Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).
Terst
Z Multimediaexpo.cz
(+ Aktualizace) |
(++) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze.) | |||
| Řádka 26: | Řádka 26: | ||
| web = www.comune.trieste.it | | web = www.comune.trieste.it | ||
}}[[Soubor:Trieste-CityHall.jpg|thumb|240px|Radnice města Terst (2009)]] | }}[[Soubor:Trieste-CityHall.jpg|thumb|240px|Radnice města Terst (2009)]] | ||
| - | '''Terst''' (italsky: '''Trieste'''; [[chorvatština|chorvatsky]] a {{vjazyce2|sl|''Trst''}}; [[furlanština|furlansky]] a německy: ''Triest''; latinsky: ''Tergeste'') je přístavní město u [[Jaderské moře|Jaderského moře]] v [[Itálie|Itálii]], přímo na hranici se [[Slovinsko|Slovinskem]]. Je hlavním městem autonomní oblasti [[Friuli-Venezia Giulia]] a [[Provincie Terst|provincie Trieste]]. Na konci roku [[2007]] | + | '''Terst''' (italsky: '''Trieste'''; [[chorvatština|chorvatsky]] a {{vjazyce2|sl|''Trst''}}; [[furlanština|furlansky]] a německy: ''Triest''; latinsky: ''Tergeste'') je přístavní město u [[Jaderské moře|Jaderského moře]] v [[Itálie|Itálii]], přímo na hranici se [[Slovinsko|Slovinskem]]. |
| + | |||
| + | Je hlavním městem autonomní oblasti [[Friuli-Venezia Giulia]] a [[Provincie Terst|provincie Trieste]]. | ||
| + | * Na konci roku [[2007]] zde žilo 208 000 obyvatel. | ||
| + | * Ke dni 31. července 2024 zde žilo '''199 338''' obyvatel. <ref>https://it.wikipedia.org/wiki/Trieste</ref> | ||
Terst býval nejdůležitějším přístavem [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]], což mu vtisklo [[Střední Evropa|středoevropský]] a zároveň mnohonárodnostní ráz, kdy zde vedle převládajících [[Italové|Italů]] žily komunity většiny národů a náboženství monarchie. | Terst býval nejdůležitějším přístavem [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]], což mu vtisklo [[Střední Evropa|středoevropský]] a zároveň mnohonárodnostní ráz, kdy zde vedle převládajících [[Italové|Italů]] žily komunity většiny národů a náboženství monarchie. | ||
| Řádka 36: | Řádka 40: | ||
Římská kolonizace zde proběhla v 1. století př. n. l., ''Tergeste'' připomíná již Strabón<ref>''Geografia'', V, 1, 9; VII, 5, 2.</ref> v době Augustově. | Římská kolonizace zde proběhla v 1. století př. n. l., ''Tergeste'' připomíná již Strabón<ref>''Geografia'', V, 1, 9; VII, 5, 2.</ref> v době Augustově. | ||
| - | Po pádu | + | Po pádu Římské říše roku 476 se o město a jeho okolí podělila východořímské říše Byzantská, Langobardi a Ostrogóti. Byzantinci na základech římského chrámu vybudovali křesťanskou [[Bazilika San Giulio|baziliku San Giulio]]. Po bojích s barbary Terst roku 774 získali Frankové pod vedením Karla Velikého, který území ovládl jako součást nové říšské marky Furlanské. Její církevní správu získal za císaře Lothara III. [[Seznam terstských biskupů|terstský biskup]]. Roku 1203 nadvládu vybojovala [[Benátská republika]]. Válečné konflikty mezi nároky Benátčanů a akvilejských patriarchů si vyžádaly vybudování městských hradeb. Od 6. století v Terstu sídlilo [[biskupství]]; nejznámějším biskupem byl v 15. století humanista Pius II., pozdější papež Pius II. |
| - | Terst s přilehlým vnitrozemím | + | V roce 1382 se Terst s přilehlým vnitrozemím stal součástí území pod vládou arcivévody Leopolda III. Do jeho pravomocí až do roku 1436 zasahovali čeští Lucemburkové, prostřednictvím patriarchů akvilejských. V rámci Habsburské monarchie si Terst zachoval autonomii až do 18. století. Rozvoj města se urychlil poté, co císař Karel VI. v roce 1719 prohlásil Terst svobodným přístavem, a jeho význam vzrostl tím, že se roku 1730 stal centrem správy [[Rakouské přímoří|Přímoří]]. V roce 1775 se Terst stal součástí dědičných zemí a krátce nato byl spojen s oblastí [[Gorice a Gradiška|Goricí a Gradišky]], zvanou ''Litorale''. |
| - | V důsledku napoleonských válek Habsburská monarchie o celé [[Rakouské přímoří|Přímoří]] | + | V důsledku napoleonských válek Habsburská monarchie přišla o celé [[Rakouské přímoří|Přímoří]] (získalo je napoleonské italské království) a v roce 1809 se Terst stal součástí Ilyrských provincií, které byly přímo spravovány [[Francie|Francií]]. Po Napoleonově porážce v roce 1813 [[Rakousko]] tuto oblast vlastnilo znovu a tři roky poté ji přeměnilo na Ilyrské království. Po roce 1825 byl Terst s bezprostředním okolím odloučen od místní správy a podřízen přímo koruně. Roku 1849 bylo Ilyrské království zrušeno a v Terstu sídlil místodržící pro celou korunní zemi Přímoří. Ta se skládala z markrabství Istrie (včetně ostrovů [[Kvarnerský záliv|Kvarnerského zálivu]]), okněžněného hrabství Gorice a Gradiška a od nich odděleného Terstu. Po obnově ústavního života v monarchii v roce 1861 se Terst stal opět samostatnou korunní zemí Rakouského císařství a (v souvislosti s [[Rakousko-uherské vyrovnání|rakousko-uherským vyrovnáním]] součástí západní poloviny říše, [[Předlitavsko|Předlitavska]]). Získal samosprávu, působil zde i [[Terstský zemský sněm]], v jehož čele stál [[zemský hejtman]]. Státní správa ovšem byla nadále organizována pro celé území Rakouského přímoří. Společným [[Guvernér|místodržícím]] byl v letech 1861–1863 Maxmilián Habsburský. |
| - | Z hlediska hospodářského byl Terst největším a nejvýznamnějším přístavem [[Rakousko-Uhersko| | + | Z hlediska hospodářského byl Terst největším a nejvýznamnějším přístavem [[Rakousko-Uhersko|Rakouské monarchie]]. Zatímco koncem 19. století byl jedním z největších měst monarchie, dnes má méně obyvatel než před 100 lety. Spory o hranice s [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců]] a příslušnost Terstu k [[Italské království|Italskému království]] vyřešila roku [[1920]] [[Rapallská smlouva (1920)|Rapallská smlouva]], a to v italský prospěch. |
| + | |||
| + | Koncem [[Druhá světová válka|druhé světové války]] Terst okupovala [[Nacistické Německo|Třetí Říše]] a po válce jej nárokovala [[Jugoslávie]]. Situace byla vyřešena teprve roku 1954, kdy byl dočasný státní útvar [[Svobodné území Terst]] rozdělen mezi Itálii (samotný Terst s nejbližším okolím) a Jugoslávii (zázemí včetně přístavů [[Koper]], [[Piran]], [[Umag]]), zčásti na etnickém a zčásti strategickém základě. Terst se tak stal italským pobřežním výběžkem do jugoslávského (dnes [[Slovinsko|slovinského]]) území a i přes velmi excentrickou polohu zůstal hlavním městem regionu [[Furlansko-Julské Benátsko]]. Někdejší část města, osada [[Lipica]], je od roku 1947 trvale součástí Slovinska, přičemž je součástí katastrálního území Bazovica; součástí Slovinska jsou dále dvě další původně terstská katastrální území – Trebče a Gropada. Jádrové části těchto tří katastrálních území však zůstávají nadále součástí Terstu. | ||
== Kultura == | == Kultura == | ||
| Řádka 60: | Řádka 66: | ||
* Kostel Santa Maria Maggiore - trojlodní barokní bazilika jezuitů z 2. poloviny 17. století, fresky a vnitřní vybavení z let 1672–1717; barokní poutní oltář s obrazem Panny Marie Matky Boží, oltáře sv. Ignáce, Františka Xaverského a mučedníků z Terstu | * Kostel Santa Maria Maggiore - trojlodní barokní bazilika jezuitů z 2. poloviny 17. století, fresky a vnitřní vybavení z let 1672–1717; barokní poutní oltář s obrazem Panny Marie Matky Boží, oltáře sv. Ignáce, Františka Xaverského a mučedníků z Terstu | ||
* Kostel San Silvestro - románská bazilika s kampanilou; v letech 2018–2020 zavřená pro rekonstrukci | * Kostel San Silvestro - románská bazilika s kampanilou; v letech 2018–2020 zavřená pro rekonstrukci | ||
| - | * Kostel sv. Antonína (Chiesa di Sant'Antonio Thaumaturgo), monumentální stavba v klasicistním stylu, obrácená průčelím do Canale Grande, z let 1800–1815, podle plánů architekta | + | * Kostel sv. Antonína (Chiesa di Sant'Antonio Thaumaturgo), monumentální stavba v klasicistním stylu, obrácená průčelím do Canale Grande, z let 1800–1815, podle plánů architekta Petra Nobile, rekonstruovaná v letech 2017–2020. |
* Budova [[Burza|Burzy]] - klasicistní stavba se sloupovým portikem, z roku 1805 | * Budova [[Burza|Burzy]] - klasicistní stavba se sloupovým portikem, z roku 1805 | ||
* Centrála pojišťovací společnosti Riunioni Adriatica, neorenesanční budova z roku 1884, jejíž pobočka sídlila v pražském paláci Adria | * Centrála pojišťovací společnosti Riunioni Adriatica, neorenesanční budova z roku 1884, jejíž pobočka sídlila v pražském paláci Adria | ||
| Řádka 80: | Řádka 86: | ||
; Okolí | ; Okolí | ||
| - | * Nejvýznamnější je [[zámek Miramare]], který dal v letech | + | * Nejvýznamnější je [[zámek Miramare]], který dal v letech 1856–1860 zbudovat budoucí mexický císař Maxmilián I. Mexický ve stylu tudorovské gotiky pro svou manželku [[Charlotta Belgická|Charlottu Belgickou]]; nachází se na pobřeží na severním okraji města. |
* [[Duino (hrad)|Zámek Duino-Aurisina]] - bývalá rezidence patriarchů akvilejských, nyní v majetku [[Česká linie Thurn-Taxisů|české větve rodu]] [[Thurn-Taxisové|Thurn-Taxisů]]; přístupný veřejnosti | * [[Duino (hrad)|Zámek Duino-Aurisina]] - bývalá rezidence patriarchů akvilejských, nyní v majetku [[Česká linie Thurn-Taxisů|české větve rodu]] [[Thurn-Taxisové|Thurn-Taxisů]]; přístupný veřejnosti | ||
* [[Mariánský poutní kostel Monte Grisa]] - poutní kostel Panny Marie z let 1959–1964, podle projektu arch. [[Antonio Guacci|Antonia Guacciho]] ve stylu [[brutalismus|brutalismu]] ve tvaru komolého jehlanu | * [[Mariánský poutní kostel Monte Grisa]] - poutní kostel Panny Marie z let 1959–1964, podle projektu arch. [[Antonio Guacci|Antonia Guacciho]] ve stylu [[brutalismus|brutalismu]] ve tvaru komolého jehlanu | ||
| Řádka 86: | Řádka 92: | ||
== Hospodářství == | == Hospodářství == | ||
| - | Terst sice přišel o část svého někdejšího významu, je však jedním z nejbohatších italských měst a vévodí žebříčkům [[kvalita života|kvality života]].<ref>[http://www.ilsole24ore.com/art/SoleOnLine4/Italia/2009/12/qualita-vita-2009.shtml?uuid=8055d2d4-ec79-11de-8611-3bf5bd190b43&DocRulesView=Libero Trieste batte Aosta: è prima nella qualità della vita] ilSole24ore.it, 19. 12. 2009.</ref> Svůj význam si drží [[loděnice]], zejména výroba lodních motorů. Své laboratoře tu mají také telekomunikační firmy ( | + | Terst sice přišel o část svého někdejšího významu, je však jedním z nejbohatších italských měst a vévodí žebříčkům [[kvalita života|kvality života]].<ref>[http://www.ilsole24ore.com/art/SoleOnLine4/Italia/2009/12/qualita-vita-2009.shtml?uuid=8055d2d4-ec79-11de-8611-3bf5bd190b43&DocRulesView=Libero Trieste batte Aosta: è prima nella qualità della vita] ilSole24ore.it, 19. 12. 2009.</ref> Svůj význam si drží [[loděnice]], zejména výroba lodních motorů. Své laboratoře tu mají také telekomunikační firmy (Alcatel). Sídlí zde několik [[káva|kávových]] koncernů, z nichž nejznámější je Illy. |
| - | V 19. století se s obchodem rozmohlo také [[banka|bankovnictví]] a [[pojišťovnictví]] (Lloyd Adriatico, | + | V 19. století se s obchodem rozmohlo také [[banka|bankovnictví]] a [[pojišťovnictví]] (Lloyd Adriatico, Generali). Město je domovem lodní společnosti Italia Marittima (dříve Lloyd Triestino), jedné z nejstarších dosud fungujících na světě. |
== Doprava == | == Doprava == | ||
| - | |||
Město je dálničním přivaděčem napojeno na [[Dálnice A4 (Itálie)|dálnici A4]] ([[Turín]]–slovinská hranice), další [[Evropská silnice|silniční tahy]] vedou do [[Lublaň|Lublaně]] a do chorvatské [[Rijeka|Rijeky]]. | Město je dálničním přivaděčem napojeno na [[Dálnice A4 (Itálie)|dálnici A4]] ([[Turín]]–slovinská hranice), další [[Evropská silnice|silniční tahy]] vedou do [[Lublaň|Lublaně]] a do chorvatské [[Rijeka|Rijeky]]. | ||
| + | [[Soubor:Trieste tram 407.JPG|thumb|240px|Vůz unikátní Opicinské tramvaje na konečné v centru města]] | ||
Železnice dorazila do Terstu od [[Vídeň|Vídně]] již roku 1857. Po rozpadu mocnářství, kdy přístav ztratil na významu, se octl také mimo hlavní železniční trasy, neboť místní [[hlavové nádraží]] ''Trieste Centrale'' leží na odbočce z tranzitního tahu mezi Itálií a státy bývalé [[Jugoslávie]]. Terst má tedy časté vlakové spojení pouze s [[Benátky|Benátkami]] a [[Udine]], několik spojů zajíždí do [[Milán]]a, [[Řím]]a a dalších měst, avšak mezinárodní spoje chybějí. Autobusy je suplují jen částečně (do [[Koper]]u či dále na [[Balkán]], vnitrostátní autobusová doprava není v Itálii rozšířena). Dostupnost veřejnou dopravou proto není zdaleka ideální. | Železnice dorazila do Terstu od [[Vídeň|Vídně]] již roku 1857. Po rozpadu mocnářství, kdy přístav ztratil na významu, se octl také mimo hlavní železniční trasy, neboť místní [[hlavové nádraží]] ''Trieste Centrale'' leží na odbočce z tranzitního tahu mezi Itálií a státy bývalé [[Jugoslávie]]. Terst má tedy časté vlakové spojení pouze s [[Benátky|Benátkami]] a [[Udine]], několik spojů zajíždí do [[Milán]]a, [[Řím]]a a dalších měst, avšak mezinárodní spoje chybějí. Autobusy je suplují jen částečně (do [[Koper]]u či dále na [[Balkán]], vnitrostátní autobusová doprava není v Itálii rozšířena). Dostupnost veřejnou dopravou proto není zdaleka ideální. | ||
