Islandština

Z Multimediaexpo.cz

Islandština (íslenska) je severogermánský jazyk, kterým mluví asi 300 000 mluvčích na Islandu.

Rozšíření

Mimo Island se používá minimálně a na Islandu jí nekonkurují žádné jiné jazyky. Téměř zde neexistují nářečí (jen drobné odchylky, hlavně ve výslovnosti), což je u země podobné rozlohy a podobně nízké hustoty zalidnění velmi neobvyklé. Islanďané se na základní škole učí dva cizí jazyky, angličtinu a dánštinu.

Historie

Islandština se až na výslovnost od dob osídlení Islandu (9. století) výrazně nezměnila, proto lze téměř bez problémů číst několik století staré literární památky. Vychází ze západní staroseverštiny (tehdy jazyk západního Norska a seveřany osídlených ostrovů v Atlantiku). Svojí gramatikou a slovní zásobou je blízká staré angličtině z období kolem 1000 n. l.

Abeceda a výslovnost

Používá se latinka obohacená o několik speciálních znaků. Ustálila se až v 19. století, zejména za přispění dánského lingvisty Rasmuse Raska.

• Æ - vyslovuje se jako [aj]. Unicode U+00C6 velké, U+00E6 malé.
• Ð - vyslovuje se jako znělé Þ, tedy jako anglické th ve slovech this/the. Nikdy se nevyskytuje na začátku slova. Unicode U+00D0 velké, U+00F0 malé. (Neplést s chorvatským Đ/đ – velké se opticky shoduje, ale malé se liší a mají odlišné kódy: velké U+0110, malé U+0111.)
• Þ - písmeno „thorn“; pozůstatek po runovém písmu, používaném před christianizací. Výslovnost je jako u neznělého anglického th ve slovech jako think/thief. Nikdy se nevyskytuje na konci slova. Unicode U+00DE velké, U+00FE malé.

Fonologie

Islandština má velmi málo nářečních rozdílů. Jazyk má jednoduché hlásky i dvojhlásky a souhlásky mohou být znělé a neznělé. Znělost hraje základní roli v odlišení většiny souhlásek včetně souhlásek nosových ale vyjma plozivních souhlásek. Plozivní souhlásky b, d, a g jsou neznělé a liší se od p, t a k pouze tím, že nejsou aspirované. Preaspirace se objevuje při zdvojení p, t a k. Preaspirace se neobjevuje při zdvojení b, d a g. Preaspirované tt je etymologicky a foneticky analogické německému a holandskému cht (srovnejte islandská slova nótt, dóttir s něměckými slovy Nacht, Tochter a holandskými slovy nacht, dochter).

Islandské souhlásky

Islandské samohlásky

• 

Gramatika

V islandštině se rozlišují 3 rody – mužský, ženský a střední, 4 pády - nominativ, akuzativ, dativ a genitiv, a stejně jako v češtině 2 čísla a 3 osoby. Na rozdíl od většiny ostatních evropských jazyků je vyjadřování budoucnosti stále ještě velmi lexikalizované (tj. neexistuje jeden univerzální gramatický budoucí čas). Číslovky od jedné do čtyř maji různé tvary podle pádu a rodu (jsou nepravidelné). Čísla jedenáct až dvacet jsou (kromě čísel patnáct a šestnáct) složena nepravidelně (podobně jako v ostatních germánských jazycích). Islandština je poměrně složitý jazyk (z germánských jazyků nejsložitější, spolu s velmi podobnou faerštinou) s rozsáhlou gramatikou, množstvím nepravidelností, originální slovní zásobou a obtížnou výslovností.

Člen

Islandština má pouze člen určitý. Člen určitý může být vyjádřen dvěma způsoby. Člen určitý je připojen jako přípona k podstatnému jménu. V případě dativu plurálu se ztrácí koncové -m v příkladě löndum, se členem löndunum.

Podstatná jména

Islandská podstatná jména se skloňují ve 4 pádech a 2 číslech. Islandština podobně jako čeština rozlišuje tři rody podstatných jmen - mužský, ženský a střední. Skloňování podstatných jmen může být slabé a silné. Existuje velké množství skloňovacích vzorů.

Přídavná jména

Přídavná jména se skloňují v rodu, čísle, pádu a stupni a rozlišuje se slabé a silné skloňování. Existuje také množství přídavných jmen, které se neskloňují, např. přídavná jména končící na -a v einmana (osamělý) nebo -i např. v hugsi (zamyšlený). Některá přídavná jména se nestupňují, např. dauður (mrtvý).

Zájmena

Zájmeno je slovo, které zastupuje podstatné jméno. Většina islandských zájmen se skloňuje v rodě, pádu a čísle.

Číslovky

Číslovky základní od 1 do 4 se skloňují v pádu, rodě a čísle. Ostatní číslovky základní se neskloňují. Vyjímkou je, pokud základní číslovka vystupuje jako podstatné jméno. Prvních 20 číslovek základních

Číslovky řadové se skloňují podobně jako přídavná jména, řadové číslovky 1 a 2 mají též silné skloňování. Prvních 20 číslovek řadových (v mužském rodě, v 1. pádu).

Slovesa

Téměř všechna islandská slovesa končí v intinitivu na -a. Některá slovesa končí na -á např. slá (uhodit). Vyjímkami jsou slovesa: munu, skulu (tzv. pomocná slovesa, v prním případě munu modální sloveso, které tvoří budoucí čas nebo vyjadřuje pravděpodobnost v minulosti a v současnosti, v druhém případě skulu modální sloveso - slouží k vyjádření rady, příkazu, podivu, k vyjádření slibu ap.), þvo (mít) a sloveso přejaté z dánštiny ske (přihodit se). Existují dvě příčestí, přítomné a minulé. Koncovka příčestí přítomného je -andi a je nesklonná. Vyjímkou je, když se skloňuje jako slabé přídavné jméno. Tvorba příčestí minulého je mnohem komplikovanější. Příčestí minulé se skloňuje jak slabě tak silně a existují zde velmi mnoho výjimek. Islandština vyjadřuje slovními tvary přímo jen přítomný a minulý čas. K vyjádření jiných časů (jako např. předpřítomný, předminulý, průběhový, budoucí) používá pomocná slovesa a výsledkem je buď jiný čas nebo vid. Islandština vyjadřuje tři druhy slovesného způsobu - oznamovací, spojovací a rozkazovací. Islandština tvoří tři druhy slovesného rodu - činný, trpný a medium. Trpný rod se vyjadřuje pomocí pomocného slovesa vera (být) a verða (stát se). Mediopasivum (medium) má svá vlastní časovací pravidla.

Příslovce

Islandská příslovce se v některých případech stupňují a v řadě případu nepravidelně.

Slovní zásoba

Islanďané mají tendenci chránit svůj starobylý jazyk před cizími vlivy a nová slova mnohem raději tvoří skládáním domácích slovních kmenů, místo aby si přizpůsobovali slova cizí. Nejvíce je to vidět na té části slovní zásoby, kterou většina evropských jazyků sdílí. Např. veður = počasí, fræði = věda, veðurfræði = meteorologie. Neznamená to ovšem, že výpůjčky z cizích jazyků jsou úplně tabu, např. banani = banán, kaffi = káva, tóbak = tabák. Zvláštností jsou také islandská jména. Příjmení v našem slova smyslu téměř neexistují, k rozlišení osob se stejným křestním jménem se používají jména po otci (nově též popř. po matce), např. Eiríksson (Erikův syn), Eiríksdóttir (Erikova dcera). Při oslovování se používají křestní jména a podle křestních jmen jsou také řazeny telefonní a jiné seznamy.

Vzorový text

Související články

• Vysoká islandština
• Seznam jazyků
• Seznam písem

Slovníky

• Islandsko-český slovník Vojtěch Kupča. Slovník existuje v online podobě i tištěné podobě (Litera Proxima).
• Islandsko-český studijní slovník Aleš Chejn. Slovník existuje v online podobě. Dostupný pod svobodnou licencí.
• Icelandic-English Dictionary / Íslensk-ensk orðabók Sverrir Hólmarsson, Christopher Sanders, John Tucker. Searchable dictionary from the University of Wisconsin–Madison Libraries
• Icelandic - English Dictionary: from Webster's Rosetta Edition.
• Old Icelandic-English Dictionary by Richard Cleasby and Gudbrand Vigfusson

Externí odkazy

• Islandština na Omniglot
• Anglická brožura o islandštině vydaná Islandským jazykovým ústavem
• Bezplatný internetový kurz islandštiny
• Zjednodušená pravidla islandské výslovnosti (s možností poslechu slov)