dokončit zcela nový balíček 1 000 000 fotografií na plných 100 procent !
Nedostižná hranice 4 000 000 fotografií se února 2026 už nedožije...
Tupolev Tu-22
Z Multimediaexpo.cz
| Tupolev Tu-22 | ||
| ||
| Tupolev Tu-22 (Monino) | ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | bombardovací letoun | |
| Výrobce | Tupolev | |
| Konstruktér | Tupolev | |
| První let | 1958 | |
| Zařazen | 1962 | |
| Vyřazen | ||
| Výroba | ||
| Vyrobeno | 311 | |
| Varianty | ||
| Uživatel | SSSR | |
Tupolev Tu-22 (kód NATO Blinder) byl sovětský bombardér z konce 50. let 20. století.
Obsah[skrýt] |
Vývoj
Letoun vznikl dle požadavku na stroj, který měl být náhradou za Tupolev Tu-16. Původně se začalo pracovat na dvou projektech, ovšem nakonec byl vyvíjen pouze projekt „105.“ První prototyp byl vyroben již v srpnu 1957, ovšem nebyly k němu motory, na které se muselo čekat až do září.
Letoun poprvé vzlétl 21. června 1958. Během letových zkoušek se ukázalo, že stroj nedosáhl požadovaných parametrů, a tak muselo dojít k jemu podstatnému přepracování. První prototyp „105A“ vzlétl 7. září 1959, při jednom ze zkušebních letů došlo ke katastrofě, kdy se stroj zřítil a zahynuli dva členi osádky. První tři sériové letouny byly dokončeny v létě roku 1960, přičemž zkoušky dále pokračovaly. Ukázalo se že stroj je za letu nestabilní. Došlo k další havárii, ovšem i přesto bylo rozhodnuto o výrobě 12 bombardérů Tu-22A a 30 průzkumných letadel Tu-22R.
Letové zkoušky dále pokračovaly až do září 1962, kdy byl stroj oficiálně zaveden do výzbroje, a to i přesto, že nedosahoval požadovaných parametrů. Nakonec bylo vyrobeno pouhých 15 kusů letounů Tu-22A, které byly používány k přípravě prvních osádek. Bylo však pokračováno v produkci průzkumných letounů Tu-22R, kterých bylo vyrobeno 127 kusů. Dále byla vyrobena cvičná varianta Tu-22U, přičemž první stroj vznikl přestavbou z varianty Tu-22R. Též bylo vyprodukováno 47 letounů ve variantě Tu-22P, což byly letouny - rušiče. Od roku 1961 začaly probíhat zkoušky dalšího typu pod označením Tu-22K, resp. komplexu K-22, který zahrnoval letoun-nosič Tu-22K, raketu Ch-22 a radiolokátor PN. Tu-22K měl napadat důležité cíle v hloubce území protivníka a americké letadlové lodě. Letouny se v počtu 76 kusů sériově vyráběly od roku 1965 do roku 1969.
Počátkem 70. let vzlétly nové stroje Tupolev Tu-22M, což však byla prakticky jiná letadla.
Služba
Tu-22 nebyl oblíbeným strojem pro piloty ani osádku. Letouny trpěly poruchami a vysokou pádovou rychlostí. Náročná byla i údržba stroje. Do roku 1975 bylo při různých nehodách odepsáno 70 letounů, tedy víc než pětina vyrobených kusů. Kromě SSSR stroje užívala i Libye, která je několikrát v boji použila a Irák, kde se zúčastnily války s Íránem, nicméně všechny přeživší stroje byly zničeny během války v Zálivu.
SSSR
V sovětském letectvu se bojů zúčastnily jen roku 1988 v Afghánistánu, v době odchodu sovětských jednotek. Elektronické rušičky Tu-22P Blinder-E dostaly za úkol pokrýt ústupovou cestu zpět do Sovětského svazu. Letouny Tu-22PD rušící radary kryly bombardéry Tu-22M3 Backfire-C operující z letiště Mary-2 v Turkmenské SSR na misích v Afghánistánu poblíž pákistánských hranic. Chránily úderný letoun proti aktivitě pákistánských F-16 a potlačovaly radarové systémy, které mohly pomoci pákistánským F-16 k útoku na sovětské bombardéry v pohraniční oblasti.
Posádky Tu-22PD byly také pověřeny fotoprůzkumnými misemi, které měly kromě svých primárních úkolů elektronického boje hodnotit poškození bombardováním.
Během rozpadu SSSR bylo ve službě cca 154 ks, ale všechny již byly během 90. let postupně vyřazeny. Během různých havárií bylo ztraceno asi 70 letounů. Tu-22 byl postupně ze sovětských služeb vyřazován ve prospěch pokročilejších Tu-22M. V době rozpadu Sovětského svazu zůstávalo ve službě 154 letounů, v součastosti se předpokládá, že jsou již všechny vyřazeny.
Irák
Irák nasadil Tu-22 v íránsko-irácké válce v letech 1980 až 1988. Ofenzivní operace začaly první den války, kdy Tu-22 na letecké základně H-3 zasáhly íránské skladiště paliva na mezinárodním letišti Mehrabád v Teheránu, což ve spojení s dalšími iráckými útoky mělo za následek nedostatek leteckého paliva pro Íránce v raném období války. Jinak byly tyto rané útoky relativně neúčinné a mnoho náletů bylo zrušeno kvůli íránské protivzdušné obraně a operace byly narušeny těžkými íránskými leteckými údery proti iráckým letištím. Írán tvrdil, že během října 1980 byly sestřeleny tři Tu-22, jeden 6. října nad Teheránem a dva 29. října, jeden poblíž Nadžafabadu střelou AIM-54 Phoenix odpálenou stíhačkou F-14 a jeden nad Qomem.
Dále Irák nasadil své Tu-22 během Války měst (spolu s Tu-16, Su-22 a MiGy-25), náletům proti Teheránu, Isfahánu a Šírázu, přičemž tyto útoky byly doplněny iráckými střelami Scud a Al Hussein. Írán oplatil iráckým městům vlastními Scudy. Irácké letectvo bylo obzvláště nadšenými uživateli obří 9 000 kg (20 000 lb) univerzální pumy FAB-9000, kterou zkušení piloti Tu-22 mohli nasadit s působivou přesností za použití nadzvukových bombardovacích technik na vzdálenosti a umožňujících letadlům uniknout odvetné protiletadlové palbě. Použití FAB-9000 bylo tak silné, že Iráčanům došly dovezené sovětské zásoby a uchýlili se k výrobě vlastní verze nazvané Nassir-9.
Irácké Tu-22 byly také nasazeny v posledních fázích „tankerové války“. 19. března 1988 provedly čtyři Tu-22 společně se šesti Mirage F1 nálet proti íránským ropným tankerům poblíž ostrova Charg. Tu-22 potopily jeden supertanker a zapálily další, zatímco střely Exocet z Miragí poškodily další tanker. Druhý útok na ostrov Charg později toho dne tak úspěšný nebyl, narazil na varovanou íránskou obranu, přičemž byly sestřeleny dva Tu-22. Jednalo se o poslední operace prováděné iráckými Tu-22 během íránsko-irácké války. Irák během války ztratil sedm Tu-22, několik dalších bylo vážně poškozeno a zbývající irácké Tu-22 byly zničeny americkými leteckými útoky během války v Zálivu v roce 1991.
Technické údaje (Tupolev Tu-22K)
- Rozpětí: 23,6 m
- Délka: 42,2 m
- Výška: 9,45 m
- Nosná plocha: 162,25 m2
- Vzletová hmotnost: 85 000 kg
- Max. vzletová hmotnost: 92 000 kg
- Hmotnost prázdného letounu: 43 600 kg
- Počet a typ motorů: 2× VD-7M resp. 2× RD-7M2
- Tah jednoho motoru /s forsáží: 100kN/156kN resp. 110 kN/165 kN
- Maximální rychlost ve výšce: 10 000m /v čisté konfiguraci/ 1640 km/h
- Maximální rychlost u země /v čisté konfiguraci/: 950 km/h
- Maximální dostup: 13 300 m
- Doba stoupání na výšku: 9000 m 10 min
- Maximální dolet (delivery): 4 550 km
- Maximální dolet při rychlostí 1300 km/h: 1750 km
- Délka vzletu: 2 700 m
- Dojezd po dosednutí: 1 900 m
- Maximální nosnost: 9 000 kg
- Střelecká výzbroj-pohyblivá: 1× 23mm R-23
Externí odkazy
|
|
| [zobrazit] Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|