Léčivá rostlina
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 12. 4. 2011, 14:59
Léčivá rostlina (léčivka či léčivá bylina) je taková rostlina, která svými obsahovými látkami příznivě ovlivňuje stav organismu. Metoda užívající k léčení léčivých rostlin se nazývá fytoterapie (bylinkářství). K léčení mohou být použity nejrůznější části bylin, keřů, stromů či hub. Z přibližně 3 700 taxonů vyšších rostlin rostoucích na území České republiky se v průběhu staletí k léčebným účelům užívalo asi 800 druhů a nyní se jich takto používá asi 200. Celosvětově je z 250 000 známých druhů vyšších rostlin k léčení používáno více než 10 000 druhů.
Obsah |
Obsahové látky
Alkaloidy
Alkaloidy jsou dusíkaté látky zásadité povahy a jsou metabolity aminokyselin. Často mají silné fyziologické účinky a většinou jsou jedovaté. Vyskytují se u čeledi mákovitých (mák, vlaštovičník), lilkovitých (lilek, rulík, blín), liliotvarých (ocún, kýchavice), pryskyřníkovitých (oměj) aj.
Glykosidy
Glykosidy jsou esterové deriváty sacharidů působící především svou nesacharidovou složkou. Obsah glykosidů v droze je závislý na době sklizně a vhodném způsobu sušení.
- Srdeční glykosidy - ovlivňují srdeční činnost a rostliny,které je obsahují jsou prudce jedovaté (náprstník, konvalinka, hlaváček).
- Fenolické glykosidy - používají se k desinfekci močových cest při zánětech (medvědicebrusinka).
- Antrachinonové glykosidy - mají projímavé účinky (krušina, reveň).
- Thioglykosidy - ovlivňují trávení (křen, hořčice, lichořeřišnice).
Flavonoidy
Flavonoidy jsou fenolické látky s vlastnostmi podobnými vitamínům. Zvyšují odolnost cévních stěn (pohanka, jerlín) a zvyšují účinnost vitamínu C (hloh, lípa, třezalka).
Silice neboli éterické oleje
Silice jsou vonné olejovité látky nerozpustné ve vodě. Siličné drogy mohou být použity jako léčiva:
- Na podporu trávení - (fenykl, anýz, kmín, hřebíček).
- Močopudné - (jalovec, celer, petržel).
- Uklidňující - (meduňka, kozlík, dobromysl).
- Desinfekční - (mateřídouška, šalvěj, heřmánek, myrta).
- Proti parazitům - (česnek, pelyněk, řimbaba)
Mnohé siličné rostliny se uplatňují také jako koření (badyán, skořice, pepř, zázvor, aj.).
Třísloviny
Třísloviny jsou deriváty kyseliny gallové. Mají svíravou chuť a schopnost srážet bílkoviny, alkaloidy a těžké kovy. Proto se uplatňují při průjmech, otravách alkaloidy, drobných poraněních apod. Jsou účinnými látkami dubu, borůvky, ostružiníku, řepíku aj,
Hořčiny
Hořčiny (amara) jsou chemicky nejednotné látky hořké chuti, které dráždí chuťové buňky a povzbuzují činnost trávicího ústrojí a žláz s vnitřním vyměšováním. Najdeme je např. u hořce, pelyňku, zeměžluči či puškvorce.
Fytoncidy
Fytoncidy jsou látky, které vyšší rostliny vytvářejí jako ochranu proti cizím organismům. Mají antibiotický účinek. Najdeme je v česneku, cibuli, tymiánu, křenu aj.
Vitamíny
Vitamíny jsou látky nezbytné pro život, které si lidský organismus až na výjimky nedokáže sám vytvořit. Jejich nedostatek se projevuje avitaminózami. V léčivých rostlinách lze nalézt tyto vitamíny:
- Vitamín A (ve formě provitamínu A) - mrkev, rajče, brusinka.
- Skupina vitamínů B - obilniny, ořechy, zelenina.
- Vitamín C - obecně v ovoci a zelenině, nejvyšší obsah mají šípky, černý rybíz,brokolice, citrusy aj.
- Vitamín E - sója, salát, podzemnice olejná.
- Vitamín K - listová zelenina, rostlinné oleje.
Sacharidy
Sacharidy jsou produkty fotosyntézy v zelených částech rostlin. Jednoduché cukry jako glukóza a fruktóza slouží jako zdroje energie, složitější polysacharidy slouží jako stavební látky (celulóza) či látky zásobní (škroby).
Oleje a tuky
Oleje a tuky jsou sloučeniny glycerolu a mastných kyselin. Dělíme je na:
- Nevysýchavé (olivový, mandlový).
- Polovysýchavé (řepkový, podzemnicový).
- Vysýchavé (lněný, kakaový).
- Speciální (ricinový, krotonový)
Sbírané části
Nať
Nať (herba) - nadzemní část rostliny , spojující kořen s listy. Nať sbíráme např. u pelyňků, mateřídoušek či routy.
List
List (folium) - postanní orgán rostliny, ve kterém probíhá fotosyntéza. Listovou drogu poskytuje např.: ostružiník, medvědice, brusinka.
Květ
Květ (flos) - rozmnožovací orgán vyšších rostlin, který vznikl přeměnou listů a koncové části stonku. Příklady: hloh, lípa, třezalka.
Plod
Plod (fructus) - konečná část vývoje rozmnožovacích orgánů rostliny. Sbíráme např. u černého rybízu, bezu černého, moruše.
Semeno
Semeno (semen) - vznikají přemenou vajíček v semeníku. Semenné drogy jsou mák setý, kmín, kaštan a jiné.
Kůra
Kůra (cortex) - zvenku kryje kmeny a větve stromů a keřů. Kůru sbíráme u vrby, dubu, trnky apod.
Dřevo
Dřevo (lignum) - vnitřní část kmenů a větví stromů a keřů. Sbírá se jen výjimečně, drogy poskytují např. jalovec či santal.
Kořen
Kořen (radix) - podzemní část rostlin, který upevňuje rostlinu v zemi a přijímáživiny z půdy. Z kořenových drog lze uvést např. kostival, křen, proskurník lékařský.
Oddenek
Oddenek (rhizoma) - je vlastně podzemní část stonku, pomocí něhož rostlina překonává nepříznivé období. Oddenky sbíráme u kosatce, pýru, puškvorce a dalších.
Cibule
Cibule (bulbus) - zkrácený stonek se zdužnatělou šupinami nebo spodinami listů. Cibule poskytují česnek medvědí, česnek kuchyňský či cibule kuchyňská.
Hlíza
Hlíza (tuber) - rostlinný orgán různého původu v němž se ukládají živiny. Příkladem hlízových drog jsou slunečnice topinambur a brambory.
Plodnice
Plodnice (carposoma) - část hub, která slouží k tvorbě spor a následnému rozmnožování. Příklady sbíraných plodnic jsou rezavec šikmý, penízovka sametonohá a pečárka polní.
Pupen
Pupen (gemma) - nejmladší stadium stonku nebo květu rostlin. Pupeny sbíráme u buku lesního, jedle bělokoré, topolu a dalších rostlin. Léčením pomocí pupenů se zabývá gemmoterapie.
Sběr, sušení a skladování
Sběr
Sběr je prvním krokem k získání léčivé drogy a je při něm nutno dodržovat určité zásady. Především je nutné sbíranou rostlinu bezpečně znát. Sbírají se pouze zdravé, chorobami a hmyzem nenapadené rostliny. Je nutné dbát na to, aby se nesmíchalo více druhů dohromady. Nasbírané rostliny se ukládají volně, nemačkají se a suší co nejdříve po sběru. Je nutné si počínat ohleduplně, aby rostlina na místě sběru nebyla vyhubena. Proto se sbírá pouze tam, kde je hojná a část rostlin se vždy nechává nedotčena. Obsah účinných látek není konstantní, obecně platí, že u nadzemních částí rostlin je maximální v období od počátku kvetení do tvorby plodů. Podzemní části rostliny mají naopak největší obsah účinných létek v době vegetačního klidu.
Sušení
Sušení se musí věnovat velká pozornost, neboť právě při této fázi zpracování léčivých rostlin se rozhoduje o tom, zda získaná droga bude kvalitní či nikoliv. Optimální teplota se pohybuje od 30 °C do 45 °C, sušení je nutné provádět ve stínu v tenké vrstvě. Jestliže při sušení droga zhnědne či zčerná, jde o hrubé znehodnocení a musí se vyřadit.
Skladování
Rostlinné drogy se skladují v suchu, tmě a chladu v hermeticky uzavřených skleněných nádobách či plechových krabicích. Skladování v plátěných pytlících není příliš vhodné, protože droga není chráněna před vzdušnou vlhkostí a ztrátě aromatických látek. Účinnost dobře uskladněných drog je v průměru dva roky, přičemž platí, že "tvrdé" drogy jako jsou dřeva, kůry či kořeny mají delší životnost než drogy "měkké", což jsou zejména drogy květové, které vydrží sotva do příští sklizně.
Související články
Externí odkazy
Literatura
- GRUBCOV, V. G., BENEŠ K. Zelená lékárna. 1. vyd. Praha : Lidové nakladatelství, 1984.
- JANČA, Jiří, ZENTRICH Josef A. Herbář léčivých rostlin 1. 1. vyd. Praha : Eminent, 1994. ISBN 80-85876-02-7.
- PŘÍHODA, Antonín. Léčivé rostliny. 2. vyd. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1980.
- THURZOVÁ, Ludmila, a kol. Malý atlas liečivých rastlín. 2. vyd. Martin : Obzor, 1965.
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |