Skorec vodní

Z Multimediaexpo.cz

Skorec vodní (Cinclus cinclus) je středně velký zpěvný pták z čeledi skorcovitých (Cinclidae).

Obsah 1 Popis 1.1 Hlas 2 Rozšíření 3 Chování 3.1 Potrava 3.2 Hnízdění 4 Hrozby 5 Taxonomie 6 Reference

Popis

Je o něco menší než špaček (Sturnus vulgaris), dorůstá 18 cm, v rozpětí křídel měří 26–30 cm^[1] a váží 55–65 g.^[2] Má zavalité tělo, krátká křídla a ocas. Zbarvení je převážně tmavohnědé se světlejší hlavou a břichem a nápadnou bílou náprsenkou. Zobák a končetiny má načernalé, oči hnědé. Obě pohlaví jsou si velmi podobná. Mladí ptáci jsou pak svrchu celí šedí a na spodině těla mají husté šedé pruhování.^[1]

Hlas

Zpěv je výrazný, krátký, střídá flétnové tóny s cvrčivými zvuky. Zpívá i v zimě. Při znepokojení se ozývá drsným pronikavým „criit“ a při vábení zase ostrým „zit zit“.^[3][4]

Rozšíření

Vyskytuje se na rozsáhlém území Evropy, v severozápadní Africe a jihozápadní a střední Asii.^[2] V závislosti na jednotlivých oblastech je buď stálý nebo tažný, evropská zimoviště se nachází převážně na jihu Skandinávského poloostrova. Evropská populace čítá 170 000–330 000 hnízdících párů,^[5] v České republice, kde se zdržuje celoročně, pak hnízdí v počtu 1000 až 2000 párů a zimuje v počtu 1800–3600 jedinců.^[3] Populace je zde stabilizovaná,^[6] u jeho populačního trendu byl však v posledních letech zaznamenán mírný pokles.^[7] Žije výhradně u čistých, na kyslík bohatých, rychle proudících vodních toků, a to zejména ve vyšších nadmořských výškách (v ČR hnízdí po 1550 m n. m.), v nížinách je výrazně vzácnější.^[4][3][6]

Chování

Je celoročně teritoriální. Náleží k několika málo pěvcům, kteří plavou a potápí se. Pod vodou k tomu využívá svých silných křídel, na jeden ponor zde pak vydrží průměrně 5–10 sekund,^[8] ačkoli jsou známé i ponory 30-ti sekundové.^[9] Při potopení má uzavřené nosní nozdry a oči chráněné průhledným třetím očním víčkem, známým jako mžurka.^[2] Létá jen nad vodou. Často sedává na balvanech, někdy usedá přímo do vody, často se brodí v mělčinách. Typické je pro něj podřepování, zejména těsně před odletem.^[10]

Potrava

Živí se zejména drobnými vodními živočichy, nejčastěji larvami chrostíků, jepic, pošvatek, pšísalkovitých a muchniček. Dále se v jeho potravě objevují také larvy i dospělci komárů a různí vodomilovití, vzácněji též sladkovodní plži, červi, různonožci a stejnonožci. Občas požírá také malé rybky, především vranky obecné, rybí potěr a pulce. Příležitostně po kořisti pátrá i na souši, kde vyhledává brouky, mravence, stonožky a pavouky.^[11]

Hnízdění

Mladí ptáci pohlavně dospívají již v 1. roce života. Je zpravidla monogamní – páry spolu často setrvávají i po celý život – byla u něj však pozorována i polygamie. Samci se při námluvách výrazně ozývají, neustále vystavují bílou hruď, potápí se a nakonec svým družkám nabízejí potravu. Hnízdí od března do června, a to jednou nebo dvakrát ročně. Hnízdo staví obě pohlaví v dutinách v březích, na mostech, případně ve vhodných budkách, často jen několik centimetrů nad vodní hladinou, čímž jsou značně náchylná k povodním. Jedná se o kulovitou stavbu z mechu se vstupním otvorem po straně, která má zpočátku průměr asi 20 cm. Vzhledem k tomu, že však pár stejné hnízdo opakovaně využívá po řadu let a v případě potřeby jej dostavuje, může v konečné fázi dosahovat průměru až 0,5 m.^[9][3] V jedné snůšce bývá 4–5 světlých, 25,6 x 18,6 mm velkých^[3] vajec, na jejichž 16denní inkubaci se podílí samotná samice. Samec se během tohoto období zdržuje poblíž a občas samici nosí potravu, ta si však pro ni většinou chodí sama a nechává tak hnízdo nehlídané. O mláďata, která hnízdo opouští asi po 24 dnech, pečují již oba rodiče. Dalších 10–14 dnů je pak ještě krmí mimo hnízdo.^[11]

Hrozby

Je ohrožován predátory, jakými jsou zejména draví ptáci, kuny či hryzci, ale i ničením a znečišťováním vodních toků, rušením na hnízdištích, povodněmi, které mohou zničit hnízda a obzvláště krutými zimami, které vedou k nedostatku potravy.^[12]

Taxonomie

Skorec vodní je jedním z 5 druhů čeledi skorcovitých (Cinclidae), z nichž jsou 2 zastoupeni v Eurasii, 1 v Severní Americe a zbylé 2 v Jižní Americe.^[13] Rozeznáváme u něj 12 poddruhů (v ČR se vyskytuje 4. zmiňovaný):^[14]

• C. c. hibernicus Hartert, 1910 – západní Skotsko a Irsko.
• C. c. gularis (Latham, 1801) – Skotsko (s výjimkou jeho západní části), severní, střední a východní Anglie, Wales.
• C. c. cinclus (Linnaeus, 1758) – Skandinávie, východně po severozápadní Rusko, též ve střední a jihozápadní Francii, na severozápadě Pyrenejského poloostrova, na Korsice a Sardinii.
• C. c. aquaticus Bechstein, 1796 – střední a jižní, částečně i západní Evropa (Belgie a Francie jižně po Pyrenejský poloostrov, Itálii, Sicílii a Řecko).
• C. c. uralensis Serebrovski, 1927 – Ural.
• C. c. minor Tristram, 1870 – severozápadní Afrika.
• C. c. caucasicus Madarász, 1903 – Turecko, Kavkaz, Irák a Írán.
• C. c. persicus Witherby, 1906 – jihozápadní Írán.
• C. c. rufiventris Tristram, 1884 – Libanon a Sýrie.
• C. c. leucogaster Bonaparte, 1850 – žije v rozmezí od Ruska jižně po Afghánistán, Pákistán, Čínu a Mongolsko.
• C. c. cashmeriensis Gould, 1860 – Himaláje.
• C. c. przewalskii Bianchi, 1900 – severní Bhútán a střední Čína.

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1} VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9.  
2. ↑ ^{2,0 2,1 2,2} KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356.  
3. ↑ ^{3,0 3,1 3,2 3,3 3,4} DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272.  
4. ↑ ^{4,0 4,1} BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921.  
5. ↑ Ciculus ciculus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-08-25]. Dostupné online.  
6. ↑ ^{6,0 6,1} PDF verze Brožury Pták roku 200p - skorec vodní [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-08-25]. Dostupné online.  
7. ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-08-25]. Dostupné online.  
8. ↑ Gerhard Creutz: Die Wasseramsel. Ziemsen Verlag Wittenberg 1986; ISBN 3-7403-0008-6 (německy)
9. ↑ ^{9,0 9,1} Urs N. Glutz von Blotzheim (1985): Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Aula-Verlag, Wiesbaden. ISBN 3-89104-435-6, str. 958–1020 (německy)
10. ↑ BALÁT, František. Klíč k určování našich ptáků v přírodě. Praha : Academia, 1986. Heslo Skorec vodní, s. 263–264.  
11. ↑ ^{11,0 11,1} Jochen Hölzinger: Die Vögel Baden-Württembergs. Singvögel 1. Ulmer, Stuttgart, 1999, ISBN 3-8001-3493-4, S. 244−264. (německy)
12. ↑ Hans-Günther Bauer & Peter Berthold: Die Brutvögel Mitteleuropas. Bestand und Gefährdung. AULA-Verlag, Wiesbaden 1997, ISBN 3-89104-613-8, str. 322–323 (německy)
13. ↑ David Brewer, Barry Kent MacKay: Wrens, Dippers and Thrashers. Yale University Press, New Haven/ London 2001, ISBN 0-300-09059-5, str. 19, 62–63 a 199−202. (anglicky)
14. ↑ White-throated Dipper (Cinclus cinclus) [online]. The Internet Bird Collection (IBC), [cit. 2010-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Cinclus cinclus

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii