Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Mezinárodní vesmírná stanice

Z Multimediaexpo.cz

Crystal Clear kworldclock.png   Tento článek se zabývá probíhající vesmírnou misí.
  Obsah a styl článku se může průběžně měnit – podle vývoje celé mise. 		Crystal Clear launch.png



Mezinárodní vesmírná stanice (International Space Station - ISS) je v současné době jediná trvale obydlená vesmírná stanice. První díl stanice, modul Zarja, byl vynesen na oběžnou dráhu 20. listopadu 1998. Od 2. listopadu 2000, kdy na stanici vstoupila první stálá posádka, je trvale obydlena alespoň dvoučlennou posádkou, která se každých 6 měsíců obměňuje. Stanice je umístěna na nízké oběžné dráze Země ve výšce kolem 350 km s periodou oběhu 92 minut a rychlostí okolo 7700 m/s (27 720 km/h). V mnoha ohledech ISS reprezentuje sloučení předchozích plánovaných nezávislých stanic, ruské stanice Mir 2 a americké Freedom. Kromě ruských a amerických modulů plánovaných pro tyto stanice je ke stanici připojen evropský laboratorní modul Columbus a japonský laboratorní modul Kibō. Mezinárodní vesmírná stanice je společným projektem pěti kosmických agentur:

Brazilská kosmická agentura (Brazílie) se účastní na základě zvláštního kontraktu s NASA. Podobně Italská kosmická agentura má oddělené smlouvy pro různé aktivity, které nedělá v rámci úloh Evropské kosmické agentury pro ISS (jejíž je Itálie také plným účastníkem). Dopravu na stanici a zpět zajišťují transportní pilotované kosmické lodě Sojuz a americké raketoplány. Zásobování stanice zajištují ruské automatické nákladní kosmické lodě Progress, evropské ATV, japonské HTV a rovněž raketoplány vybavené logistickými moduly MPLM.

Obsah

Historie

Zárodek stanice v roce 1999, moduly Unity (nahoře) a Zarja (dole)

Historie Mezinárodní vesmírné stanice se začala psát již roku 1984, kdy americký prezident Ronald Reagan vyhlásil plán stavby vesmírné stanice pojmenované Freedom. Následující roky byly ve znamení oddalování začátku výstavby a finančních potíží. Roku 1991 se k plánu výstavby připojili Kanada, Japonsko a Evropská vesmírná agentura (ESA). K nim se roku 1993 připojilo Rusko a stanice se začala nazývat Alpha. Rok 1995 lze považovat za počátek přípravy na výstavbu. V letech 1995-98 se uskutečnilo 9 zkušebních spojení s vesmírnou stanicí Mir, při kterých se trénovalo připojování a výměny posádek. Plánovaný start prvního modulu Zarja byl zpožděn opět finančními problémy, a proto byl raději celý zaplacen americkou stranou. Dne 20. listopadu 1998 odstartovala raketa Proton se zmiňovaným modulem Zarja. Stavba ISS byla zahájena. O 16 dní později se se Zarjou setkal raketoplán Endeavour a ve svém nákladovém prostoru k ní připojil modul Unity. Modul Zarja původně sloužil pro zajišťování telekomunikačních služeb a řízení letu. Později by měl sloužit především jako skladovací prostor a zásobník. Modul Unity slouží jako křižovatka modulů. Může k němu být připojeno až 6 dalších modulů. Již vypuštěné moduly nebyly schopny udržet potřebnou dráhu a byly nutné časté korekce. Čekalo se na další plánovaný modul - ruská Zvezda. Opět finanční potíže způsobily zpoždění jejího vypuštění a tím i pokračování ve výstavbě. Modul byl vypuštěn až 12. července 2000 a připojen k modulu Zarja, aby tak tvořil základ ruské části stanice. Tento servisní modul slouží jako dočasný obytný prostor a zajišťuje dodávky elektrického proudu, telekomunikaci s pozemními středisky a korekce dráhy. Již 2. listopadu 2000 mohla stanici navštívit první stálá posádka. Jejím hlavním úkolem byla aktivace a zabydlení stanice. Kosmonauti dále vybalovali uložené zásoby a zařízení. Museli se také připravit na přijetí raketoplánu Atlantis s novým modulem Destiny. Tento modul byl připojen 10. února 2001 k modulu Unity. Modul Destiny je hlavním centrem vědeckých experimentů na stanici. Kosmonauti oživili modul a dále čekali na raketoplán Discovery, který 10. března přivezl novou posádku a nákladní modul Leonardo. Raketoplán modul plný odpadu odvezl zpět spolu s první posádkou. Další důležitou součástí je kanadský robotický manipulátor Canadarm2, který přivezl raketoplán Endeavour 16. dubna 2001. Robotický manipulátor je dlouhý 17,6  m, slouží k přemisťování lidí i nákladu podél příhradové konstrukce. Pro jemné a přesné montážní práce je možné k manipulátoru připojit robotickou nástavbu Dextre. Po havárii raketoplánu Columbie v roce 2003 došlo k několikaletému pozastavení letů raketoplánů a výstavba stanice tak nabrala téměř 3leté zpoždění. Po plném obnovení letů raketoplánů byly dále připojeny dvě další laboratoře. Japonský komplet Kibō a evropský laboratorní modul Columbus s venkovní plošinou a dalšími součástmi.

Stavba stanice

Kanadské robotické rameno (Canadarm2) se Stevem Robinsonem v průběhu letu STS-114. Pohled z vesmírné stanice

Stavba stanice ISS byla naplánována na více než 40 montážních letů. Z tohoto počtu měly 35 obstarat raketoplány, z čehož v roce 2010 zbývá uskutečnit 2 lety. Ostatní starty jsou zabezpečovány klasickými raketami jako Proton a Sojuz. Jako doplněk montážních letů bude do konce roku 2010 uskutečněno přibližně 30 letů nákladní lodě Progress. Při stavbě stanice je ověřována nová koncepce tzv. hlavního nosníku[1]. Koncepce je založena na přes 100 m dlouhé příhradové konstrukci tvořící kostru stanice (Integrated Truss Structure). Na obou koncích konstrukce je připojen pár fotovoltaických panelů. K nosníku pak jsou v jeho středu připevněny vlastní hermetizované moduly a další části stanice. K usnadnění výstavby a redukci výstupů do kosmického prostoru je podél hlavního nosníku vybudován mobilní servisní systém, jehož součástí je servisní robotické rameno Canadarm2. Již vypuštěné moduly (v pořadí, v jakém byly připojeny):

Modul Označení Letu Nosný prostředek Datum vypuštění Délka
(m) 		Průměr
(m) 		Hmotnost
(kg)
Zarja (Заря, funkcionalno-gruzovoj blok, FGB,
функционально-грузовой блок, ФГБ) – skladový modul 		1A/R Proton (nosná raketa) 20. listopad 1998 12,6 4,1 19 323
Unity (Node 1 + PMA 1,2) – propojovací modul a přechodové tunely 2A – STS-88 Raketoplán Endeavour 4. prosinec 1998 5,49 4,57 12 717
Zvezda (Звезда, servisnyj modul, сервисный модуль, СМ) – servisní modul 1R Proton 12. červenec 2000 13,1 4,15 19 050
Z1 Truss – centrální příhradová konstrukce 3A – STS-92 Raketoplán Discovery 11. říjen 2000</tt> 4,9 4,2 8 755
P6 Truss – solární panel 4A – STS-97 Raketoplán Endeavour 30. listopad 2000</tt> 73,2 10,7 15 824
Destiny – americký laboratorní modul 5A – STS-98 Raketoplán Atlantis 7. únor 2001 8,53 4,27 14 515
External Stowage Platform (ESP-1) – externí úložná paleta LF 1 – STS-102 Raketoplán Discovery 13. březen 2001 4,9 3,65 2 676
Canadarm2 – mechanický manipulátor 6A – STS-100 Raketoplán Endeavour 19. duben 2001 17,6 0,35 4 899
Quest Joint Airlock Module – přechodová komora 7A – STS-104 Raketoplán Atlantis 12. červenec 2001 5,5 4,0 6 064
Pirs (Пирс, stykovočnyj modul, стыковочный модуль-1, СМ-1)
– stykovací modul a přechodová komora 		4R Raketa Sojuz U 14. září 2001 4,1 2,6 3 900
S0 Truss – příhradová konstrukce 8A – STS-110 Raketoplán Atlantis 8. duben 2002 13,4 4,6 13 971
Mobile Servicing System – mobilní platforma pro mechanickou ruku Canadarm2 UF-2 – STS-111 Raketoplán Endeavour 5. červen 2002 5,7 2,9 1 450
S1 Truss – příhradová konstrukce 9A – STS-112 Raketoplán Atlantis 7. říjen 2002 13,7 4,61 14 124
P1 Truss – příhradová konstrukce 11A – STS-113 Raketoplán Endeavour 24. listopad 2002 13,7 4,6 14 003
External Stowage Platform (ESP-2) – externí úložná paleta LF1 – STS-114 Raketoplán Discovery 26. červenec 2005 4,9 3,65 2 676
P3/P4 Truss – solární panel 12A – STS-115 Raketoplán Atlantis 9. září 2006 73,2 10,7 15 824
P5 Truss – příhradová konstrukce 12A.1 – STS-116 Raketoplán Discovery 10. prosinec 2006 3,37 4,55 1 864
S3/S4 Truss – solární panel 13A – STS-117 Raketoplán Atlantis 8. červen 2007 73,2 10,7 16 183
S5 Truss – příhradová konstrukce 13A.1 – STS-118 Raketoplán Endeavour 9. srpen 2007 3,37 4,55 1 864
External Stowage Platform (ESP-3) – externí úložná paleta 13A.1 – STS-118 Raketoplán Endeavour 9. srpen 2007 4,9 3,65 2 676
Harmony (Node 2) + přesun P6 Truss na konec nosníku 10A – STS-120 Raketoplán Discovery 23. říjen 2007 7,2 4,4 14 288
Columbus – evropský laboratorní modul 1E – STS-122 Raketoplán Atlantis 7. únor 2008 6,87 4,49 19 300
Kibō – japonský logistický modul (vybavený) – přetlaková sekce (ELM-PS) 1J/A – STS-123 Raketoplán Endeavour 11. březen 2008 3,9 4,4 8 484
Dextre – robotický manipulátor[2] 1J/A – STS-123 Raketoplán Endeavour 11. březen 2008 – – 1 550
Kibō – japonský laboratorní modul (přetlakový modul JEM-PM) a robotický manipulátor 1J – STS-124 Raketoplán Discovery 31. květen 2008 11,2 4,4 15 900
S6 Truss – Solární panel 15A – STS-119 Raketoplán Discovery 15. březen 2009 73,2 10,7 15 900
Kibō – japonská experimentální plošina – Exposed Facility (JEM EF) a Exposed Section (ELM-ES) 2J/A – STS-127 Raketoplán Endeavour 15. červenec 2009 – – 4 100
Poisk (Mini-Research Module 2, MRM 2) – výzkumný modul, přechodová komora, přípojné místo pro lodě Sojuz a Progress 5R Raketa Sojuz-U s lodí Progress M-MRM2 10. listopad 2009 4,6 2,6 4 000
EXPRESS Logistics Carriers 1 & 2 – venkovní logistická plošina ULF3 – STS-129 Raketoplán Atlantis 16. listopad 2009 – – 4 445
Tranquillity – uzlový modul 20A – STS-130 Raketoplán Endeavour 8. únor 2010 6,71 4,48 15 500
Cupola – pozorovací kupole 20A – STS-130 Raketoplán Endeavour 8. únor 2010 1,5 2,95 1 880
Rassvet – výzkumný minimodul STS-132 Raketoplán Atlantis 14. května 2010 - - -

Budoucnost

Vzhled Mezinárodní Vesmírné Stanice po svém dokončení v roce 2010

Kvůli zrušení letů raketoplánu po havárii raketoplánu Columbia a rozpačitém letu Discovery, který ukázal, že ne všechny problémy raketoplánů byly odstraněny, dochází ke zpoždění ve výstavbě. Stanice by měla být dostavěna do konce roku 2010, neboť v té době bude ukončena aktivní činnost kosmického raketoplánu tvořícího hlavní nosný prostředek při výstavbě ISS. Po svém dokončení bude mít ISS celkový vnitřní přetlakový objem téměř 1000 m³ a hmotnost okolo 400 tun. Pro všechny moduly bude potřeba mnoho energie, která se bude získávat z fotovoltaických článků o energetickém výkonu 110 kW. Rozpětí stanice bude 108,4 metru a její délka pak 74 metrů. Stálá posádka by se měla skládat ze šesti členů. Seznam budoucích modulů v pořadí, v jakém by měly být vypuštěny a připojeny[3]:

Modul Označení Letu Nosný prostředek Datum vypuštění Délka
(m) 		Průměr
(m) 		Hmotnost
(kg)
Alpha Magnetic Spectrometer + EXPRESS Logistics Carrier 4 ULF6-STS-134 Raketoplán Discovery 29. července 2010 - - 6 731
EXPRESS Logistics Carriers 3 ULF5-STS-133 Raketoplán Endeavour 16. září 2010 - - -
Nauka (Multipurpose Laboratory Module) 3R Proton-M prosinec 2011 13 4,11 20 300

Seznam letů je pouze orientační a mění se tak, jak se mění letové plány NASA a dalších organizací.

Zrušené moduly

Zrušený modul Crew Return Vehicle.
Toto je seznam modulů plánovaných pro stanici které byly zrušeny během programu ISS, ať už z finančních důvodů, protože se staly zbytečnými, nebo po zkáze raketoplánu Columbia. Mezi zrušené moduly patří:

Transportní systémy

Současné

  • kosmické lodě Sojuz – slouží jako dopravní a záchranný prostředek připojený ke stanici, udržované ruskou stranou
  • kosmické raketoplány – slouží jako hlavní dopravní prostředky udržované americkou stranou. V nákladovém prostoru jsou dopravovány stavební prvky stanice nebo přetlakové logistické moduly MPLM.[4]
  • zásobovací lodě Progress – slouží k pravidelné dopravě materiálu a zásob (jídlo, voda, náhradní díly, pohonné hmoty) a k motorickým manévrům stanice, udržované ruskou stranou.
  • ATV (Automated Transfer Vehicle) – Evropská zásobovací loď s vyšší nosností než ruský Progress. Start prvního ATV pojmenovaného Jules Verne se uskutečnil 9. března 2008 z kosmodromu Kourou [5] [6].
  • HTV (H-II Transfer Vehicle) - Japonská (JAXA) zásobovací loď pro zásobování japonského segmentu stanice. První start se uskutečnil 10. září 2009.

Budoucí

  • Kosmická loď Dragon společnosti SpaceX - loď vyvíjená soukromou firmou s podporou NASA v rámci programu „Commercial Orbital Transportation Services - COTS“. Start plánovaný nejdříve v roce 2009.
  • Kosmická loď Orion - americký (NASA) nástupnický systém kosmického raketoplánu. Loď vyvíjená k letu na Měsíc bude sloužit i jako transportní a zásobovací loď k ISS. První let orion 5 je plánován nejdříve v roce 2015.
  • Crew Space Transportation System - připravovaná loď ESA pro dopravu posádek na ISS se startem po roce 2014.

Dráha a orientace stanice

Stanice ISS je umístěna na mírně eliptické nízké oběžné dráze země ve výšce okolo 350 km. Sklon dráhy vůči rovníku je 51,6˚. Tato dráha byla zvolena pro svoji ekonomickou dostupnost z amerických i ruských kosmodromů a proto, že poskytuje možnosti pozorování většiny nejobydlenějších míst na Zemi. Vzledem k tomu, že v těchto výškách se nachází nepatrné zbytky zemské atmosféry, dochází díky tření k pozvolnému snižování oběžné dráhy stanice. Dráha tak musí být periodicky udržována, jinak by za několik měsíců došlo k sestoupení a shoření stanice v hustých vrstvách atmosféry. Udržování oběžné dráhy je zajišťováno raketovými motory servisního modulu Zvezda[7], motory kosmického raketoplánu nebo nejčastěji pomocí motorů zásobovacích lodí Progress a nově také ATV. Orientace stanice na oběžné dráze je volena s ohledem na efektivní směrování solárních panelů na Slunce, vhodnou pozici pro radiátory chladicího systému a připojované kosmické lodě. Pro tyto účely se používají celkem tři různé orientace z nichž nejčastější je první varianta[8]:

  • Orientace vůči Zemi s osou laboratorních modulů (X) ve směru letu a zenitovou osou (Z) směřující do středu Země.
  • Orientace vůči Zemi s osou hlavního nosníku (Y) ve směru letu a zenitovou osou (Z) směřující do středu Země.
  • V prostoru stálá orientace na Slunce.

Pro udržování a změny orientace jsou na stanici dva různé systémy:

  • Systém gyroskopů (CMG - Control Moment Gyro) - využívá momentu masivních rotujících setrvačníků. Změnou rychlosti jejich otáčení je dosahováno otáčení stanice kolem příslušné osy X/Y/Z. Využívá pouze elektrické energie dodávané ze solárních článků a je tedy nezávislý na dodávkách ze Země
  • Systém raketových korekčních trysek - využívá malé raketové motorky na kapalné pohonné látky umístěné na různých místech stanice. Je závislý na drahém doplňování paliva ze Země pomocí zásobovacích lodí Progress[9].

Lidé na ISS

Související informace můžete najít také v článku: Lidé na Mezinárodní vesmírné stanici|Základní posádky Mezinárodní vesmírné stanice|Seznam návštěvních posádek Mezinárodní vesmírné stanice}}

Stanice je trvale obydlena od 2. listopadu 2000. Několikačlenná posádka pobývá na stanici obvykle po dobu šesti měsíců. Posádka, jež je označována jako „Expedice“, bývá složena jako smíšená, přičemž každá z hlavních zemí projektu (USA a Rusko) bývá zastoupena alespoň jedním svým členem. Další členové pak jsou doplňováni buďto opět z těchto národů nebo jsou nominováni dalšími kosmickými agenturami. Vždy jeden z členů posádky je jmenován velitelem a má hlavní rozhodovací pravomoci na ISS, ostatní jsou palubní inženýři. Od roku 2002 označuje NASA kosmonauta zodpovědného za vědecký program stanice za „vědeckého pracovníka“ (Science Officer), poprvé byla takto označena – jako palubní inženýr a vědecký pracovník – Peggy Whitsonová v Expedici 5.

Kosmonaut Sergej Krikaljov v servisním modulu Zvezda, listopad 2000

V prvním období osídlení ISS – Expedice 1 až 6, od listopadu 2000 do května 2003 – byla stanice obsazována tříčlennými posádkami složenými z kosmonautů USA a Ruska. První expedice přiletěla na stanici v Sojuzu TM-31, další výměny probíhaly pomocí raketoplánů. Druhé období osídlení zahrnovalo Expedice 7 až 13 od května 2003 do července 2006. Po zkáze raketoplánu Columbia, která vyústila v pozastavení letu raketoplánů a omezení nosných a zásobovacích kapacit na ISS, byl počet členů posádek omezen na dva, vždy jeden Rus a jeden Američan. K zajištění rotace zůstaly pouze lodi Sojuz. Třetí etapa osídlení započala v červenci 2006 v průběhu Expedice 13. Po obnovení pravidelných letů raketoplánů byl zaveden systém, při kterém jsou dva členové základní posádky rotováni vždy po šesti měsících pomocí kosmických lodí Sojuz. Noví členové posádky se ve své lodi připojí k ISS. Při zhruba týdenním společném letu obou posádek dochází k aklimatizaci a předávání stanice a experimentů. Poté stará posádka nastoupí do starší lodi Sojuz a navrací se na Zem. Je-li v přiletivší posádce přítomen kosmonaut, který se nestane součástí stálé posádky (např. kosmický turista), přenese do navracejícího se Sojuzu své anatomické křeslo ve kterém se vrací na Zemi. Raketoplány přivážejí a odvážejí třetí členy základní posádky, jejich délka pobytu závisí na frekvenci letů raketoplánů a proto kolísá od šesti týdnů po šest měsíců. V rámci příletů kosmických raketoplánů ke stanici ISS bývá na období zhruba dvou týdnů rozšířena základní posádka stanice o návštěvnickou posádku raketoplánu, která mívá až 7 členů. Na stanici pak v tomto období přebývá až 10 kosmonautů, což umožňuje efektivně plnit náročný harmonogram výstavby včetně kosmických výstupů. Zvětšená posádka ovšem poměrně značně zatěžuje zdroje stanice, v tomto období je dokonce nutné posilovat polouzavřený systém úpravy palubní atmosféry jednorázovými zdroji.[10] Počet členů posádky ISS je od května 2009 rozšířen na šest. Tento stav je zabezpečen zvýšením počtu trvale zakotvených lodí Sojuz na dvě.[11]

Denní program

Průměrný den pro posádku začíná probuzením v 6:00, následuje ranní toaleta, kontrola stavu stanice. Posádka posnídá, připraví se na denní práci, s řídícím střediskem upřesní denní program a po 8:00 začne s prací. Následuje cvičení, opět práce do 13:00, kdy začíná hodinová přestávka na oběd. Po obědě opět kosmonauti vystřídají cvičení (celkem 2,5 hodiny denně) s prací až do 18:55, kdy se sejdou na konferenci s řídícím střediskem nad programem na příští den, v 19:30 začíná večeře, příprava jídla na příští den, kontrola systémů stanice, večerní osobní hygiena a od 21:30 se uloží do spacích pytlů.[12]

Věda a výzkum na ISS

Na stanici ISS je prováděno velké množství experimentů, které z velké části využívají specifického prostředí stanice, především mikrogravitace. Mezi hlavní oblasti výzkumu se řadí experimenty z oblasti biologie (biomedicína a biotechnologie), fyziky (dynamika kapalin, materiálové vědy, kvantová fyzika), astronomie (kosmologie) a meteorologie.[13] V oblasti biologie je hlavní úsilí věnováno studiu vlivu dlouhodobého pobytu člověka ve vesmíru. Jsou důkladněji analyzovány negativní vlivy jako odvápňování kostí, svalová atrofie, transport tělních tekutin. Důležitou roli zastává výzkum vlivu kosmického záření a radiace na člověka, zejména na jeho nervovou soustavu. Je rovněž sledováno chování malé posádky v uzavřeném prostředí stanice. Jedním z cílů těchto výzkumů je příprava technologií a postupů nutných pro dlouhodobé pilotované mise v rámci sluneční soustavy, pobyt na Měsíci a výhledově i mise na planetu Mars.[14] Hlavní část výzkumu se provádí a je soustředěna do tří laboratorních modulů na stanici ISS:

  • Americký Destiny - slouží jako hlavní všeobecná laboratoř. Je historicky nejstarší vědecký modul stanice, vypuštěný v roce 2001.[15]
  • Evropský Columbus - který je zaměřen na biologické a biomedicinské experimenty a výzkum
  • Japonský Kibō - největší laboratoř zaměřená na materiálový výzkum a astronomii

Dalším zařízením jsou venkovní nepřetlakové plošiny EXPRESS Logistics Carriers na kterých jsou prováděny experimenty v kosmickém prostředí a vakuu.

Cena a vlastnictví stanice

Náklady na stanici

Určení nákladů na výstavbu stanice není jednoduché, neboť se na projektu podílí několik kosmických agentur. Navíc většinu dopravy zabezpečující kosmický raketoplán je financován z oddělených prostředků. Odhaduje se, že celkově přijde projekt ISS na 100 mld USD. Pesimističtější odhady uvádějí dokonce 100 mld euro.[16] Organizace NASA vydala na financování stanice v letech 1994–2005 25,6 mld USD. Do této sumy ovšem nejsou započítány náklady na lety kosmického raketoplánu. V letech 2005 a 2006 činil rozpočet na ISS zhruba 1,7 mld USD. V letech 2007 až 2010 bude dále navyšován až po konečných 2,3 mld USD. Na této úrovni se bude držet až do roku 2016, kdy NASA ukončí svůj podíl na projektu ISS. Celkové náklady organizace NASA jen na projekt ISS tedy budou cca 53 mld USD. Náklady na provoz kosmického raketoplánu v letech 1999 až 2005 byly 24 mld USD, z čehož 5 mld USD bylo za lety nesouvisející s výstavbou ISS. V letech 2006 až 2011 bude na lety raketoplánu vynaloženo 21,5 mld USD, z čehož 19 mld USD bude vynaloženo na lety související se stavbou ISS. Celkově tedy bude na lety raketoplánů související s výstavbou ISS vynaloženo 38 mld USD. [17] Japonská organizace JAXA investuje do výstavby ISS zhruba 10 mld USD. Evropská ESA zhruba 8 mld euro.[18] Příspěvky ostatních agentur jsou na mnohem nižší úrovni s výjimkou ruského Roskosmosu. Jeho příspěvek je ovšem velice špatně vyčíslitelný.[19]

Vlastnictví stanice

Základním právním dokumentem určujícím povinnosti zemí zúčastněných na programu je „Mezivládní dohoda o kosmické stanici“ (Space Station Intergovernmental Agreement, IGA) podepsaná 28. ledna 1998 patnácti státy – Spojenými státy, Ruskem, Kanadou, Japonskem a jedenácti státy ESA (Belgií, Dánskem, Francií, Itálií, Německem, Norskem, Španělskem, Švýcarskem, Švédskem, Nizozemskem a Spojeným královstvím).[20] Přesněji vztahy mezi hlavními partnery specifikují dvoustranné „Dohody o porozumění“ mezi NASA na jedné straně a Roskosmosem, ESA, CSA a JAXA na druhé straně. V rámci takto stanovených pravidel jsou uzavírány konkrétní dohody o vzájemném využívání zdrojů partnerů (např. dohody o letech neruských astronautů na Sojuzech). Stanice není vlastněná nikým jako celek, každý modul stanice je výhradně vlastněn jediným partnerem. Základní rozdělení je na ruský a americký segment. Do ruského segmentu patří moduly a díly vlastněné a vyrobené Rusy. Modul Zarja, vyrobený v Rusku, ale zaplacený z prostředků americké strany, je ve vlastnictví NASA a tedy součástí amerického segmentu. Americký segment je tvořen zbytkem stanice, skládá se z modulů a konstrukcí evropských (modul Columbus), japonských (modul Kibó), kanadských (manipulátor Canadarm2) a amerických. V rámci amerického segmentu platí systém dohod NASA s partnery o využití stanice. Podle nich má ESA nárok na 51 % využítí zdrojů modulu Columbus,[20] analogicky JAXA na 51 % modulu Kibó.[21] CSA má nárok na 2,3 % všech neruských komponentů stanice.[22] Čas posádek na stanici, elektrickou energii ze solárních panelů a telekomunikační služby poskytuje NASA v poměru 12,8 % pro JAXA,[21] 8,3 % pro ESA[20] a 2,3 % pro CSA. Výsledek vypadá takto:

  • ruský segment – 100 % Roskosmos
  • americký segment
    • modul Kibó – 51 % JAXA, 46,7 % NASA, 2,3 % CSA
    • modul Columbus – 51 % ESA, 46,7 % NASA, 2,3 % CSA
    • americké moduly – 97,7 % NASA, 2,3 % CSA
    • čas astronautů, elektřina, telekomunikační služby – 76,6 % NASA, 12,8 % JAXA, 8,3 % ESA, 2,3 % CSA

Zajímavosti

V srpnu 2008 přiznala NASA, že notebooky na mezinárodní kosmické stanici byly nakaženy zhruba rok starým počítačovým virem W32.Gammima.AG, který původně sbíral přihlašovací údaje z on-line her. Virus se do notebooků dostal nejspíše pomocí přenosného USB flash disku a údajně nezasáhnul řídicí jednotku ani provozní systémy stanice.[23] S celkovými náklady na výstavbu a provoz přes 100 mld USD [24]je Mezinárodní vesmírná stanice jednoznačně nejdražším lidstvem zkonstruovaným objektem.[25]

Související články

Reference

  1. ↑ http://www.nasa.gov/mission_pages/station/structure/elements/its.html
  2. ↑ http://www.telegraph.co.uk/news/main.jhtml?xml=/news/2008/03/10/wnasa110.xml
  3. ↑ Upravený plán startů raketoplánů [online]. [cit. 2007-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ http://www.nasa.gov/mission_pages/station/structure/elements/mplm.html
  5. ↑ http://www.lib.cas.cz/www/space.40/ISS/IISSSCH.HTM
  6. ↑ http://www.dlr.de/iss/en/desktopdefault.aspx/tabid-4609//7588_read-11385/
  7. ↑ http://www.shuttlepresskit.com/ISS_OVR/assembly2_overview.htm
  8. ↑ http://spaceflight.nasa.gov/station/flash/iss_attitude.html
  9. ↑ http://www.nasa.gov/mission_pages/station/structure/elements/progress.html
  10. ↑ http://science.nasa.gov/headlines/y2000/ast13nov_1.htm
  11. ↑ Tisková služba Roskosmosu. Союз ТМА-15» в составе МКС [online]. Moskva : Roskosmos, 2009-05-29, [cit. 2009-06-07]. Dostupné online. (rusky) 
  12. ↑ VÍTEK, Antonín. Jak se žije na vesmírné stanici ISS. Obyčejný den 350 kilometrů nad Zemí. Idnes.cz [online]. 2008-09-24 [cit. 2009-5-8]. Dostupné online.  
  13. ↑ http://pdlprod3.hosc.msfc.nasa.gov/A-fieldsresearch/index.html
  14. ↑ http://pdlprod3.hosc.msfc.nasa.gov/B-gettingonboard/index.html
  15. ↑ http://www.nasa.gov/mission_pages/station/structure/elements/destiny.html
  16. ↑ http://www.esa.int/esaHS/ESAQHA0VMOC_iss_0.html
  17. ↑ http://www.nasa.gov/news/budget/index.html
  18. ↑ http://www.space.com/news/0712050-sts122-esa-columbus.html
  19. ↑ http://www.space.com/spacenews/archive04/budgetarch_090704.html
  20. ↑ 20,0 20,1 20,2 ISS Intergovernmental Agreement [online]. ESA, [cit. 2009-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ 21,0 21,1 Memorandum of understanding between the NASA of the USA and the Government of Japan concerning cooperation on the civil International Space Station [online]. NASA, [cit. 2009-10-02]. Kapitola 8.3. Utilization. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Evaluation of the Major Crown Project - The Canadian Space Station Program (MCP-CSSP) [online]. CSA, 2003-04-07, [cit. 2009-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Počítačové viry dobývají vesmír, zaútočily i na kosmickou stanici. Novinky.cz [online].  [cit. 2008-8-28]. Dostupné online.  
  24. ↑ http://www.gao.gov/new.items/d04201t.pdf
  25. ↑ http://www.msnbc.msn.com/id/14505278

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Mezinárodní vesmírná stanice
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Mezinárodní vesmírná stanice
Sovětské a ruské vládní pilotované vesmírné programy

Současné: Sojuz • ISS (mezinárodní) • PPTS (projekt)
Ukončené: Vostok • Voschod • Almaz (veřejně jako Saljut) • Saljut • Sojuz-Apollo (mezinárodní) • Mir • Shuttle-Mir (mezinárodní)
Zrušené: Zond (měsíční Sojuz) • raketa N-1 • Spiral • Eněrgija-Buran • Mir 2 (nyní ISS) • Kliper

Pilotované vesmírné programy vlády USA

Současné: ISS (mezinárodní)
Ukončené: Mercury • X-15 (suborbitální) • Gemini • Apollo • Skylab • Sojuz-Apollo (se SSSR) • Shuttle-Mir (s Ruskem)
Zrušené: MISS • Projekt Orion • X-20 Dyna-Soar • Manned Orbiting Laboratory • Freedom (nyní ISS) • Orbital Space Plane • Constellation

Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_vesm%C3%ADrn%C3%A1_stanice“