Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Staurolit
Z Multimediaexpo.cz
Staurolit (Křížový kámen), chemický vzorec (Fe,Mg,Zn)2(Al,Fe)9(Si,Al)4O22(O,OH)2 je jednoklonný minerál ze skupiny nesosilikátů.
Název pochází z řeckých slov stauros (= kříž) a lithos (= kámen); staurolit vytváří často prorostlice ve tvaru kříže.
Obsah |
Původ
Tvoří se hluboko v zemské kůře v regionálně přeměněných hornínách, jako jsou ruly a svory, které vznikaly za extrémních teplot a tlaků.[1]
Morfologie
Většinou velmi dobře vyvinuté krátce sloupcovité krystaly s nevelkým počtem ploch a kosočtv erečným průřezem, zarostlé, někdy však volné v důsledku zvětrávání. Pro tento nerost jsou zvláště typické křížovité prorostlice, kterým také staurolit vděčí za své jméno.[2]
Vlastnosti
- Fyzikální vlastnosti: Tvrdost T = 7-7,5, hustota: 3,7 až 3,8, štěpnost zřetelná.
- Optické vlastnosti: Barva: načervenale až načernale hnědá, často má drsné nebo zemité povlaky. Lesk skelný až smolný, průhlednost: průsvitný až téměř opakní, vryp bezbarvý až šedavý.
- Chemické vlastnosti: Některé druhy obsahují stopy manganu a v tomto případě jsou tavitelné.[1]
Parageneze
Vyskytuje se v asociaci s metamorfními minerály, jako jsou kyanit, muskovit, granát (minerál) a křemen.
Využití
Někdy se nosí jako amulet, čiré krystaly jsou vybrušovány jako vzácné šperky.
Naleziště
Společně s kyanitem a granátem je typickým minerálem regionální přeměny a rozhodujícím minerálem pro určení stupně metamorfózy. Najdeme ho v krystalických břidlicích (zejména svorech), v kontaktně metamorfovaných horninách, výjimečně v pegmatitech.
- Česko – Přibyslavice u Čáslavi, Toužim, Žlutice, Zhoř u Mladé Vožice; hojné křížové prorostlice (do 2 cm) ve svorech v Jeseníkách, zvláště v pásmu Ostružná - Červenohorské sedlo - Keprník - Kouty nad Desnou.[3]
- Slovensko – v krystalických břidlicích Malých Karpat (u Limbachu krystaly do 1 cm), Vysokých Tater (Jalovecká dolina), v rulách Braniska a Čierné hory.[3]
- Evropa - slavné jsou hnědočervené, průsvitné krystaly vyskytující se společně s modrým distenem v Pizzo Forno v Tessinu (Švýcarsko. Další naleziště: Aschaffenburg (Bavorsko, Německo), Prilep (Makedonie, Monte Legnone (Veltlin, Itálie).[2]
Související články
Reference
- ↑ 1,0 1,1 Pellant C., 2000: Horniny a minerály. Vydavateĺstvo Osveta, Martin. 2. vydání. ISBN 80-8063-031-3
- ↑ 2,0 2,1 Medenbach O., Sussiecková-Fornefeldová C., 1995: Minerály. IKAR, Praha. ISBN 80-85830-97-3
- ↑ 3,0 3,1 Sejkora J., Kouřimský J., 2005: Atlas minerálů České a Slovenské republiky. Academia, Praha. ISBN 80-200-1317-2
Externí odkazy
- Staurolit na webu Webmineral (anglicky)
- Staurolit na webu mindat.org (anglicky)
- Staurolit v atlasu minerálů (německy)
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |