Skloňování

Z Multimediaexpo.cz

Skloňování (deklinace) je jmenná flexe, tedy ohýbání slovních druhů, jako jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, členy apod. Je obdobou časování sloves. Skloňování spočívá v obměnách tvarů slovní jednotky (lexému), aniž by přitom došlo ke změně jejího základního významu. Děje se tak obvykle pomocí afixů, nejčastěji koncovek, anebo obměnami kořenů slov. Skloňování vedle dalších gramatických prostředků (slovosled, předložky aj.) slouží k vyjadřování syntaktických vazeb mezi jednotlivými větnými členy. Skloňování umožňuje vyjádřit různé mluvnické kategorie, jako např. pád, číslo, rod aj. Nejvíce se uplatňuje u flektivních (např. slovanské vč. češtiny, latina) a aglutinačních jazyků (např. maďarština). Nejméně (či vůbec) se uplatňuje v analytických (izolačních) jazycích, jako je např. angličtina či francouzština.

Mluvnické kategorie

Mluvnické kategorie se v různých jazycích dají vyjádřit v různé míře. V některých jazycích mohou chybět úplně.

Pád

Kategorie pádu vyjadřuje různé funkce jména ve větách (výpovědích), jako je např. podmět, předmět, určení původce, vlastníka, místa, směru apod. V analytických jazycích tyto funkce nahrazují pomocná slova jako předložky či záložky, příslovce apod., např. angl. to Peter, čes. Petrovi. V syntetických jazycích tyto prostředky obvykle existují současně, určitá předložka/záložka se pojí jen s určitým pádem. Pojí-li se předložka s více pády, vyjadřuje se tím různý význam jako např. směr a místo. Viz české na stůl a na stole.

Číslo

Číslo je kategorie mající vztah k počtu. Nejčatěji vyjadřuje opozici jeden x více, tedy jednotné (singulár) a množné číslo (plurál). Toto rozlišení mají obvykle i jazyky s omezeným skloňováním, viz např. anglické day – days (den – dny), man – men (muž – muži). Méně často tato kategorie vyjadřuje i jiný počet. Číslo dvojné (duál), např. ve slovinštině, vyjadřuje počet 2. Pozůstatky duálu ve skloňování najdeme i češtině (dva, oba, ruce, nohy, oči, uši). Melanéské jazyky znají i číslo trojné (triál) či čtverné (kvadrál). Neurčitý počet, málo (vs. mnoho), vyjadřuje paukál (např. v arabštině u některých podstatných jmen).

Rod

Jmenný rod je kategorie, která různou měrou souvisí s povahou pojmenovaných skutečností a ovlivňuje skloňování. Může mít vztah k pohlaví (rod mužský – maskulinum, ženský – femininum, střední – neutrum), životnosti (životný – animatum, neživotný – inanimatum), rozlišovat osoby a neosoby aj. Mluvnický rod však nemusí být v přímé souvislosti se skutečnou povahou věci. V češtině u živých bytostí obvykle odpovídá jejich pohlaví (např. muž, žena), neživé věci však mohou být rodu středního (město), mužského (hrad) i ženského (škola). Mužský rod se dle přirozené povahy dále dělí na životný (staří muži) a neživotný (staré hrady). V románských jazycích obvykle neexistuje rod střední, v některých germánských jazycích (např. švédštině a dánštině) mužský a ženský rod splynuly do rodu společného. Obdobou rodu ve svahilštině jsou jmenné kategorie, kterých je celkem 22 a závisejí na povaze pojmenovávané skutečnosti (lidé, zvířata, věci, stromy, abstraktní pojmenování aj.). O kategorii rodu hovoříme, pokud ovlivňuje přiřazení jména ke vzoru skloňování, případně se projeví v mluvnické shodě adjektivního přívlastku s podstaným jménem. Aglutinační jazyky (maďarština, finština) kategorii rodu většinou neznají. Angličtina rod mluvnicky také nerozlišuje, projeví se pouze u osobních a přivlastňovacích zájmen 3. osoby singuláru (he – on, she – ona, it – ono), která zastupují podstatná jména podle jejich přirozeného rodu

Příklad skloňování

Následující příklad uvádí skloňování spojení přídavného a podstatného jména v různých rodech v češtině.

Číslo	Pád		Pádová otázka	Rod mužský životný	Rod mužský neživotný	Rod ženský	Rod střední
Jednotné	1.	Nominativ	kdo? co?	mladý muž	mladý stát	mladá žena	mladé zvíře
	2.	Genitiv	koho? čeho?	mladého muže	mladého státu	mladé ženy	mladého zvířete
	3.	Dativ	komu? čemu?	mladému muži	mladému státu	mladé ženě	mladému zvířeti
	4.	Akuzativ	koho? co?	mladého muže	mladý stát	mladou ženu	mladé zvíře
	5.	Vokativ	oslovení	mladý muži!	mladý státe!	mladá ženo!	mladé zvíře!
	6.	Lokál	(o) kom? (o) čem?	mladém muži	mladém státě	mladé ženě	mladém zvířeti
	7.	Instrumentál	kým? čím?	mladým mužem	mladým státem	mladou ženou	mladým zvířetem
Množné	1.	Nominativ	kdo? co?	mladí muži	mladé státy	mladé ženy	mladá zvířata
	2.	Genitiv	koho? čeho?	mladých mužů	mladých států	mladých žen	mladých zvířat
	3.	Dativ	komu? čemu?	mladým mužům	mladým státům	mladým ženám	mladým zvířatům
	4.	Akuzativ	koho? co?	mladé muže	mladé státy	mladé ženy	mladá zvířata
	5.	Vokativ	oslovení	mladí muži!	mladé státy!	mladé ženy!	mladá zvířata!
	6.	Lokál	(o) kom? (o) čem?	mladých mužích	mladých státech	mladých ženách	mladých zvířatech
	7.	Instrumentál	kým? čím?	mladými muži	mladými státy	mladými ženami	mladými zvířaty

Reference

Čermák F. Jazyk a jazykověda. Karolinum. Praha 2004, s. 126–131. ISBN 80-246-0154-0.

Související články

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii