením, ale díky lepšímu spojení a dobrému spojení se Němcům podařilo útok odrazit. Do boje se vrhaly i další sovětské mechanizované sbory a to mnohdy nekoordinovaně, na čemž měli svůj velký podíl političtí komisaři, kteří hnali tanky do boje za každou cenu. Jedna z tankových divizí byla ztracena v bažinách po té, co její velení převzal politický komisař. Mnoho sovětských tanků zůstalo stát na bojišti kvůli poruše, či kvůli skutečnosti, že jim došlo palivo a další dodávky nebylo možné zabezpečit. Na město Dubno byl proveden útok 8. tankové mechanizované brigády komisaře Nikolaje Popjela, ale bez účasti pěchoty. Sovětským tankům se sice podařilo Němce překvapit a zničit odstavenou německou techniku, avšak po protiútoku Wehrmachtu a Luftwaffe byl mechanizovaný sbor postupně zničen. Tanky, které mu zůstaly, již z drtivé většině případů neměly palivo na návrat, takže byly ponechány na bojišti...
140. článek dne...(do 12. září 2014)
Zámek Bruntál, nacházející se v centru města Bruntálu, je jednou z nejvýznamnějších památek regionu. Okolo zámku netradiční dispozice tvaru kruhové výseče s trojúhelníkovým nádvořím s arkádami se rozkládá zámecký park. Na zámku se zachovalo cenné vybavení původních interiérů s bohatou obrazovou sbírkou, zbrojnicí a knihovnou. Dnes je sídlem regionálního muzea, jsou zde muzejní expozice a výstavní síně a konají se tady kulturní a společenské akce.
Původní městský pozdně gotický hrad z konce 15. století byl přestavěn v 2. polovině 16. století ve stylu severská renesance v honosné representační sídlo pánů z Vrbna. Dokladem této přestavby je nádvoří zámku s krásnými arkádovými ochozy a zámeckou věží. Po Bitvě na bílé hoře zámek získal jako konfiskát Řád německých rytířů. V třicetileté válce byl zámek velmi poškozený takže se v polovině 18. století uvažovalo o jeho demolici. V roce 1766 se započalo s poslední přestavbou zámku, která po dokončení v roce 1769 přivedla zámek do dnešní podoby. Vznikl tak objekt ojediněle spojující renesanční a barokní sloh v jednom celku. Zámek byl také upravován v polovině 19. a počátkem 20. století. V roce 1945 přešla správa zámku do rukou československého státu.
Vznik parku je datován do 16. století. V polovině 17. století založil Řád německých rytířů pravidelnou zahradu. Významné zásahy byly provedeny za Evžena Habsburského v roce 1894 podle návrhů G. J. Hauberissera. Barokní úprava se zachovala u průčelí zámku, ostatní plocha je ponechána jako přírodně krajinářský park. V parku se nachází zbytky bývalých městských hradeb, přízemní salla terrena z roku 1894, bašta a 11 plastik, většinou pískovcových soch.
V bruntálském zámku sídlí také muzeum. Kromě zámecké expozice se zde nachází expozice věnovaná přírodě Bruntálska a expozice řemesel regionu.
141. článek dne...(do 14. září 2014)
Valašské Meziříčí je město s bezmála 28 tisíci obyvateli, které leží na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Svou polohou představuje vstupní bránu Moravskoslezských Beskyd a významný dopravní uzel. Někdy se Valašskému Meziříčí také říká Valašské Atény, nebo jen zkráceně Valmez.
Meziříčí vzniklo na levém břehu Rožnovské Bečvy. Na pravém břehu byla založena obec Krásno, roku 1491 povýšená na městečko. Přestože měly několik staletí společnou vrchnost, ke spojení Meziříčí a Krásna v nynější Valašské Meziříčí došlo až v roce 1924.
Poprvé se připomíná v roce 1297, městem je nazýváno od roku 1377. Původně se město nazývalo jen Meziříčí, přívlastek Valašské dostalo teprve v 18. století, ojediněle se objevuje roku 1718, do té doby bylo nazýváno Meziříčí nad Bečvou nebo Meziříčí pod Rožnovem. Krásno nad Bečvou leží na pravém břehu Bečvy Rožnovské a k Meziříčí bylo připojeno v roce 1924; Valašské Meziříčí se tak stalo největším městem na Valašsku. Obě obce mívaly stejnou vrchnost, kvetl v nich obchod a řemesla, ale ničily je války, morové epidemie a požáry. Významnou šlechtou zde byli Žerotínové, kteří nad Bečvou vybudovali renesanční zámek, jenž je v současné době jednou z nejrozsáhlejších kulturních památek v okrese.
V roce 1863 přišel do Meziříčí advokát dr. Alois Mikyška. Jeho veřejná a politická práce ovlivňovala čtyřicet let veškeré dění města a celého Valašska. V roce 1871 bylo založeno gymnázium, o tři roky později byla zřízena odborná škola pro zpracování dřeva. Jistou zvláštností v meziříčském školství bylo dívčí gymnázium. Jako sídlo prvních českých středních škol na severovýchodní Moravě, muzeí a řady spolků bylo nazýváno Valašskými Athénami. Velký význam hospodářský, kulturní a společenský měly pro život města a celého Valašska také tiskárny.
Náměstí i s přilehlými ulicemi je bohužel pouze torzem někdejšího původně středověkého města. Toto území je ohraničeno dnes již neexistujícími městskými hradbami a je od 10. září 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Budova radnice, která pochází z roku 1677, je od roku 1850 sídlem okresního úřadu a soudu.
142. článek dne...(do 14. září 2014)
Karpatsko-dukelská operace byla útočná operace sovětských a československých vojsk na severovýchodním Slovensku na podzim roku 1944, která měla spojit povstalecké síly SNP se sovětskými armádami.
Hlavní vojenský plán, se kterým počítalo vojenské ústředí a organizátoři Slovenského národního povstání předpokládal, že dvě východoslovenské divize, držící asi 100 km frontu mezi německými jednotkami v oblastech severovýchodního Slovenska, otevřou Karpatské průsmyky a povstalecká armáda soustředěná na středním Slovensku bude toto území ve spolupráci s partyzánskými oddíly bránit až do příchodu Sovětské armády. Tento plán schválili komunisti i Londýnská vláda, přičemž ho prodiskutovali s velením sovětských vojsk. Povstání však vypuklo předčasně, když ani jedna ze stran nebyla na ozbrojený boj důsledně připravená. Vstup německých vojsk na Slovensko 29. srpna 1944 byl katalyzátorem nezvratných událostí, které se od něj rychle odvíjely. Pro Karpatsko-dukelskou operaci však bylo rozhodující to, že 31. srpna začala německá vojska odzbrojovat jednotky východoslovenské armády a tak narušily základní předpoklady úspěchu celého povstání.
Začátkem září 1944 se levé křídlo vojsk 1. ukrajinského frontu, které tvořila 38. armáda generálplukovníka K. Moskalenka a pravé křídlo 4. ukrajinského frontu, který tvořila 1. gardová armáda generálplukovníka A. Grečka, nacházela v předhůří Karpat, zhruba na severovýchod od linie Krosno–Sanok. Tato vojska jen krátce předtím ukončila Lvovsko-sandoměřskou operaci. Po vypuknutí bojů na Slovensku v týle německých armád, velení Sovětské armády uložilo 1. a 4. ukrajinskému frontu uskutečnit vojenskou operaci na pomoc Slovenskému národnímu povstání, překročit Karpaty, vstoupit na území Československa a spojit se s povstalci.
Karpaty se vkliňovaly do území osvobozeného sovětskými armádami jako nejpevnější část německé obrany. Samotné sovětské velení původně ani neplánovalo tyto hornaté oblasti pracně dobývat, ale spoléhalo se na to, že je Němci sami postupně opustí. Přesto dostala vojska na přípravu masivního útoku pouhé 4 dny....
143. článek dne...(do 14. září 2014)
Fritz X je významná německá řízená protipancéřová letecká puma, která reprezentuje první generaci moderních naváděných zbraní.
Puma Fritz X byla vyvíjena od roku 1939 týmem, který vedl německý specialista Ing. Max Kramer v Berlíně (v ústavu DVL). Během druhé světové války byla značně úspěšná a naháněla hrůzu všem italským (po kapitulaci Itálie) a spojeneckým vojenským lodím.
Základem konstrukce byla protipancéřová letecká puma o hmotnosti 1 400 kg, která měla přibližně ve středu trupu umístěny čtyři stabilizační plochy, uspořádané do asymetrického kříže. Křížové ocasní plochy nesly řidící spoilery, ovládané elektromagneticky.
Při řízení bomby se využívalo spoilerů umístěných ve výškovkách a směrovkách. Ty byly aktivovány pomocí solenoidů s rychlostí deset impulzů za sekundu tak, aby zamýšlené pohyby směrovky odpovídaly požadované řídící hodnotě. Přirozená vibrace spoilerů byla pečlivě přizpůsobena tak, že se shodovala s mechanickou periodou vibrací celého systému. Po dlouhé sérii zkoušek byl celý řídící systém odladěn na požadovanou vysokou rychlost – 1010 kilometrů za hodinu (280 metrů za sekundu). Puma byla řízena radiovým signálem systému Kehl-Straßburg FuG 203/230.
Protipancéřová bojová hlavice byla naplněná amatolem a TNT se zapalovačem firmy Rheinmetall. Dvě řady velkých lisovaných kuliček TNT zabalených v hnědém papíru byly umístěny podél osy Fritze. Celou základnu obklopoval přibližně 28 mm silný odlitek čistého TNT. Hlavice obsahovala přes 300 kilogramů silné trhaviny.
Dosah Fritze X v běžné používané letové výšce 6 000 metrů byl přes 5 km.
144. článek dne...(do 14. září 2014)
Gabriela Kratochvílová (* 11. února 1990) je česká moderátorka, modelka, mažoretka, vicemistryně Evropy 2013 mažoretek v kategorii pom a Česká Miss pro rok 2013.
Gabriela Kratochvílová pochází z Chotěboře. Od roku 2009 žije a studuje v Praze. Má o dva roky starší sestru Janu, která jí přihlásila do Jihlavského castingu, a o rok a půl mladšího bratra Michala. Její rodiče jsou rozvedení. Matka Jana Adamcová žije s manželem v Pardubicích a otec Luboš Kratochvíl žije s přítelkyní. Má přítele Filipa.
V době na gymnáziu závodila ve fitness aerobiku a cestovala za modelingem např. do Asie. V roce 2007 založila se sestrou Janou tým mažoretek. Od té doby působí jako mažoretka v klubu JK Dance team Chotěboř, který vede její sestra Jana. Tým soutěží v rámci závodů mistrovství ČR v kategorii pom. V roce 2013 začala Kratochvílová soutěžit i v kategorii jednotlivců. V roce 2013 na Evropském šampionátu mažoretek v Brně skončila s jejím týmem na 2. místě.
V roce 2013 si zahrála roli Lindy ve filmu Bony a klid II.
Od 29. června 2014 moderuje hlavní zpravodajskou relaci na televizní stanici Prima Family. Moderátorskou dvojci tvoří se sportovcem Romanem Šebrlem.
V roce 2003 se zúčastnila soutěže Dívka roku, kde skončila na 2. místě.
V roce 2013 se zúčastnila soutěže krásy Česká Miss. Finálový galavečer se konal 23. března 2013 v Hudebním divadle Karlín, kde zvítězila, získala titul Česká Miss a vedlejší titul Česká Miss posluchačů Frekvence 1. Toto vítězství ji nominovalo na mezinárodní soutěž krásy Miss Universe pro rok 2013, kde se ale neumístila.
Plně ovládá anglický, francouzský a německý jazyk.
145. článek dne...(do 14. září 2014)
Gemma Ward (* 3. listopadu 1987) je australskou supermodelkou a herečkou.
Patří mezi nejznámější modelky světa a je dnes považovaná za módní ikonu, zejména díky svému vzhledu, který dokáže inspirovat módní nadšence a návrháře k vytváření nových trendů. Gemma se narodila v Západní Austrálii, jako druhé ze čtyř dětí Garyho a a Claire Wardových. Její starší sestra Sophie je také modelka.
V pouhých 16–ti letech byla Ward nejmladší modelkou na seznamu amerického Vogue, seznamu 9 děvčat v modelingovém světě nazvaných “Ty děvčata”. Předváděla pro slavné návrháře jako Versace, Gucci, Chanel, Valentino, Alexander McQueen a mnoho dalších. Také účinkovala v reklamní kampani kabelek pro Prada, která byla k vidění v předních dámských časopisech během léta 2007. Ward svou krásou obohatila obálky významných časopisů jako Vogue, W a také Time vydání o stylu a designu.
V září 2004 se ve svých pouhých 16 letech stala nejmladší modelkou, která se objevila na obálce amerického Vogue a rovněž první modelka na obálce Teen Vogue. Je zároveň první modelkou od nástupu Kate Moss, která se stala tváří reklamní kampaně na parfém značky Calvin Klein: "Obsession Night for Men" po boku známého mužského modela Drew Keilta.
Seznam jejich významných klientů je velmi široký – Balenciaga, Burberry, Calvin Klein, Christian Dior, Dolce&Gabbana, Jil Sander, Valentino, Prada, Swarovski, Hermes, Jean-Paul Gaultier, Karl Lagerfeld, Louis Vuitton, Yves Saint–Laurent. A mezi její úspěchy patří i 24 obálek světových vydání Vogue. Ward je v současnosti mnoha znalci a odborníky na módu považována za jedničku mezi modelkami a popisují jí jako dívku s nadpozemskou krásou. Významný britský fotograf Nick Knight o ní prohlásil: "Gemma je jednou z velmi, velmi mála modelek, které vypadají jako kdyby přišli z jiné dimenze."
Vzhled Gemmy s jamkami a výrazem panenky v očích inspiroval novou módní horečku. Módní návrhář Lazaro Fernandez z Proenza Schouler v únoru 2006 v rozhovoru pro Teen Vogue prohlásil: "Vypadá jako nikdo jiný v dnešní době. Je jako mimozemšťan, který dovoluje módě hledat stále nové kreace..."
146. článek dne...(do 14. září 2014)
Eugenie „Genie“ Bouchard (* 25. února 1994) je kanadská tenistka, která na profesionální okruh vstoupila v roce 2009. Ve své dosavadní kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour jeden singlový turnaj, když triumfovala na květnovém Nürnberger Versicherungscup 2014. Z dvouhry i čtyřhry odešla jedenkrát jako poražená finalistka. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2014 na 5. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2013 na 103. místě. Od června 2011 se na její přípravě podílela bývalá francouzská finalistka Wimbledonu Nathalie Tauziatová. Hlavním tréninkovým centrem je floridská Tenisová akademie Nicka Savianiho. Do sezóny 2014 vstupovala bez hlavního trenéra. V jejím průběhu se koučem stal Nick Saviano.
Na nejvyšší grandslamové úrovni se probojovala nejdále do finále londýnského Wimbledonu 2014, v němž hladce podlehla Petře Kvitové. Stala se tak vůbec první Kanaďankou v historii, která prošla do finále dvouhry seniorského Grand Slamu. Na dvou předcházejících majorech vypadla v semifinále. Na Australian Open 2014 do něj postoupila po třísetové výhře nad bývalou světovou jedničkou Anou Ivanovićovou. Po krajance Carling Bassettové-Segusové se tak stala druhým kanadským tenistou v otevřené éře tenisu, včetně mužů, který postoupil do této fáze. Mezi poslední čtveřicí hráček pak nestačila na Číňanku Li Na. Na antukovém French Open 2014 ji ve stejné fázi vyřadila Maria Šarapovová.
Sezónu 2014 rozehrála po boku Milose Raonice jako reprezentantka Kanady na Hopman Cupu. V základní skupině A se Kanaďané umístili na druhé příčce za Polskem, což byl pro zemi javorového listu historicky nejlepší výsledek na perthském turnaji.
Potom vstoupila do Australian Open, poprvé jako nasazená hráčka na grandslamu. V roli turnajové třicítky si na úvod poradila s čínskou hráčkou startující na divokou kartu. Ve třetí fázi bez potíží zdolala Lauren Davisovou 6–2 a 6–2, aby ji ani v osmifinále nezastavila Australanka Casey Dellacquová. Poprvé v kariéře tak postoupila do čtvrtfinále Grand Slamu...
147. článek dne...(do 14. září 2014)
Tina Turner (* 26. listopadu 1939) je americká rocková zpěvačka a herečka, jedna z nejpopulárnějších hvězd 80. let 20. století s charakteristickým chraplavým hlasem.
Koncem padesátých let odešla se svou sestrou do Saint Louis, kde poznala hudebníka Ike Turnera, vedoucí osobnost skupiny Rhythm Of King. Po svatbě v roce 1958 jí Ike navrhl změnit si jméno na umělecké Tina Turner. V roce 1960 vznikají pod hlavičkou Ike & Tina Turner jejich první společné nahrávky. Nejúspešnějším rokem Tiny a Ikea byl rok 1971, kdy se revivalem skladby Proud Mary skupiny Creedence Clearwater Revival dostali do americké hitparády Top 10. Skladba byla z alba Workin' Together, které bylo jejich najprodávanějším albem vůbec. První sólovou skladbu nazpívala až roku 1966. Byla to píseň River Deep, Mountain High.
Extravagantní způsob života Ike Turnera, jeho alkoholová a drogová závislost, agresivní a brutální chování se k Tině, vedli v roce 1976 k jejich rozvodu. Rozvod a problémy s ním spojené neměly za následek jen rozpad skupiny, ale zabrzdily i slibně se rozvíjející Tininu sólovu kariéru. Aby uspíšila rozvod, souhlasila s tím, že Ikovi zůstanou všechna práva na jejich nahrávky. Během následujících osmi let zpívala v klubech a kasínech soulový repertoár.
V roce 1983 se konečně prosazuje hitem Let´s Stay Together. Zásadním zlomem je rok 1984, kdy vychází velice úspěšné album Private Dancer, provázené stejnojmenným hitem a především skladbami What's Love Got To Do With It? a Better Good To Me. Tina Turner změnila nejen svůj hudební styl, ale mění i vzhled a stává se sexsymbolem. Léta 1984 až 1992 byla pro Tinu nejúspěšnější v celé kariéře. V tomto období nahrála řadu nezapomenutelných hitů: Private Dancer, We Don't Need Another Hero, Simply the Best, Typical Male, Steamy Windows, I Can't Stand the Rain a It Takes Two.
Roku 1985, devět let od rozvodu, dostala Tina čtyři ceny Grammy Award a první zlatou desku. Na koncertě v Rio de Janeiro 16. ledna 1988, během turné Break Every Rule, vidělo Tinu 182 000 diváků. Tento rekord je zaznamenaný i v Guinessově knize rekordů...
148. článek dne...(do 14. září 2014)
Pelhřimov je okresní město v jihočeské části kraje Vysočina. Nachází se v údolí říčky Bělé v Křemešnické vrchovině (součást Českomoravské vrchoviny). Leží 27 km západně od Jihlavy, 74 km severovýchodně od Českých Budějovic a 93 km jihovýchodně od Prahy. V roce 2011 zde žilo 16 434 obyvatel.
Centrem historického města je Masarykovo náměstí, kde nalezneme též děkanský kostel Sv. Bartoloměje a radnici s orlojem.
Původní osada z 13. století vznikla pravděpodobně na místě dnešního Starého Pelhřimova. Později bylo jméno přeneseno na osadu kolem kostela sv. Víta a Hrnčířské ulice, která byla vypleněna Vítkem z Hluboké v roce 1289.
Hospodářský rozvoj, jinak omezený velkou vzdáleností od obchodních cest, příznivě ovlivnilo dolování stříbra v okolí Vyskytné a Křemešníka. V době předhusitské bylo město trhovým centrem svého okolí a byla zde rozvinuta celá řada řemesel, např. soukenictví, plátenictví, tkalcovství, perníkářství a pivovarnictví. Do roku 1416 byl Pelhřimov v držení pražských arcibiskupů - od nich získalo řadu práv, zejména velké privilegium arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka z roku 1406, které upravilo vztah města a vrchnosti.
V období husitské revoluce bylo město pravděpodobně již roku 1422 spravováno táborskými hejtmany. Po bitvě u Lipan město přešlo do držení Mikuláše Trčky z Lípy, z jehož iniciativy se ve čtyřicátých letech 15. století zde konaly 4 zemské sjezdy, svolané k narovnání mezi katolíky a stranou podobojí. Jako místo sjezdů, kterých se účastnil i pozdější český král Jiří z Poděbrad, určuje tradice dům čp. 80 na náměstí.
V roce 1550 se stali novou vrchností Páni z Říčan, s nimiž vedlo město dlouholeté spory, které vyústily až ve vykoupení z poddanství v roce 1572. Roku 1596 byl Pelhřimov povýšen na město královské. Klidný vývoj města byl ukončen třicetiletou válkou. Do města vtáhla několikrát vojska, město bylo poškozeno i několika požáry. V roce 1766 lehla popelem většina domů. Díky tomu má historické městské jádro barokní řád.
Hospodářský rozvoj města probíhal hlavně v 17. století až 18. století, kdy zde fungovalo mnoho soukenických manufaktur. V 19. století dochází k dalšímu rozvoji průmyslu, především kartáčnického, pletařského, škrobárenského. 20. století přineslo další stavební i hospodářský rozvoj města. Odvrácenou stranou mince bylo bourání některých historických staveb, které ale Pelhřimov nezasáhlo v takové míře jako jiná města. V roce 1903 byla při silnici na Jihlavu vystavěna budova nemocnice, která slouží dodnes.
149. článek dne...(do 3. prosinec 2014)
Alexandr Isajevič Solženicyn (* 11. prosince 1918, † 3. srpna 2008) byl významný ruský spisovatel, publicista a politický činitel.
Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity (fyzikálně matematické a filozofické), na začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu (byl důstojníkem dělostřelectva Rudé armády a dvakrát byl vyznamenán za statečnost). Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, a v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel.
V roce 1968 by vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, nicméně on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví GULAG. GULAG je akronym, označující hlavní správu táborů nápravných prací. Solženicyn sama sebe považuje za kronikáře Gulagu mezi roky 1918–1956. Sám uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli, nebo byli neprávem zadržováni. Jedná se o dílo, které je založeno na vlastních zkušenostech, na vzpomínkách spoluvězňů. Přestože se ne vše, co je zde popsáno, podařilo dokázat, jedná se o věrohodný popis moci stalinismu v SSSR. V roce 1974 byl přesto zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994 a roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt.
150. článek dne...(do 11. prosinec 2014)
Vánoce jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista. Spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Slaví se od 25. prosince do první neděle po 6. lednu. Již ve 3. století někteří křesťanští teologové uvadějí 25. prosinec jako datum Kristova narození, oslava tohoto narození je dosvědčena poprvé v Římě kolem roku 336.
V Česku je však za vrchol Vánoc považován Štědrý den, 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti, do Vánoc je někdy zahrnována i doba adventní, která Vánocům předchází. K Vánocům se pojí nejrůznější tradice, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlém), vánoční dárky, které nosí Ježíšek, či vánoční cukroví; některé z těchto tradic pocházejí již z předkřesťanských dob a souvisí s oslavou slunovratu, který na tyto dny též připadá. V současné době se však původní, náboženský význam Vánoc vytrácí a Vánoce se považují i za jeden z nejvýznamnějších občanských svátků.
Vánoce jsou považovány za nejdůležitější svátek i pro nekřesťany, kteří ho spojují se zakončením roku a s trávením času s v rodinném kruhu. Vánoce jsou slaveny 24., 25. a 26. prosince, ale předchází jim v křesťanském pojetí čtyř týdenní období zvané advent. Všechny tři dny jsou oficiálním státním svátkem.
S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. U nás je zřejmě nejrozšířenějším zvykem vztyčení vánočního stromu či stromku, který se zdobí vánočními ozdobami, a pod který se v rodinách kladou dárky. Počátkem 18. století se součástí dekorace stalo i osvětlení a vánoční stromek se z Německa šíří dál. V českých zemích poprvé vánoční stromek připravil pro své přátele v roce 1812 ředitel Stavovského divadla na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení.
24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavnostní večeři. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší Ježíšek. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší.
151. článek dne...(do 17. prosinec 2014)
FireWire (IEEE 1394) je standardní sériová sběrnice pro připojení periférií k počítači. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především SCSI.
V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE 1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE 1394b s rychlostí až 800 Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový standard IEEE 1394c s rychlostí až 3 200 Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.
FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu peer-to-peer, například mezi skenerem a tiskárnou, bez potřeby využití systémové paměti nebo procesoru počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie plug-and-play a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 watty a 30 volty, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.
Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k velkému poklesu v isochronním přenosu.
152. článek dne...(do 7. ledna 2015)