Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
John Fitzgerald Kennedy
Z Multimediaexpo.cz
John Fitzgerald Kennedy (* 29. května 1917, † 22. listopadu 1963), neformálně označovaný jako Jack Kennedy či JFK, byl 35. prezidentem USA (1961-1963).
JFK je považován za ikonu amerického liberalismu. Je jediný prezident v historii USA, který se hlásil ke katolické církvi a poslední demokratický kandidát ze severních států, který byl zvolen za prezidenta. Dosud je i nejmladším zvoleným prezidentem (nejmladším prezidentem je Theodore Roosevelt, který nastoupil do úřadu ve 42 letech po atentátu na svého předchůdce).
Americká veřejnost jej považuje za jednoho z největších prezidentů, historikové jsou však opatrnější a mluví spíše o mírně nadprůměrném. Během jeho vlády, ukončené kulkou atentátníka, proběhla Invaze v Zátoce sviní, Karibská krize, byla vybudována Berlínská zeď a začaly první střety Války ve Vietnamu. Dále pokračovalo vesmírné soupeření mezi USA a SSSR a ve svém tažení pokračovalo v Evropě i v USA Hnutí za lidská práva.
Obsah |
Mládí
John Fitzgerald Kennedy se narodil se 29. května 1917 Rose Fitzgerald Kennedyové a jejímu autoritativnímu manželu Josephu Kennedymu. Měl postupem času osm mladších sourozenců a jednoho staršího bratra. Otec Joe, „velvyslanec“, byl autoritativní, ctižádostivý a nevěrný patriarcha kennedyovského klanu, který dokázal svou přítomností vybičovat své potomky k mimořádnému úsilí, které sledovalo jediný cíl: zavděčit se otci. Vychovával své děti k mimořádné ctižádosti, soutěživosti a snaze za každou cenu vyhrát. Jackova matka byla zbožná katolička, o jejíž výchově literatura udává, že byla pedantská a neláskyplná. Podle oficiálních životopisů se v domácnosti Kennedyů na Abbotsford Road v Brookline v Bostonu k sobě lidé chovali slušně, ale v čistém slova smyslu se nemilovali, existovali vedle sebe, žili spolu a děti mezi sebou soutěžily o přízeň rodičů.
Po absolvování Choate School ve Wallingfordu ve státě Connecticut nastoupil JFK, stejně jako jeho starší bratr Joe ml., na Harvard, který v roce 1940 absolvoval s vyznamenáním. Jeho disertační práce Proč Anglie spala, se díky jeho otci stala bestsellerem. Původně se jmenovala Setkání v Mnichově, ale na radu otce název změnil. Pojednává o Mnichovské dohodě. V USA se prodalo 55 000 a v Anglii 35 000 výtisků.
V roce 1941 nastoupil – přes svůj chatrný zdravotní stav – do armády v hodnosti podporučíka. Působil v oblasti Šalamounových ostrovů, kde jako poručík (Lieutenant (Junior Grade)) velel torpédovému člunu PT-109. V noci z 1. na 2. srpna 1943 byl PT-109 taranován a potopen v úžině Blackett japonským torpédoborcem Amagiri. Zde utrpěl JFK další vážné zranění zad (první měl již z amerického fotbalu). Několik dní se se svou posádkou skrýval bez jídla na březích ostrůvku, než byli zachráněni. Tuto kritickou událost mu později připomínal kokos s vyrytou zprávou o trosečnících na jeho pracovním stole. Následně obdržel Řád purpurového srdce.
Po válce pracoval krátce jako novinář. Byl přítomen při mírových rozhovorech v Postupimi a na zakládací schůzi OSN v San Francisku).
Během celého dětství a dospívání prošel JFK několika školami a prodělal snad všechny možné dětské nemoci. Lze říci, že s menšími či větším přestávkami v mládí, měl zdravotní problémy téměř pořád. Později lékaři zjistili, že trpí Addisonovou nemocí, která mu pomalu likvidovala nadledviny a imunitní systém a nutila ho brát pravidelně injekce. Po válečném zranění měl vleklé problémy se zády, kvůli nimž musel prodělat několik operací.
Již v pubertě se začal zajímat o ženy, což mu vydrželo celý život.
Dne 12. srpna 1944 tragicky zahynul jeho starší bratr Joe v letecké vojenské akci. Joe Kennedy ml. pilotoval bombardér PB4Y-1 Liberator (BuNo 32271, T-11) přestavìný na létající pumu. Měl splněno 25 ostrých akcí a tím příležitost odcestovat zpět do USA. Přesto se na poslední let v operaci Afrodita přihlásil jako dobrovolník. Liberator byl naložen výbušninami (celkem 9602,5 kg Torpexu a 272,1 kg TNT) a měl být naveden na rozestavěné postavení německého 150mm děla V-3 u Mimoyecques. Ještě nad Anglií ale Liberator explodoval.[1] JFK tak zaujal místo nejstaršího syna a tím i břemeno politických ambicí svého otce.
Počátky politické kariéry
Po druhé světové válce se začal věnovat politice a v roce 1947 se stal kongresmanem. V roce 1953 se stal poprvé senátorem (znovuzvolen 1958) za stát Massachusetts, když vyhrál o 70 000 hlasů nad republikánským senátorem Henry Cabotem Lodgem. Právě Lodge byl v roce 1960 nominován jako kandidát na viceprezidenta v republikánské straně a opět proti Kennedymu prohrál. V roce 1963 ho JFK jmenoval velvyslancem v Jižním Vietnamu. V roce 1956 se JFK pustil do budování svého vlivu a popularity v očích amerického národa. Byl rozhodnut stát se prezidentem. V jeho úsilí ho bezvýhradně podporovala celá rodina a jeho kampaně se i přes svůj odpor k politice účastnila i jeho manželka Jackie, která v tomto období prodělala dvě riziková těhotenství. V tomto období prošlo jejich manželství krizi, během níž jeho žena jednou potratila a po druhém rizikovém těhotenství se jim 27. listopadu 1957 narodila dcera Caroline. Kennedy měl vlastně štěstí, že nezískal v roce 1956 demokratickou nominaci na úřad viceprezidenta USA , o kterou usiloval. Tím by získal nálepku toho, kdo prohrál s Eisenhowerem. K zisku nominace potřeboval 686,5 hlasů, ale získal 654,5 hlasů. Nakonec byl na sjezdu v Chicagu místo něj navržen Estés Kefauer, který vytvořil neúspěšný tandem s Adlaiem Stevensonem. V listopadu 1960 získal John Kennedy těsnou nadpoloviční většinu v prezidentských volbách. Nixona porazil o 119 450 hlasů, když získal 34 227 096 hlasů voličů. Vyhrál ve 23 státech Unie a na hlasy volitelů poměrem 303:219. 20. ledna 1961 se oficiálně stal prezidentem Spojených států. V témže roce (1960) se narodil i jeho další syn John junior.
V roce 1961 se po JFK uprázdnilo křeslo v Senátu USA. Otec Joe P. Kennedy chtěl tento post ponechat pro nejmladšího z bratrů Edwarda Moorea Kennedyho, kterému v té chvíli ještě nebylo 30 let (nar. 22.2.1932), tedy nesplňoval věkovou hranici pro senátora. Proto hlava rodiny přesvědčila massachusettského guvernéra, aby do Senátu dočasně jmenoval rodinného přítele Kennedyů Benjamina Smithe, který se mandátu vzdal ve prospěch Edwarda Kennedyho v roce 1962. Ten byl zvolen v řádných senátních volbách v roce 1964 a znovuzvolen v letech 1970, 1976, 1982, 1988, 1994, 2000 a 2006. Dnes (2008) je druhým nejdéle sloužícím senátorem v Kongresu USA po západovirginském senátorovi Robertu Byrdovi.
Prezident USA
Po celou dobu svého nedokončeného mandátu měl poměrně vysokou a stabilní důvěru v oblasti zahraniční politiky, důvěra v domácí politice měla výrazně větší výkyvy a nebyla tak velká. Prvním problémem, který je čekal byla snaha o oživení americké ekonomiky s jejíž stagnací se projevil i problém poměrně vysoké nezaměstnanosti. Tuto situaci řešila jeho vláda pomocí daňových reforem, jejichž dopad na ekonomiku USA, je hodnocen jako pozitivní. Některé body jeho volebního programu se mu dařilo prosazovat velmi obtížně, těmito body byla především nová koncepce ve školství, zdravotnictví a bydlení.
Velkým problémem byla otázka občanských práv. Segregace černošského obyvatelstva na Jihu se projevila v několika krizích, zejména pak při zákazech přístupu černošských studentů na některé jižanské univerzity (např. v květnu 1960 v Alabamě, v září 1962 v Mississippi nebo v květnu 1963 opět v Alabamě). Několikrát musely zasahovat federální složky a několikrát musel Robert Kennedy z titulu ministra spravedlnosti silně intervenovat, aby situaci uklidnil. Přestože Kennedy podporoval myšlenku rovnosti všech lidí (podpořil například demonstraci za občanská práva u Lincolnova památníků 28. srpna 1963, kde Martin Luther King přednesl svůj nejslavnější projev Mám sen…), podařilo se mu díky slabé pozici v rámci politického rozložení sil prosadit jen minimum nových zákonů o občanských právech.
| Vláda Johna F. Kennedyho | ||
|---|---|---|
| Prezident | John F. Kennedy | 1961–1963 |
| Viceprezident | Lyndon B. Johnson | 1961–1963 |
| Ministr zahraničí | Dean Rusk | 1961–1963 |
| Ministr financí | C. Douglas Dillon | 1961–1963 |
| Ministr obrany | Robert McNamara | 1961–1963 |
| Ministr spravedlnosti | Robert F. Kennedy | 1961–1963 |
| Ministr Pošt | J. Edward Day | 1961–1963 |
| John A. Gronouski | 1963 | |
| Ministr vnitra | Stewart L. Udall | 1961–1963 |
| Ministr zemědělství | Orville L. Freeman | 1961–1963 |
| Ministr obchodu | Luther H. Hodges | 1961–1963 |
| Ministr práce | Arthur J. Goldberg | 1961–1962 |
| W. Willard Wirtz | 1962–1963 | |
| Ministr zdravotnictví a vzdělání | Abraham A. Ribicoff | 1961–1962 |
| Anthony J. Celebrezze | 1962–1963 | |
Po celou dobu svého mandátu se JFK snažil tajit nejen své zdravotní problémy, ale i své mimomanželské aktivity k čemuž neváhal využít i svého vlivu na Hooverovu FBI. Zdá se, že jeho žena byla ochotna tento jeho povahový rys tiše tolerovat, alespoň co se veřejné podpory týče. Na své postavení první dámy si nějakou dobu zvykala, ale měla zálibu v umění a kultuře, což ji pomohlo se adaptovat. Brzy v Bílém domě pořádala mnoho večírků za přítomnosti hollywoodských celebrit a dá se říci, že pro svůj moderní styl, byla u veřejnosti (ostatně stejně jako JFK sám) velmi oblíbená. Stejně tak měla mnoho fanoušků v zahraničí, což se projevovalo při zahraničních cestách s prezidentem, například při cestě do Francie, velkou vřelostí Evropanů k prezidentskému páru. J. F. Kennedy byl oblíben u veřejnosti i u novinářů také díky svému pozitivnímu přístupu k nim, včetně svého pověstného humoru. Jako první začal pořádat tiskové konference prezidenta v přímém přenosu, což mu u občanů přineslo velkou oblibu. Když se ho ptali na jeho pocity z prezidentování v roce 1963, místo velkých slov, která rád používal ve svých projevech, zavtipkoval: „Mám krásný dům, do kanceláře to není daleko, plat je dobrý.“ Tento příklad, stejně jako mnoho dalších, naznačuje, že Kennedy měl cit pro práci s veřejným míněním a uměl ho využívat.
Zahraniční politice, ve které se JFK cítil silnější, dominovalo soupeření se Sovětským svazem. Studená válka a celkové rozložení sil dvou velmocí mělo ovšem vliv na to, že i ostatní problémy (politika v Latinské Americe, politika vůči Kubě, otázky Západního Berlína, Laosu, Vietnamu i spolupráce se západoevropskými spojenci) byly do velké míry vždy otázkami soupeření s vlivem Sovětského svazu a komunismu jako takového. JFK byl v zásadě odpůrcem zbrojení, nicméně neústupnost N. S. Chruščova času vedla k nutnosti zvyšovat výdaje na obranu. Velkým neúspěchem jeho zahraniční politiky byl pokus o svržení Castrova režimu za pomoci kubánských emigrantů v dubnu 1961 (tzv. invaze v Zátoce sviní). Kvůli naprosto nedokonalé přípravě a špatnému odhadu politických, vojenských i špionážních složek, akce selhala.
Dalším problémem bylo jednání se sovětským vůdcem Chruščovem. Na schůzce ve Vídni v červnu 1961, byl Kennedy zklamán jeho neústupným a mnohdy otevřeně nepřátelským postojem, zejména pak v otázce všeobecného odzbrojování a v otázce Německa a Západního Berlína. To se projevilo při první velké krizi, v červenci a srpnu 1961, kdy došlo k postavení tzv. berlínské zdi. Kennedy dal ovšem již při televizním projevu 25. července 1961 Moskvě striktně najevo že svobodu Západního Berlína, je připraven bránit i vojensky. Druhou a ještě závažnější, byla tzv. karibská krize. V květnu a červnu 1962 se Sověti rozhodli umístit na Kubě rakety, které by jim umožňovaly útok na východní pobřeží USA. Poté co zpravodajské služby zjistily budování základen, rozmísťování těchto raket a současně jejich dopravu sovětskými loděmi na Kubu, stál Kennedy před otázkou, jak tuto krizi vyřešit. Přestože tlak zejména ze strany armádních kruhů na přímý zásah, bombardování, invazi či jiný vojenský způsob konfliktu byl poměrně silný, rozhodl se Kennedy nakonec tváří v tvář hrozbě nukleární války, zahájit námořní blokádu Kuby a vyzvat Sověty veřejně, aby ustoupili. V televizním projevu 22. října 1962, který sledovalo 100 miliónů lidí, varoval Chruščova, před uvrhnutím světa do války a řekl, že Spojené státy nemohou takovéto ohrožení své bezpečnosti tolerovat. Usvědčil Sověty ze lživého tvrzení, že na Kubu jsou dopravovány pouze obranné prostředky. Sověti evidentně s takovou reakcí nepočítali a byli zaskočeni, 28. října po diplomatických jednáních své rakety z Kuby stáhly výměnou za veřejnou záruku USA, že neprovedou invazi na Kubu a za skryté ujednání, v rámci něhož USA stáhly jaderné střely ze základen v Turecku.
Po této krizi došlo ke snaze obou stran k jednání o určité formě odzbrojení, JFK byl v tomto směru velmi aktivní a v květnu 1963 pronesl slavný tzv. mírový projev, kde požadoval mír pro muže a ženy celého světa, mír nejen pro tuto dobu, ale i jednou provždy a to z vůle všech, který by nebyl být nikomu vnucován zbraněmi. Během léta 1963 po mnoha jednáních pak Sovětský svaz vyslovil souhlas s první smlouvou o zákazu zkoušek jaderných zbraní mezi oběma velmocemi. Součástí americko-sovětského souboje byl také souboj v dobývání vesmíru. Po sovětských úspěších byl nucen Kennedy reagovat a v květnu 1961 představil ve zvláštním poselství v Kongresu, ve své době smělý a neuvěřitelný plán, do konce desetiletí poslat lidskou posádku na Měsíc a zajistit její bezpečný návrat. Tím de-facto odstartoval program Apollo, který byl završen 20. července 1969 první krokem člověka na Měsíci (Neil Armstrong při letu Apolla 11).
Na podzim roku 1963 Kennedy začal pracovat na přípravě souboje o své druhé volební období. Přes některé neúspěchy cítil, že má velkou šanci uspět i v dalších volbách. V listopadu 1963 jeho další plány tragicky přerušil atentát při jeho cestě Dallasem.
Osobní život
Pro veřejnost byl Kennedy mladý a charizmatický člověk, jehož reprezentativní vzhled a šarm působil na velké procento žen. Byl okouzlující, inteligentní a žádaný. V soukromém životě byl především nepolepšitelný sukničkář, ohleduplný manžel a oddaný syn.
Svou budoucí manželku Jacqueline Bouvierovou poznal v květnu 1951 na večeři u manželů Bartlettových. Oba na sebe navzájem zapůsobili, ale rozešli se bez dalšího významnějšího zájmu. V té době se také Kennedy intimněji seznámil s Audrey Hepburnovou a o něco později s Marilyn Monroe. S Jackie se zasnoubil až 23. června 1953 a 12. září se v kostele Panny Marie v New Portu vzali. Jackie byla zajímavá žena. Vysoce inteligentní, okouzlující, vtipná a reprezentativně působící. Na veřejnosti projevovala své emoce minimálně, byla dokonalá herečka a dokázala se stejně jako její manžel až nadlidsky ovládat. V rodinném prostředí však byla schopna vyvolat hysterické scény, zejména pokud šlo o bránění soukromí jejích dětí. Když se rodina nastěhovala do Bílého domu, Jackie celé zařízení s velkým vkusem přestavěla a vedla prezidentskou domácnost s velkou zodpovědností.
Na podzim roku 1954 prodělal JFK složitou operaci páteře, která ho téměř stála život. Jeho manželka ho v té době velmi podporovala a starala se o něj v době jeho dlouhé rekonvalescence. Během tohoto období napsal JFK i svou první opravdovou knihu Profily odvahy, se kterou mu Jackie velmi pomohla a která byla oceněna Pulitzerovou cenou.
J. F. Kennedy patří mezi nejpopulárnější z amerických prezidentů, tuto jeho stálou popularitu způsobilo několik faktorů mezi nimiž je na předním místě jeho schopnost pracovat s médii, jeho zásluha o znovu získané americké sebevědomí (odvaha v Karibské krizi, zahájení projektu Apollo) a také skutečnost, že byl zastřelen, čímž se stal obětí.
Atentát
Podrobně: Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho
Život JFK ukončil atentát 22. listopadu 1963 na Dealey Plaza v Dallasu ve státě Texas. Výstřely zazněly ve 12:35 hodin místního času a prohlášen za mrtvého byl ve 13:00 hodin v Parklandské nemocnici. Ačkoli byl velmi rychle vypátrán a oficiálně za vraha uznán Lee Harvey Oswald, který byl krátce poté taktéž zastřelen, o tom, proč a kým byl JFK zavražděn, vznikla řada teorií, z nichž některé lze označit jako konspirační (zavraždila ho CIA, mafie, vláda, …), což kolem něj vytvořilo posmrtný kult, který napomohl jeho posmrtné popularitě. Při analýze autentického Zapruderova filmu je pravděpodobné, že kulka, která způsobila smrtelná poranění mozku v pravé temporo-parietální krajině, nemohla být vystřelena zpoza sedícího Kennedyho. Existuje i další amatérský Nixův film, na kterém je po zvětšení vidět střelec za plotem vpravo před kolonou. Ovšem o hodnověrnosti faktů jsou stále vedeny diskuze. Lze tvrdit, že pro americkou veřejnost byl úspěšný atentát na prezidenta šok a vysvětlení i postupy a výsledky vyšetřování Kennedyho vraždy nebyly všeobecně přijaty.
Citáty
| „ | Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co můžeš ty udělat pro svou zem. | “ |
| „ | Společným úsilím naší planetu zachráníme nebo společným úsilím zahyneme v plamenech jejího ohně, ale zachránit jí můžeme a zachránit jí musíme. Tím si zasloužíme věčný dík lidstva a jako nositelé pochodně míru, věčné požehnání Boha. | “ |
| „ | Všichni svobodní lidé, všude kde žijí, jsou občany Berlína. A proto i já, jako svobodný člověk jsem hrdý, že můžu říct: Ich bin ein Berliner. Jsem také Berlíňan. | “ |
| „ | Rozhodli jsme se letět na Měsíc. Chceme v tomto desetiletí letět na Měsíc a dokázat ještě víc. Ne proto, že je to snadné, ale proto, že je to obtížné. | “ |
| „ | Lidstvo musí učinit přítrž válce, jinak válka učiní přítrž lidstvu. | “ |
Reference
- Christopher Andersen: Jack a Jackie Kennedyovi - americké manželství, Nakladatelství PRÁH pro Knižní klub, Praha 1997.
- Robert Dallek: Nedokončený život. John F.Kennedy. 1917-1963. Argo, Praha 2006.
- Profiles in Courage
Knižní publikace, které napsal JFK
- „Why England Slept“, New York 1941.
- „Profiles in Courage“, New York 1955, (Pulitzerova cena).
- „A Nation of Emigrants“, New York 1958.
- „The Strategy of Peace“, New York 1960.
- „To Turn the Tide“, New York 1962.
- „The Burden and the Glory“, New York 1964.
Stěžejní literatura o JFK
- Adler, Bill: „The Kennedy Wit“, Boston 1965
- Budín, Stanislav: „Dynastie Kennedyů“, Praha 1969
- Cross, Robin: „J.F.K. A Hidden Life“, Londýn 1992
- Hersh, Seymour: „The Dark Side of Camelot“, New York 1997
- Lane, Mark: „Honba za právem. Kritika způsobu vyšetřování vražd presidenta Kennedyho, policisty J.D. Tippita a Lee Harveye Oswalda, prováděného Warrenovou komisí“, Praha 1967. (Z anglického originálu „Rush to Judgment“, Londýn 1964)
- MacGregor Burns, James: „John Kennedy. A political Profile“, New York 1960
- Manchester, William: „Portrait of a President“, Boston 1962
- Puzzo, Mario: "K znamená Keneddy."
- Salinger, Pierre: „With Kennedy“, New York 1966
- Schlesinger, Arthur, Jr.: „A Thousend Days. John F. Kennedy in the White House“, Boston 1965
- Sidney, Hugh: „John F. Kennedy, President“, Boston 1965
- Sorensen, Theodore: „The Kennedy Legacy. A Peaceful Revolution for the Seventies“, Toronto 1969
- Summers, Anthony: „Conspiracy who killed President Kennedy“, Boston 1983
- Taterová, Milada / Novák, Jiří: „Kdo střílí na presidenty?“, Praha 1968
- Volek, Jindřich: „Meze odvahy. Politický profil J.F. Kennedyho“, Praha 1965
- Volek Jindřich: „Kritické dny J.F. Kennedyho“, Praha 1968
- Whalen J. Richard: „The Founding Father“, New York 1964
Velká Galerie
YouTube
| President Kennedy 1961 Inaugural Address |
| John F. Kennedy – Missile Crisis |
| The Magic Bullet (JFK, 1991) |
| Full Mr. X scene JFK (1991) |
Reference
- ↑ Joe Kennedy Jnr's Last Mission na blythburgh.net
Externí odkazy
- Kennedyho knihovna v Bostonu, MA
- Oficiální životopis na stránkách Bílého domu
- Nově nalezené pásky ukazují Kennedyho jako introverta, aktualne.cz, 14. říjen, 2008
- Atentát na prezidenta: nejasno i po 44 letech, aktualne.cz, Josef Tuček, 22. listopad 2007
- Nixův 8 mm film
- ČSFD.cz – JFK (1991), film Olivera Stonea
- Projev JFK v Berlíně
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |