Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Jan Šibík
Z Multimediaexpo.cz
| Neutralita tohoto článku je celkově zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění. |
|
Jan Šibík (*15. duben 1963, Praha) je český fotoreportér, pracující pro časopis Reflex. Je známý svými fotografiemi z válečných konfliktů.
Jan Šibík je fotoreportérem a hlavním fotografem pro uznávaný časopis Reflex již 16 let.(rok 2009) Během svého působení podnikl přes dvě stě cest do všech koutů světa. Fotografoval konec komunismu v Evropě, pád berlínské zdi, sametovou revoluci v Československu i krvavý zánik Ceauşescova režimu v Rumunsku. Byl svědkem masakrů v Sieře Leone a Libérii, hladomoru v Súdánu, Somálsku a Etiopii. Zažil následky zemětřesení v Arménii i Turecku, exodus iráckých Kurdů do Íránu. Zaznamenal války v Afghánistánu, Chorvatsku, Bosně, Kosovu, v gruzínské Abcházii, Čečensku, ázerbájdžánském Náhorním Karabachu, Jihoafrické republice a Iráku. Genocidu ve Rwandě, uprchlické tábory v Tanzanii, Súdánu, Haiti, Angole a Somálsku.
V posledních letech se Jan Šibík zaměřil na konflikt v Palestině. Během celého roku 2004 fotil epidemii AIDS na Ukrajině.
V roce 2005 zaznamenal děsivé následky přívalové vlny na Srí Lance, bizarní poměry v komunistické Severní Koreji, pohřeb papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu i Jásira Arafáta v Ramalláhu, odchod izraelských osadníků z pásma Gazy a následky hurikánu Katrina v New Orleansu.
Obsah |
O práci a životě Jana Šibíka
Ve svých fotografických začátcích nosil fotoaparát neustále s sebou a dělal náhodné jednotlivé snímky. Snažil se najít téma, které by kompletoval do celku. V té době byl fotbalovým fanouškem a začal propojovat obě záliby - fotografoval divácké potyčky. Během své kariéry dostal nabídku na spolupráci s americkou agenturou AP, která mu nabízela mnohem větší rozpočet než měl dosud a lépe by se postarala o jeho bezpečí. On však upřednostnil časopis Reflex a to především proto, že mu bude ponechána větší volnost. Sám se prý bude moci rozhodnout, kam pojede a co tam bude fotografovat.
Metoda práce
Obecně považuje nebezpečí za přeceňované. S tím, že díky zkušenostem získaným opakovanými návštěvami rizikových oblastí může nebezpečí minimalizovat. Například je nezbytné zachovat si chladnou hlavu, protože takzvané frajeření může v těchto oblastech vyvolat nepříjemné konflikty. Pokud si někdo nepřeje, tak ho nefotografuje, což se prý stává jen málokdy. Ochota lidí samozřejmě závisí i na lidských vztazích s nimi a na tom, jak si na sebe zvyknou. Proto také Šibík bývá na jednom místě delší dobu. Snaží se nedělat rychlé pohyby a dává tak lidem čas, aby mohli zasáhnout. Ze zkušeností, které získal v této práci, si vytvořil obrázek světa ve velmi tmavých barvách. Podle něj je i možné, že Afrika vymře na AIDS, my nebudeme moci jet do žádné arabské země a že se budeme nepřetržitě obávat teroristických útoků. Sám se přiznává, že postupem času získal jiné priority a v poslední době už není ochoten tolik riskovat.
Humanitární pomoc
Jan Šibík také organizuje humanitární sbírky: v roce 2000 Podejte ruce dětem ze Sierry Leone na podporu dětí postižených masakry v Sieře Leone a v roce 2004 Chci ještě žít na pomoc lidem nemocným AIDS.
Ocenění
Za svou práci získal dvě hlavní ceny v soutěži Czech Press Photo (v letech 1995 a 1999) a hlavní cenu v soutěži Fujifilm Press Photographer. V soutěži Czech Press Photo získal celkem 41 ocenění. V roce 2004 obsadil v soutěži World Press Photo třetí místo v kategorii Sportovní příběhy. Jan Šibík je laureátem ceny 1. června, kterou uděluje město Plzeň za šíření myšlenek demokracie a obhajobu lidských práv.
Šibík sám osobně považuje za svůj nejzajímavější snímek, který vyhrál World Press Photo v roce 1995. Je na ní zobrazen uprchlík z kmene Hutů se sečnou ránu na tváři a useknutým kusem ucha. To bylo způsobeno mačetou, zbraní používanou pří konfliktu ve Rwandě, kde proti sobě bojovali dva znepřátelené kmeny. Ze snímku prý může současně jít hrůza i krása. Hrůza z té jizvy a krása z jejího výtvarného působení v obličeji.
Technika
Minimálně 12 let používá fotoaparáty Canon. Začínal s Canon EOS 1, Canon EOS 1V a nyní si bez digitálního fotoaparátu svůj pracovní život nedokáže představit. V současné době fotografuje na Canon EOS 5D. Na jednom těle má běžně objektiv 24/f1,4 a na druhém 35mm/f1,4. Podle nutnosti si nasazuje zoom 28-200mm. Nutno podotknout, že mnoho jeho fotografických kolegů, s podobnými tématy, fotografuje dávkou. Podle Jana Šibíka to ale nezaručí, že bude zaznamenán správný okamžik.
Knihy
- Kdyby všechny slzy světa; Praha, První Nakladatelství Knihcentrum, 1998
- Ďábel v nás - The Devil Within Us; Praha, Plejáda, 2001
- Stories; Praha, Šibík Jan, 2006
Externí odkazy
- Oficiální stránky Jana Šibíka
- Nejsem bezcitnej robot – rozhovor s Milanem Tesařem v časopisu Reflex
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |