Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

České Slezsko

Z Multimediaexpo.cz

České Slezsko
vlajka
vlajka
Slezska 		moderní verze historického malého znaku
moderní verze historického malého znaku Slezska
historický velký znak Českého Slezska
historický velký znak Českého Slezska
(původně znak Dolního Slezska)
Základní údaje
Hlavní město: Opava
Rozloha k roku 1928 (včetně moravských enkláv): 4 459 km²
Počet obyvatel: zhruba 1 milion
Nejvyšší bod: Praděd (1491 m)

České Slezsko po roce 1920 na mapě České republiky

České Slezsko (zeleně) na mapě České republiky. Červeně jsou vyznačeny Slezskem spravované Moravské enklávy ve Slezsku</small>

České Slezsko, obvykle označované jen jako Slezsko - v letech 1918 až 1992 označované též jako Československé Slezsko, v době německé okupace (1938–1945) také Sudetské Slezsko – je zbytek historické české země Slezsko na severovýchodě České republiky. Má zhruba 1 mil. obyvatel. Historickým hlavním městem je Opava. Slezsko bylo po druhé světové válce roztříštěno do několika správních celků. Dnes je okres Jeseník součástí kraje Olomouckého, zbytek je součástí kraje Moravskoslezského. Na jihu hraničí s Moravou; na jihovýchodě se slovenským Žilinským krajem; na východě, severu a jihozápadě s Polským Slezskem (konkrétně s vojvodstvím Slezským, Opolským a Dolnoslezským). Území dnešního Českého Slezska je z větší části totožné s územím bývalého Rakouského Slezska a často jsou do něj zahrnovány i moravské enklávy ve Slezsku, s nimiž rozloha Českého Slezska činí asi 4 459 km². Není však shodné – k Rakouskému Slezsku patřila i dnešní polská část Těšínska a naopak nebylo jeho součástí Hlučínsko. České Slezsko bývá často mylně považováno za součást Moravy (a podle části moravistů jí je s odůvodněním, že kdysi část jeho území k Moravě v minulosti patřila, což je v případě území bývalého Opavského vévodství a Krnovského knížectví pravda). Pokud termínem České Slezsko označujeme celou českou část historického Slezska, tak k němu musíme počítat i nepatrné území severovýchodně od Luční boudy v Krkonoších, osadu Mýtiny (součást Harrachova), jakož i ty části území obce Kořenov, které se rozkládají na levém břehu Jizery. Tato území získalo bývalé Československo od Polska až roku 1959 a jsou historickou částí Slezska. Zároveň se v tomto případě jedná o jediné části bývalého slezského Javorského knížectví, které leží na území dnešního Česka.

Obsah

Geografický přehled

V západní části Českého Slezska ležící v horském systému Krkonošsko-jesenické soustavy, se zvedají pohoří Hrubý Jeseník (v němž se na hranici s Moravou nachází hora Praděd) a Rychlebské hory. Ve východní části Českého Slezska se v horském systému Karpat zvedají pohoří Moravskoslezské Beskydy a Slezské Beskydy. Mimo pohoří se na území Českého Slezska rozkládá také několik pahorkatin: na Osoblažsku se jedná o Zlatohorskou pahorkatinu, v okolí Opavy a na Hlučínsku o Opavskou pahorkatinu, podél Odry se rozkládá Moravská brána, a severovýchodně od Ostravy Ostravská pánev. Nejdůležitější řeky jsou Odra, Opava a Olše, jež z části utvářejí hranici s Polskem. Řeky Odra a Ostravice pak tvoří i část historické zemské hranice s Moravou. Mezi významná slezská města patří historická metropole českého Slezska Opava, dále pak Karviná, Bohumín, Bruntál, Jeseník, Krnov, Český Těšín, Havířov, Třinec. Na moravsko-slezské hranici leží např. města Ostrava či Frýdek-Místek.

Historie

Slezsko od středověku do 18. století

Mapa Českého Slezska (vymezeno tučnou čarou, šrafovaně dnešní Moravskoslezský kraj) po roce 1920
Slezsko jako součást zemí Koruny české do roku 1742
České Slezsko jako jedna z pěti zemí Československa (do roku 1928, kdy bylo spojeno s Moravou do země Moravskoslezské)

Koncem 9. století se oblast stala součástí Velkomoravské říše, po jejím rozpadu se stala předmětem bojů mezi českými a polskými knížaty. Část území zůstala přemyslovská (Holasicko), další pak připadla Piastovcům (Těšínsko, Nisko). Holasicko, jež bylo později zváno Opavsko, bylo vyděleno nejpozději k roku 1318 z Moravy jako samostatné knížectví pod vládou vedlejší větve Přemyslovců. Již za vlády Václava II. došlo k pronikání moci českého státu do oblasti Horního Slezska. Za Jana Lucemburského hornoslezská knížata složila lenní hold českému králi. Česká svrchovanost nad Slezskem byla opakovaně uznána i polským králem Kazimírem III. Velikým nejprve Vyšehradskou smlouvou z roku 1333, a poté Trenčínskou smlouvou roku 1335, výměnou za to, že se český král vzdal nároků na polskou korunu, a poté roku 1348 mírem v Namyslově s Karlem IV.. Ve 14. a 15. století pokračoval proces drobení Slezska. Vymíráním vládnoucích knížecích rodů připadla území hornoslezských knížectví postupně pod bezprostřední vládu českého krále. Sbližování Opavska se Slezskem začalo za vlády Mikuláše II., který se stal zároveň knížetem ratibořským. Později se Opavsko rozdrobilo na menší oblasti, které však znovu získal Jiří z Poděbrad a patřily i jeho pozdějším nástupcům, dokud roku 1613 neudělil Matyáš Habsburský oblast kolem Opavy jako léno Karlovi z Lichtenštejna. O devět let později takto Karel získal i Krnovsko, vydělené z Opavska roku 1377. V majetku Lichtenštejnů zůstalo Opavské knížectví až do roku 1918.

Období 1740-1849

Popis Těšínského kraje v Karla Wladislawa Zapa wšeobecném zeměpise, díl I., rok 1846
Popis Opavského kraje v Karla Wladislawa Zapa wšeobecném zeměpise, díl I., rok 1846

Slezsko se svým rozvinutým tkalcovstvím zároveň patřilo k nejvyspělejším a nejbohatším zemím Habsburské monarchie, což bylo jeden z důvodů proč se stalo cílem pruské expanze, která začala roku 1740 vpádem do Slezska bez vyhlášení války.


V letech 1740-1742, 1744-1745 a 1756-1763 proběhly celkem tři slezské války mezi Habsburskou monarchií a Pruskem. Prusko, které neuznalo pragmatickou sankci, si po nástupu Marie Terezie vzalo za záminku dědické nároky na některé slezské úděly, držené braniborskými Hohenzollerny. Roku 1742 na základě Vratislavského míru získalo Prusko většinu slezského území včetně Kladska, které dosud patřilo k Čechám, což bylo roku 1763 potvrzeno i Hubertsburským mírem. Na získaném území Prusko vytvořilo novou provincii Slezsko. Pouze menší část Slezska, zahrnující Těšínské knížectví, jižní části Krnovského, Niského a Opavského knížectví, neoficiálně označovaná jako Rakouské či České Slezsko, zůstala s titulem vévodství jako jedna z korunních zemí součástí České koruny. Novým sídlem Rakouského Slezska se stala Opava. 1. července 1782 bylo císařským dekretem rakouské Slezsko spojeno s Moravou do jednoho správního celku, v jehož čele stálo Moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně.[1]

Období 1850-1918

Slezská zemská sněmovna v Opavě v roce 1900

Císařským rozhodnutím z 26. června 1849 bylo rakouské Slezsko (včetně moravských enkláv ve Slezsku) k 1. lednu 1850 od Moravy opět odděleno a stává se jednou z korunních zemí, vévodstvím Horní a Dolní Slezsko s hlavním městem Opavou.[2] V té době mělo bez území moravských enkláv 5 147 km². To pak bylo na krátký čas (od 5. listopadu 1860 do 29. března 1861) opětovně spojeno s Moravou.

Národnostní složení Rakouského Slezska a přilehlé části Pruského Slezska v roce 1912

V roce 1850 zároveň dochází ke zrušení obou krajů a jejich rozdělení mezi 22 nově vzniklých tzv smíšených okresů a 1 statutární město (Opava). Toto členění pak bylo roku 1868 nahrazeno členěním na 7 politických okresů a 3 statutární města, která k těmto okresům nenáležela (Bílsko, Frýdek a Opava). V roce 1896 vzniká nový politický okres Bílovec, a 1. října 1901 také politický okres Frýdek. Tím se počet politických okresů do roku 1918 zvýšil na 9. Území politických okresů se dále členilo na soudní okresy, což byly územní jednotky, podle kterých bylo organizováno soudnictví. Správu smíšených a později politických okresů řídilo okresní hejtmanství v čele s hejtmanem. Sčítání lidu roku 1910 vykázalo následující údaje o obcovací řeči:[pozn. 1]

