Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Bílina (město)

Z Multimediaexpo.cz

Mírové náměstí s mariánským sloupem, v pozadí kostel sv. Petra a Pavla

Bílina (německy Bilin) je město, které leží v severních Čechách, v Ústeckém kraji, okrese Teplice na stejnojmenné řece Bílině. Má rozlohu 32,41 km2.

Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou.

  • Ke dni 1. 1. 2020 zde žilo 17 200 obyvatel.

Obsah

Poloha

Vrch Bořeň má při pohledu od severozápadu charakteristickou siluetu ležícího lva

Město se rozkládá v údolí řeky Bíliny, v půli cesty mezi Mostem a Teplicemi. Obklopuje vrch Chlum, na západě se táhnou svahy vrchu Kaňkova. Na jihu se vypíná hora Bořeň, která svým vzhledem připomíná ležícího lva.

Historie

Název města vznikl z přídavného jména bílý (bielý) a termín Bielina měl původně označovat bílé, tedy bezlesé místo, nebo protékající bílou řeku.

Bílina leží v kraji, kde sídlil slovanský kmen Lemuzů, kteří bojovali jako spojenci Čechů proti Lučanům v legendární lucké válce. Někdy na konci 10. století zde byl vybudován přemyslovský hrad. Ten byl odkryt a prozkoumán archeology na místě dnešní zámecké zahrady.

První písemná zpráva o Bílině je již z roku 993 a pochází z nejstarší české Kosmovy kroniky v líčení války mezi Břetislavem I. a německým císařem Jindřichem III.

Před polovinou 13. století vybudoval Ojíř z Fridberka nový hrad, v jehož podhradí bylo také založeno město s hradbami a třemi branami. Kolem roku 1420 držel Bílinu Albrecht z Koldic, známý svým protihusitským postojem. Proto byla Bílina obležena a dobyta husity pod vedením Jakoubka z Vřesovic. Roku 1436 předal město zpět Koldicům.

Od roku 1502 vlastnili Bílinu Lobkovicové, kterým byl zámek opět vrácen po roce 1989 v restitucích.

Rozvoj průmyslu

Již v roce 1873 spojilo město železnice, zpočátku to byla jednokolejná dráha společnosti P.D.E. (Pražsko-duchcovská dráha), která vybudovala v Bílině nádraží v dnes již odlehlé části města nedaleko dolů VMG. Tím město získalo spojení s Prahou a Duchcovem. Již rok na to spojila město svojí kolejí i společnost Plzeňsko-březeňské dráhy (EPPK) (Plzeň–Chomutov–Most–Duchcov). Její kolej vedla souběžně s kolejí společnosti P.D.E. V témže roce byla dokončena i další trať. Jednalo se o paralelní trať známé společnosti A.T.E (Ausigg-Teplizer Eisenbahn). Tato Ústecko-teplická dráha spojila Bílinu údolím řeky Bíliny s Ústím nad Labem. Tím byl významný železniční uzel dokončen a později významně zavlečkován. Zavedení železnice mělo velký význam pro startující průmysl. Ačkoliv vždycky byla Bílina spíše centrem zemědělským a potravinářským, rozvoj dolů začínal postupně tvař města měnit. V okolí Bíliny vznikla řada významných podniků: v Chudeřicích to byla sklárny, u nádraží parní mlýn, řada dolů, cukrovar, porcelánka i jatka.

Netrvalo dlouho a Bílina měla další zastávku, vznikla na již existující trati P.D.E. nedaleko SEBY na křižovatce dnešní Lidické ulice, a nesla název Bílina-město. Právě toto nádraží se stalo, společně s lázněmi, velice oblíbeným námětem pohlednic. Ještě v této době stál další z pozůstatků městského opevnění – Mostecká věž. Stávala těsně u dnešní radnice, byla však později zbourána, stejně jako další zbytky opevnění, které bránily rozvoji města. Ostatně v Bílině bylo zbouráno více staveb, ať už to byla ona Mostecká věž, Kostel sv. Anny v Chudeřicích, či barokní špitál s kostelem na dnešním Pivovarském náměstí. Vznikaly však i nové stavby: nejlepšm příkladem je v roce 1911 vybudovaná budova "nové radnice" s vysokou věží. Je postavena v secesním stylu, a dnes tvoří jednu z charakteristických symbolů Bíliny. Na náměstí byla postavena škola již v roce 1869. avšak budova české školy byla postavena až v roce 1923 v Lidické ulici, naproti kostelu sv. Štěpána. Do té doby se na stejném místě vyučovalo ve stodole.

Město se poklidně rozvíjelo až do poloviny šedesátých let minulého století. Období komunismu znamenalo po tvář města jizvu obrovských rozměrů. Největší změny se dočkala především doprava, která je na území vzhledem k hlubokému údolí velký problém. Tuto úpravu si vyžádalo především rozšíření zestátněných dolů. Velkolomy Maxim Gorkij I a II započaly s těžbou uhlí na území bývalé trati z Bíliny do Duchcova, která byla tímto zničena. Současně se začalo s výstavbou přeložky této tratě. Toto rozhodnutí proklínají především obyvatelé Duchcova, kterým bylo nádraží odsunuto až téměř dva kilometry od města. Přímo v Bíliě bylo postaveno v roce 1968 nové nádraží, a přistavěna jedna kolej směrem do Mostu. Jak v Duchcově, tak v Bílině zůstala ale stará nádraží zachována díky rozsáhlé síti vleček, na které byly napojeny různé podniky. Stjně jako železnice, musela ustoupit dolům i silnice, a bylo potřeba vybudovat odpovídající náhradu. V tuto dobu se začala stavět silnice 1/13 v úseku Bílina - Teplice - Most. Tato silnice se stavěla jako čtyřpruhová a bylo ji nutné provést přes Bílinu dále do Mostu. Toto znamenalo především pro centrum města katastrofu. bylo nutné zbourat pruh mezi radnicí a nábřežím Běly, kde stávaly nejvýstavnější domy staré Bíliny, ty musely ustoupit. Řeka byla zregulována a vehnána do hlubokého betonového koryta. Naštěstí se nevyplnily plány na protažení silnice centrem města jako čtyřproudé, a tak nebyla řeka zarourována. Bylo vytavěno nové autobusové nádraží, na mítě bývalé zámecké zelinářské zahrady.

Mezi další akce, prováděné v těchto letech byla hlavně výstavba sídlišť na Teplickém a Pražském předměstí, zrušení Pivovarského rybníka a na jeho místě výstavba nekrytého zimního stadionu (Ten byl zakryt teprve nedávno). Na předměstí Újezd došlo také k rozáhlé přestavbě bývalých usedlostí na zděné činžovní domy, výstavbu nového ředitelství Severočeských dolů a.s., místními přezdívaný jako "Pentagon", hornické ubytovny a plavecké haly s venkovními bazény. Na "ránu z milosti" čekal v tu dobu již zchátralý kostel sv. Štěpána se hřbitovem na mosteckém předměstí naproti ZŠ Lidická. Místo něj byl zřízen park. Dodnes po něm zbyly jen torza barokních soch.

Tímto byla přestavba města dokončena. Z oběť těmto úpravám padlo za oběť nespočet domů, usedlostí i podniků. Okolo roku 1970 ukončil výrobu Bílinský pivovar, který dnes chátrá, steně jako bývalý Tučkův parní mlýn stále na místě u bývalého nádraží. Od této doby se ve městě příliš mnoho nezměnilo. Pouze to, co dříve bylo obdivováno se stato trnem v patě. Řeč je o průtahu silnice 1/13, která tíží obyvatele města. Problém by měl vyřešit obchvat, který je sice naplánován, ale jeho realizace je v nedohlednu. Stejně choulostivým tématem je i oblast právě okolo starého nádraží, která se postupně stala ghettem pro místní romy, stejně jako sídliště SUNN a část Teplického předměstí. Svému účelu již přestalo sloužit i v roce 1968 nově postavené autobusové nádraží. Na jeho místě v těchto dnech vznika nový hypermarket, a v budoucnu by měla navazovat i obchodní pasáž. Zlepšit život ve městě by mělo i dokončení rekultivace Radovesické výsypky, která by po otevření měla sloužit jako rekreační a odpočinková zóna nejen pro Bíliňany

Lázně Kyselka

Bílinská Kyselka, obraz Aloise Kirniga z roku 1898

O minerálních vodách v okolí Bíliny se zmiňuje už kronikář Václav Hájek z Libočan, ale o jejich využívání nic nevíme. Až v roce 1712 dala kněžna Leonora z Lobkovic vyčistit prameny a začali se sem sjíždět lázenští hosté.

O proslulost a široké využití minerálních pramenů na Kyselce se podstatně zasloužil geolog a balneolog Franz Ambroz Reuss, který působil jako lékař v lobkovických lázních. Potvrdil léčebné účinky nejen bílinské minerálky, ale i hořké vody v nedalekých Zaječicích. Reuss byl i propagátorem využívání uhlí, které bylo sice již známé, ale málo využívané.

Nájemcem bílinských pramenů se stal Georg Schwab, který v roce 1761 upravil tři hlavní prameny a brzy na to se začala voda rozesílat ve voskem zalévaných džbáncích a později v lahvích. Počáteční roční produkce byla 2 689 džbánků. V roce 1781 již stoupla na 9 000 džbánků a v roce 1786 už na 40 000.

Na konci 19. století byly lázně chloubou města. Kolem lázní se rozkládal krásný park a v roce 1878 byl postaven velký lázeňský dům v pseudorenesančním slohu. Dům vyl vybaven pokoji pro lázeňské hosty, salonem, čítárnou, lázeňskými kabinami a inhalátorem a také empírovou kolonádou. Budovy jsou dílem architekta Franze Sablicka. Dalším oblíbeným místem se stala Lesní kavárna, vybudovaná z dřevěného pavilónku ve švýcarském stylu. V roce 1889 již bylo vyvezeno 2 225 000 láhví minerálky. Největším odběratelem bylo Německo.

V novodobé historii se ani lázním nevyhnulo znárodnění. Lázně byly pojmenovány podle Julia Fučíka. Ze stáčírny minerálky byl vytvořen národní podník s pobočkou v Zaječicích. Původní léčba horních cest dýchacích musela být ukončena pro stále se zhoršující ovzduší průmyslové oblasti a léčba byla zaměřena na stavy po operacích žaludku a tenkého střeva. Zámecký park a okolí zcela zpustlo.

Ke zlepšení situace došlo v 70. letech, kdy byl městu přiznán statut lázeňského města. Došlo k obnově parku, vybudování minigolfu, Lesní kavárna byla obnovena. V lázních se ročně lečilo 2 500 až 3 000 pacientů. Na druhé straně bylo město zahlceno exhalacemi blízké elektrárny a skláren i ze vzdálenějších zdrojů mostecké pánve.

Dalším mezníkem v historii lázní a města byl převrat v roce 1989. Rodina Lobkoviců dostala zpět část původního majetku včetně lázní Kyselka. Lázně byly prodány soukromé firmě (protože město Bílina nemělo o koupi bohužel zájem), která však upustila od lázeňské léčby a uzavřela celý areál včetně parku pro veřejnost. V roce 1998 se podařilo lázně koupit městu Bílina a provoz lázní je postupně obnovován.

Pamětihodnosti

  • Kostel sv. Petra a Pavla. Kostel je doložen ve 14. století. V r. 1568 vyhořel, vnitřní vybavení včetně zvonů zničeno. R. 1573 byly Gregoriem Albrechtem pořízeny tři nové zvony Bartoloměj, Kryštof a Anna, z nichž se do dnešních dnů dochoval pouze zvon Bartoloměj, s dolním průměrem 167 cm je největším zvonem na Teplicku. V interiéru kostela je uložen zvon z roku 1517 od Tomáše z Litoměřic, přesunutý sem při rekvizicích za II. světové války. V lucerně věže se nachází hodinový cymbál zvonovitého tvaru z r. 1580 od Hanse Wildta z Jáchymova. Sanktusník kostela je bez zvonu.
  • Zaniklý kostel Všech Svatých v Radovesicích. Kostel pocházející z roku 1912 byl zbořen i s obcí v r. 1970. Kostelní zvon byl poté přesunut do neznámé lokality. Možná se jedná o zvon z kostela sv. Stanislava v Měrunicích.
  • Kostel Zvěstování Panny Marie. Drobný kostelík z 15. století stojí v bývalé vsi Újezdě.

Galerie

Bilina pan 1.jpg
Bilina zamek radnice 1.jpg
Bilina zamek 1 po desti.jpg

Partnerská města

Související články

Literatura

  • HONYS, Vít. Renesanční zvony na Teplicku. IN: Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách. Ústí nad Labem 2001, str. 281 – 296.

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Bílina (město)
Město Bílina

Bílina • Chudeřice • Mostecké Předměstí • Pražské Předměstí • Teplické Předměstí • Újezdské Předměstí

  Města a obce okresu Teplice  

Bílina • Bořislav • Bystřany • Bžany • Dubí • Duchcov • Háj u Duchcova • Hostomice • Hrob • Hrobčice • Jeníkov • Kladruby • Kostomlaty pod Milešovkou • Košťany • Krupka • Lahošť • Ledvice • Lukov • Měrunice • Mikulov • Modlany • Moldava • Novosedlice • Ohníč • Osek • Proboštov • Rtyně nad Bílinou • Srbice • Světec • Teplice • Újezdeček • Zabrušany • Žalany • Žim

Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/B%C3%ADlina_(m%C4%9Bsto)“