Margaret Thatcherová

Z Multimediaexpo.cz

Margaret Hilda Thatcherová, baronka Thatcherová, LG, OM, PC, FRS (roz. Robertsová; * 13. října 1925 Grantham) je britská politička, bývalá předsedkyně britské vlády a Konzervativní strany. Díky svojí nekompromisnosti a rozhodnosti získala přezdívku Železná lady.

Do aktivní politiky se zapojila v 50. letech 20. století. V roce 1959 byla zvolena do Dolní sněmovny jako poslankyně za britskou Konzervativní stranu. Následně působila v několika konzervativních vládách. V roce 1974 podrobila po prohraných volbách svou stranu kritice a byla následně zvolena její předsedkyní. V roce 1979 se Thatcherová stala po předčasných volbách ministerskou předsedkyní, kterou zůstala až do roku 1990. V současnosti zasedá ve Sněmovně lordů.

Ve svém působení v čele několika britských vlád prosazovala ekonomický liberalismus, snižování daní, omezování imigrace, omezování vlivu odborů a samostatnou silnou zahraniční politiku.

Mládí a vzdělání

Margaret Hilda Robertsová se narodila ve městě Grantham v hrabství Lincolnshire v Anglii. Její otec Alfred Roberts vlastnil hokynářství a byl aktivní v komunální politice jako příslušník liberálů. Byl též laickým metodistickým kazatelem. V roce 1952 přišel o své křeslo, když ve volbách vyhrála Labouristická strana. Thatcherová měla sestru Muriel. Navštěvovala základní školu v Kestevenu a později Somerville College v Oxfordu. V roce 1944 začala studovat chemii na Oxfordské univerzitě a nějaký čas poté pracovala jako chemická laborantka. Později vystudovala i práva.

Veřejná činnost

Od začátku 50. let byla aktivní v komunální politice v Dartfordu, v roce 1959 byla poprvé zvolena do Dolní sněmovny. V době vlády Konzervativní strany (do roku 1964) byla aktivní v oblasti sociálního zabezpečení. Během svého působení v opozici byla postupně mluvčí konzervativců pro oblast bydlení a venkova, stínovou ministryní financí, poté průmyslu a nakonec stínovou ministryní školství. Jako jedna z mála konzervativních poslanců a poslankyň například podpořila dekriminalizaci homosexuality.

Ministryně školství

Roku 1970 byla jmenována ministryní školství ve vládě Edwarda Heatha. Veřejné protesty vyvolalo její zrušení podávání mléka zdarma pro školní děti do 11 let. Její činnost v úřadě byla zaměřena na podporu úplného sekundárního školství na úkor prostého základního. Podařilo se jí též uchránit nově zřízenou Open University před zrušením.

V čele opozice

Po prohře konzervativců ve volbách v roce 1974 se stala stínovou ministryní životního prostředí. 11. února 1975 byla po odstoupení Edwarda Heatha zvolena předsedkyní Konzervativní strany. V zahraniční politice vystupovala útočně proti Sovětskému svazu, jeden z jejích projevů jí vynesl v sovětských novinách Rudá hvězda přezdívku Železná lady. Thatcherová přestala podporovat dřívější iniciativy konzervativců k přenesení vládních kompetencí pro Skotsko, kritiku vyvolaly i její výroky o lidech jiné barvy pleti. V zimě 1978-1979 dokázala dobře využít vlny stávek a rostoucí nezaměstnanosti za labouristické vlády a zvítězila ve volbách v roce 1979.

Předsedkyně vlády

Předsedkyní vlády se stala 4. května 1979 a jako hlavní úkoly si vytyčila zastavení ekonomického propadu a zeslabení role státu v ekonomice. V zahraniční politice se snažila posílit pozici Spojeného království, zejména prostřednictvím spolupráce s USA vedenými Ronaldem Reaganem.

Domácí politika

Počátkem své vlády musela Thatcherová čelit hladovce přívrženců Irské republikánské armády, kteří se domáhali obnovení statusu politických vězňů pro své kolegy. Přestože požadavky odmítla, dokázala v Anglo-Irské dohodě z roku 1985 připustit právo Irské republiky na dohled nad situací v Severním Irsku.

V ekonomii Thatcherová byla přívrženkyní monetarismu, zastávala tzv. rakouskou školu ekonomie, jejimž představitelem byl Friedrich Hayek. Upřednostňovala nepřímé daně před daněmi z příjmu, což vyvolalo skokový růst inflace. Nezaměstnanost se oproti labouristické vládě zvýšila z jednoho milionů na dva, v roce 1983 dosáhla vrcholu (3 miliony nezaměstnaných). Do konce 80. let potom postupně klesala. V druhém volebním období (od roku 1984) se Thatcherová zaměřila na redukci státního vlivu v ekonomice a zahájila rozsáhlou privatizaci státních podniků. Tyto kroky vyvolaly řadu protestů, Oxfordská univerzita jí například odmítla udělit čestný doktorát, který zpravidla dostávali její absolventi v úřadu předsedy vlády. Prosadila také přesunutí části daní na lokální úroveň. Jejich výše však byla výrazně vyšší, než očekávala a nepopularita těchto dávek byla pravděpodobně jednou z hlavních příčin jejího politického pádu.

Mnoho úsilí věnovala Thatcherová oslabení vlivu odborů. Největší protesty vyvolalo rušení dolů v letech 1984-1985. Jejich porážkou dokázala Thatcherová demoralizovat a ochromit odborové hnutí na několik let.

V roce 1979 Thatcherová na konferenci v Dublinu požadovala zaručení příjmů Spojeného království z EHS minimálně v takové výši, jaké dosahovaly jeho platby. Od roku 1984 potom Velká Británie dostává roční rabat ve výši 66 % rozdílu mezi platbami do Evropského společenství a příjmy od něj. Spory o jeho redukci jsou vedeny dodnes. Koncem 80. let se dostala do sporu s ministrem financí Nigelem Lawsonem, který připravoval Británii na vstup do Evropského měnového systému. Ten byl prvním krokem k ustavení společné evropské měny a zrušení britské libry, což Thatcherová odmítala.

Zahraniční politika

Jak Margaret Thatcherová, tak americký prezident Ronald Reagan prosazovali deregulaci cen, menší úlohu vlády a větší podíl volného obchodu v řízení ekonomiky.

V 80. letech vláda Thatcherové podporovala, přes embargo OSN, režim apartheidu v Jihoafrické republice.

2. dubna 1982 provedla argentinská armáda invazi na britské zámořské území Falklandy, které si nárokovala od jeho obsazení Brity v roce 1830. Po dvou měsících byly boje ukončeny vítězstvím Spojeného království. Válka byla spojena se vzedmutím militaristické vlny ve Spojeném království, úloha Margaret Thatcherové ve Falklandské válce válce vzbuzuje dodnes kontroverze, nicméně její preference během války vzrostly a umožnily jí překonat úvodní nepříznivé období jejího vedení země, trápené vysokou nezaměstnaností a inflací.

Ve studené válce trvala Thatcherová vždy na ostře protisovětském postoji. V době masového mezinárodního hnutí za jaderné odzbrojení a převahy politiky détende v západní Evropě svolila k přítomnosti amerických lodí s atomovými hlavicemi v britských vodách. Podle Helmuta Kohla byla Thatcherová po skončení studené války odpůrkyní znovusjednocení Německa. Její aktivně angažmá proti sjednocení Německa potvrzují i dokumenty zpřístupnění veřejnosti britským ministerstvem zahraničí v roce 2009.^[1] V roce 1984 při návštěvě Hongkongu dohodla s Čínou sjednocení této kolonie s Čínskou lidovou republikou v roce 1997 s tou výhradou, že následujících 50 let budou zachovány její ekonomické odlišnosti.

Za vlády Margaret Thatcherové byla za britské účasti zahájena druhá válka v Perském zálivu, jejímž cílem bylo osvobodit Irákem okupovaný Kuvajt.

Politický pád

Politický pád přišel v období obecné nespokojenosti s daněmi z hlavy, zavedenými Thatcherovou. 1. listopadu 1990 rezignoval zástupce předsedkyně vlády a její dlouholetý spolupracovník Sir Geoffrey Howe na protest proti její evropské politice, která byla častou příčinou sporů premiérky s vlastní stranou. 22. listopadu 1990 oznámila Margaret Thatcherová svou rezignaci.

Po odchodu z vlády

Margaret Thatcherová na pohřbu Ronalda Reagana v roce 2004

Thatcherová obdržela Podvazkový řád, byla povýšena do doživotního šlechtického stavu (tzv. life peer) a zasedla ve Sněmovně lordů. I nadále zůstala politicky aktivní, kriticky se vyjadřovala například k maastrichtské smlouvě. Rozpory vyvolala její přátelská návštěva bývalého chilského diktátora Augusta Pinocheta, který ji podporoval během Falklandské války. V roce 2008 se objevily zprávy o zhoršujícím se duševním stavu slavné političky - podle lékařů a rodiny dochází k zhoršování jejich duševních schopností.

Rodina

Margaret Thatcherová byla od roku 1951 vdaná za Denise Thatchera, který zemřel roku 2003. Měli spolu dvojčata (syna a dceru).

Související články

• Thatcherismus
• Studená válka
• Falklandská válka
• Euroskepticismus

Poznámky

1. ↑ Thatcher's fight against German unity http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/8251211.stm BBC, 11 September 2009

Externí odkazy

• Stránky nadace Margaret Thatcherové s jejím životopisem [1]
• Článek k jejím osmdesátinám v Guardianu [2]
• The Bruges Speech - text slavného projevu v Brugách, jednoho ze základních textů euroskepticismu.
• John O'Sullivan, (Ideál 2007). PREZIDENT, PAPEŽ A PREMIÉRKA - Reagan, Thatcherová a Jan Pavel II. tvořili trojici, která porazila sovětský komunismus a Říši zla. ISBN 978-80-86995-02-1