V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Plagiát

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 24. 10. 2014, 14:15; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Plagiát je umělecké nebo vědecké dílo, jež někdo jiný než skutečný autor neprávem vydává za své. Taková činnost se nazývá plagiace, případně plagiarismus.

Obsah

Definice

Český autorský zákon – na rozdíl například od německého - pojem plagiát nepoužívá a nedefinuje, mezinárodní norma ČSN ISO 5127-2003 jej popisuje jako „představení duševního díla jiného autora, půjčeného nebo napodobeného vcelku nebo zčásti, jako svého vlastního“. Ochrana se týká uměleckého a vědeckého díla, „které je jedinečným vůsledkem tvůrčí činnosti“, pokud je nějak objektivně vyjádřeno, ale také překladu, programu, databáze a podobně.[1] Autorský zákon však výslovně říká, že předmětem právní ochrany – a tedy ani plagiace - není „zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.“[2]

Původ a historie

Slovo plagiát je odvozeno od latinského plagiarius, kdo unesl svobodnou osobu do otroctví, což římské právo trestalo bičováním (plaga). Tuto velmi silnou metaforu poprvé použil římský básník Martialis v 1. století, když jakýsi Fidentinus recitoval jeho básně jako své vlastní. Případ souvisí s tím, jak se začaly šířit psané texty a zároveň začali autoři zdůrazňovat dílo jako své vlastnictví. V jiných, méně individualistických dobách zůstávala díla často anonymní, volně se přetvářela a autor dokonce pokládal za úspěch, pokud se jeho dílo šířilo. Ještě pozdně středověká učebnice malířství Cennina Cenniniho považuje za samozřejmé, že začínající malíř bude kopírovat díla vynikajících umělců.[3] Otázka autorství se pomalu vyostřila v raném novověku a od 19. století se duševní vlastnictví považuje za samozřejmost.

Plagiát a citát

Od plagiátu je třeba odlišit citát, který ovšem musí mít podle autorského zákona „přiměřený rozsah“ a pokud to je možné, musí být doprovázen uvedením autora a pramene. To je nezbytné například pro recenzi, ale také pro propagaci díla a podobně. Ve vědeckém a literárním provozu se cituje velmi často, nedbání těchto zásad se však posuzuje přísně, i když přesná hranice může být předmětem sporů. Usvědčený plagiátor ztrácí odbornou autoritu a může být z vědeckého provozu neformálně vyloučen. Zvláště nebezpečný je plagiát recenzenta, který posuzovanou práci pozdrží a její obsah či myšlenky sám uveřejní jako vlastní.

Plagiáty ve školství

Ve školství, zejména vysokém, se vyskytují plagiáty dvojího druhu:

  • Studentské, ať už při jednotlivých zkouškách, nebo zejména u závěrečných prací, které vedou k získání akademického titulu, a to nejčastěji z webu.
  • Učitelské, zejména pokud učitel zneužije práci svého studenta a vydává ji za vlastní.

Protože se v poslední době velmi rozšířily, stanoví v některých zemích (Rakousko, Švýcarsko aj.) zákon, že plagiát může být důvodem k vyloučení ze studia a dokonce i k následnému odebrání titulu. Proto český Zákon o vysokých školách předepisuje, že závěrečné práce musí být zveřejněny.[4] Při velkém množství písemných prací je ovšem kontrola velice obtížná. Řada vysokých škol proto vyžaduje odevzdávání prací v elektronické podobě a využívá počítačové metody odhalování plagiátů. Možnost odebrání titulu však není v zákoně jednoznačně stanovena a je předmětem sporů.
V ČR je pro odhalování plagiátů v provozu systém Theses.cz, jenž je provozován Masarykovou univerzitou a které používá třicítka českých škol[5]. Obdobou je systém Odevzdej.cz, jenž opět provozuje Masarykova univerzita a který slouží ke zkoumání plagiátů v seminárních pracech[6].

Známé případy plagiátorství

  • Zdeněk Sovák, soudce Nejvyššího soudu, a Libor Nedorost, člen Nejvyššího státního zastupitelství, opisovali a publikovali pod svými jmény cizí odborné texty.[7]
  • Jaromír "Yarda" Helešic, kytarista skupiny Support Lesbiens, použil v písničce In Da Yard motiv starší písničky Jana Kalouska Chodím ulicí.[8]
  • George Harrison byl usvědčen z plagiátorství (pravděpodobně nechtěného) skupiny Chiffons „He's So Fine“ při tvorbě svého hitu „My Sweet Lord“.[9]
  • Belgický skladatel Salvatore Acquavivo zvítězil v soudní při proti zpěvačce Madonně, která na albu Ray of Light vydala písničku „Frozen“, která se podobá jeho písničce „Ma vie fout le camp“ z roku 1993.
  • Americký raper a producent Timbaland byl v lednu 2007 kritizován, že bez povolení použil hudební modul finského amatérského hudebníka Janne Sunniho v hitu Nelly Furtado „Do It“.
  • Společnost MGA vyrábějící od roku 2001 panenky Bratz musí zastavit výrobu této řady panenek kvůli prohře s konkurenční panenkou Barbie, na kterou drží autorská práva společnost Mattel. Od 1. 1. 2009 měly panenky Bratz zmizet z pultů ve všech obchodech na celém světě.
  • Proděkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni Ivan Tomažič opsal desítky stran své disertační práce. I oponentský posudek disertace, který vypracoval děkan Jaroslav Zachariáš, byl plagiátem.[10]

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Plagiát. Sv. 19, str. 828
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Plagiát. Sv. 8, str. 1096

Související články

Reference

  1. ↑ Zákon č. 121/2000 Sb, § 2.
  2. ↑ Zákon č. 121/2000 Sb., § 2. odst 6.
  3. ↑ Cennino Cennini, Kniha o umění středověku. Praha: V Žikeš 1947.
  4. ↑ Zákon o vysokých školách, č 111/1998 Sb, § 47b.
  5. ↑ http://www.theses.cz/
  6. ↑ http://www.odevzdej.cz/
  7. ↑ http://design.radio.cz/cz/clanek/52840
  8. ↑ http://domaci.ihned.cz/c1-30770770-prvni-spor-hudebniku-u-soudu-kalouskovi-musi-helesic-zaplatit-200-tisic
  9. ↑ http://abbeyrd.best.vwh.net/mysweet.htm
  10. ↑ Proděkan plzeňských práv opsal disertaci

Externí odkazy


Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Plagi%C3%A1t“