Mezinárodní měnový fond

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 29. 6. 2015, 23:39; Sysop (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Budova Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu D.C. (2008)

Christine Lagardeová – generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu (2011)

Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund, zkratka IMF; v češtině se však běžně používá zkratka z domácího názvu MMF) je mezinárodní organizace přidružená k OSN, jež si klade za cíl usnadňovat mezinárodní měnovou spolupráci, podporovat stabilitu směnných kurzů a prostřednictvím půjček podporovat státy, jež zažívají hospodářské potíže. Byl založen v červenci 1944 a má v současnosti 187 členských států (z členů OSN do něj z různých důvodů nepatří jen Andorra, Kuba, Lichtenštejnsko, Monako, Nauru, Severní Korea a Tuvalu). Hlavní sídlo MMF se nachází ve Washingtonu D.C.

Vznik MMF

K založení Mezinárodního měnového fondu vedl především vývoj mezinárodní měnové soustavy po první světové válce, protože během světové hospodářské krize došlo v 30. letech 20. století ke zrušení zlaté měnové soustavy. Už koncem 30. let byl vznesen návrh na založení organizace, jež by vytvořila globální ekonomický systém, který by byl schopný čelit i velkým ekonomickým depresím. Prakticky však k tomu bylo možno přistoupit až v rámci přípravy poválečného uspořádání světa a systému nových organizací pro mezinárodní spolupráci v čele s OSN. Mezinárodní měnový fond, na jehož přípravě se podílela i exilová vláda ČSR, byl založen 22. července 1944 schválením Článků dohody (Articles of Agreement) na Měnové a finanční konferenci v Bretton Woods v americkém státě New Hampshire. 27. prosince 1945 Články dohody podepsalo 29 vlád včetně československé, čímž tento základní dokument upravující poslání a fungování fondu vstoupil v platnost. Samotná organizace vnikla v květnu 1946 jako součást poválečných rekonstrukcí, finanční operace Fondu byly zahájeny 1. března 1947. Společně s MMF vznikla i jeho sesterská organizace Světová banka.

Cíle

Základní cíle Fondu definované ve Článcích dohody jsou:

podporovat mezinárodní měnovou spolupráci
usnadňovat rozšiřování a vyvážený růst mezinárodního obchodu
podporovat devizovou stabilitu
napomáhat vytváření mnohostranných platebních systémů
dočasně zpřístupňovat své zdroje členům majícím potíže s platební bilancí
zkrátit trvání a zmírnit stupeň nerovnováhy v mezinárodních platebních bilancích členů.

Prvotním úkolem MMF bylo dohlížet a řídit systém pevných devizových kursů, kdy se hodnota všech světových měn vztahovala ke zlatu a americkému dolaru. Americká vláda ustanovila hodnotu jedné unce zlata na 35 dolarů. Tento systém se stal základem mezinárodního obchodu považovaného za motor ekonomického růstu a prosperity. Druhým základním úkolem MMF bylo poskytování krátkodobé finanční podpory zemím, které vyčerpaly své zahraniční měnové rezervy a ocitly se v potížích. V roce 1971 zrušily USA (mezi jinými i v souvislosti s válkou ve Vietnamu) volnou směnitelnost dolaru a systém, který se o ni opíral, se rozpadl. Vytvořen byl systém volně pohyblivých měnových kurzů členských zemí MMF (tzv. floating), v němž je hodnota jednotlivých měn určována trhem nebo zásahy jednotlivých vlád. Po těchto změnách začínala existence MMF postupně ztrácet smysl, ale Fond byl přesto zachován jako konzultační, poradenský a dozorový orgán poskytující krátkodobé půjčky. Postupně byly zapojovány další typy úvěrů:

úvěr ke stabilizačnímu financování výkyvů ve vývozu (Compensatory Financing of Export Fluctuations)
úvěr k financování výkyvů v nárazníkových zásobách surovin (Buffer Stock Financing)
úvěr k financování devizových následků růstu dovozních cen ropy (Oil Facility)
doplňková finanční facilita (Supplementary Financial Facility, vytvořená z dalších příspěvků členských zemí v r. 1977).

Od r. 1993 pak funguje STF (Systemic Transformation Facility) pro pomoc postkomunistickým zemím.

Politika

Hlavní rozhodnutí vyžadují 85% většinu. Po celou historii MMF tak nelze bez souhlasu Spojených států amerických rozhodnout. Jednou z hlavních aktivit MMF je dohled na mezinárodní finanční systém. Tato činnost (nazývá se „surveillance“, čili dozor nad finanční politikou členských států) je vykonávána hlavně formou pravidelné konzultace se zástupci jednotlivých členských států. MMF podle nich následně posuzuje podmínky, za kterých je měna toho kterého státu kupována či prodávána. Konzultace se provádí zpravidla jednou ročně a hodnotí i to, nakolik se členské státy řídí doporučeními MMF. MMF je většinou spojován s obrovskými půjčkami zemím nacházejícím se v hospodářských krizích nebo na jejich počátku. V polovině devadesátých let poskytl Mexiku půjčku 18 miliard dolarů a Rusku více než 6,2 miliard dolarů a v červnu 1998 se zavázal k půjčce ve výši 35 miliard dolarů Indonésii, Koreji a Thajsku. Následně podpořil 20,4 miliardami dolarů hospodářský program Ruska pro rok 1998. Fond své půjčky podmiňuje opatřeními na zlepšení platební bilance jednotlivých států, které mají zajistit návratnost půjček pro MMF. Střednědobé půjčky jsou podmíněny tzv. Programy strukturálních úprav (Structural Adjustment Policies, SAPs), které mají za hlavní cíl privatizaci veřejných služeb. Požadovaná deregulace zahrnuje eliminaci omezení na finanční transakce a investice. MMF se prostřednictvím SAPs snaží integrovat zemi do světového obchodu a to např. tím, že ji stimuluje ke zvýšení exportu, zvyšování finanční podpory a snižováním daní zahraničním investorům a konečně také k odbourání veškerých bariér omezujících světový obchod (např. ochranných cel).

