Důvěra

Z Multimediaexpo.cz

Důvěra (ze staročeského: do-vierie) znamená vztah spoléhání na druhé lidi, instituce nebo věci.

Obsah

1 Význam
2 Příbuzná slova
3 Společenská podpora
- 3.1 Související články
- 3.2 Literatura
4 Reference
5 Externí odkazy

Význam

Lidské jednání se téměř vždy vztahuje k budoucnosti a musí se tedy opírat o věci, které nelze bezpečně vědět. Přesto se jednající člověk musí rozhodovat a i když se snaží svá rozhodnutí různě pojistit, musí se na určité lidi a věci spoléhat. Důvěra je proto nezbytným předpokladem života ve společnosti a lidské společnosti si vytvořily množství různých institutů, které důvěru podporují, případně pojišťují. Zároveň však důvěra vždy obsahuje jistou míru nejistoty a rizika zklamání nebo zneužití – jinak bychom o důvěře nehovořili.^[1] Důvěra k druhým lidem může být všeobecná, jak tomu bývá u přátel, ale může být i omezená jen na určité oblasti. Člověk běžně důvěřuje odborníkovi (lékaři, právníkovi, instalatérovi), i když o jeho charakterových vlastnostech nemusí mnoho vědět. Důvěra se získává poměrně obtížně, ale dá se velmi rychle ztratit nepoctivostí, lží a podobně.

Příbuzná slova

Důvěrná je například informace, kterou lze svěřit jen důvěryhodným osobám, protože by mohla být zneužita a podobně. Odtud také důvěrný přítel - ten, vůči němuž člověk nemá žádná tajemství.
Dvojznačný význam má slovo důvěrník, původně člověk, jemuž se lze svěřit. Jeho latinský ekvivalent konfident je naopak udavač, člověk, který důvěrné informace "svěřuje" policii.
Důvěryhodný je člověk nebo instituce, která si důvěru získala a potvrzuje ji svým jednáním. To je důležité například u bank, které na ní stojí.
Důvěřivý je člověk, který důvěřuje až příliš snadno; opak je nedůvěřivý. Přehnaná důvěřivost se označuje jako naivita.

Společenská podpora

Mezi nejdůležitější prostředky, jimiž společnosti důvěru podporují, patří slib a přísaha, společenský mrav, právo a peníze. Dodržování daného slova, slibu a přísahy se ve všech známých společnostech vysoce hodnotí a jejich porušení se někdy dokonce trestá. Zásada „sliby je třeba dodržovat“ (pacta sunt servanda) se od římských dob pokládá za základ práva. Právo sice nemůže zločinům úplně zabránit, jeho smysl je však podle německého sociologa N. Luhmanna v tom, že podporuje důvěru ve společnost a očekávání spravedlnosti. Moderní ekonomie objevila význam očekávání a důvěry pro hospodářství^[2] a finanční krize jsou do značné míry krizemi důvěry v instituce a investice. Moderní peníze nemají žádnou materiální hodnotu a jsou založeny pouze na důvěře.^[3]

Související články

Literatura

F. Fukuyama, Trust: the social virtues and the creation of prosperity. London: Penguin books, 1995 - 457 s. ISBN 0-14-025943-0
F. Fukuyama, Velký rozvrat: lidská přirozenost a rekonstrukce společenského řádu. Praha: Academia, 2006 - 375 s. 19 cm ISBN 80-200-1438-1
J. Sokol, Moc, peníze a právo. Plzeň: Aleš Čeněk 2007. 288 s. ISBN 978-80-7380-066-6

Reference

↑ http://plato.stanford.edu/entries/trust/
↑ F. Fukuyama, Trust. London 1995
↑ Sokol, Moc, peníze a právo. Str. 73-105 aj.

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] ttp://plato.stanford.edu/entries/trust/

[1] F. Fukuyama, Trust. London 1995

[2] Sokol, Moc, peníze a právo. Str. 73-105 aj.

[1]

[2]

[3]