Josef Peterka

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 18. 8. 2015, 11:33

PhDr. Josef Peterka, CSc., (* 6. března 1944 Oříkov u Sedlčan) je český básník a literární teoretik. Josef Peterka odmaturoval v r. 1962, poté začal studovat filosofii a bohemistiku na Univerzitě Karlově, kde roku 1968, získal titul PhDr. prací Prolegomena k obsahovému rozboru. V tomtéž roce nastoupil jako učitel na gymnázium, kde vyučoval do roku 1972, kdy nastoupil do ČSAV Ústavu pro českou a světovou literaturu. Roku 1981 se stal tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Po rozpadu tohoto svazu (1990) přednáší na Katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty UK v Praze. V Cibulkových seznamech StB je veden jako důvěrník.^[1]

Dílo

Poezie

Jeho básnická tvorba se nese v reflexivních duchu, jenž je spojen s dialektikou materialismu. Na autorovu tvorbu měl velký vliv především V. Holan a R.M. Rilke. Peterka je též ovlivněn ruralismem V jednotlivých básních se objevuje tematika milostná, čistě reflexivní, společenská. Tvorba je prozatím uzavřena svazkem ekologické poezie Ekologie duše.

• Lití olova, 1964
• Žalmy, 1965
• Krušná, 1970, v této sbírce se vrací do svého dětství, poetika sbírky čerpá z lidových přísloví, ceněna jako nejkvalitnější dílo
• Místo u ohně, 1973, ze sbírky pochází autorova nejcitovanější báseň Vroucně
• Obrana příchozích, 1978
• Autobiografie vlka, 1980, první část dilogie o rozpolcení současného člověka, který ztratil sounáležitost s přírodou. Lyrický subjekt (člověk-vlk) se v textu explicitně hlásí mj. ke Stepnímu vlkovi H. Hesseho. Název vyvolal vlnu vášní, působilo to podobně, jako kdyby autor zvolil titul "Autobiografie Hitlera"
• Okna do mrazu, 1981, výbor z díla
• Autobiografie člověka, 1984, druhý díl dilogie, na rozdíl od Autobiografie vlka konformní apoteóza komunistické společnosti
• Autobiografie vlka a člověka, 1986
• Stopový prvek Láska, 1986
• Bez definitivy, 1988, výbor z díla. Doplněn sentencemi o životě, tvorbě, výuce literatury, poetice titulu apod.
• Krásný ortel, 1989, výbor z díla.
• Ekologie duše, 1990

Literárně teoretické práce

Jeho literárně-teoretické práce jsou částečně poplatné duchu socialismu, někdy bývá řazen mezi marxistické literární teoretiky. V jeho odborném díle se však projevuje celá řada literárně-teoretických směrů.

• Principy a tendence, 1981 (obsahuje mj. studii O fetišismu literární kritiky šedesátých let (polemika s názory Josefa Škvoreckého, Václava Černého, Olega Suse, Mojmíra Grygara, Jana Patočky aj.)^[2] z roku 1979^[3])
• Metamorfózy tradice, 1983 (knižní vydání jeho disertační práce K ideologickým aspektům působení literárního dědictví^[4])
• Dvojramenný proud, 1986 (popis literární situace česko-slovenského literárního provozu sedmdesátých a první poloviny osmdesátých let)
• Teorie literatury pro učitele, 2001, 2., přeprac. vyd. 2006, 3. vyd. 2007 - moderně pojatá příručka úvodu do literatury, poetiky a genologie. Hlavní Peterkovou didaktickou zásadou je nevychovávat popletené literární historiky, ale přemýšlivé čtenáře poučené o literárním kánonu.

Účast v kolektivních dílech

• Encyklopedie literárních žánrů, Paseka 2004 - spoluautor a spolu s Dagmar Mocnou editor (většina ze sedmnácti autorů působila nebo působí na PedF UK), první česká příručka, jež podává informace o literárních žánrech a druzích (obsahuje hesla o 100 nejdůležitějších druzích) a jejich vývoji ve světové a české literatuře (tzv. historická poetika).

Kromě této tvorby se věnoval překladům, především ruské tvorby.

Reference

Externí odkazy

• Profesní životopis a bibliografie na webu KČJL PedF UK [1]
• Životopis na serveru www.spisovatele.cz [2]
• Stať Kalendářní cyklus
• Peterkův článek Úplně zbytečná legenda o Václavu Hraběti
• Peterkův článek Kniha vážných rozporů, falešných východisek (o debutu Jana Lukeše Prozaická skutečnost (MF 1982))