Organizační struktura

Sbor guvernérů (Board of Governors) je vrcholným orgánem MMF zastupujícím jednotlivé členské země, dalším organizačním stupněm je stejný počet jejich zástupců. Guvernéři a jejich zástupci bývají většinou ministry financí či řediteli centrálních bank jednotlivých států. Sbor guvernérů je oprávněný přijímat nové členy MMF, určovat výši členských kvot (objem kapitálu, který musí každá členská země každoročně zaplatit) a přidělovat SDR (zvláštní práva čerpání, viz dále). Sbor guvernérů se schází během výročních setkání MMF, zpravidla jednou ročně. Vnitřní výbor (Interim Committee), složený z 24 guvernérů, funguje jako poradní orgán Sboru guvernérů. Výkonný sbor (Executive Board/Board of Directors), se skládá z 24 zvolených nebo dosazených výkonných ředitelů. Osm členských států (Čína, Francie, Německo, Japonsko, Rusko, Saúdská Arábie, Velká Británie a USA) má právo na jednoho výkonného ředitele, dalších 16 ředitelů zastupuje jednotlivé skupiny států. Výkonný sbor je zodpovědný za záležitosti jednotlivých států (hodnocení vývoje jejich hospodářství, prosazování politiky doporučené MMF apod.) a schází se alespoň třikrát týdně. Výbor pro rozvoj (Development Committee) je společným orgánem MMF a Světové banky. Zabývá se situací v rozvojových zemích a tvoří jej 24 členů, zpravidla se jedná o ministry financí či rozvoje členských států. Generální ředitel MMF je volen Výkonným výborem na pětileté funkční období. Účastní se setkání Sboru guvernérů, Vnitřního výboru a Výboru pro rozvoj a dohlíží na zhruba 2700 zaměstnanců této organizace. MMF má pověst vysoce centralizované a hierarchické instituce, kde má ředitel nezanedbatelný vliv na politiku, programy a vlastní činnost organizace. Podle nepsaného pravidla je ředitel MMF Evropan a ředitel Světové banky občan USA.

**Generální ředitelé Mezinárodního měnového fondu**
květen 1946 - 6. května 1951	Camille Gutt	Belgie
srpen 1951 - říjen 1956	Ivar Rooth	Švédsko
prosinec 1956 - 5. května 1963	Per Jacobsson	Švédsko
1. září 1963 - 1. září 1973	Pierre-Paul Schweitzer	Francie
1. září 1973 - 17. června 1978	Johannes Witteveen	Nizozemí
17. června 1978 - 16. ledna 1987	Jacques de Larosière	Francie
16. ledna - 14. února 2000	Michel Camdessus	Francie
1. května 2000 - 4. března 2004	Horst Köhler	Německo
4. března 2004 - 4. května 2004	Anne Krueger	USA na přechodné období
od 4. května 2004	Rodrigo de Rato	Španělsko
1. listopadu 2007 – 18. května 2011	Dominique Strauss-Kahn	Francie
18. května 2011 – 5. července 2011	John Lipsky, zastupující	USA
od 5. července 2011	Christine Lagardeová	Francie

SDR

Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights, SDR) jsou jednotnou měnou užívanou v rámci MMF (kromě Fondu jsou SDR užívána i v soukromém sektoru při složitějších transakcích). SDR tvoří hlavní rezervní aktivum MMF a odvozují se od průměrné hodnoty měn USA, Německa, Japonska, Francie a Velké Británie – zemí nejvíce zapojených do globálního obchodního systému. MMF přiděluje SDR svým členům na základě výše jejich členských kvót. Členské kvóty tvoří základ celkového finančního obnosu, ze kterého MMF poskytuje půjčky jednotlivým zemím, a určují výši půjček pro jednotlivé země. Čím větší jsou příspěvky jednotlivých zemí, tím více si v době nouze mohou půjčovat. Výše kvót se pro každý členský stát určuje na základě jednotlivých ekonomických ukazatelů zahrnujících výši národního důchodu, rezerv a účast národní měny v mezinárodním obchodě.

Kritika

"Místo toho, aby Mezinárodní měnový fond plnil funkci věřitele v případě největší nouze, prosazuje zájmy mezinárodních bank a finančních institucí a jeho úloha připomíná vyhazovače v luxusním baru." Paul Hellyer, bývalý místopředseda kanadské vlády

V některých zemích třetího světa je Mezinárodní měnový fond přezdíván "Institut bídy a hladomoru".

Související články

Externí odkazy

oficiální stránky (anglicky)
Článek na serveru juristic.cz
Kritika MMF na serveru Iniciativy proti ekonomické globalizaci

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Mezinárodní měnový fond

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Mezinárodní měnový fond

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii