Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Národní park České Švýcarsko

Z Multimediaexpo.cz

Pravčická brána,
symbol národního parku

Národní park České Švýcarsko je jeden ze čtyř národních parků České republiky. Nalézá se v okrese Děčín mezi obcemi Hřensko a Chřibská a zaujímá oblast při státní hranici se Německem, která ho odděluje od NP Saské Švýcarsko. Geologicky náleží do Děčínské vrchoviny. Hlavním předmětem ochrany jsou unikátní skalní města a na ně vázaní živočichové a rostliny. Oblast je známa především svými skalními útvary — věžemi, branami, stěnami, které vystupují nad souvislé lesy. Význačné jsou též soutěsky Kamenice a Křinice.

Obsah

Pojmenování

Pískovcová skála na okraji Jetřichovic.

Název České Švýcarsko vznikl odvozením od názvu Saské Švýcarsko, používaném pro německou část Labských pískovců od 18. století. O tento romantický název se zasloužili hlavně švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff, kteří působili na Akademii v Drážďanech a malovali krajinu podél Labe, která jim připomínala jejich domovinu. Trempy starší generace bylo toto území nazýváno Zadní země.

Topografický popis

V Českém Švýcarsku nenajdeme množství hor, které by se tyčily nad krajinou. Výjimkou je stolová hora Děčínský Sněžník (mimo národní park, 723 m) a čedičový kužel Růžovského vrchu (619 m). Typická jsou skalní města a strmé útesy, rozdělené hlubokými roklemi. Unikátní je hluboce zaříznutý skalnatý kaňon Labe. Většina území je souvisle pokryta hlubokými lesy, které si na nedostupných místech uchovaly původní pralesovitý charakter.

Přírodní poměry

České Švýcarsko

Vlivem velkých teplotních i vlhkostních rozdílů mezi plošinami a kaňonovitými údolími se ve vyšších suchých a teplých polohách nacházejí porosty borovice lesní s přimíšenou břízou a jeřábem, ve stinných údolích rostou chladnomilné smrky, buky, kleny a javory. Významné jsou zbytky původních lesů, které se zachovaly na nedostupných skalách. Ze vzácnější fauny se zde vyskytuje i výr velký, krkavec velký, skorec vodní, plch zahradní, čáp černý a vzácně se zde vyskytuje nově vysazený rys ostrovid a sokol stěhovavý. Z významných rostlin zde roste rojovník bahenní, šicha černá, violka dvoukvětá, čípek objímavý, žebrovice různolistá, různé kapraďorosty a četné druhy mechů. Pro území je typická klimatická inverze, kdy se studený vzduch hromadí na dně roklí, kde rostou chladnomilné podhorské a horské druhy, a na výše položených skalách se vyskytují teplomilná společenstva.

Historie

Pohled do prostoru parku

Územím procházely odedávna obchodní stezky, k jejichž ochraně bylo vybudováno množství skalních hrádků. Ty v některých obdobích sloužily též jako sídla lupičů. Území bylo relativně hustě osídleno v době kamenné (četné nálezy propracovaných kamenných nástrojů) i v době bronzové, v čase českých Keltů je tato oblast smíšená kelto-germánská (Podmokelská kultura), v době stěhování národů je oblast zřejmě pustá. Slované osidlovali oblast postupně z jihu (Češi) a od severu (Lužičtí Srbové). Mocensky byla tato oblast vždy ovládána Českým státem (Koenigstein, Oybin - Ojvín). V době velké kolonizace (12. století, němečtí kolonisté zvaní českými králi) získala oblast charakter, který si uchovala dodnes - dlouhé lánové vsi podél vodních toků, typická architektura spojující západoevropské prvky (patrový hrázděný dům) a slovanské prvky (roubené stavby vhodné do chladného klimatu). Oblast byla jazykově převážně německá, zvláště po třicetileté válce pak v oblasti němčina zcela převážila. Po odsunu německy mluvícího obyvatelstva po roce 1945 byla oblast dosídlena především Čechy z východních Čech (region blízký geograficky, historicky (česká a německá větev Kinských) i kulturně), Slováky (z oblastí zničených válkou) a Rusíny (vojáky Svobodovy armády). V regionu existují i smíšené česko-německé rodiny. Nesourodý původ současného obyvatelstva z několika regionů s různými kulturními tradicemi způsobuje pnutí dodnes, každá z těchto "menšin" směřuje region diametrálně jinam. Počátky turistického využití spadají do 19. století. Romantičtí umělci se nechávali inspirovat divokou krásou skal, jako například skladatel Carl Maria von Weber. Snahy o zákonnou ochranu území byly již od počátku 20. století, komplexní ochranu území zajistilo až vyhlášení CHKO Labské pískovce. Přírodně nejcennější část území byla 1. ledna 2000 vyhlášena národním parkem, který má rozlohu 79,25km².

Horolezectví

Horolezectví se nejprve objevilo v německé části Labských pískovců. Následně se rozšířilo i na české straně, která se stala koncem 19. století jednou z prvních a nejslavnějších českých lezeckých oblastí. Po zřízení národního parku bylo skalní lezení kompletně zakázáno, následně povoleno po část roku.

Zajímavá místa

V národním parku se nachází řada známých i méně známých přírodních památek a rezervací:

Chráněná území v bezprostřední blízkosti národního parku
Pohled na pískovcový útvar nedaleko Pravčické brány
Další zajímavá místa

Správa parku

České Švýcarsko spravuje „Správa Národního parku České Švýcarsko“ zřízena ministrem životního prostředí. Posláním organizace je výzkum a dokumentace, péče o přírodu a krajinu, environmentální výchova, vzdělávání a osvěta.

Související články

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Národní park České Švýcarsko
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Národní park České Švýcarsko


Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/N%C3%A1rodn%C3%AD_park_%C4%8Cesk%C3%A9_%C5%A0v%C3%BDcarsko“