Německé císařství

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(Nahrazení textu)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 4. 1. 2013, 23:11


Německé císařství (oficiálním názvem Německá říše, německy Deutsches Reich) bylo vyhlášeno 18. ledna 1871 v zrcadlovém sále ve Versailles po vítězství Severoněmeckého spolku a spojeneckých jihoněmeckých států v prusko-francouzské válce. Císařství vzniklo podle maloněmecké koncepce a v jeho čele stanuli Hohenzollernové. Prvním císařem se stal Vilém I. a říšským kancléřem Otto von Bismarck. Vilém I. panoval do roku 1888 kdy nastoupil na německý trůn jeho syn Fridrich III., který zemřel ještě téhož roku, takže na trůn nastoupil Vilém II., který byl posledním císařem a vládl do roku 1918, kdy abdikoval. Téhož roku Německé císařství zaniklo.

Obsah

Charakteristika

Německé císařství zahrnovalo 25 spolkových zemí (mezi nimi i tři hanzovní města Hamburk, Brémy a Lübeck). I přes hospodářskou krizi po roce 1873 se císařství v průběhu své existence (zejména v 90. letech 19. století) proměňovalo ze zemědělské země na průmyslovou. Rozvíjel se rovněž obchod, bankovnictví. S rozvojem hospodářství rostl také počet obyvatel, vnitřní migrace a urbanizace. Zatímco význam střední třídy rostl, řemesla a šlechta upadala, byť šlechta si dosud zachovala svou dominantní roli ve vojsku, diplomacii a civilní správě.[1] Vnitřní a zahraniční politický vývoj určoval především první a nejdéle úřadující říšský kancléř Otto von Bismarck, jehož vládu lze rozdělit na liberální fázi, ovlivněnou vnitropolitickými reformami a kulturním bojem, a na spíše konzervativní období. Do doby jeho vlády spadá také rozvoj německého kolonialismu, z čehož pramenily konflikty s jinými koloniálními velmocemi, zejména s Velkou Británií. Éra po Bismarckovi bývá často označována jako vilémovské období, protože nový císař Vilém II. uplatňoval po Bismarckově propuštění roku 1888 značný vliv na politiku. Mohutné zbrojení a militarismus mělo za následek nakonec izolaci a bylo nakonec jednou z příčiny příčin první světové války.

Vznik císařství

Podrobnější informace naleznete na stránce: Sjednocení Německa

O Německém císařství se říká, že vzniklo „krví a železem“. Toto rčení napovídá, že vzniklo díky válkám, které vedlo Prusko se svými sousedy pod vedením Otto von Bismarcka. Ve válce, kde bojovalo Prusko a Rakousko proti Dánsku,(1864) získalo Prusko Šlesvicko-Holštýnsko (Schleswig-Holstein). Poté následovala válka o vliv v německy mluvících zemích. Tuto Prusko-Rakouskou válku (1866) vyhrálo opět Prusko, přičemž rozhodující bitva byla svedena u Hradce Králové, kde byla rakouská armáda rozdrcena. Důsledkem prusko-rakouské války byl vznik Severoněmeckého spolku, který ovládalo Prusko. Prusku ovšem překážel ještě jeden soupeř, Francie. Ovšem aby nevypadal Bismarck jako agresor, rozhodl se ke lsti. Zařídil, aby se francouzskému císaři Napoleonovi III. dostala emžská depeše, která ho měla vlákat do války. Napoleon III. na tento trik skočil a vyhlásil Prusku válku. V roce 1870 vypukla prusko-francouzská válka, kterou v bitvě u Sedanu vyhrálo. Francie byla poražena a následky pro ní byly velmi nepříjemné. Kromě finančních reparací, odstoupení Napoleona III. a odevzdání Alsaska-Lotrinska Prusku museli Francouzi přetrpět ponížení v podobě vyhlášení Německého císařství, které proběhlo přímo u Paříže v zrcadlové sále ve Versailles. Kancléřem sjednoceného Německa se stal Bismarck. Pro Francii byla tato porážka a její následky natolik ponižující, že to byl jeden z důvodů pro rozpoutání první světové války.

Politika Německého císařství

Vyhlášení německého císařství (Anton von Werner, 1877)

Vnitřní politika

Německé císařství bylo federací států, občas nazývaným jako quasi-konstituční monarchie, v čele s pruským králem jako dědičným předsedou majícími titul německého císaře (něm. Deutscher Kaiser). Oficiálním jazykem byl němčina. Stát byl díky svému válečnému vzniku militaristický stát, kde byla služba v armádě považována za čest. Hlavní náplní vnitřní politiky byl Kulturkampf (boj protestantských elit proti katolické církvi), germanizace neněmeckých obyvatel (Poláci, Francouzi) a zárodky sociálního státu ve snaze předejít sociálním nepokojům.

Zahraniční politika

V zahraniční politice se snažilo Německo o kolonizaci zámořských území, ovšem díky pozdnímu vzniku toho na něj mnoho nezbylo (Togoland, Kamerun, Německá jihozápadní Afrika, Německá východní Afrika, Německá Nová Guinea a několik menších území), většinu území si již rozebrala Velká Británie spolu s Francií. S těmito zeměmi Německo soutěžilo nejen ekonomicky (Německo, Velká Británie, Francie a USA byly největší světové mocnosti), ale i vojensky. Německo si vybudovalo největší a nejlepší armádu na světě a spojilo se s Rakouskem-Uherskem a Itálií do aliance - Trojspolku. Během první světové války k nim přibyla i Osmanská říše (1914) a Bulharsko (1915), zatímco Itálie naopak zahájila válku v roce 1915 na straně Dohody.

První světová válka a zánik císařství

V důsledku napjatých vztahů mezi Trojspolkem a Trojdohodou (VB, Francie, Rusko) se všeobecně čekalo na záminku, díky které by mohla být rozpoutána válka o vedoucí postavení v Evropě. Záminka se naskytla 28. 6. 1914, kdy byl v Sarajevu zabit rakouský následník trůnu. V důsledku tohoto atentátu vypukla první světová válka. Přes značný postup byly německé armády zadrženy Francouzi na řece Marně. Německo bylo nuceno bojovat na 2 frontách. Díky námořní blokádě začalo Německo už roku 1915 hladovět. Rusko sice v roce 1917 z války vystoupilo, ovšem díky vstupu Spojených států amerických do války v témže roce bylo jasné, že Německo nemůže vyhrát. V listopadu se úplně vyčerpané Německo vzdalo. Kvůli revoluci v Berlíně prchl císař Vilém II. Pruský do Holandska, což byl konec císařství.

Spolkové země

Německé císařství v době vzniku zahrnovalo 26 spolkových zemí z nichž byly 4 království, 6 velkovévodství, 5 vévodství, 7 knížectví a 3 hanzovní města (Hamburk, Brémy a Lübeck) a říšškou zemi Alsasko-Lotrinsko. Největší a nejdůležitější spolkovou zemí bylo Prusko resp. Pruské království, které zabíralo kolem 60% rozhlohy. Paradoxně součástí říše byla spousta malých knížectví nebo vévodství.

Německé císařství a jeho spolkové země.

Království (Königreiche)

Velkovévodství (Großherzogtümer)

Vévodství (Herzogtümer)

Knížectví (Fürstentümer)

Svobodná hanzovní města (Freie Hansestädte)

Říšská země (Reichsland)

Němečtí císařové

Dynastie: Hohenzollernové

Související články

Reference

  1. ↑ F.-W. Henning: Die Industrialisierung in Deutschland 1800 bis 1914. Schöningh, Paderborn 1973. S. 203 ff.
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Německé císařství
Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/N%C4%9Bmeck%C3%A9_c%C3%ADsa%C5%99stv%C3%AD“