Hornolužická srbština

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 6. 4. 2023, 08:56

Hornolužická srbština nebo též hornolužičtina je z obou vymírajících lužických jazyků lépe zachovalá co do znalosti mezi dvojjazyčným obyvatelstvem a co do kulturního zázemí. Oblast jejího rozšíření, Horní Lužice ve východním Německu, leží jižněji a blíže k hranicím České republiky než území s dolnolužickými mluvčími.

Lužickosrbské jazyky patří do západní větve slovanské jazykové skupiny. Jsou také známy pod vágním pojmem vendština, který ovšem někdy také označuje jazyk Polabských Slovanů, polabštinu. Ve standardu ISO 639-2 dříve sdílely jediný třípísmenný kód wen, jde však o dva spisovné, byť vzájemně srozumitelné jazyky, postavené na dvou různých nářečích. V roce 2005 byl oběma jazykům přidělen samostatný kód dsb pro dolní lužickou srbštinu a hsb pro horní lužickou srbštinu.

Historie a rozšíření

Mapa ukazující oblast obydlenou Lužickými Srby

První kniha vznikla v roce 1597, v 19. století proběhlo národní obrození.

V poválečných letech ve Varnsdorfu fungovalo lužickosrbské gymnázium, které vychovalo velkou část z poválečné lužickosrbské inteligence (jde např. o spisovatele Jurije Březana, Jana Wornara, Jurije Kocha a Jewu-Marju Čornakec; malíře Jana Buka, Měrćina Nowaka a Hanku Krawcec či hudebníky Bjarnata Krawece, Jana Rawpa nebo Detleffa Koblewa).

Dnes je hornolužická srbština chráněný menšinový jazyk, hovoří jím přibližně 20 000 – 40 000 lidí. Vznikají mateřské školy, kde se mu mají děti naučit, když jim ho vlastní rodiče nedokázali předat (projekt WITAJ). Vyučuje se na základních školách na dvou úrovních – jako jazyk vyučovací a jako jazyk nepovinně vyučovaný; dále existuje lužickosrbské gymnázium. Na vysoké škole v Postupimi mají Lužičtí Srbové vlastní lužickosrbský dům. V zemském televizním vysílání je jednou za měsíc uváděn půlhodinový program v hornosrbštině; v Budyšíně funguje tzv. Němsko-Serbske dźiwadlo, které mimo her v němčině uvádí asi tři hry ročně v hornosrbštině.

Za centrum lužické kultury je považováno město Budyšín (hornosrbsky Budyšin, německy Bautzen) nedaleko Drážďan. Ve městě a okolí se nacházejí dvojjazyčné nápisy.

Malá komunita lužických emigrantů si také uchovává svůj jazyk v Texasu v Lee County, kde je pod vlivem okolní němčiny i angličtiny. Malá komunita je i v Austrálii, zde se však jazyk neudržel hlavně pod vlivem němčiny a také angličtiny.

Charakteristika

Nápis v němčině a hornolužické srbštině

V hornolužické srbštině se praslovanské „G“ změnilo na „H“, tedy stejně jako v češtině. Slabikotvorné „R“ a „L“ chybí, před počáteční „O“ se předsouvá „W“ (wón, wokno).

Zvláštností je dvojné číslo (duál), které bylo i v češtině, ale téměř z ní vymizelo; například dwojo mužojo, dwaj dobraj prećelej.

Dalšími zvláštními tvary v jazyce jsou aorist a imperfektum u sloves.

Pro hornolužickou srbštinu platí, že zvláště v okrajových územích je mísena s češtinou, polštinou a dolnosrbskou řečí, a proto ačkoliv je ustálená spisovná forma, lze nalézt velké odchylky - viz dwaj mužojo w lěsě - dwja mužoj w lasě, žro - žor, krawa - karwa, krkawc - karkauc atd.

Abeceda a výslovnost

Hornolužická abeceda se liší od dolnolužické v těchto bodech: dolnolužická nemá Ó, Ř je nahrazeno Ŕ a a má navíc písmeno Ź.

Hornolužická abeceda

a

b

c

č

ć

d

dź

e

ě

f

g

h

ch

i

j

k

ł

l

m

n

ń

o

ó

p

r

ř

s

š

t

u

w

y

z

ž

A

B

C

Č

Ć

D

DŹ

E

Ě

F

G

H

CH

I

J

K

Ł

L

M

N

Ń

O

Ó

P

R

Ř

S

Š

T

U

W

Y

Z

Ž

Setkáváme se se souhláskami, které mají velmi odlišnou výslovnost, a sice s „Ć“ a „DŹ“:

Souhláska „Ć“ nahrazuje české „T“ či „Ť“ (ćěło (tělo), ćeńki (tenký), ćichi (tichý) atd.), objevuje se také jako zakončení infinitivu: čitać, sedźeć, wuknyć (učit se), spěwać atd.
Souhláska „DŹ“ nahrazuje české „D“ a „Ď“ (dźěći (děti), dźěłać (dělat), nadźija (naděje), dźesać (deset), njedźela (neděle) atd.)

Každodenním střídáním němčiny a hornolužické srbštiny dochází ke zkomolené výslovnosti a častému používání nespisovných výrazů, a tak se normou jazykové čistoty stává kazatelna a škola.

Slovní zásoba

Slovní zásoba obsahuje hodně slov z němčiny a češtiny.

Obecná charakteristika hornolužické slovní zásoby:

ve slovní zásobě se dodnes zachovala některá staročeská slova: calta (houska), knjeni (paní) či dyrbjeć (muset)
nacházíme tu všeslovanské výrazy: woda, zemja, čłowjek, chlěb, morjo, njebjo, lěs, zwěrjo, běły, nowy, mody, stary, chodźić, spać, čitać, dźesać, čerwjeny aj.
některá slova byla převzata z češtiny: hudźba, dźiwadło, wobrazowka, spisowaćel atd.
některá byla přejata z němčiny: špihel (Spiegel, zrcadlo), měca (Mütze, čepice), hamor (Hammer, kladivo) aj.
zvláštní skupinu tvoří slova, která zřejmě pocházejí ze zaniklého jazyka Polabských Slovanů, a sice: kedźbu (pozor), nan (otec), kołp (labuť), nop (lebka), žro (jádro), cyroba (potrava), kłok (šíp) atd.
slovní zásoba se také průběžně doplňuje moderními výrazy: syćomłóćawa (kombajn), pjerobul (badminton), tačel (gramodeska), zynkopask (magnetofonový pásek), šuskaty honjak (trysková stíhačka) aj.

Související články

Dolnolužická srbština

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

Verze z 28. 5. 2014, 15:17 (zobrazit zdroj) Ivan Drago (diskuse \| příspěvky) m (1 revizi) ← Porovnání se starší verzí		Aktuální verze z 6. 4. 2023, 08:56 (zobrazit zdroj) Sysop (diskuse \| příspěvky) m (Nahrazení textu „České republiky“ textem „České republiky“)
Řádka 1:		Řádka 1:

-	'''Hornolužická srbština''' nebo též '''hornolužičtina''' je z obou vymírajících [[Lužická srbština\|lužických jazyků]] lépe zachovalá co do znalosti mezi dvojjazyčným obyvatelstvem a co do kulturního zázemí. Oblast jejího rozšíření, [[Horní Lužice]] ve východním [[Německo\|Německu]], leží jižněji a blíže k hranicím [[~~Česko~~\|České republiky]] než území s [[Dolnolužická srbština\|dolnolužickými]] mluvčími.	+	'''Hornolužická srbština''' nebo též '''hornolužičtina''' je z obou vymírajících [[Lužická srbština\|lužických jazyků]] lépe zachovalá co do znalosti mezi dvojjazyčným obyvatelstvem a co do kulturního zázemí. Oblast jejího rozšíření, [[Horní Lužice]] ve východním [[Německo\|Německu]], leží jižněji a blíže k hranicím [[Česká republika\|České republiky]] než území s [[Dolnolužická srbština\|dolnolužickými]] mluvčími.

	Lužickosrbské jazyky patří do [[Západoslovanské jazyky\|západní]] větve [[Slovanské jazyky\|slovanské jazykové skupiny]]. Jsou také známy pod vágním pojmem ''vendština'', který ovšem někdy také označuje jazyk [[Polabští Slované\|Polabských Slovanů]], [[Polabština\|polabštinu]]. Ve standardu ISO 639-2 dříve sdílely jediný třípísmenný kód <tt>wen</tt>, jde však o dva spisovné, byť vzájemně srozumitelné jazyky, postavené na dvou různých nářečích. V roce 2005 byl oběma jazykům přidělen samostatný kód <tt>dsb</tt> pro dolní lužickou srbštinu a <tt>hsb</tt> pro horní lužickou srbštinu.		Lužickosrbské jazyky patří do [[Západoslovanské jazyky\|západní]] větve [[Slovanské jazyky\|slovanské jazykové skupiny]]. Jsou také známy pod vágním pojmem ''vendština'', který ovšem někdy také označuje jazyk [[Polabští Slované\|Polabských Slovanů]], [[Polabština\|polabštinu]]. Ve standardu ISO 639-2 dříve sdílely jediný třípísmenný kód <tt>wen</tt>, jde však o dva spisovné, byť vzájemně srozumitelné jazyky, postavené na dvou různých nářečích. V roce 2005 byl oběma jazykům přidělen samostatný kód <tt>dsb</tt> pro dolní lužickou srbštinu a <tt>hsb</tt> pro horní lužickou srbštinu.