Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Totalitarismus

Z Multimediaexpo.cz


Totalitarismus je politický systém, jehož vládnoucí skupiny neuznávají žádné meze své pravomoci a snaží se regulovat všechny aspekty veřejného a soukromého života. Základními znaky totalitarismu jsou autokratická vláda a prosazování politické ideologie v oblasti veřejného i osobního života. Totalitarismus je nedemokratickou formu vlády, typicky nastolovanou masivní ideologickou propagandou a neskrývaným terorem a brutalitou.[1] Od autokracie se odlišuje tím, že usiluje o „totální“, naprostou moc, a to zpolitizováním veškeré společenské i individuální existence.[1] Totalita je obecně charakterizována propojením autoritativní vlády a politické ideologie.[2] Totalitní stát zcela ovládá a řídí ekonomiku, potlačuje svobodu slova a kritiku režimu. Totalitní režim zasahuje do všech stránek veřejného i soukromého života, přesněji smazává rozdíl mezi soukromým a veřejným životem a neuznává svobodného jedince ani žádnou hranici své moci. Mezi ideologie inklinující k totalitárnímu režimu lze zařadit fašismus, komunismus a nacismus. Totalitní systém se obvykle charakterizuje těmito rysy:[3]

  • státem vynucovaná ideologie,
  • jediná strana ovládající státní aparát,
  • policejní kontrola a sledování občanů včetně používání mimosoudní represe a zastrašování,
  • centrální řízení ekonomiky,
  • monopol na prostředky masové komunikace.

Obsah

Etymologie

„ Vše ve státě, nic proti státu, nic mimo stát. “

Běžně se udává, že představu totalitarismu jako totální politické moci formuloval v roce 1923 Giovanni Amendola, který popsal italský fašismus jako systém fundamentálně odlišný od prosté diktatury.[4] Pojem byl v pozitivním významu uváděn v zápiscích Giovanni Gentile italského filosofa a teoretika fašismu. Používal výraz „totalitario“ k popsání struktury a cílů nového státu. Nový stát měl poskytovat „totální zastoupení národa a totální vedení národních cílů“.[5] Popsal totalitarismus jako společnost ve které ideologie měla vliv nebo moc na většinu svých občanů.[6] Podle Benito Mussoliniho tento system politizoval všechno spirituální a lidské[4]. Svobodomyslný Curzio Malaparte to k nelibosti Mussoliniho charakterizoval jako „systém, kde vše, co není zakázané, je povinné“. Za zmínku stojí, že kořeny tohoto pojmu lze vystopovat již v textech Sieyèse z období Francouzské revoluce, který používá termín res total (ré-totale).

Rozdíl mezi autoritativním režimem a totalitou

Podle Karla Loewensteina pojem autoritarismus označuje politickou organizaci ve které jediný držitel moci ať už osoba, diktátor, junta nebo strana, monopolizuje politickou moc. Pojem autoritářství tak označuje strukturu vlády spíše než strukturu společnosti. Autoritativní režim ohraničuje sám sebe na politické řízení státu. Techniky vlády totalitního režimu jsou nevyhnutelně autoritářské. Přesto totalitní režim činí více. Pokouší se vázet soukromý život, duši a morálku svých občanů k dominantní ideologii. Propagovaná ideologie prostupuje všechny kouty a škvíry společnosti; jeho ambice jsou totální. Totalitní režim chce zničit občanskou společnost, tedy komunitu nezávislou na státě. Italští fašisté nezničili sociální struktury kompletně a tak tyto země mohly snáze přijmout demokracii, obzvláště po naprosté porážce, ke kterému dovedl Itálii autoritativní režim ve druhé světové válce. Pokusy o reformu režimu v Sovětském svazu nevedly nikam, protože nevládní instituce, ať už ekonomické nebo sociální byly vybudovány daleko méně. Výsledky snah o reformu nemohly reformovat komunismus nebo obnovit demokracii, ale vyvolaly progresívní úpadek organizovaného života.[4] Skutečný svět je obtížné vtěsnat do slovních kategorií a tak je pojem totalitarismus zdrojem téměř nekonečných diskusí, který režim v kterém období ještě byl totalitou a který již ne. Na tento problém narazili již zakladatelé totalitární školy (H. Arendtová, R. Aron) a i oni si uvědomovali základní diametrální rozdíl mezi například Frankovým režimem a Hitlerovým nacionálním socialismem. Ve svém komentáři provnávajícím náboženství a totalitarismus Christopher Hitchens řekl „nutkání zakázat a cenzurovat knihy, umlčet disidenty, odsuzovat lidi stojící mimo, vpadnout do jejich soukromé sféry a vyvolat exkluzívní spásy jsou esencí totalitarismu.“[7]

Související články

Literatura

Beletrie =

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 HEYWOOD, Andrew. Politologie. Praha : Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-95-5. S. 49.  
  2. ↑ C.C.W. Taylor. “Plato's Totalitarianism.” Polis 5 (1986): 4-29. Reprinted in Plato 2: Ethics, Politics, Religion, and the Soul, ed. Gail Fine (Oxford: Oxford University Press, 1999), 280-296.
  3. ↑ M. Pečenka, P. Luňák: Encyklopedie moderní historie. Praha : Libri, 1995. ISBN 80-85983-01-X.
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 Pipes, Richard (1995): Russia Under the Bolshevik Regime, New York: Vintage Books, Random House Inc., ISBN 0-394-50242-6. s. 240-281.
  5. ↑ Stanley G. Payne, Fascism: Comparison and Definition (UW Press, 1980), p. 73
  6. ↑ G. Gentile & B. Mussolini in "La dottrina del fascismo" 1932)
  7. ↑ Hitchens, Christopher God is not great:how religion poisons everything Hachette Book Group USA, 2007, Page 234

Externí odkazy



Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Totalitarismus“