Pesach

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 12. 11. 2015, 12:18

Stůl připravený na sederovou večeři

Pesach (hebrejsky: פֶּסַח‎), často nazývaný „Svátek nekvašených chlebů“ nebo „židovské velikonoce“, ve starší české literatuře někdy překládáno jako Přesnice^[1], je jedním z nejdůležitějích židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec (jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji). Společně se svátky Šavu'ot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví a které připomínají vyjití z otroctví a cestu ke svobodě. Je svátkem osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země. Mimo Izrael trvá Pesach 8 dní, při čemž první dva a poslední dva jsou sváteční (ימים טובים‎, doslova „dobré dny“, „svátky“, při kterém platí obdobná pravidla jako při šabatu, ale s tím rozdílem, že jsou povoleny přípravy jídla. Prostřední 4 dny jsou označované jako chol ha-mo'ed, חול המועד‎ (polosvátky) a v jejich průběhu neplatí tak přísný zákaz práce, ale modlitba je slavnostnější s řadou oslavných žalmů. V Izraeli trvá Pesach 7 dní, přičemž první a poslední den je svátek a mezi nimi je 5 dní chol ha-mo'ed. Pesach začíná 15. nisanu a končí 21. nisanu v Izraeli, 22. nisanu v diaspoře. Pro Pesach se používají různé názvy v závislosti na biblické události, se kterými je spojován. Mezi nejznámější patří tato:

• Chag ha-macot - „Svátek nekvašných chlebů“. Podle Tóry Izraelci opustili Egypt tak rychle, že jim nestačilo vykvasit těsto připravené k pečení chleba. Upekli proto chléb z těsta nevykvašeného (v podstatě jen pražené moučné placky rozdělané ve vodě) – macesy. Tóra dále přikazuje, že se po celý svátek Pesach nesmí jíst nic kvašeného. V hebrejštině se kvašené potraviny označují jako chamec.
• Chag ha-Pesach (z hebrejské pasach = přeskočit) - připomíná to, že Bůh „přeskočil“ izraelské domy, když udeřil na prvorozené.
• Chag ha-aviv - „svátek jara“ spojuje pesach se zemědělským cyklem v Izraeli a datem odchodu „v měsíci aviv“.
• Zman cherutenu - „čas naší svobody“ - připomíná to, že Bůh vysvobodil židovský národ z egyptského otroctví.

Příběh Pesachu

Podrobnější informace naleznete na stránce: Původ svátku Pesach

Svátek Pesach připomíná vyjití Izraele z egyptského otroctví. Izraelité se do Egypta dostali poté, co velký hladomor zasáhl celou zemi, včetně Země zaslíbené. V té době měl vytvořené zásoby pouze Egypt a to díky Josefovi, synu Jákoba, kterého sem původně prodali jeho bratři ze závisti jako otroka. Josef se postupem času dostal na nejvyšší místa a stal se správcem Egypta. Postupně se do Egypta přesunula celá Jákobova rodina a žila zde pod Josefovou ochranou v úrodné části Egypta Góšen. Židé se v Egyptě usadili a zůstali zde i po skončení hladomoru, velmi se jim dařilo a zde se z nich stal národ. Josef však zemřel a po jeho smrti nastoupil nový faraon, který Josefa již neznal, a který byl velmi znepokojen zvyšující se židovskou populací. Izraelity proto zotročil a navíc nechával zavraždit všechny prvorozené chlapce. Toto vraždění přežil pouze Mojžíš, kterého jeho matka Jocheved (Jókebed) poslala v koši po Nilu, následně byl zachráněn faraonovou dcerou a byl vychován u faraónova dvora. Po nějaké době Hospodin vyslyšel úpění Izraele a povolal Mojžíše, který s Áronem předstoupil před faraona a sdělil mu, že Hospodin praví, aby propustil jeho lid, aby mu v poušti mohl slavit slavnost. Faraon však neuposlechl a namísto toho ještě přitížil Izraelitům práci. Po tomto neúspěchu posílá Bůh Mojžíše a Árona znovu k faraónovi a ujišťuje je, že donutí egyptského krále, aby Izraelce propustil a to skrze divy, kterými bude bít Egypt. Tyto božské zásahy dostaly název deset ran egyptských:

• Krev - proměnění egyptských vod v krev (Exodus 7,14-25)
• Žáby - seslání žab, které zamořily zemi (Exodus 7,26-8:11)
• Štěnice (Exodus 8,12-15)
• Mouchy - invaze komárů a much (Exodus 8,16-28)
• Mor - dobytčí mor (Exodus 9,1-7)
• Vředy - hnisavé vředy, které postihly zvířata i lid (Exodus 9,8-12)
• Krupobití - krupobití (někdy popisováno jako „padající oheň“), které zničilo úrodu a pobilo i zvířata (Exodus 9,35)
• Kobylky - hejna žravých kobylek, která zničila úrodu v Egyptě (Exodus 10,1-20)
• Tma - kerá padla na Egypt na tři dny (Exodus 10,21-29)
• Pobití prvorozených - kdy zemřeli během jediné noci všichni prvorození Egypta od zvířete až po faraonova syna (Exodus 11,1-12,36)

Čtyři dny před vyjitím z Egypta řekl Hospodin Izraelitům, aby si každá rodina vybrala zdravého beránka bez vady.^[2] Během 14. nisanu jej obětovali a použili jeho krev na označení veřejí svých domů. Poté do půlnoci 15. nisanu jedli opečené beránky. Takto označené domy poté Hospodin přeskočil, když procházel Egyptem a vybíjel vše prvorozené. Hospodin také sdělil Mojžíšovi a Áronovi nařízení o hodu beránka a o zasvěcení prvorozených. Faraon po desáté ráně propustil Izrael z otroctví a Izrael druhý den vytáhl z Egypta. Utábořil se na břehu rákosového moře. Faraonovo srdce však bylo stále zatvrzelé a vyslal vojsko, aby Izraelity donutilo k návratu. Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin rozdělil jeho vody. Izraelité prošli mořem po suchu na druhou stranu, faraon se pustil za nimi, avšak Mojžíš vztáhl ruku nad moře a vody se vrátily a přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska.

Příkazy a zvyky

Pesach se díky mnoha příkazům a zvykům stává jedním z nejsložitějších židovských svátků.

Korban Pesach

"Židovský Pesach" — kopie miniatury z modtlitební knihy z 15. století, zdobená kresbami Jana van Eycka

Bylo však zakázáno, aby krev obětního beránka dopadla na něco kvašeného.^[4] Beránek musel být opečen^[5] a jezen s macesy a marorem.^[6] Musel se také dávat pozor, aby se obětnímu beránku nezlomila žádná kost.^[7] Žádné maso pak nesmělo zbýt do rána. To, které zbylo se muselo po svátku spálit.^[8] Jelikož je podle Tóry korban Pesach svatá oběť, platí v tomto ohledu přísná pravidla. Jediní, kteří mohou beránka jíst jsou ti, kteří jej mohou přinést k obětování. Tóra o předpokladech pro hod beránka praví toto:

Mezi další, již nesmějí jíst beránka patří lidé, kteří jsou rituálně nečistí, výjimka existuje v případě, že ve stejném stavu je většina židů.^[9] Nabídka oběti musí být provedena před kvórem třiceti.^[10] Ve Chrámu zpívali levité Halel, zatímco kohanim prováděli obětní obřad. Muži i ženy byli povinni sledovat korban Pesach.^[11] Tento příkaz se plnil po celou dobu existence Chrámu. Do dnešní doby se micva o korban Pesach přenesla v podobě, která je symbolická. Spočívá v tom, že se na sederový talíř dá i opečená kost. Aškenázští židé mají tradici, že během Sederu nejedí jehněčí. Zdůvodňují to absencí chrámu. Oproti tomu sefardští židé během sederové večeře jehněčí nebo skopové jedí, aby si připomněli korban Pesach. Samaritáni na Pesach naopak beránka obětují ve své svatyni na hoře Gerizim.

Košer le-Pesach

Během Pesach se můžou konzumovat pouze potraviny a nápoje s označením Košer le-Pesach (כשר לפסח‎) a to včetně alkoholu - nejčastěji vína, které je označeno jako košer le-Pesach. Mezi aškenázskými a sefardskými židy existují rozdíly, sefardští židé například konzumují o Pesachu rýži, stejně tak jako další druhy semen a zrní, označovaných jako kitnijot. Kitnijot jsou naopak v aškenázské kuchyni během Pesach zakázané.

Maces

Podrobnější informace naleznete v článku: Maces

Prodávané macesy

Hlavním příkazem o svátku Pesach je jíst macesy. Maces (מַצָּה‎, maca, pl. מצות‎, macot, v aškenázské výslovnosti macos, odtud i název maces) je křehký, rovný, nekvašený chléb, vyrobený z mouky a vody, který musí být upečen dříve než začne kvasit. Maces je jediný typ „chleba“, který se o Pesachu může jíst. Vztah mezi macesem a chámecem lze chápat v různých rovinách. Jedna z interpretací srovnává maces s božími příkazy (613 micvot) a chámec s lidskou pýchou, která stejně jako kynoucí těsto chce být tam, kde pro není její místo. O nekvašeném chlebu se také píše v Tóře.

Chamec

Chamec

Chamec (חמץ‎) je cokoliv z pěti druhů obilnin (pšenice, žito, ječmen, oves, špalda), co přišlo do styku s vodou alespoň na 18 minut. Je-li voda teplá dochází ke kvašení dříve a je nutné zmínit, že 18 minut se začíná počítat od doby, kdy dohněteme těsto. Chamecem ale nemusí být pouze potraviny, ale například i nápoje (pivo, whisky), léky nebo kosmetika. Během Pesachu je zakázána jak konzumace a využívání chamecu, tak i jeho vlastnění. Proto je nutné chamec před Pesachem odstranit z domu, zničit jej, či jej případně prostřednictvím rabína odprodat nežidovi.

Hledání chamecu

Po odstranění všeho chamecu z domu je nutné provést formální prohledání v předvečer Pesachu. Hledání chamecu (בדיקת חמץ‎, bdikat chamec) provádí hlava rodiny, jeho manželka, případně jiný člen rodiny (starší třinácti let). Hledající prochází všechny místnosti se svíčkou a v prohledává místa, kde by mohl chamec nedopatřením zůstat. V případě, že je nalezen nějaký chamec, musí být uložen do speciální nádoby nebo tašky a druhý den je spálen.

Prodej chamecu

Jelikož žid nesmí o Pesachu vlastnit chamec, rozšířil se zvyk, že je před Pesachem odprodán nežidovi a po Pesachu odkoupen zpět (מכירת חמץ‎, mechirat chamec). Původně vznikl proto, aby prodejci a výrobci předešli ztrátám. Každý může chamec prodat sám, doporučuje se ale aby tímto pověřil rabinát, který dohlédne na všechny náležitosti.

Kitnijot

Mezi kitnijot se zařazují všechny luštěniny (fazole, hrášek, čočka, sója, atd.) a některé další plodiny, jako kukuřice, rýže, atd. Tyto potraviny sice nejsou chamec, ale podle aškenázské tradice je jejich konzumace zakázána, protože by mohlo dojít k záměně s chamecem. Na rozdíl od chamecu je však možné tyto potraviny vlastnit. Oproti Aškenázům tyto potraviny jedí Sefardé, dle jejichž tradic nic neodporuje konzumaci těchto potravin.

Seder

Podrobnější informace naleznete v článku: Seder

Připravený stůl pro sederovou večeři.