| Řádka 99: | Řádka 105: | ||
Městskou dopravu zajišťují hlavně [[autobus]]y. | Městskou dopravu zajišťují hlavně [[autobus]]y. | ||
| - | ==== Opicinská tramvaj | + | |
| + | ==== Opicinská tramvaj ==== | ||
Kuriozitou města dlouho byla [[Opicinská tramvaj]], uvedená do provozu roku [[1902]]. Jde o jakýsi smíšený typ [[tramvaj]]e a [[lanová dráha|lanovky]], která mezi centrem Terstu a obcí [[Opicina]] překonávala výškový rozdíl 326 m za stoupání až 26 %. | Kuriozitou města dlouho byla [[Opicinská tramvaj]], uvedená do provozu roku [[1902]]. Jde o jakýsi smíšený typ [[tramvaj]]e a [[lanová dráha|lanovky]], která mezi centrem Terstu a obcí [[Opicina]] překonávala výškový rozdíl 326 m za stoupání až 26 %. | ||
Aktuální verze z 21. 10. 2024, 06:40
Terst (italsky: Trieste; chorvatsky a slovinsky Trst; furlansky a německy: Triest; latinsky: Tergeste) je přístavní město u Jaderského moře v Itálii, přímo na hranici se Slovinskem.
Je hlavním městem autonomní oblasti Friuli-Venezia Giulia a provincie Trieste.
- Na konci roku 2007 zde žilo 208 000 obyvatel.
- Ke dni 31. července 2024 zde žilo 199 338 obyvatel. [1]
Terst býval nejdůležitějším přístavem Rakouska-Uherska, což mu vtisklo středoevropský a zároveň mnohonárodnostní ráz, kdy zde vedle převládajících Italů žily komunity většiny národů a náboženství monarchie.
Obsah |
Historie
Místo bylo osídleno již v neolitu, v 1. tisíciletí př. n. l. zde žili Venetové a Ilyrové.
Římská kolonizace zde proběhla v 1. století př. n. l., Tergeste připomíná již Strabón[2] v době Augustově.
Po pádu Římské říše roku 476 se o město a jeho okolí podělila východořímské říše Byzantská, Langobardi a Ostrogóti. Byzantinci na základech římského chrámu vybudovali křesťanskou baziliku San Giulio. Po bojích s barbary Terst roku 774 získali Frankové pod vedením Karla Velikého, který území ovládl jako součást nové říšské marky Furlanské. Její církevní správu získal za císaře Lothara III. terstský biskup. Roku 1203 nadvládu vybojovala Benátská republika. Válečné konflikty mezi nároky Benátčanů a akvilejských patriarchů si vyžádaly vybudování městských hradeb. Od 6. století v Terstu sídlilo biskupství; nejznámějším biskupem byl v 15. století humanista Pius II., pozdější papež Pius II.
V roce 1382 se Terst s přilehlým vnitrozemím stal součástí území pod vládou arcivévody Leopolda III. Do jeho pravomocí až do roku 1436 zasahovali čeští Lucemburkové, prostřednictvím patriarchů akvilejských. V rámci Habsburské monarchie si Terst zachoval autonomii až do 18. století. Rozvoj města se urychlil poté, co císař Karel VI. v roce 1719 prohlásil Terst svobodným přístavem, a jeho význam vzrostl tím, že se roku 1730 stal centrem správy Přímoří. V roce 1775 se Terst stal součástí dědičných zemí a krátce nato byl spojen s oblastí Goricí a Gradišky, zvanou Litorale.
V důsledku napoleonských válek Habsburská monarchie přišla o celé Přímoří (získalo je napoleonské italské království) a v roce 1809 se Terst stal součástí Ilyrských provincií, které byly přímo spravovány Francií. Po Napoleonově porážce v roce 1813 Rakousko tuto oblast vlastnilo znovu a tři roky poté ji přeměnilo na Ilyrské království. Po roce 1825 byl Terst s bezprostředním okolím odloučen od místní správy a podřízen přímo koruně. Roku 1849 bylo Ilyrské království zrušeno a v Terstu sídlil místodržící pro celou korunní zemi Přímoří. Ta se skládala z markrabství Istrie (včetně ostrovů Kvarnerského zálivu), okněžněného hrabství Gorice a Gradiška a od nich odděleného Terstu. Po obnově ústavního života v monarchii v roce 1861 se Terst stal opět samostatnou korunní zemí Rakouského císařství a (v souvislosti s rakousko-uherským vyrovnáním součástí západní poloviny říše, Předlitavska). Získal samosprávu, působil zde i Terstský zemský sněm, v jehož čele stál zemský hejtman. Státní správa ovšem byla nadále organizována pro celé území Rakouského přímoří. Společným místodržícím byl v letech 1861–1863 Maxmilián Habsburský.
Z hlediska hospodářského byl Terst největším a nejvýznamnějším přístavem Rakouské monarchie. Zatímco koncem 19. století byl jedním z největších měst monarchie, dnes má méně obyvatel než před 100 lety. Spory o hranice s Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a příslušnost Terstu k Italskému království vyřešila roku 1920 Rapallská smlouva, a to v italský prospěch.
Koncem druhé světové války Terst okupovala Třetí Říše a po válce jej nárokovala Jugoslávie. Situace byla vyřešena teprve roku 1954, kdy byl dočasný státní útvar Svobodné území Terst rozdělen mezi Itálii (samotný Terst s nejbližším okolím) a Jugoslávii (zázemí včetně přístavů Koper, Piran, Umag), zčásti na etnickém a zčásti strategickém základě. Terst se tak stal italským pobřežním výběžkem do jugoslávského (dnes slovinského) území a i přes velmi excentrickou polohu zůstal hlavním městem regionu Furlansko-Julské Benátsko. Někdejší část města, osada Lipica, je od roku 1947 trvale součástí Slovinska, přičemž je součástí katastrálního území Bazovica; součástí Slovinska jsou dále dvě další původně terstská katastrální území – Trebče a Gropada. Jádrové části těchto tří katastrálních území však zůstávají nadále součástí Terstu.
Kultura
Kolem roku 1900 byl Terst jedním z literárních center Evropy. Svá díla tu psal James Joyce, Italo Svevo, Umberto Saba, Rainer Maria Rilke a další. Pochází odtud také několik spisovatelů slovinského jazyka. Město má hned tři literární muzea: joyceovské, svevovské, třetí je věnováno Petrarcovi a Piccolominimu.
Terst byl městem mnoha jazyků, kultur a náboženství – vedle Italů zde žila početná komunita Němců, Slovinců, Srbů a Židů. Slovinská menšina existuje dodnes, nově přicházejí imigranti např. z Albánie.
Od 19. století působily ve městě obchodní školy, univerzita byla založena teprve roku 1924.
Pamětihodnosti
_(7).jpg)
- Staré město
- Pozůstatky římského divadla (amfiteátru) a baziliky, z 1. století n. l.
- Náměstí Piazza Unità d'Italia (náměstí Jednoty Itálie) s paláci z 19. století: severní strana: Budova bývalého místodržitelství; druhá nejstarší kavárna Caffè degli Specchi z roku 1839 - v současnosti největší a nejvýznamnější ve městě, i pro spojení s čokoládovnou Peratoner; východní strana: radnice (Palazzo del Municipio), jižní strana: budova bývalé námořní společnosti Lloyd
- Hrad San Giusto, středověký hrad s hranolovou věží, fortifikace a bastiony z 15.-17. století; uvnitř muzejní expozice historických zbraní a lapidárium římských památek. Na hradbách ochoz s panoramatickým výhledem na město a okolí.
- Gotická pětilodní katedrála San Giusto, jižně od hradu, stojí na základech římského chrámu Jupitera a Junony, v apsidách dvou bočních lodí byzantsko-románské mozaiky, v apsidě severní lodí chrámový poklad s relikviářovým oltářem
- Kostel Santa Maria Maggiore - trojlodní barokní bazilika jezuitů z 2. poloviny 17. století, fresky a vnitřní vybavení z let 1672–1717; barokní poutní oltář s obrazem Panny Marie Matky Boží, oltáře sv. Ignáce, Františka Xaverského a mučedníků z Terstu
- Kostel San Silvestro - románská bazilika s kampanilou; v letech 2018–2020 zavřená pro rekonstrukci
- Kostel sv. Antonína (Chiesa di Sant'Antonio Thaumaturgo), monumentální stavba v klasicistním stylu, obrácená průčelím do Canale Grande, z let 1800–1815, podle plánů architekta Petra Nobile, rekonstruovaná v letech 2017–2020.
- Budova Burzy - klasicistní stavba se sloupovým portikem, z roku 1805
- Centrála pojišťovací společnosti Riunioni Adriatica, neorenesanční budova z roku 1884, jejíž pobočka sídlila v pražském paláci Adria
- Řecký ortodoxní chrám sv. Mikuláše (Chiesa San Nicolo) - stavba z roku 1715, s cenným ikonostasem, obrazy a vnitřním zařízením z 19. století
- srbský pravoslavný chrám sv. Spyridona, bazilika na půdorysu řeckého kříže s 5 kupolemi, nástěnné malby, vybudováno v roce 1869
- Luteránský kostel - neogotická trojlodní bazilika, obklopená hřbitovem; komunita luteránů ustavena roku 1717[3]
- Židovská synagoga - monumentální stavba z roku 1912; centrum židovské komunity, činné zde od 12. století[4]
- Muzea
- Tři desítky státních nebo městských muzeí a galerií. Patří mezi ně: Židovské muzeum, literární Muzeum Jamese Joyce a Itala Sveva, Divadelní muzeum Carla Schmidla, Národní muzeum Antarktidy, Muzeum přírodní historie, Muzeum pošt a telegrafu střední Evropy, Muzeum historie vlasti, Muzeum národního odporu, muzeum kávy, Muzeum řecko-východní komunity, Muzeum Istrie, Rijeky a Chorvatů, Muzeum obchodní a živnostenské komory, Muzeum moderního umění Ugo Carrá, Galerie moderního umění, Aquarium s živou mořskou faunou a flórou, a dále
- Museo civico e lapidario - městské muzeum se zbrojnicí, sbírkou obrazů, soch a nábytku a lapidárium římských a středověkých kamenných fragmentů; sídlí na hradě a v kasematech jeho opevnění
- Museo Sartorio - městské historické muzeum v renesančním paláci podnikatelské rodiny Sartorio
- Museo Morpurgo - městské historické muzeum, kompletně zachované vybavení z období historismu 19. století v paláci čtyř generací židovské rodiny bankéřů Morpurgo
- Museo del mare - Muzeum námořní historie, připomíná mj. Josefa Ressela, který zde zkonstruoval svůj lodní šroub (od 30. 4. 2019 je muzeum v rekonstrukci)
- Divadla
- Teatro Verdi budova byla postavena roku 1798 v neoklasicistním stylu, v současnosti vedle milánské Scaly nejvýznamnější operní dům v Itálii.
- Teatro Rossetti - financoval zdejší advokát Domenico Rosetti, jehož bronzový pomník stojí u vchodu do Městského parku (Giardino pubblico)
- Okolí
- Nejvýznamnější je zámek Miramare, který dal v letech 1856–1860 zbudovat budoucí mexický císař Maxmilián I. Mexický ve stylu tudorovské gotiky pro svou manželku Charlottu Belgickou; nachází se na pobřeží na severním okraji města.
- Zámek Duino-Aurisina - bývalá rezidence patriarchů akvilejských, nyní v majetku české větve rodu Thurn-Taxisů; přístupný veřejnosti
- Mariánský poutní kostel Monte Grisa - poutní kostel Panny Marie z let 1959–1964, podle projektu arch. Antonia Guacciho ve stylu brutalismu ve tvaru komolého jehlanu
- Archeologický park Muggia Vecchia - na místě středověkého Castrum Munglae, v sousedství je také archeologická lokalita Monte Castellier di Elleri
Hospodářství
Terst sice přišel o část svého někdejšího významu, je však jedním z nejbohatších italských měst a vévodí žebříčkům kvality života.[5] Svůj význam si drží loděnice, zejména výroba lodních motorů. Své laboratoře tu mají také telekomunikační firmy (Alcatel). Sídlí zde několik kávových koncernů, z nichž nejznámější je Illy.
V 19. století se s obchodem rozmohlo také bankovnictví a pojišťovnictví (Lloyd Adriatico, Generali). Město je domovem lodní společnosti Italia Marittima (dříve Lloyd Triestino), jedné z nejstarších dosud fungujících na světě.
Doprava
Město je dálničním přivaděčem napojeno na dálnici A4 (Turín–slovinská hranice), další silniční tahy vedou do Lublaně a do chorvatské Rijeky.
Železnice dorazila do Terstu od Vídně již roku 1857. Po rozpadu mocnářství, kdy přístav ztratil na významu, se octl také mimo hlavní železniční trasy, neboť místní hlavové nádraží Trieste Centrale leží na odbočce z tranzitního tahu mezi Itálií a státy bývalé Jugoslávie. Terst má tedy časté vlakové spojení pouze s Benátkami a Udine, několik spojů zajíždí do Milána, Říma a dalších měst, avšak mezinárodní spoje chybějí. Autobusy je suplují jen částečně (do Koperu či dále na Balkán, vnitrostátní autobusová doprava není v Itálii rozšířena). Dostupnost veřejnou dopravou proto není zdaleka ideální.
Terstský přístav je v současnosti významný pro nákladní dopravu, fungují však také trajektové linky do několika přístavů Jaderského moře včetně albánské Drače. Západně od města leží letiště Trieste-Ronchi dei Legionari, které je spíše regionálního významu.
Městskou dopravu zajišťují hlavně autobusy.
Opicinská tramvaj
Kuriozitou města dlouho byla Opicinská tramvaj, uvedená do provozu roku 1902. Jde o jakýsi smíšený typ tramvaje a lanovky, která mezi centrem Terstu a obcí Opicina překonávala výškový rozdíl 326 m za stoupání až 26 %.
Dne 14. srpna 2016 se na horním úseku trati v Conconellu srazily opicinské tramvaje 404 a 405 na přejezdové smyčce. Oba vozy byly vážně poškozeny a osm cestujících a oba řidiči byli zraněni (6 z nich muselo do nemocnice).
Vzhledem k tomu, že v provozuschopném stavu byly pouze tři vozy, byl provoz na lince přerušen a nahrazen autobusovou dopravou. Jeden z vozů byl odstaven v dolní části ulice Via Commerciale a čekal na znovuotevření linky.
Dva poškozené vozy byly do začátku roku 2017 opraveny a v prosinci 2017 se regionální rada rozhodla dát na obnovu tramvajové tratě 3 miliony euro.
Aktuálně však opicinská tramvaj stále není v provozu. Dva z vozů jsou pod širým nebem ve vozovně, třetí zůstává opuštěný na ulici v Terstu...
Panorama
Partnerská města
Galerie
 Římské divadlo |
 Katedrála San Giusto |
 Guvernerský palác |
 Teatro Verdi |
YouTube
| Warm Autumn in Trieste, Italy – Walking Tour (4K) |
| Terst – Pěší prohlídka (říjen 2023, 4K) |
Reference
- ↑ https://it.wikipedia.org/wiki/Trieste
- ↑ Geografia, V, 1, 9; VII, 5, 2.
- ↑ [1]
- ↑ Webové stránky komunity: [2]
- ↑ Trieste batte Aosta: è prima nella qualità della vita ilSole24ore.it, 19. 12. 2009.
Externí odkazy
- (italsky) Oficiální stránky
- (italsky) Trieste Città della Scienza
- (italsky) Trieste cultura
|
|
| Friuli-Venezia Giulia • Obce v provincii Trieste |
|---|
|
Duino-Aurisina • Monrupino • Muggia • San Dorligo della Valle • Sgonico • Terst |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |