Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Světelná studna
Z Multimediaexpo.cz
Světelná studna (světelný komín či světelný tubus) je v architektuře typ světlovodu, který má za úkol vést sluneční světlo (přímé, ale i difúzní) z vnějšího prostředí (nejčastěji střecha domu) do vnitřního.
Obsah |
Popis
Jedná se o krátké kruhové potrubí, ústící nad střechou, vyložené po obvodu speciálním vysocereflexním (zrcadlícím) materiálem. Využívá fyzikálního jevu odrazu světla.
Světelnou studnu tvoří tři hlavní části:
- střešní kopule - vně budovy
- světlovodné potrubí - uvnitř
- difuzér světla (rozptylovač světla) - uvnitř
Studna je schopna odrazit 95 - 99 % slunečního záření (maximum udáváno výrobcem Solatube).
S výhodou se ji využívá např. u nízkoenergetických staveb ke snížení nákladů na elektrickou energii nutnou pro osvětlení prostor. Užívá se jí tam, kde konstrukce neumožňuje užití klasických oken či jejich zvětšení a kde cílem je přivádět světlo Vytváří iluzi okna a výhledu.
Historie
Používání světelné studny bylo známo již starověkým civilizacím, zejména Egypťanům[1], ale zmínky poukazují i užívání v mínojském paláci Knossosu na Krétě[2]. Římané rovněž znaly světlovody na způsob světelné studny[3].
Užití
- v pokojích bez oken (např. sociální prostory) s nižšími požadavky na osvětlení
Výhody
+ tepelná izolace (menší úniky tepla než v případě světlíků)
+ bezpečnost (vzhledem k malému průměru studny cca 250 mm - 500 mm není možný vstup do objektu)
Nevýhody
− nevhodný pro obytné místnosti (frustrace z nepřítomnosti okna, nedostatečné prosvícení prostoru)
− nároky na finance a nainstalování studny
Poznámka
Po nainstalování musí být splněny požadavky dle ČSN 73 05 80 (Denní osvětlení obytných budov) a ČSN 36 00 11 (Měření osvětlení vnitřních prostorů).
Externí články
Reference
- ↑ BAGNALL, Roger S, Frier, Bruce W The demography of Roman Egypt. Cambridge, New York : Cambridge University Press, 2006. ISBN 9780521461238.
- ↑ HOGAN, C Michael. Knossos [online]. 2008-04-14, [cit. 2008-05-24]. (The Modern Antiquarian.) Dostupné online.
- ↑ HIGGINBOTHAM, James Arnold. Piscinae: Artificial Fishponds in Roman Italy. Chapel Hill, NC : University of North Carolina Press, 1997. ISBN 9780807823293.
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |