Pararula
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
(++) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| - | [[ | + | [[Soubor:Sziklák a Természettudományi Múzeum előtt1.jpg|thumb|240px|Pararula v Maďarsku (2021)]] |
| + | [[Soubor:ParagneissFolding.jpg|thumb|240px|Pararula ve Francii (2010)]] | ||
'''Pararula''' je [[Metamorfovaná hornina|přeměněná hornina]], typ [[Rula (hornina)|ruly]], která vznikla vysokostupňovou přeměnou [[Sedimentární hornina|sedimentů]]. | '''Pararula''' je [[Metamorfovaná hornina|přeměněná hornina]], typ [[Rula (hornina)|ruly]], která vznikla vysokostupňovou přeměnou [[Sedimentární hornina|sedimentů]]. | ||
| - | Termín pararula (''paragneiss'') zavedl v roce 1891 | + | Termín pararula (''paragneiss'') zavedl Karl Heinrich Rosenbusch v roce 1891. |
== Vznik == | == Vznik == | ||
Pararula vznikla přeměnou sedimentárních, zejména [[pelit]]ických a [[droba|drobových]] hornin v [[amfibolit]]ové [[facie|facii]]<ref name="Putiš 2004">Putiš, M.; Petrografia metamorfovanýh hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 2004, 131 s.</ref>. Patří k nejrozšířenějším regionálně přeměněným horninám. | Pararula vznikla přeměnou sedimentárních, zejména [[pelit]]ických a [[droba|drobových]] hornin v [[amfibolit]]ové [[facie|facii]]<ref name="Putiš 2004">Putiš, M.; Petrografia metamorfovanýh hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 2004, 131 s.</ref>. Patří k nejrozšířenějším regionálně přeměněným horninám. | ||
| Řádka 13: | Řádka 14: | ||
<references /> | <references /> | ||
==Externí odkazy== | ==Externí odkazy== | ||
| - | |||
{{commonscat|Gneiss}}{{Článek z Wikipedie}} | {{commonscat|Gneiss}}{{Článek z Wikipedie}} | ||
[[Kategorie:Metamorfované horniny]] | [[Kategorie:Metamorfované horniny]] | ||
Aktuální verze z 14. 6. 2022, 10:44
Pararula je přeměněná hornina, typ ruly, která vznikla vysokostupňovou přeměnou sedimentů. Termín pararula (paragneiss) zavedl Karl Heinrich Rosenbusch v roce 1891.
Obsah |
Vznik
Pararula vznikla přeměnou sedimentárních, zejména pelitických a drobových hornin v amfibolitové facii[1]. Patří k nejrozšířenějším regionálně přeměněným horninám.
Složení a vlastnosti
Hlavnými minerály pararul jsou křemen, živce, s vysokým podílem plagioklasu a slídy, z nichž většinou převládá biotit[1], při vyšším stupni přeměny může obsahovat i značný podíl aluminosilikátů jako jsou kyanit, andalusit a sillimanit, též cordierit, staurolit a granáty. Podle obsahu dalších minerálů se rozlišuje svorová pararula (s nízkým obsahem živců), pararula grafitová, dvojslídnatá, amfibol-biotitová atd. Kinzigit je označení granáto-grafitické pararuly[2].
Výskyt
V Českém masivu tvoří pararuly hlavní masu hornin moldanubika. Vyskytují se v Alpách, Schwarzwaldu a jinde. V Západních Karpatech jsou součástí veporického i tatrického krystalinika, kde většinou jde o pararuly s obsahem sillimanitu a granátu. Jsou známy z Považského Inovce, Malé Fatry, ve Vysokých a Nízkých Tatrách, stejně jako vystupují v krystaliniku zemplinika. Plagioklasové pararuly vystupují především v Slovenském rudohoří[3].
Použití
Pararuly nemají žádné významnější praktické použití ani větší ekonomický význam. Mohou být využity jako kamenná drť a stavební kámen.
Reference
- ↑ 1,0 1,1 Putiš, M.; Petrografia metamorfovanýh hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 2004, 131 s.
- ↑ ttp://www.geologie.estranky.cz přístup: 28.8.2008
- ↑ Vladár, J., 1981; Encyklopédia Slovenska V. zväzok R - Š. Veda, Bratislava, s. 173
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |