Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Juan Manuel Fangio
Z Multimediaexpo.cz
| Juan Manuel Fangio | |
|---|---|
.jpg)  | |
| Kariéra ve Formuli 1 | |
| Národnost | Argentina |
| Narozen | 24. červen 1911 |
| Zemřel | 17. červenec 1995 84 let |
| Tým | Alfa Romeo, Maserati, Mercedes, Ferrari |
| Grand Prix | 53 |
| Mistr světa | 5 - 1951, 1954, 1955, 1956, 1957 |
| Vítězství | 24 |
| Pódium | 35 |
| Pole position | 29 |
| Nej. kolo | 23 |
| Body | 277,64 |
| První GP | Grand Prix Velké Británie 1950 |
| První vítězství | Grand Prix Monaka 1950 |
| Sezóny v F1 | 1950, 1951, 1952, 1953, 1954, 1955, 1956, 1957, 1958 |
Juan Manuel Fangio (* 24. června 1911, Balcarce, † 17. července 1995, Balcarce) byl argentinský automobilový závodník, účastník mistrovství světa Formule 1. Získal 5 mistrovských titulů, z toho 4 v řadě za sebou.
Fangio se narodil v rodině italských emigrantů. Z počátku se věnoval kopané a pro typický tvar svých nohou získal přezdívku El Chueco, což znamená žokej na sudu. Ale velmi rychle se u něj projevila vášeň pro mechaniku. V 16 letech opustil studia na škole, aby se vyučil automechanikem. Po vojenské službě si otevřel malý autoservis a začal závodit v místních závodech. Jednalo se především o dálkové závody na nezpevněných silnicích napříč jihoamerickým kontinentem. Juan Manuel Fangio začal závodit v 18 letech na voze Ford, který získal od taxislužby. První závod absolvoval v roce 1934 na voze Ford T, musel však odstoupit kvůli zlomené ojnici. V roce 1938 sestrojil spolu s bratrem automobil, s nímž nastoupil do závodu Cochea. Závod dokončil na 7. pozici, když dokázal zajet nelépe tréninkové jízdy. Jedním z nejzajímavějších závodů, ve kterém zvítězil, byla Velká cena severu pořádaná na 10 000 kilometrů. Tento závod začíná v Buenos Aires, stoupá pohořím And až do Limy v Peru a vrací se zpět do Argentinského hlavního města.
Po 2. světové válce se v roce 1947 vrací do světa závodních vozů jako pozorovatel a následující rok i jako pilot. Vláda Juana Peróna mu nabídla špičkový závodní vůz Maserati 4CLT, aby se účastnil Velké ceny Argentiny. Zde se seznámil s Francouzem Jeanem Pierrem Wimillem. V roce 1949 Fangio odjel do Evropy podporován režimem Juana Peróna.
Ve svých 37 letech začíná slavit úspěchy na Evropských okruzích. V roce 1950 podepsal smlouvu s továrním týmem Alfy Romeo a ve stejném roce bojuje o titul mistra světa s týmovým kolegou Giuseppem Farinou, který se tak stal prvním šampiónem Formule 1. Následující rok už triumfuje v mistrovství světa Fangio a získává první ze svých pěti titulů.
Rok 1952 je poznamenán havárií, která Fangia vyřadila ze zbytku sezóny. Aby mohl závodit na okruhu v Monze, musel překonat šílenou vzdálenost z Belfastu, kde závodil doslova před pár hodinami. Z Paříže jel bez přestávky celou noc, aby dorazil necelou půlhodinu před startem. Unavený Fangio startoval s vozem Maserati, nad nímž po pár kolech ztratil kontrolu a těžce havaroval.
V roce 1953 je již v plné formě a v závodech nestačí pouze na suveréna posledních let Alberta Ascariho.
V roce 1954 přestoupil k týmu Mercedes, který se vrátil po 15 letech, ale Mercedes W196 není připraven pro začátek sezóny a tak Fangio zahájil rok s vozem Maserati. Získává svůj druhý titul; z dvanácti Velkých cen jich vyhrál celkem osm. Situace v dalším roce byla obdobná, Fangio dostává nového kolegu Stirlinga Mosse. Mercedes je znovu k neporažení. Situace se změní až po tragédii v Le Mans, kde zemřelo 82 lidí, Mercedes se rozhodl ukončit sportovní činnost a také Fangio zvažuje možnost odchodu ze světa Velkých cen. Znovu zasahuje Juan Perón a vyjednává pro něj místo u Ferrari. A tak získal Fangio v roce 1956 s vozem Ferrari již čtvrtý titul. Svůj poslední titul získal v roce 1957 za volantem vozu Maserati. Sezóna 1957 byla Fangiovou poslední kompletní sezónou, slavil i své poslední vítězství a získal svůj poslední titul. Fangio absolvoval další dva závody v roce 1958 a s kariérou se rozloučil čtvrtým místem na Grand Prix Francie s vozem Maserati, které ten rok značně zaostávaly za Ferrari. K Velké ceně Francie se váže i historka, která dokazuje, jakému respektu se Fangio těšil mezi svými kolegy. Mike Hawthorn jedoucí v čele na voze Ferrari Dino měl možnost předjet Fangia o jedno kolo, ale přibrzdil a nechal Fangia projet cílem se stejným počtem kol. Své jednání poté okomentoval slovy: „Fangio se nepředjíždí o jedno kolo“.
Dne 17. července 1995 ve věku 84 let podlehl Juan Manuel Fangio srdečnímu kolapsu. Argentina vyhlásila třídenní smutek za pětinásobného světového šampióna. Jednalo se o rekord, který byl vyrovnán až v roce 2002 Michaelem Schumacherem.
Obsah |
Tituly
- 1940 – Mistr Argentiny
- 1941 – Mistr Argentiny
- 1951 – Mistr světa
- 1954 – Mistr světa
- 1955 – Mistr světa
- 1956 – Mistr světa
- 1957 – Mistr světa
Vítězství
- 1940 Grand Prix Internacional del Norte
- 1940 Mil Millas Argentinas
- 1942 Premio Mar y Sierras
- 1947 Grand Prix Ciudad de Rosario
- 1947 Premio Mecánica Rioplatense Ciudad de Montevideo
- 1947 Premio Primavera Mecánica Argentina
- 1947 Premio Doble Vuelta Sierra de la Ventana
- 1948 Grand Prix Vuelta de Coronel Pringles
- 1948 VIII Grand Prix Otoño Palermo
- 1948 Premio Vuelta de Entre Rios
- 1948 Grand Prix Ciudad de Mercedes
- 1949 Grand Prix Jean-Pierre Wimille
- 1949 II Grand Prix Internacional Gral San Martin
- 1949 Premio Fraile Muerto Bell Ville
- 1949 Grand Prix San Remo
- 1949 Grand Prix Perpignan
- 1949 Grand Prix Marseilles
- 1949 Grand Prix Pau
- 1949 Grand Prix Albi
- 1949 Grand Prix Monza
- 1950 Grand Prix de Pau
- 1950 Grand Prix di San Remo
- 1950 Grand Prix de Monaco
- 1950 Circuit Des Ramparst
- 1950 Grand Prix van Belgie
- 1950 Grand Prix de l' A.C.F.
- 1950 Circuito di Pescara
- 1950 Grand Prix de Parana
- 1950 Grand Prix del Presidente Arturo Alessandri Palma
- 1950 XV 500 Millas de Rafaela
- 1951 Grand Prix der Schweiz
- 1951 Grand Prix de l' A.C.F.
- 1951 Grand Prix di Bari
- 1951 Grand Prix de España
- 1952 Grand Prix da Cidade de Sao Paolo
- 1952 Grand Prix Quinta de Boa Vista
- 1952 Grand Prix Presidente Peron
- 1952 Grand Prix Maria Eva Duarte de Peron
- 1952 Grand Prix de Uruguay
- 1952 Grand Prix de la ciudad de Montevideo
- 1953 Vue des Alpes
- 1953 Grand Prix Supercortemaggiore
- 1953 Grand Prix d'Italia
- 1953 Grand Prix Modena
- 1953 Carrera Panamericana
- 1954 Grand Prix de Republica Argentina
- 1954 Grand Prix van Belgie
- 1954 Grand Prix de l' A.C.F.
- 1954 Grand Prix von Deutschland
- 1954 Grand Prix der Schweiz
- 1954 Grand Prix d'Italia
- 1955 Grand Prix de la Republica Argentina
- 1955 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
- 1955 Internationales ADAC-Eifel-Rennen
- 1955 Grand Prix van Belgie
- 1955 Grand Prix van Nederland
- 1955 Grand Prix Routier de Kristianstadt
- 1955 Grand Prix d'Italia
- 1955 Grand Prix Internacional de Venezuela
- 1956 Grand Prix de la Republica Argentina
- 1956 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
- 1956 12 horas de Sebring
- 1956 Grand Prix di Siracusa
- 1956 British Grand Prix
- 1956 Grand Prix von Deutschland
- 1957 Grand Prix de la Republica Argentina
- 1957 Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
- 1957 Grand Prix de Cuba
- 1957 12 horas de Sebring
- 1957 Grand Prix de Monaco
- 1957 Grand Prix de Portugal
- 1957 Grand Prix de l' A.C.F.
- 1957 Grand Prix von Deutschland
- 1957 Grand Prix Ciudad de Sao Paolo
- 1957 Grand Prix de Rio de Janeiro
- 1958 Grand Prix Buenos Aires
Formule 1
- Žlutě jsou vítězství
- Modře jsou 2. místa
- Červeně 3. místa
- Zeleně bodoval
| Rok | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | Pořadí | Body |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1950 | GB | MON | 500 | ŠVÝ | BEL | FRA | ITA | * | * | * | * | 2.místo | 27 |
| 1951 | ŠVÝ | 500 | BEL | FRA | GB | NĚM | ITA | ŠPA | * | * | * | Mistr | 37 |
| 1953 | ARG | 500 | HOL | BEL | FRA | GB | NĚM | ŠVÝ | ITA | * | * | 2.místo | 29 |
| 1954 | ARG | 500 | BEL | FRA | GB | NĚM | ŠVÝ | ITA | ŠPA | * | * | Mistr | 57,14 |
| 1955 | ARG | MON | 500 | BEL | HOL | GB | ITA | * | * | * | * | Mistr | 41 |
| 1956 | ARG | MON | 500 | BEL | FRA | GB | NĚM | ITA | * | * | * | Mistr | 33 |
| 1957 | ARG | MON | 500 | FRA | GB | NĚM | PES | ITA | * | * | * | Mistr | 46 |
| 1958 | ARG | MON | HOL | 500 | BEL | FRA | GB | NĚM | POR | ITA | MAR | 14. místo | 7 |
YouTube
| Vintage Juan Manuel Fangio onboard camera Monaco |
| Juan Manuel Fangio – Documentary film |
Vozy
- 1950 – Alfa Romeo 158
- 1951 – Alfa Romeo 159
- 1953 – Maserati A6GCM
- 1954 – Maserati 250 F, Mercedes W196, Mercedes W196s
- 1955 – Mercedes W196, Mercedes W196s
- 1956 – Ferrari D50
- 1957 – Maserati 250 F
- 1958 – Maserati 250 F
Externí odkazy
- Museo del Automovilismo „Juan Manuel Fangio“
- Un Tributo al Chueco… Fangio Web
- Historial completo de Fangio
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |