Epistémé

Z Multimediaexpo.cz

Epistémé (řec. έπιστήμη) je starořecký výraz označující pravé poznání a vědění. V klasické řecké filosofii počínaje Parmenidem stojí epistémé v protikladu k pojmu doxa (δόξα mínění). Pro Platóna je epistémé pravé a spolehlivé vědění, jehož předmětem je bytí, které je stálé a nepomíjivé (svět idejí). Prostředkem k pravému vědění je rozum, zatímco smysly jsou prostředkem poznání světa pomíjivého doxa. Svět doxa je svět mínění; týká se skutečných věcí, ale pravdivost těchto věcí je ve světě jiném (epistémé). Francouzský myslitel Michel Foucault užívá pojmu epistémé k označení typu myšlení a poznávání, myšlenkového diskurzu, který charakterizuje určitou dějinnou epochu. Epistémé je jakési "myšlenkové nevědomí" dané doby, takže ovšem určuje podobu i hranice jejího myšlení. Epistémé znamená určitý rastrovací princip, který umožňuje řád věcí, s nimiž jsme ve styku. Epistéme jako určitý výkladový kulturní kód tak tvoří apriorní strukturu, která funguje jako lidskému poznání vzdálený regulativní princip.^[1] Foucault v knize "Archeologie vědění" rozlišuje tři hlavní epistémé: renesance, osvícenství a romantismus.

Odkazy

Reference

Související články

Literatura

M. Foucault, Archeologie vědění. Hermann a synové, Praha 2002. ISBN 80-239-0124-9
M. Foucault, Myšlení vnějšku. Hermann a synové, Praha 1996. ISBN 80-238-0471-5 (2. vydání tamtéž, 2003. ISBN 80-239-2454-0)

Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.

[1]