Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Romantismus

Z Multimediaexpo.cz

Romantismus je umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce 18. století a začátku 19. století. Základními kameny romantismu jsou cit, individualita (a individuální prožitek) a duše (zejména psychicky trýzněná duše). Romantismus vznikl jako reakce na monopol rozumu ve filozofii osvícenství, strohost antikou inspirovaného klasicismu. Výchozí podněty hledal v minulosti (hlavně ve středověku) a v exotických zemích. Proti osvícenskému rozumu staví romantismus často (pro romantismus téměř vždy) iracionální cit, proti touze znát a poznat touhu prožít a zakusit, proti známému a jasnému mystérium a tajemství, proti racionalitě fantazii. Osvícenský optimismus pokroku vystřídalo zoufalství bezmoci a odhodlání k (rovněž marné) oběti. Tyto charakteristiky jsou typické zvláště pro romantické umění (výtvarné umění, hudba), ale i životní postoje. Termín romantismus byl odvozen od slova román, tedy od označení literárního žánru, který v 18. století začal hojně obsahovat i psychologické (sentimentální román) či mystické (gotický román) prvky.

Soubor:Caspar David Friedrich 032.jpg
Romantický obraz německého malíře Caspara Davida Friedricha Poutník nad mořem mlhy

Obsah

Vznik romantismu

Soubor:Fonthill Abbey.jpg
Fonthillské opatství v Anglii

Romantismu dala vzniknout dvě ve své době populární umělecká hnutí, která více méně reagovala na poptávku publika, a sice anglický gotický román, který v druhé polovině 18. století Anglii rozpoutal vášeň pro tajemno a středověk, a německé literární hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), které ovlivnilo celou generaci literátů a jejich čtenářů přelomu 18. a 19. století. Zatímco gotický román byl více formou bez hlubšího obsahu a smyslu, než komplexní literární tvar, díla hnutí Sturm und Drang, jehož čelnými představili byli Johann Wolfgang Goethe a Friedrich Schiller, byla a jsou vysoce ceněna pro svou vysokou literární úroveň. Gotický román působil především na představivost (časté byly motivy duchů, rytířů, prokletí a polozpustlých hradů), Sturm und Drang se snažil zasáhnout čtenářovy city (hrdina Goethova románu Utrpení mladého Werthera se stal vzorem řady mladých konce 18. století, kteří se po jeho příkladu oblékali, či dokonce páchali sebevraždy).

Historické pozadí

Goyův čárový lept s akvatintou z cyklu Hrůzy války

Romantické ideje se masově rozšířily zhruba v období napoleonských válek. Po období relativního klidu 18. století, kdy se řada sporů urovnala diplomatickou cestou (poslední velký celoevropský konflikt byla třicetiletá válka, jež skončila roku 1648; to ovšem neznamená, že by se 18. století vyhnuly válečné konflikty: např. válka o španělské dědictví či sedmiletá válka) byl celý kontinent zatažen nejprve do válek proti revoluční Francouzské republice a poté proti Napoleonovi Bonaparte. Válečné hrůzy, dobrodružství či potřeba silných individualit (zejména vojevůdců - téměř v každém národě se takový objevil: ve Francii Napoleon Bonaparte, v Británii admirál Horatio Nelson, v Rusku generál Kutuzov atd.) rozněcovaly fantazii umělců (jak spisovatelů, tak i hudebníků, např. Ludwiga van Beethovena) i jejich publika. Druhým důležitým bodem byla zvýšená vzdělanost měšťanů (např. v českých zemích byla dána školskými reformami Marie Terezie), jejich touha po vzdělávání, resp. po četbě (dědictví osvícenské touze po poznání), stejně jako jejich větší finanční síla způsobená počátkem liberalizace výroby a podníkání, způsobily, že buržoazie si mohla dovolit kupovat knihy, hudební nástroje či lístky do divadla. Od konce 18. století tak začíná i měšťanská společnost číst, provozovat hudbu či navštěvovat divadla. Jako reakce na emancipaci měšťanstva se aristokracie uzavřela vůči novým společenským vlivům a formám a v 19. století již nenalezneme téměř žádného šlechtického spisovatele či filozofa (zatímco do 18. století byly tyto domény typicky šlechtické a v 18. století začala buržoazie šlechtě konkurovat).

Životní styl romantismu

Biedermeierová pohoda na obraze Carla Spitzwega

První polovina a část druhé poloviny 19. století v Evropě byly pod silným vlivem romantismu. Paralelně s ním se v první čtvrtině objevil císařský styl empír a od druhé čtvrtiny měšťanský styl biedermeier (zejména v německy mluvícich oblastech, tedy i v českých zemích), který byl skromějším, měšťanským zástupcem romantismu. Krom zvýšené poptávky po knihách (a tím i jejich zvýšené produkci - co do spisovatelů i knihtiskařů) se zvýšila i poptávka po spotřebním zboží, nábytku atd., což znamenalo nebývalý rozmach uměleckých řemesel (výroba skla, porcelánu a keramiky, nábytkářství atd.). Naopak zvýšená poptávka zpětně stimulovala vzrůstající produkci a rozvoji technologií, což ovlivňovalo průběh průmyslové revoluce. Měšťanská kultura se stala samostatným pojmem. V českých zemích je spojena především s tzv. národním obrozením, v Rakousku s biedermeierem. Hudba se od romantismu stala nedílnou součástí měšťanského života (zálibu v hudbě lze nalézt už v 18. století, ale v 19. století se např. vlastnictví klavíru, či jiného hudebního nástroje a dovednost hrát na něj staly otázkou prestiže a společenského statusu a pro bohaté měšťanské dívky součástí povinné výchovy).

Revoluční romantismus

Romantici žijí podle svých ideí a dávají společnosti na vědomí svůj nesouhlas s jejím uspořádáním, například tím, že se toulají, chovají se nezvykle apod.

Romantismus v umění

Poprava Lady Jane Grey od francouzského malíře Paula Delaroche

Romantismus našel uplatnění ve všech uměleckých disciplínách. Umělci se ve svých dílech snažili vyjádřit duchovní náplň tohoto směru prostředky, které měli k dispozici. Literatura zachycuje melancholii, stesk (oblíbený termín spleen - trudomyslnost, smutek) a boj jednotlivce proti společnosti. Malíři zobrazovali ponuré krajiny, ruiny, bouří stižené lesy. Osamocení hrdinové (na obrazech i v literatuře) trávili dlouhé hodiny v panenské přírodě, či byli zmítáni delírii a vášněmi. Hudba využívá lidových motivů i snových obrazů. Oblíbené motivy byly osamocení, noc, nebezpečí, tajemství, stesk či cesty. V Berliozově Fantastické symfonii, Máchově Máji či na obrazu popravy Lady Jane Grey Paula Delaroche nalezneme obraz popravy zachycený výtvarnými, hudebními či literárními prostředky.

Romantismus v literatuře

Romantismus je široké umělecké hnutí především první poloviny 19. století, které vzniklo jako umělecký protiklad klasicismu a jako reakce na hluboký rozpor mezi realitou a humanistickými ideály, které proklamovala Velká francouzská revoluce. Své jméno dostalo od románu, tehdy moderního slovesného útvaru, v němž obraznost a citovost převládala nad rozumovostí. Romantismus vznikl koncem 18. století a jako výraz nových sociálně ekonomických skutečností v Evropě odrážel prohlubování protikladů mezi individuem a společností, ideálem a skutečností, uměním a životem. Za kolébku literárního romantismu je považována Anglie (tzv. jezerní básníci), ale jeho počátky lze vystopovat již v polovině 18. století, kdy nastupující sociální třída měšťanstva začala vyjadřovat svůj protest proti chladnému rozumářství klasicismu (jako uměleckého směru aristokracie) a proti stavovskému feudálnímu zřízení, které jí neposkytovalo možnost plného uplatnění a všestranného svobodného rozvoje. V literatuře se toto období často označuje jako preromantismus nebo sentimentalismus (pro jeho orientaci na posílení emocionální působivosti uměleckých děl). Související informace lze nalézt také v článku Preromantismus. Romantická literární díla vznikala i v druhé polovině 19. století, kdy se stal vůdčím literárním proudem kritický realismus. Často se v této souvislosti hovoří o pozdním romantismu nebo o novoromantismu [1]. Používání termínu novoromantismus není však ustálené, neboť se také používá pro označení literárního proudu na přelomu 19. a 20. století [2], jehož představitelé většinou epigonsky a vyumělkovaně napodobovali složitý a archaistický sloh pozdního romantismu a obnovili tím v literatuře romantickou tajemnost, zešeřelost a světobol, konzervativní kult minulosti a katolictví, ale také mystiku a morbidnost.

Romantismus v hudbě

Romantická hudba je označení hudebního stylu, který vznikl na přelomu 18. a 19. století z hudebního klasicismu v duchu impulsů uměleckého romantismu a v evropské hudbě dominoval až do prvních desetiletí století dvacátého. Romantická hudba je charakteristická zdůrazněnou emocionalitou, rozšířením a postupně i překročením tradiční harmonie, silnějším přijímáním impulsů z evropské lidové hudby a častým spojováním hudby s mimohudebními, obvykle literárními myšlenkami (programní hudba). Orchestr byl během 19. století neustále rozšiřován, aby umožnil jak vyjádřit stále jemnější citové odstíny, tak i vyvolat mohutný dojem při plném nasazení všech nástrojů. Mezi české skladatele hudebního romantismu patří především Bedřich Smetana, autor mj. cyklu symfonických básní Má vlast, a dále Antonín Dvořák, který složil symfonické básně Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat a Holoubek na motivy Erbenových balad.

Architektura romantismu

Je zásadně ovlivněna nostalgickým zaměřením tohoto období na minulost. Architekti se při svém dílu inspirovali stavbami jiných historických epoch nebo jiných kultur. Romantická architektura jako svébytný styl prakticky neexistuje, konkrétní podoba je pak dána slohem, ze kterého stavba vychází. Nejčastějším slohem, který býval nejdříve a nejvíce napodobován byla gotika, takovéto stavby či stavební úpravy označujeme jako novogotické.


Romantismus v módě

Umělecký styl, který se objevil v 19. století.

Ženská móda

Ženy nosily rozevláté sukně ve tvaru kužele. Pod sukněmi bývalo mnoho spodniček. Šaty se vyznačovaly úzkým pasem se sepnutým korzetem. Aby byl pás ještě hubenější, tak byl oděv v ramenou více rozšířený. Často nosily velké klobouky zdobené umělým ovocem nebo květinami. Vlasy byly často složité a sepnuté. Na plesy nosily hedvábné dlouhé rukavičky, šály a vějíře.

Mužská móda

Muži nosili frakový kabát, který měl pestré a syté barvy. Pod kabátem mívali kostkované vesty. Kalhoty byly dlouhé a především jiné barvy než kabát. V zimě si oblékali dlouhé pláště s několika límci. Těmto kabátům se říkalo carriky. Ke kabátu nosili špacírku (hůlku) s cylindrem na hlavě. Jejich mužnost podtrhoval knír a postranní licousy.

Romantismus v jednotlivých zemích

Zatímco osvícenství bylo univerzálním celoevropským hnutím, romantismus získal v každé zemi své specifické naplnění a podobu. Směr vycházející z minulosti v každém prostředí využil dějiny konkrétního státu, kde se rozvíjel. V německém prostředí apeloval na měšťanskou humanistickou kulturu, v Anglii na křížové výpravy a v Rusku na nedávné napoleonské války. Romantičtí tvůrci zobrazovali bájné hrdiny (v českém umění např. Přemysl Oráč a kněžna Libuše, v německém Parsifal, v anglickém král Artuš). Právě rozdílnost jednotlivých směrů posilovala jiný ideologický směr, který se v té době rozvíjel – národní cítění – podporovaný i na teoretické rovině, např. v díle německého filozofa Johanna Gottfrieda von Herdera, což rozhodující měrou přispělo k národnímu probuzení Slovanů.

Anglický romantismus

Důvodem vzniku romantismu právě v Anglii byla drsnost, nezkrotnost a tajemnost tamní přírody, legendy i kontakty s orientem. Vzorem byla anglickým romantikům gotika (pro svoje tajemství, rytířství a ideály), kde podle nich byly lepší mezilidské vztahy, což zpracovávali v románech, podle kterých je toto období nazváno. Nejvýznamnějším představitelem anglické romantické literatury byl George Gordon Byron

Německý romantismus

Ruský romantismus

Nejvýznamnějším představitelem byl Alexandr Sergejevič Puškin. Jeho dílo Evžen Oněgin nabylo celosvětového významu a úspěchu. Dalším významným ruským romantikem a obdivovatel výše zmiňovaného Puškina byl Michail Jurjevič Lermontov

Polský romantismus

Český romantismus

Nejvýznamnější osobnosti romantismu

Související články

Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Romantismus“