V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Ždírec (okres Jihlava)

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 15. 5. 2013, 15:56; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Obec Ždírec se nachází zhruba 9 km severovýchodně od Jihlavy a 4,5 km jihozápadně od Polné v okrese Jihlava, kraj Vysočina. Ke dni 20. 2. 2009 zde žilo 394 obyvatel.

Obsah

Etymologie

Obec patří mezi čtyři vesnice v České republice, které nesou název Ždírec, k těmto lze připočíst i osadu Ždírec u Staré Paky v okresu Jičín a město Ždírec nad Doubravou v okresu Havlíčkův Brod. Název této vesnice nejspíš souvisí s českým termínem pro mýcení lesa – „žďářením“. Původním jménem osady byl Žďárek. Tento název se od roku 1233 postupně měnil na Saher, Sirek či Zdarec a byl také komolen přistěhovalými německými obyvateli na různé podoby: Sahers či Scherlus. Konečné podoby název doznal v roce 1685, kdy se začalo užívat německé Seelenz.[1] Český název vystihuje způsob založení, zatímco německý (velmi zkomolený) tak jednoznačný není. Jeho základem by mohlo být středověké slovo Sahr či Sahar, které znamenalo rákosí, snad by jím mohlo být i některé osobní staroněmecké jméno.[2]

Znak a vlajka

Ždírec obdržel právo vlastnit vlajku a znak v roce 775. výročí první písemné zmínky o obci. Prapor a vlajku na slavnosti, která se konala v sobotu 7. června 2008, posvětil děkan polenské farnosti Zdeněk Krček. U příležitosti této významné události byla pořádána exhibice mezi místními fotbalisty a internacionálů týmu AC Sparta Praha.[3] Vlajku navrhl heraldik Jan Tejkal, který dal zastupitelstvu výběr z 11 návrhů, které variantně modifikovali a případně doplňovali heraldický obraz historické pečeti o další motivy ze ždírecké historie. Zastupitelé odhlasovali variantu č. 11.[4] Znak má podobu zjednodušeného přepisu historické pečeti z roku 1705, která byla nalezena ve zdejší německé kronice.[5] V červeném štítě vykračuje doleva kůň se zlatým uzděním. Na znaku je ještě zmenšenina plamenné hlavy.[6]

Geografie a popis obce

Obec se uprostřed rozevírá v dlouhou náves, která je lemována většinou štítovými stavbami. Na návsi kdysi bývaly dva malé rybníčky. Je situována v rovném pásu Hornosázavské pahorkatiny na silnici II. třídy z Polné do Jihlavy ve výšce 518 metrů nad mořem. Nejvyšším místem je okraj lesa ve směru k Rytířsku - „V Listlu“ (540m n. m.).[7] Na okrajích obce se nacházejí rybníky Kněžský, Chmelský a Ždírecký, protéká zde Ždírecký potok, což je přítok Zlatého potoka, který se následně vlévá do řeky Šlapanky.

Historie

Založení a vlastníci obce

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1233, což potvrzuje, že vesnice patří do první kolonizační vlny Jihlavska. Původní název Žďárek dokládá, že prvotní osada vznikla vnitřní kolonizací na panenské půdě.[1] Původní osada se slovanským osídlením vznikla patrně již ve 12. století. V průběhu 13. století byla osídlována německými kolonisty a na dlouhou dobu se stala vsí německou. Obec patřila k desátkovým vesnicím jihlavské fary a k řádu německých rytířů. Ve 13. století ji získali želivští premonstráti. Ve 14. století pak drželi střítežské panství (jehož součástí byl i Ždírec) páni z Lípy (1346) a Lichtemburkové (1365). V 15. století (1411) přešla do držení Leskovců z Leskovce, pak patřila Trčkům z Lípy, kteří ji prodali v roce 1536 městu Jihlava. Po vlastnictví císařským rychtářem Haidlerem z Bukové (1625–1678) přešel Ždírec do panství štockého. Za majitele se vystřídali Pachtové z Rájova (1683), Ludvík Filip ze Sitzendorffu (1725), litoměřický biskup Mořic Adolf vévoda ze Sachsen-Zeits (1735), hrabata z Palmů (1748) a od roku 1840 vlastnili obec Hohenzollernové (přesněji kníže Karel Hohenzollern-Sigmaringen).

Středověk a novověk

V roce 1756 byla postavena kostnice, která se bohužel nedochovala. Již v roce 1859 byl postaven vodovod z tzv. Weberovy (Ústavské) studny do kašny u domova důchodců. V roce 1874 byla kamennou kašnou nahrazena ta původní, voda se poháněla nejprve větrným kolem a poté trkačem. V horní části obce byla postavena ještě jedna kamenná kašna, do té ovšem tekla voda samospádem.[8] Velký oheň řádil v obci několikrát, největší byl v roce 1890, kdy vyhořelo 29 domů včetně kostela a fary. V roce 1901 již v obci působil Spolek dobrovolných hasičů. O dva roky dříve byl založen Hospodářský spolek. K farnosti patřily počátkem 20. století obce Heroltice (Hilbersdorf), Pávov, Německý Šicendorf a Filipovské Chaloupky (obě nyní součástí Dobronína), Dobronín a Věžnička.

Moderní doba

Investiční rozvoj obce nastal po roce 1970, kdy bylo vybudováno sportoviště, vodovod s úpravnou vody a vodojemem, čistírna odpadních vod, kanalizace (I. a II. etapa), plynofikace, kulturní dům, mateřská škola, prodejna Jednoty Třešť, kanceláře obecního úřadu a tři obecní byty. Provedena byla rekonstrukce bývalé školy, hřbitova a oprava místních komunikací. Nový vodovod byl v obci zaveden v roce 1981 a roku 1987 byla postavena úpravna vody s rezervoárem. Bývalý dvůr byl přestavěn v letech 1979 až 1982 na víceúčelovou budovu, kde vnikla mateřská škola, obecní úřad, knihovna, pohostinství včetně sálu a prodejna. V 70. letech byla vyasfaltována většina vozovek, od roku 1965 byla prováděna výstavba kanalizační sítě.

Pamětihodnosti a popis obce

Kostel svatého Václava

Kostel sv. Václava

Je dominanta obce, byl postavený v pseudogotickém slohu na místě starého chrámu, o němž jsou zmínky již ve 14. století. První kostel byl filiální, spadal tehdy pod štockou farnost[1] a v roce 1410 se stal kostelem farním, pod který spadaly i další obce - Dobronín, Německý Šicndorf, Střítež, Pávov, Zborná, Heroltice, Měšín, Věžnička a než se vytvořily i další farnosti, i obce Jamné, Rybné, Věžnice a Zhoř.[1] Tehdejší kostel vyhořel při velkém požáru roku 1890 a byl totálně zničen, novou podobu mu vtiskl v letech 1893–1898 německobrodský stavitel Josef Šupich.

Stavba je jednolodním objektem s obdélníkovou lodí, pětibokým závěrem a hranolovou věží v průčelí. Kněžiště je zaklenuto polem křížové žebrové klenby a závěř paprsčitě, zatímco v lodi jsou čtyři pole křížové žebrové klenby. Dnešní vybavení je novodobé, z původního mobiliáře se zachoval pouze velký kříž a čtyři kamenné náhrobníky. Během osídlení fary protestanty kostel dostal v letech 1571, 1595 a 1620 tři krásné zvony: první dva vznikly během působení faráře Lukáše Nischkauera, třetí, který zhotovil jihlavský zvonař Lukáš Gleixner, za faráře Martina Liebzeita.[2] Avšak zvony se nedochovaly do naší doby, neboť byly během 1. světové války využity k vojenským účelům a byl zde ponechán pouze jeden z nich.[9]

V kostele se nacházejí krásné varhany a v obvodové zdivu se nalézá 13 vitráží, na nichž jsou zobrazeny podobizny svatých. Vitráže jsou zasazeny do olovnatých rámů a pocházejí hlavně z let 1931 a byly vytvořeny díky příspěvkům místních křesťanů. Sedm těchto vitráží se nachází v kněžišti (např. Svatá rodina, Svatá Terezie) a ostatních šest (např. sv. Elizabeth, sv. Jakub-apoštol, sv. František z Assisi, sv. Anna, sv. Josef) v samotné lodi. Na stropě jsou znázorněny výjevy ze života sv. Václava (např. zavraždění Václava ve Staré Boleslavi). Maleb se zde nacházelo více, ale některé z nich byly v pozdějších letech zabíleny.[9] Během velké rekonstrukce koncem 70. let 20. století, kterou vedl tehdejší farář Jiří Štorek, byla vyměněna střešní krytina, když se střecha místo břidlice pokryla odolnější mědí, dále byla opravena omítka, malba i instalovaná elektřina. Při odkrytí věže kostela se zjistilo, že z důvodu zatékání, je velká část prohnilá, a proto musela být o čtyři a půl metru od vrcholu uříznuta.[9] Během první světové války založil tehdejší kněž Jan B. Beneš špitál pro chudé a fundaci, z níž tito chudí dostávali část peněz na obživu. Fundace byla později upsána na válečnou půjčku.

V kostele je pod velkým křížem, který přežil několik požárů, umístěna pamětní deska s nápisem „Památce a vzpomínce našim otcům, kteří zemřeli v květu 1945. Příbuzní“.[10] Tato deska by měla být vzpomínkou na údajnou vraždu německého civilního obyvatelstva na konci druhé světové války, která se měla odehrát na louce zvané „Budínka“ mezi obcí Dobronín a místní částí města Polná, Nové Dvory. Mělo zde být zastřeleno 14 českých občanů německé národnosti, tento čin zřejmě spáchali členové Revolučních gard z Dobronína. Tuto událost již od roku 2007 prošetřuje Krajské státní zastupitelství v Brně.

Fara

Byla založena v roce 1410. Ve druhé polovině 16. století a na začátku 17. století byla fara v držení protestantů. Již zmiňovaný farář Liebzeit byl posledním zdejším protestantským knězem. Během nastupující tvrdé rekatolizace Jihlavska po bitvě na Bílé hoře museli tito věřící v říjnu 1622 faru opustit. Za třicetileté války fara zanikla nejspíše kvůli nedostatku kněží a chaosu během třicetileté války.[9] Obnovena byla až v roce 1690.[2]

Sousoší sv. Jana Nepomuckého

Sochy

  • Sousoší svatého Jana Nepomuckého – z roku 1743, v parku před kostelem, v barokním slohu
  • Socha svatého Antonína Paduánského – z roku 1753, při rozcestí směrem na Střítež. Památka je však poněkud znehodnocena nepůvodní malou hlavou světce z 80. let 20. století. Obě sochy jsou pravděpodobně díla polenského sochaře Viktora Václava Morávka, dnes státem chráněné kulturní památky.

Hřbitov

Secesní náhrobek na hrobě Marie Pitlíkové

Nachází se při severním výjezdu z obce směrem na Polnou, je obehnán zídkou pocházející z roku 1887. Přes současnou péči stále nese pozůstatky devastace poválečných let, kdy řada hrobů původních obyvatel byla zničena, v lepších případech neudržována. Nachází se zde jeden hrob s kvalitní secesní výzdobou. Pískovcový náhrobek, který je dílem sochaře J. V. Škody z Hradce Králové, připomíná tragickou smrt devatenáctileté dívky Marie Pitlíkové z roku 1922. Její vražda je dodnes neobjasněna, přesto zůstává ve stínu podobných události v kraji (vražd M. Klímové a Anežky Hrůzové.[2] Také v jejím případě by se mělo jednat o židovskou „rituální“ vraždu.[11] Původní hřbitov se nacházel okolo kostela.

Ostatní

  • V katastru obce, v místě zvaném „Amerika“, stojí památná borovice.
  • Architektonicky zajímavý je dům čp. 40, který již však přestavbami ztratil své bohaté štukové zdobení štítu.
  • Domov důchodců - architektonicky zajímavý pro svůj štít, čtveřici trojúhelníkových vikýřů a šestibokou věžičku

Školství

První škola byla postavena v roce 1788, ale písemně je doloženo, že po domech se ve Ždírci učilo již roku 1642. Později zde byly školy dvě – německá (dvoutřídní) a česká s jednou třídou. V roce 1939 se musela česká škola přestěhovat do sirotčince (dnešní domov důchodců), poté se v roce 1943 musela přesunout do domu č. 5 - hospody U Culků, protože se do sirotčince přestěhovala škola německá, neboť školní budova byla zabrána pro úřední účely. V roce 1945 byla zřízena dvoutřídní česká škola. Ta německá zanikla z toho důvodu, že po válce byli němečtí občané odsunuti a obec byla osídlena českými lidmi. Škola skončila svou výuku v roce 1974 a od té doby jezdí děti do sousedního Dobronína. Budova školy prošla nákladnou rekonstrukcí v roce 1997, ale nebyla znovu otevřena kvůli nedostatku zájmu rodičů. Třídy se přebudovaly na byty a v současné době se zde nachází pět bytových jednotek.

Domov důchodců

Domov pro seniory

V roce 1916 zakoupily sestry Terezie a Emilie Klimentovy, příslušnice řádu sv. Františka, zemědělskou usedlost čp. 43, na místě nechaly vystavět sirotčinec a starobní útulnu s kaplí panny Marie. Sirotčinec byl otevřen v roce 1927. Sestry také založily Spolek sv. Františka a věnovaly se opatrování sirotků a přestárlých. Budovy sloužily svému účelu před druhou světovou válku až do znárodnění v roce 1950, kdy byl z obytné části sitotčince zřízen domov důchodců. V roce 1994 se přistavělo další křídlo a kapacita domova se zvýšila z 60 na 90 obyvatel.[12] V Domově důchodců ve Ždírci zemřel Theodor Bohumír Pařík (1881–1961), profesor hudby, vynikající houslista a hudební skladatel, autor několika symfonií.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel Ždírce[1]
Rok 1847 1869 1900 1930 1950 1980 1997 2002 2009
Počet obyvatel 364 344 430 393 347 338 374 376 394

Literatura

  • PRCHAL, Jan. Polná. Historické město roku 2006. Polná : Fotoklub Polná - Klub za historickou Polnou, 2007. Kapitola Mikroregion Polensko, s. 59-60.  

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 STRNAD, Miroslav. Z okolí Polné - Ždírec. Polenské listy, 1998, 8, s. 1.  
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 JAROŠ, Zdeněk. Ždírec Neznámé známé Jihlavsko - zastavení 36.. Jihlavské listy: noviny jihlavského regionu, 25. 3 2005, 24, s. 19. ISSN 1212-740X.  
  3. ↑ KRATOCHVÍL, David. Hejtman proměnil Ždírec v květinu. Jihlavské listy: noviny jihlavského regionu, 10. 6 2008, 46, s. 14. ISSN 1212-740X.  
  4. ↑ Zápis z 12. zastupitelstva obce Ždírec ze dne 24. 10. 2007, str. 2
  5. ↑ Zápis z 10. zasedání zastupitelstva obce Ždírec ze dne 27. 6. 2007, str. 1
  6. ↑ POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Nových znaků obce se brzy dočkají Střítež a Ždírec. Jihlavský deník, 4. 12 2007. Dostupné online. ISSN 1802-0941.  
  7. ↑ PRCHAL, Jan. Vítejte u nás. In Mikroregion Polensko. Polná : Obce sdružené v Mikroregionu Polensko, 2003. ISBN 80-239-0141-9. Kapitola Ždírec, s. 57-58. ( )
  8. ↑ ZAJÍČKOVÁ, Věra. Něco z historie. Ždírecký zpravodaj, 6 2008, IV., 2, s. 4.  
  9. ↑ 9,0 9,1 9,2 9,3 REPASKÁ-KLIMENTOVÁ, Eva. Kostel sv. Václava. Ždírecký zpravodaj, říjen 2005, I., 3, s. 1.  
  10. ↑ MAREŠ, Miroslav. Tajemství Budínky: česká louka - německý hrob. [listy: noviny jihlavského regionu], 23. 10 2009, 85, s. 14. Dostupné online. ISSN 1212-740X.  
  11. ↑ KRATOCHVÍL, David; GREGOR, Lukáš. Osobnosti našich obcí 23 - Ždírec. [listy], 15. 6 2007, 18., s. 19. Dostupné online. ISSN 1212-740X.  
  12. ↑ JELÍNEK, Stanislav, Jan Černo Domov důchodců už k obci neodmyslitelně patří. Deník kraje Vysočina - Noviny Jihlavska, prosinec 2003, s. 6. ISSN 1213-8525.  

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Ždírec (okres Jihlava)


Města, městyse a obce Mikroregionu Polensko

Arnolec • Brzkov • Dobronín • Dobroutov • Jamné • Jersín • Kamenná • Měšín • Nadějov • Nížkov • Poděšín • Polná • Rybné •
Sirákov • Stáj • Šlapanov • Věžnice • Věžnice • Věžnička • Záborná • Zhoř • Ždírec


  Města, městyse a obce okresu Jihlava  

Arnolec • Batelov • Bílý Kámen • Bítovčice • Bohuslavice • Borovná • Boršov • Brtnice • Brtnička • Brzkov • Cejle • Cerekvička-Rosice • Černíč • Čížov • Dlouhá Brtnice • Dobronín • Dobroutov • Dolní Cerekev • Dolní Vilímeč • Doupě • Dudín • Dušejov • Dvorce • Dyjice • Hladov • Hodice • Hojkov • Horní Dubenky • Horní Myslová • Hostětice • Hrutov • Hubenov • Hybrálec • Jamné • Jersín • Jezdovice • Ježená • Jihlava • Jihlávka • Jindřichovice • Kalhov • Kaliště • Kamenice • Kamenná • Klatovec • Kněžice • Knínice • Kostelec • Kostelní Myslová • Kozlov • Krahulčí • Krasonice • Lhotka • Luka nad Jihlavou • Malý Beranov • Markvartice • Měšín • Milíčov • Mirošov • Mrákotín • Mysletice • Mysliboř • Nadějov • Nevcehle • Nová Říše • Olšany • Olší • Opatov • Ořechov • Otín • Panenská Rozsíčka • Panské Dubenky • Pavlov • Plandry • Polná • Puklice • Radkov • Rančířov • Rantířov • Rohozná • Rozseč • Růžená • Rybné • Řásná • Řídelov • Sedlatice • Sedlejov • Smrčná • Stáj • Stará Říše • Stonařov • Strachoňovice • Střítež • Suchá • Svojkovice • Šimanov • Švábov • Telč • Třešť • Třeštice • Urbanov • Ústí • Vanov • Vanůvek • Vápovice • Velký Beranov • Větrný Jeníkov • Věžnice • Věžnička • Vílanec • Volevčice • Vyskytná nad Jihlavou • Vysoké Studnice • Vystrčenovice • Záborná • Zadní Vydří • Zbilidy • Zbinohy • Zdeňkov • Zhoř • Zvolenovice • Žatec • Ždírec

Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C5%BDd%C3%ADrec_(okres_Jihlava)“