Čekání na nový webový server Multimediaexpo.cz skončilo !
Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).

Višňový sad

Z Multimediaexpo.cz

Višňový sad (rusky Вишнёвый сад) je divadelní hra Antona Pavloviče Čechova napsaná roku 1900. Hořká, sociálně kritická komedie (s prvky tragédie) o čtyřech jednáních byla poprvé uvedena v Moskvě 30. ledna (podle tehdejšího ruského kalendáře 17. ledna) 1904 k autorovým 44. narozeninám, půl roku před jeho smrtí. Višňový sad je posledním autorovým dílem, psal jej v době, kdy by těžce nemocen tuberkulózou. Do Češtiny přeložil přeložil Otmar Krejča ml.
Hra je obrazem zániku nižší ruské šlechty (např.: Raněvská, Gajev), tedy "starého Ruska" a krizí tradičních hodnot; rozmáhání nové, podnikatelské třídy (Lopachin), tedy modernosti, povrchnosti a dravosti; a svým způsobem i o příchodu ruského revolučního proletariátu. Zachycuje tedy období konce 19. a začátku 20. Století na Ruském venkově. Nedějová hra stojí na vnitřních monolozích postav, na zvratech, které se dějí "za scénou" ("mezi řádky"), na životních filozofiích jednotlivých postav a na dialozích o smyslu života.

Obsah

Postavy

Postavy jednají nerozhodně nevýrazně a většinou v rozporu se svými ideály, či představami. Téměř všechny postavy pociťují vnitřní práznotu svých životů.

  • Ljubov Andrejevna Raněvská - majitelka panství, odmítá přijmout realitu a rozloučit se s vlastním sadem, a tedy i se svým způsobem života. Ctí staré hodnoty a sentimentálním sněním se snaží zakrýt svůj prázdný život.
  • Aňa - sedmnáctiletá dcera Andrejevny Raněvské, naivně očekává změnu svého života, která má přijí se stěhováním do města
  • Varja - adoptivní dcera Andrejevny Raněvské, snaží se starat o zadlužené panství, i když touží vstoupit do kláštera, tak za Lopachina by se provdala docela ráda.
  • Lopachin – dříve chudák, téměř bez financí, ale nyní podnikatel, jež koupí višňový sad a nechal ho zničit, čímž zničil i rodinné vzpomínky Andrejevny Raněvské na dětství strávené na panství. Rychlému zisku obětuje i vztah s Varjou.
  • Gajev – bratr Andrejevny Raněvské, nemá práci a cítí tedy vinu, že sestře finančně nepomáhá.
  • Firs – velmi starý (87) oddaný komorník, který je velmi nemocen, umírá v domě, ve kterém je nedopatřením zapomenut.
  • Péťa Trofimov - láska k Aně ho velmi mění v poměrně aktivního člověka.
  • Jaša - komorník chovající se povýšeně.

Obsah

Varování: Článek nebo jeho část vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla.

Ljubova Andrejevna Raněvská se s dcerou Aňou vrací z Paříže, kam odjely po tragické smrti syna Gríši. Návrat na rodné sídlo v ní probudil sentimentální myšlenky. Vrací se z důvodu nedostatku financí. Statek je natolik zadlužen, že je jen kousek před krachem, i přesto že se o něj svědomitě stará Varja, nevlastní dcera Raněvské.
Statek má být prodán i s krásným višňovým sadem, proto Varjin nápadník, podnikatel Lopachin, radí pronajat pozemky sadu chatařům, Ale jeho návrh se Raněvské a jejímu bratrovy Gajevovy vůbec nezamlouvá, omítají rozprodat svou minulost. Na dražbě panství koupí, překvapivě, Lopachin a nechává višňový sad vykácet.
Panovačná služebná Duňaša, odmítla již několik nabídek ke sňatku, ale zamilovala se do mladíka Jepichodova, prožívají krátký vztah, ale nakonec ji Jepichod opustí kvůli své kariéře.
Rodina se rozpadá, všem se změní jejich život. Varja se rozchází s Lopachinem, protože o ni již Lopachin nemá zájem. Raněvská a Gajev se, spolu s komorníkem Jašou, vrací zpět do Paříže. Jaša se díky tomu zbaví panské Duňaši, a naivní Aňu láká nový života, respektive změna života.
Péťa Trofimov, student a bývalý učitel zesnulého Gríši stejně jako Aňa věří, že Lopachin koupil panství jen dočasně. Hru ukončuje monolog nemocného komorníka Firse, jež uzavřen v domě určenému k demolici, protože bylo předpokládáno, že je v nemocnici, a tak ho čeká smrt.

Jazyk a styl

Čechov ve hře užívá techniku tzv: mologizace dialogů, dialogy postav se vzájemně rozestupují do samostatných monologů, a tak přestávají být svázány s pormluvu partnera. Takové "dialogy" umožňjí hlouběji nahlédnout do nitra postav a zároveň vyjadřují jejich vnitřní osamělost.

Filmová adaptace

V roce 1979 vzikl Československý televizní film Višňový sad, v režii Jozefa Budského, v hlavních rolích: Leopold Haverl, Ladislav Chudík, Ivan Mistrík.

Višňový sad v českých divadlech

Nejnovější a snad i jedna z nejúspěšnějších divadelních inscenacích se hrála v Divadle na Vinohradech v Praze. Režie: Jan Brichcín, hrají: Dagmar Veškrnová-Havlová, Jiřina Jirásková, Viktor Preiss, Pavla Tomicová, Martin Stropnický. Hra měla premiéru 5. února 2008.

Externí odkazy

Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Vi%C5%A1%C5%88ov%C3%BD_sad“