Seder, doslova „pořádek, uspořádání“, (סֵדֶר‎) je označení pro slavnostní večeři pro první noc(i) svátku Pesach. Základem sederu je biblické nařízení učit děti o významu vysvobození židovského národa z egyptského otroctví:

Mnoho ze sederového rituálu je proto pojato tak, aby vzbudilo zájem a zvědavost dětí. Ranou podobu pesachového sederu obsahuje desátá a poslední kapitola mišnaického traktátu Pesachim, zařazeného do tradiční Hagady. Toto vyprávění událostí, které zmiňuje vyjití židů z Egypta začíná čtyřmi otázkami. Ty má položit nejmladší dítě a jeho otec mu na ně odpoví. Otázky se odvíjejí od úvodních slov první otázky: „Proč je tato noc odlišná od všech ostatních nocí?“ Příkazy, které se musí splnit o sederu:

• konzumace macesů,
• předčítání Hagady a Halelu,
• vypití čtyř pohárů vína,
• konzumace maroru.

Seder vyžaduje dodržení pořadů jednotlivých úkonů. V tomto pořadí by měl seder proběhnout:

1. קדש - Kadeš - „posvěcení“, tj. pronesení Kiduše pro svátek,
2. ורחץ - Urchac - při němž si „pán domu“ omyje ruce, aby si před dalším obřadem zajistil rituální čistotu,
3. כרפס - Karpas - zelenina - petržel nebo ředkev se namáčí ve slané vodě a jí se,
4. יחץ - Jachac - rozdělení prostředního macesu, z něhož se bere afikoman (poslední sousto při sederové večeři), který se děti zpravidla snaží „ukrást“, schovat a na konci sederu za něj dostanou „výkupné“ (většinou různé sladkosti apod.),
5. מגיד - Magid - čtyři otázky s následným vyprávěním příběhu z Hagady,
6. רחץ - Rechac či Rachca - druhé umytí rukou (tentokrát všech přítomných),
7. מוציא מצה - Moci maca - jezení nekvašených chlebů s příslušným požehnáním,
8. מרור - Maror - jezení hořkých bylin s příslušným požehnáním; před jezením se namáčejí do charosetu,
9. כורך - Korech - snězení „sendviče“ z maroru a nejnižšího macesu podle starověké praxe učence Hilela,
10. שולחן עורך - Šulchan orech - (prostírání stolu) samotná sváteční večeře,
11. צפון - Cafun - nalezení a snězení afikomanu,
12. ברך - Barech - požehnání po jídle,
13. הלל - Halel - čtení druhé části Halelu, započatého během části Magid,
14. נרצה - Nirca - závěr Sederu s tradičními sederovými písněmi.

Sederový stůl

Na stole připraveném pro sederovou večeři nesmí chybět:

• tři zakryté macesy - představují tři složky lidu Izraele: kohanim (kněze), levijim (levity) a Jisra'el (Izraelity)
• Pesachová hagada (הגדה של פסח‎, Hagada šel Pesach)
• víno - dostatečné množství, aby každý účastník mohl vypít předepsané čtyři poháry
• sederový talíř - (קערה‎, ke'ara)
• pohár na kiduš
• doplňkový maces - nemusí být u stolu
• Elijášův pohár
• slaná voda
• doplňkový maror - nemusí být u stolu

Sederový talíř

Sederový talíř

Sederový talíř, označovaný také jako zdobná mísa, (קערה‎, ke'ara) je používaný při domácím obřadu na Pesach. Středověké opisy aškenázské Hagady představují tuto mísu, poprvé zmíněnou v období Mišny, jako jakýsi kulatý talíř. Existují dochované ukázky z období renesance ze dřeva, keramiky, cínu apod. opatřené příslušnými nápisy a rytinami. Moderní sederové talíře bývají zpravidla měděné či mosazné nebo skleněné a mají zvláštní prohlubně na pokrmy, které předepisuje rituál, či malé misky, do nichž se tyto pokrmy vkládají. Sederový talíř by měl obsahovat:

• זרוע - zro'a - Opečená kost, která je připomínkou obětního beránka (korban pesach). Mělo by se jednat o kost z beránka, nicméně lze použít třeba opečené kuřecí křídlo nebo krk.
• ביצה - bejca - vejce uvařené natvrdo, symbol nového života a též Izraele, který je přirovnáván ke žloutku, který nikdy zcela nesplyne s bílkem, stejně jako Izrael nikdy nesplynul během pobytu v Egyptě s okolními národy.
• מצה - maca - maces.
• מרור - maror - hořké byliny (např. salát, křen) připomínající hořkost otroctví.
• כרפס - karpas - zelenina (např. ředkvička, brambor, cibule).
• מים - majim - slaná voda připomínající zázrak během přechodu přes Rákosové moře.
• חרוסת - charoset - směs strouhaných jablek, oříšků, mandlí, skořice, zázvoru a červeného vína, připomínající materiál na dělaní cihel, které museli zotročení Izraelité dělat pro faraona.

Tři druhy maroru. Zleva: strouhaný křen smíchaný s vařenou řepou a cukrem (v Jidiš známé jako chrein), římský salát, celý kořen křenu.

Maror

Podrobnější informace naleznete na stránce: Maror

Maror (מָרוֹר), v překladu „hořká bylina,“ je jeden z pokrmů pojídaných při sederové večeři. Podle Božího přikázání ) měli židé jíst pesachového beránka (korban Pesach) spolu s nekvašeným chlebem (maces) a hořkými bylinami (maror) při památeční hostině na počest Hospodinu, která má být slavena navždy. Pojídání maroru je symbolické a má připomínat trpkost života v egyptském otroctví. Tuto symboliku ještě zvyšuje namáčení maroru do charosetu (více v části charoset). Typy zeleniny, ze kterých se získává maror uvádí Talmud.^[12] Tradičně se používá hlávkového salátu nebo křenu.

Charoset

Charoset (חֲרֽוֹסֶת‎) je sladká, tmavě zbarvená, hrudkovitá směs podávaná při sederové večeři společně s marorem. Symbolika charosetu spočívá v tom, že evokuje hlínu nebo maltu, ze které židé v Egyptě vyráběli cihly. I samotný název charoset pochází z hebrejského cheres - hlína. I přes symboliku, kterou charoset představuje, se jedná o pochutinu, která je oblíbená zejména u dětí. Charoset lze jíst volně během sederové večeře, například s macesy. Existuje mnoho receptů pro přípravu charosetu. Rozdíly jsou zejména mezi aškenázskou a sefardskou tradicí. „Aškenázský charoset“ se vyrábí zejména z rozsekaných oříšků, jablek, skořice a vína. Oproti tomu charoset u Sefardů obsahuje hlavně jablka, hrušky, hrozinky, fíky, datle, víno, skořici apod. Složení se samozřejmě liší v různých oblastech.

Čtyři poháry vína

Při sederové večeři se pijí čtyři poháry vína. Tuto povinnost musí splnit všichni účastníci, i nejchudší muž či žena.^[13] Symbolika čísla čtyři v Hagadě se odráží v těchto čtyřech číších (ארבע כוסות‎, arba kosot), které jsou v midraši spojeny se čtyřmi výrazy pro vysvobození, o nich se zmiňuje příběh Exodu:

• „Vyvedu vás ven …“
• „Osvobodím vás …“
• „Zachráním vás …“
• „Přijmu vás za lid svůj …“

Elijášův pohár

Elijášův pohár (כוס של אליהו‎, kos šel Elijahu) je zvláštní pohár vyhrazený u sederového stolu proroku Elijášovi. Podle rozšířeného zvyku se pohár naplní vínem po svátečním jídle předtím, než se znovu začne čtení Hagady. U sederové večeře by měly být otevřeny dveře nebo okno k uvítání proroka Elijáše a na znamení víry, že přítomné nepostihne nic zlého. Zároveň se tím zdůrazňuje mesiášský a vykupitelský aspekt svátku, neboť prorok Elijáš má ohlásit příchod Mesiáše ( ).

Půst prvorozených

Podrobnější informace naleznete na stránce: Půst prvorozených

Ráno před svátkem Pesach začíná Půst prvorozených. Tento půst připomíná zachránu prvorozených židovských dětí před poslední z egyptských ran, kdy Hospodin procházel Egyptem a vybíjel vše prvorozené, jak se píše v knize Exodus:

Půst tedy trží prvorozený potomek mužského pohlaví, který již dosáhl věku bar micva. Pokud je mladší, postí se za něj otec.

Liturgie svátku

Během svátečních dnů se v některých komunitách prokládají texty modliteb příslušnými pijuty, podobně jako během ostatních ostatních svátků. Po celou dobu Pesachu se při ranní modlitbě čte Halel, jeho plná verze ovšem pouze první den svátku (v diaspoře první dva dny). Specifická pro Pesach je modlitba za rosu (tfilat tal), která se říká během opakování Amidy na musaf první den Pesachu. Na Pesach začíná „letní“ období, během něhož se ve druhém požehnání Amidy nahrazuje text mašiv ha-ruach u-morid ha-gešem (jenž dává vanout větru a sestupovat dešti) textem morid ha-tal (jenž dává sestupovat rose); ve většině evropských obcí se tento úsek v letním období zcela vynechává. Na šabat během Pesachu je zvykem číst v aškenázských synagogách Píseň písní, jeden z pěti svátečních svitků. Píseň písní je alegorií vztahu Boha a Izraele a během Pesachu je tento vztah připomínán právě proto, že vysvobozením z Egypta Bůh projevil svou lásku k Izraeli a přiznal se k němu jako se ženich přiznává ke své nevěstě.

Seznam dat

Začátek svátku Pesach připadá podle gregoriánského kalendáře na:

• rok 5768 - soumrak 19.dubna 2008
• rok 5769 - soumrak 8.dubna 2009
• rok 5770 - soumrak 29.března 2010

Konec svátku Pesach připadá podle gregoriánského kalendáře na:

• rok 5768 - večer 27.dubna 2008
• rok 5769 - večer 16.dubna 2009
• rok 5770 - večer 6.dubna 2010

Druhý Pesach

Druhý Pesach (פסח שני‎, Pesach šeni) byl zaveden jako „zpožděný svátek“ pro ty, kdo v předepsaném čase nemohli splnit příkaz kvůli rituální nečistotě (tum'a) nebo pobytu na dlouhé cestě mimo domov.

Na rozdíl od normálního Pesachu, který se koná v průběhu měsíce nisan, začínaly obřady odloženého svátku o měsíc později, v průběhu měsíce ijar a nabízely možnost obětovat a jíst pesachového beránka. Klasickým příkladem se stala nebývale masová oslava Pesach šeni za Chizkiáše.^[14]

Literatura

• DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky: Kalendář od Pesachu do Purimu. Praha : P3K, 2005. 80 s. ISBN 80-903584-3-8.  
• LANCASTER, Brian. Judaismus. Praha : Knižní klub ; Ikar, 2000. 247 s. ISBN 80-7202-704-2.  
• NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.  
• PAVLÁT, Leo; FIEDLER, Jiří; ŠEDINOVÁ, Jiřina, a kol. Židé − Dějiny a kultura. Praha : Kliment a Mrázek, 1997. 144 s. ISBN 80-85608-17-0.  
• The Family Haggadah. Brooklyn : Mesorah Publications Ltd., 1981. ISBN 0-89906-178-8.  
• STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Praha : Vyšehrad, 2001. 247 s. ISBN 80-7021-551-8.  
• Vrchní zemský a pražský rabinát. Malý průvodce na Pesach 5770 [online]. [citováno dne: 28.3.2010]. <[1]>

Reference

1. ↑ příslušné heslo v PSJČ
2. ↑
3. ↑
4. ↑
5. ↑
6. ↑
7. ↑
8. ↑
9. ↑ Pesachim 66b
10. ↑ Pesachim 64b
11. ↑ Pesachim 91b
12. ↑ Pesachim 39a
13. ↑ Mišna Pesachim 10,1
14. ↑

Externí odkazy

• Britské listy - Pesach 5763: Stvoření mých rukou se utopilo v moři a vy chcete zpívat píseň?
• Mogen ovaus - Šulchan Aruch Orach Chajim: Hilchot pesach