Období 1918-1948

Neuskutečněné rozdělení Moravy a Českého Slezska na župy z roku 1920

Opavsko a Hlučínsko

Se vznikem Československa se Vévodství slezské stalo Zemí Slezskou. 29. října 1918 se v Polské Ostravě (přejmenované později na Slezskou Ostravu) vytvořil zatímní Národní výbor pro Slezsko a převzal nejdůležitější úřady. 30. října 1918 vyhlásili ve Vídni němečtí poslanci ze severní Moravy a Slezska odtržení Němci osídlených oblastí na severu a jejich připojení k Rakousku jako provincie Sudetenland. Český národní výbor poslal do Opavy vojenské oddíly, před nimiž (v prosinci) provinční vláda uprchla, moc převzal pražským národním výborem jmenovaný zemský prezident Josef Šrámek, který stanovil správní komisi. 5. listopadu 1918 se Zemský národní výbor pro Slezsko a polská Národní rada knížectví těšínského prozatimně dohodly na rozdělení správy Těšínska (pražský národní výbor tuto dohodu odmítl). 8. prosince (s účinností od 14. prosince) bylo vyhlášeno zrušení národních výborů (ve Slezsku k němu došlo až 27. prosince) 28. června 1919 se vítězné státy Dohody a poražené Německo uzavřely versailleskou smlouvu, podle níž Československu 10. ledna 1920 připadlo Hlučínsko (někdejší součást pruského záboru). Hlučínsko bylo v rámci Československa začleněno do Slezské země jako nový politický okres Hlučín.

Těšínsko

V době rozpadu Rakouska-Uherska vznikl mezi nově konstituovanými státy Československem a Polskem spor o Těšínsko. Byl ustaven Polský národní výbor pro Těšínsko (Rada Narodowa Księstwa Cieszyńskiego), který Těšínsko prohlásil za součást Polska a vojensky většinu Těšínska v noci z 31. října na 1. listopadu 1918 obsadil. 29. října 1918 byl ustaven český Národní výbor pro Slezsko, který 1. listopadu 1918 obdobně prohlásil Těšínsko za součást Československa. Československo opíralo svůj nárok o historické právo (Těšínsko bylo od roku 1327 resp. 1339 součástí zemí Koruny české), národnostní a strategické důvody (klíčová Košicko-bohumínská dráha a zásoby uhlí). Polsko opíralo svůj nárok zejména o důvody národnostní (v posledním sčítání lidu v roce 1910 uvedla většina obyvatel Těšínska jako svůj obcovací jazyk polštinu). Napětí se stupňovalo a snaha uklidnit situaci vedla k uzavření prozatímní dohody o rozdělení Těšínska mezi oba národní výbory. Dohoda neměla prejudikovat definitivní rozhraničení území, o němž měly rozhodnout vlády v Praze a Varšavě.[3] Podle této dohody velká většina Těšínska zatímně připadla Polsku, které tak získalo i kontrolu nad Košicko-bohumínskou dráhou, jediným železničním spojením českých zemí s východním Slovenskem. Podle některých názorů tato dohoda dělila území Těšínska podle národnosti obyvatel; tento závěr je však zpochybňován.[4][5] Československá vláda a česká veřejnost toto rozdělení vnímaly jako dlouhodobě nepřijatelné. Polská strana byla s tímto rozdělením spokojena. Na konec ledna 1919 Polsko naplánovalo konání voleb do polského Sejmu. V rozporu s uzavřenou dohodou se tyto volby měly konat i v Polskem kontrolované části Těšínska. V souvislosti s konáním těchto voleb Polsko v jím kontrolované části Těšínska rozmístilo vojenské jednotky. Československý protest proti konání voleb jako nepřijatelném projevu státní svrchovanosti ve sporném území byl Polskem odmítnut a Československo se rozhodlo pro vojenské řešení sporu. Vypukla Sedmidenní válka a početně silnější československá vojska (hlavní polské síly v té době bojovaly na východě s Ukrajinci o kontrolu nad východní Haličí) zabrala většinu sporného území. Československý útok se zastavil na nátlak Dohody. Dne 28. července 1920 bylo Těšínsko na základě arbitrážního rozhodnutí ve Spa rozděleno mezi Československo a Polsko, přičemž Polsko získalo území východně od řeky Olše. Země Slezská měla po získání Hlučínska a ztrátě východní poloviny Těšínska rozlohu 4 458,68 km².[6]

Vývoj správy Slezska v letech 1918-1928

Po vzniku Československa se dosavadní Rakouské Slezsko označovalo oficiálně jako země Slezská. Jak již bylo výše uvedeno, postavil se do čela slezské zemské správy po vzniku Československa, Národní výbor pro Slezsko, k jehož zániku došlo koncem srpna 1919. Jeho funkce pak v podstatě vykonávala československou vládou jmenovaná zemská správní komise. I nadále mělo Slezsko vlastního zemského prezidenta, jímž byl po celou dobu existence země Slezské JUDr. Josef Šrámek. Ten stál včele slezské zemské vlády, jež byla k 7. únoru 1922 přejmenována na Zemskou správu politickou. Zemský sněm zde však již nepůsobil, stejně jako v Čechách nebo na Moravě Administrativně se země Slezská po připojení Hlučínska a odstoupení části Těšínska ve prospěch Polska, členila na 9 politických okresů: Bílovec, Bruntál, Český Těšín, Frýdek, Fryštát, Frývaldov, Hlučín, Krnov a Opava-venkov; a 2 statutární města: Frýdek a Opava. Již 19. srpna 1924 [7] však Opava, na základě vyhlášky prezidenta slezské zemské správy politické, o postavení statutárního města přišla a byla sloučena s dosavadním politickým okresem Opava-venkov do nového politického okresu Opava. Podle zákona č. 126/1920 Sb. „o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé“, jež na území Českých zemí nakonec vůbec nevstoupil v platnost, mělo být území dosavadní země Slezské rozděleno mezi župy XII., XIV. a XXI. Dne 1. prosince 1928 byla země Slezská spojena s Moravou do země Moravskoslezské. Důvodem tohoto aktu byla nejen malá velikost Českého Slezska, ale také snaha o oslabení politického vlivu zdejších sudetských Němců. Téměř všechny slezské noviny (české i německé) otiskly proti spojení kritické články.[8] Současně se vznikem Země Moravskoslezské došlo k zániku dosavadních Moravských enkláv ve Slezsku jakožto zvláštního správního území, a Frýdek přišel o postavení statutárního města a byl začleněn do dosavadního politického okresu Frýdek.

Druhá světová válka

Po Mnichovu je v říjnu roku 1938 většina Českého Slezska připojena k nacistickému Německu (Hlučínsko je připojeno přímo k Říši, kde se stává součástí Pruského Slezska; bývalý Opavský kraj se stává součástí Sudetské župy Reichsgau Sudetenland) vládního obvodu Opava; část (území celých politických okresů Fryštát a Český Těšín, s nepatrnou částí politického okresu Frýdek) pak obsazuje Polsko (po přepadení Polska v roce 1939 a jeho následné porážce se i toto území stává součástí nacistického Německa a je začleněno do Pruského Slezska). Zbývající část (přibližně v rozsahu politického okresu Frýdek) zůstala i nadále součástí země Moravskoslezské a spolu s ní se po okupaci z 15. března 1939 stává součástí Protektorátu Čechy a Morava.

Po Druhé světové válce

Po skončení války se hranice vrací k předmnichovskému stavu, přičemž jsou téměř všichni Němci odsunuti, a České Slezsko se stává součástí Slezské expozitury země Moravskoslezské. Před odsunem Němci představovali v Českém Slezsku většinu obyvatel. V důsledku odsunu zaniklo, nebo upadlo mnoho vesnic a města v západní části Českého Slezska se dále nerozvíjela zdaleka takovým tempem jako komunisty protežované Ostravsko. Dodnes je na západě Českého Slezska cítit negativní stránky odsunu - zaostalost pohraničních oblastí, především od Ostravy na západ: Jesenicko, Osoblažsko, Bruntálsko. Ale i Opavska. Tedy oblasti, kde se netěžilo černé uhlí, které stály během Studené války mimo oblast zájmu.[9]

Období po roce 1949

V letech 1948-1989 se komunistický režim snažil vymazat jakékoliv povědomí o Slezsku,[10] a proto bylo České Slezsko k 1. lednu 1949 rozděleno mezi Ostravský a Olomoucký kraj, od roku 1960 je součástí Severomoravského kraje. Od roku 2000 je Slezsko znovu rozděleno mezi kraje Olomoucký a Moravskoslezský (původně (do 31. května 2001) Ostravský kraj).

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Obcovací řeč (tzv. Umgangssprache), tedy řeč běžného, denního styku, bývá zkreslena ve prospěch většinového jazyka monarchie, tedy němčiny. Do této kategorie spadají i Židé, kteří na Moravě a v Rakouském Slezsku ve velké většině volili němčinu (mimo jiné i proto, že např. jidiš uvést nemohli), a zvyšují tak německý podíl.

Reference

  1. ↑ Žáček (2004), str. 220.
  2. ↑ Žáček (2004), str. 268.
  3. ↑ Žáček (2004), str. 305.
  4. ↑ Jaroslav Valenta: Arbitráž z 28. července 1920 po osmdesáti letech. (pdf)
  5. ↑ Rozhovor profesora Jerzyho Tomaszewského s Aleksandrem Kaczorowskim
  6. ↑ Statistický lexikon obcí v republice Československé II.: Země Moravskoslezská. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a St. úřad statistický, 1935
  7. ↑ http://is.muni.cz/th/145986/ff_b/Vytisk-Opava1945-48.pdf
  8. ↑ GAWRECKÁ, Marie. Němci ve Slezsku 1918-1938. Opava : Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2002. 315 s. ISBN 80-7248-190-8. S. 134.  
  9. ↑ Dokument České televize
  10. ↑ http://www.cs-magazin.com/template/print.php?article=articles/cs080420.htm

Literatura

  • FUKALA, Radek. Reformace ve Slezsku a na Opavsku. Opava : Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historických věd, 2010. 181 s. ISBN 978-80-7248-603-8.  
  • FUKALA, Radek. Slezsko – neznámá země Koruny české : knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice : Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4.  
  • FUKALA, Radek. Stavovská politika na Opavsku v letech 1490-1631. Opava : Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2004. 128 s. ISBN 80-7248-200-9.  
  • GAWRECKÁ, Marie. Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918-1938. Opava : Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2004. 195 s. ISBN 80-7248-233-5.  
  • GAWRECKÁ, Marie. Němci ve Slezsku 1918-1938. Opava : Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie. 315 s. ISBN 80-7248-190-8.  
  • GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000 I.-II. Opava : Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2002. 656 s. ISBN 80-7248-226-2.  
  • JEŽ, Radim; PINDUR, David, a kol. Těšínsko v proměnách staletí : sborník přednášek z let 2008-2009 k dějinám Těšínského Slezska. Český Těšín : Muzeum Těšínska ; Matice slezská, 2010. 281 s. ISBN 978-80-86696-12-6.  
  • KORBELÁŘOVÁ, Irena; ŽÁČEK, Rudolf. Těšínsko – země Koruny české = Ducatus Tessinensis – terra Coronae Regni Bohemiae : k dějinám knížectví od počátků do 18. století. Český Těšín : Muzeum Těšínska, 2008. 311 s. ISBN 978-80-86696-10-2.  
  • KORBELÁŘOVÁ, Irena; ŠMERDA, Milan; ŽÁČEK, Rudolf. Slezská společnost v období pozdního baroka a nástupu osvícenství : na příkladu Těšínska. Opava : Slezský ústav Slezského zemského muzea, 2002. 290 s. ISBN 80-86224-43-0.  
  • MÜLLER, Karel; ŽÁČEK, Rudolf, a kol. Opava. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 611 s. ISBN 80-7106-808-X.  
  • ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha : Libri, 2004. 546 s. ISBN 80-7277-172-8.  
  • ŽÁČEK, Rudolf. Slezsko. Praha : Libri, 2005. 214 s. ISBN 80-7277-245-7.  

Související články

Externí odkazy


  Administrativní dělení České republiky
Územní kraje v České republice

Praha (samostatná územní jednotka na úrovni kraje) • Středočeský kraj (Praha) • Jihočeský kraj (České Budějovice) • Západočeský kraj (Plzeň) •
Severočeský kraj (Ústí nad Labem) • Východočeský kraj (Hradec Králové) • Jihomoravský kraj (Brno) • Severomoravský kraj (Ostrava)

Samosprávné kraje v České republice

Hlavní město Praha • Středočeský kraj (Praha) • Jihočeský kraj (České Budějovice) • Plzeňský kraj (Plzeň) • Karlovarský kraj (Karlovy Vary) • Ústecký kraj (Ústí nad Labem) •
Liberecký (Liberec) • Královéhradecký kraj (Hradec Králové) • Pardubický kraj (Pardubice) • Kraj Vysočina (Jihlava) • Jihomoravský kraj (Brno) •
Olomoucký kraj (Olomouc) • Moravskoslezský kraj (Ostrava) • Zlínský kraj (Zlín)


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
České Slezsko
Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C4%8Cesk%C3%A9_Slezsko“