Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Instituce

Z Multimediaexpo.cz

Instituce (z lat. instituere, ustanovit, zřídit) znamená v sociologii obecně praktikovaný, schvalovaný a předávaný způsob jednání a vztahů. Působí jednak jako mechanismus sociální kontroly a udržování sociálního řádu, jednak jako vzor jednání, který ulehčuje život a usnadňuje spolupráci. V jiných vědách a v běžné řeči se institucemi často míní také organizace, to jest více méně trvalé a účelové společenské útvary s jasnou hranicí, členstvím, vnitřní dělbou činností a tak dále. V sociologii se ovšem obojí většinou odlišuje: „Instituce je způsob, jak lidé v dané kultuře dělají nějakou věc, organizace je způsob, jak při tom svoji činnost koordinují. Bankovnictví je instituce, banka je organizace.“[1]

Obsah

Význam

Na instituce lze nahlížet nejméně z dvojího hlediska. Z funkcionálního hlediska, charakteristického pro sociologii, lze zkoumat jejich funkci při uspořádávání a řízení společnosti. Německý sociolog Niklas Luhmann pokládá instituce za trvalá a více méně uzavřená uspořádání, nezbytná proto, že spontánní vznik dobrého uspořádání je krajně nepravděpodobný. Význam institucí je v tom, že udržují taková nepravděpodobná uspořádání, že se reprodukují a vyvíjejí. I v jiných ohledech se podle něho instituce podobají živým buňkám. Z kulturně-antropologického hlediska se instituce obvykle chápou jako více méně závazné vzorce chování, které usnadňují život tím, že určitá jednání dovolují jaksi automatizovat. Zjednodušují orientaci ve světě („redukují komplexitu“), šetří energii a podstatně usnadňuji spolupráci i velkého počtu lidí. Činí jednání druhých srozumitelnějším a předvídatelnějším, takže také podporují vzájemnou důvěru a pocit soudržnosti. Instituce vznikají jistou typizací jednání (institucionalizací) a podle některých u člověka nahrazují chybějící instinkty.

Příklady

Jan Keller uvádí mimo jiné tyto příklady institucí: adopce, bohoslužba, úplatek, demokracie, svátek, úřad, školství, manželství, cech, souboj, klientství, bankovnictví, celibát, příbuzenství, trh, stát, válčení, půst, pozdrav a podobně.[2]

Dějiny pojmu

Latinské slovo institutio znamená původně ustanovení, a to jak obecně právní, tak také ustanovení určité osoby do úřadu. Později označovalo také zákoník, sbírku písemných ustanovení, v reformaci dogmatiku (Jan Kalvín). Na společnost pojem použil například Jean-Jacques Rousseau, v moderním významu se jím zabýval Herbert Spencer. Podle něho se společnost dělí na funkční orgány čili instituce. Podle E. Durkheima jsou instituce hlavním tématem sociologie.

Typy institucí

  • Ekonomické
  • Finanční
  • Kulturní
  • Náboženské
  • Politické
  • Právní
  • Společenské
  • Sportovní
  • Vzdělávací

Zvláštní typ institucí představují totální instituce, v nichž lidé tráví delší dobu bez přerušení, případně i celý život: nemocnice, domovy, polepšovny, věznice a podobně.

Institucionalizace

Instituce jsou i kulturní vynálezy či konstrukce, které vznikají typizací a kanonizací osvědčených způsobů jednání, které pak společnost prosazuje a někdy i vynucuje. Jakmile k tomu dojde, mohou často působit dojmem něčeho povinného a samozřejmého, co není možné změnit a dokonce ani nemůže být jinak. Původně mohly být spjaty s určitou společností a její kulturou (například řecká demokracie, italské bankovnictví), velmi často je však přejímají a napodobují i další společnosti.

Literatura

  • Jandourek, J., Sociologický slovník. Praha: Portál 2001. Heslo Instituce, str. 108
  • Keller, J., Úvod do sociologie. Praha: SLON 1995
  • Petrusek, M. (red.), Velký sociologický slovník I. Praha: Karolinum 1996, heslo Instituce, str. 435
  • Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Institution. Sv. 4, sl. 418.

Související články

Reference

  1. ↑ Jandourek, Sociologický slovník, str. 108.
  2. ↑ J. Keller, Úvod do sociologie, str. 54.


Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Instituce“