Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Vítězslav Vejražka
Z Multimediaexpo.cz
Profesor Vítězslav Vejražka, filmovým pseudonymem Petr Vít (* 9. května 1915, Dolní Bousov u Mnichova Hradiště – 8. června 1973, Praha) byl český divadelní, filmový a rozhlasový herec, divadelní režisér a pedagog.
Obsah |
Rodina a život
Narodil se v Dolním Bousově u Mnichova Hradiště v roce 1915, zemřel v Praze krátce po svých 58. narozeninách v roce 1973. Jeho manželkou byla Jarmila Krulišová (24. 12. 1922, Jičín – 26. 1. 2006), herečka, členka činohry Národního divadla v letech 1948 až 1989. Rovněž působila jako filmová a televizní herečka a pracovala v pedagogických funkcích na pražské DAMU. V roce 1973 byla jmenována zasloužilou umělkyní. Jejich synem je herec David Vejražka (nar. v Praze 15. 5. 1955), absolvent DAMU.
S manželkou se setkával občas i na divadelních prknech, naposledy pravděpodobně v sezóně 1971–1972 na scéně Národního divadla ve hře Rozrušená země (A. Stehlík, M. A. Šolochov, režie Evžen Sokolovský), kde hrál Jakova Lukiče Ostrovnova a jeho manželka vystupovala v roli Lukiničny. V roce 1966 měl příležitost krátce stanout na prknech Národního divadla společně i se svým synem Davidem, který účinkoval v dětské roli Frantíka ve hře Cesta do Ameriky aneb Lesní panna (dle Josefa Kajetána Tyla, režie V. Vejražka). V. Vejražka kromě režie této hry zde alternoval i v několika drobných rolích.
Je pochován v hrobce Slavín (společná hrobka národních velikánů) na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Na jeho pamět byla pojmenována ulice v Praze 5-Košířích.
Divadlo a pedagogická činnost
Začínal hrát u různých kočovných divadelních společností. V roce 1937 vystudoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře. Již jako student statoval spolu s dalšími mladými kolegy (např. Otou Ornestem, Svatoplukem Benešem) na scéně Národního a Stavovského divadla, kde se setkal s tehdejšími významnými herci, např. Bedřichem Karenem, Leopoldou Dostálovou, Václavem Vydrou st., Hugo Haasem, Zdeňkem Štěpánkem, Olgou Scheinpflugovou aj. V roce 1937 si jej dokonce režisér Jiří Frejka vybral dva dny před premiérou mladého na záskok ve hře Godunov do role vojevůdce Basmanova za Jaroslava Průchu, který musel zaskakovat v titulní roli za Eduarda Kohouta. Po ukončení školy působil jeden rok nejprve v Moravskoslezském národním divadle v Ostravě (1938/1939), poté přešel do Zemského divadla v Brně (zde jej zastihl počátek druhé světové války). V letech 1941 až 1945 účinkoval v pražském divadle Uranie, kde také pracoval jako režisér. Po válce spoluzakládal Divadlo 5. května, kde dva roky fungoval nejen jako herec a režisér, ale i jako ředitel. V letech 1947 až 1948 působil v Divadle pracujících ve Zlíně. V roce 1948 pak natrvalo zakotvil v pražském Národním divadle, kde hrál i režíroval až do své smrti. V letech 1964–1969 byl šéfem činohry Národního divadla. Řadu významných rolí vytvořil v inscenacích režisérů Jana Škody, Jaromíra Pleskota a Františka Salzera. V závěru života se podílel i na dramatizaci některých her uváděných v Národním divadle, např. Vstanou noví bojovníci (dle Antonína Zápotockého, režie M. Stehlík, premiéra v roce 1974).
Po celý život byl silně levicově orientovaným a politicky angažovaným člověkem a členem KSČ. Působil v řadě společenských funkcí a byl vládnoucím režimem za svůj angažovaný postoj také často vyznamenáván a odměňován.
Od roku 1949 působil externě na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (DAMU), v roce 1963 zde byl jmenován řádným profesorem.
Kromě rolí v divadle hrál rovněž ve filmu (do r. 1945 pod pseudonymem Petr Vít), v televizi a působil i v rozhlase.
„ | Mohu říci, že všechny schopnosti i dobré vlastnosti potvrdil Vítězslav Vejražka v Národním divadle. Na jeho Petruccia ve Zkrocení zlé ženy, ale hlavně na Othella se bude ještě dlouho vzpomínat. Kreslil své figurky zostra, úsporně. V tomto směru vynikaly zajména jeho shakespearovské postavy, což potvrdil mimo jiné v Králi Learovi, kde za Salzerovy režie vytvořil suverénním způsobem vladařského uzurpátora Edmunda. | “ |
Vybrané divadelní role
- Chrysal (Molière: Učené ženy, 1936, Konzervatoř Praha, režie M. Svoboda)
- Burgess (G. B. Shaw: Candida, 1936, Konzervatoř Praha, režie M. Svoboda)
- Claudius (W.Shakespeare, 1936, ND, režie Jiří Frejka)
- První novinář (Karel Čapek: Bílá nemoc, 1937, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal)
- Basmanov (A. S. Puškin: Godunov, 1937, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka)
- Jan Tönnesen (Henrik Ibsen: Opory společnosti, 1938, Zemské divadlo v Brně, režie Jan Škoda)
- Rostand (Le Brett: Cyrano z Bergeracu, 1939, Zemské divadlo v Brně, režie Jan Škoda)
- Marlowe (František Kožík: Shakespeare, 1940, Zemské divadlo v Brně, režie J. Bezdíček)
- Vikentěv (Gončarov: Strž, 1940, Zemské div. v Brně, režie J. Bor)
- Radúz (Julius Zeyer: Radúz a Mahulena, 1941, Zemské divadlo v Brně, režie A. Klimeš)
- Clavigo (J. Goethe: Clavigo, 1942, Uranie, režie Miloš Nedbal)
- Oberon (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské, Uranie, režie A. Podhorský)
- Roháč (Alois Jirásek: Jan Žižka, 1945, Divadlo 5. května, režie Antonín Kurš)
- Claudius (William Shakespeare: Hamlet, 1946, Divadlo 5. května, režie František Salzer)
- Petruccio (William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, 1946, Divadlo 5. května, režie František Salzer)
- Juan (Lope de Vega: Sedlák svým pánem, 1946, Divadlo 5. května, režie František Salzer)
- Juraj Jánošík (Rázusová-Martáková: Jánošík, 1947, Divadlo 5. května, režie František Salzer)
- Ma Kin King (Pokorný: Křídový kruh, 1947, Divadlo 5. května, režie František Salzer)
- Pán v cylindru (Mahen: Ulička odvahy, 1947, Divadlo 5. května, režie František Salzer)
- Šéf (T. Svatopluk: Botostroj, 1947, Divadlo pracujících Zlín, režie Z. Míka)
- Jan Cordeau (A. Salacrou: Noci hněvu, 1947, Divadlo pracujících Zlín, režie V. Vejražka)
- Francek (Mrštíkové: Maryša, 1948, ND, režie Jindřich Honzl)
- Juraj Jánošík (Mahen: Jánošík, 1949, ND, režie A. Dvořák a K. Zachar)
- Petruccio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, 1950, ND, režie František Salzer)
- Voronov (Višněvskij: Nezapomenutelný rok devatenáctý, 1950, ND, režie František Salzer)
- Julius Fučík (Burjakovskij: Lidé bděte!, 1951, ND, režie J. Škoda)
- Othello (W. Shakespeare: Othello, 1951, ND, režie J. Škoda)
- Sibirjakov (Surkov: Zelená ulice, 1952, ND, režie Fr. Salzer)
- Jakub Bušek (L. Stroupežnický: Naši furianti, 1953, ND, režie Zdeněk Štěpánek)
- Šafránek (L. Tyl: Vlastenec, 1953, ND, režie František Salzer)
- Chlum (L. Tyl: Jan Hus, 1953, ND, režie A. Dvořák)
- Znobov (Ivanov: Obrněný vlak, 1954, ND, režie František Salzer)
- Hermann Göring (H. Zinnerová, A. Radok: Ďábelský kruh, 1955, ND, režie Alfréd Radok)
- Maršál (Karel Čapek: Bílá nemoc, 1957, ND, režie František Salzer)
- Nádžmí (Hikmet: Podivín, 1957, ND, režie Otomar Krejča)
- Edmund (W. Shakespeare: Král Lear, 1958, ND, režie František Salzer)
- Vlček (Mahen: Jánošík, 1958, ND, režie Fr.Salzer)
- Claudius (W. Shakespeare: Hamlet, 1959, ND, režie J. Pleskot)
- Formin (Darvas: Spálená křídla, 1959, ND, režie František Salzer)
- Antipa (Maxim Gorkij: Zykovovi, 1959, ND, režie František Salzer)
- Šamrajev (A. P. Čechov: Racek, 1960, ND, režie Otomar Krejča)
- Oinomaos (Jaroslav Vrchlický, Fibich: Námluvy Pelopovy, 1960, ND, režie Ladislav Boháč)
- Lukáš (Pavlíček: Zápas s Andělem, 1961, ND, režie J. Pleskot)
- Vodička (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské, 1962, ND, režie J. Pleskot)
- Oidipús (Sofokles: Oidipús vladař, 1963, ND, režie Miroslav Macháček)
- Antonius (W. Shakespeare: Antonius a Kleopatra, 1967, ND, režie J. Pleskot)
- Jan Roháč z Dubé (Alois Jirásek: Jan Roháč, 1968, ND, režie V. Špidla)
- Jakov Lukič Ostrovnov (M. Stehlík, M. A. Šolochov: Rozrušená země, 1971, Tylovo divadlo, režie Evžen Sokolovský)
- Joe Keller (A. Miller: Všichni moji synové, 1972, ND, režie Jaromír Pleskot)
Vybrané divadelní režie
- 1943 Schäfer: Velké číslo, Divadlo Uranie
- 1944 Václav Kliment Klicpera: Divotvorný klobouk, Uranie
- 1947 A. Salacrou: Noci hněvu, Divadlo pracujících Zlín (současně hrál i v roli Jana Cordeau)
- 1950 W. Shakespeare: Komedie plná omylů, DISK
- 1965 T. Williams: Tramvaj do stanice Touha, Národní divadlo
- 1965 Vítězslav Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Národní divadlo
- 1965 A. Miller: Po pádu, Národní divadlo (režie společně s Karlem Pechem)
- 1966 J.K.Tyl: Cesta do Ameriky, Národní divadlo
- 1966 Lope de Vega: Vzbouření v blázinci, Národní divadlo
- 1967 Carlo Goldoni: Hrubiáni, Národní divadlo
- 1970 Ladislav Stroupežnický: Naši furianti, Národní divadlo
Vybrané filmové role
- 1937 role: Štefan Potocký (film: Kříž u potoka, režie M. Jareš)
- 1941 Václav Nezmara (Turbína, režie Otakar Vávra) – V.Vejražka pod pseudonymem Petr Vít
- 1942 Petr Pavelec (Velká přehrada, režie J. A. Holman) – V.Vejražka pod pseudonymem Petr Vít
- 1943 Jindřich Slaba (Experiment, režie Martin Frič)
- 1947 čert Ondřej (Alena, režie Miroslav Cikán)
- 1949 Malhorn (Pytlákova schovanka, režie Martin Frič)
- 1952 Jandák (Anna proletářka, režie Karel Steklý)
- 1954 šéf (Botostroj, režie K. M. Walló)
- 1955 Václav z Dubé (Jan Hus, režie Otakar Vávra)
- 1956 Václav z Dubé (Jan Žižka, režie Otakar Vávra)
- 1957 Václav z Dubé (Proti všem, režie Otakar Vávra)
- 1957 Petr Klimeš (Padělek, režie V. Borský)
Ocenění
- 1958 Řád práce
- 1962 Zasloužilý člen Národního divadla
- 1963 titul zasloužilý umělec
- 1972 titul národní umělec
- 1973 Řád Vítězného února
Reference
Literatura
- Bohumil Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla : Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 148, 152–4, 158, 161, 167, 170, 174, 260, 262–3, 281, 358
- Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 177, 254
- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 324, 330, 333, 340
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 256, 258, 273–7, 300
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, ACADEMIA, Praha, 2007, str. 29, 44, 86, 89, 131–2, 143–4, 157, 159, 190, 208, 248, 267, 283, 289, 306–7, 339, 341, 345, 371, 381–2, 454, 458, 463, 489, ISBN 978-80-200-1502-0
- Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 91,112, 223, 298, 325, 414
- E. Högerová, L. Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Odeon, Praha, 1994, str. 47, 51,68, 102, 122, 183, 225, 235, 240, 245, 398, 447
- Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 45, 433
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 550–1
- Antonín Jedlička: Když herci nehrají, 1988, str. 32–4
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 265, 316, 350
- Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, Novinář, 1975, str. 205–6
- Jiří Tvrzník, Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 273–4
- Alena Urbanová: Vítězslav Vejražka, Orbis, Praha, 1963
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 70, 84–5, 216–7, 249, 252, 274
Externí odkazy
- Vítězslav Vejražka v archivu Národního divadla
- ČSFD.cz – Vítězslav Vejražka
- Kinobox.cz – Vítězslav Vejražka
- FDb.cz – Vítězslav Vejražka
- Rozkvetlé konvalinky
- IMDb.com – Vítězslav Vejražka (anglicky)
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |