V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Vladimír Holan

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 1. 7. 2013, 10:54; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Pamětní deska v Praze na Kampě

Vladimír Holan (16. září 1905 Praha – 31. března 1980 tamtéž) byl jedním z nejvýznamnějších českých básníků a překladatelů 20. století. Autor intelektuálně náročné reflexivní a meditativní poezie osobitých imaginativních obrazů, nezřídka používající vlastní jazykové novotvary.[1] Je pro něj typická enigmatičnost, spekulativnost, meditativnost, spirituálnost, vědomí tragiky života, pohrdání hedonismem, často lapidární gnómičnost; přístupnost veršů je snížena častými intertextovými, zejména kulturněhistorickými aluzemi. Básník Josef Hora jej nazval "alchymikem slova".[2] Používal pseudonymy a šifry Ivo Holan, Ivo Rol, V. Scarlet, -Dt.-, -h-, H. V., V. H.

Obsah

Život

Holan se narodil v Praze, roku 1905 se s rodiči přestěhoval do Bělé pod Bezdězem. V letech 1919-1926 studoval na pražském gymnáziu v Truhlářské ulici, kde začaly jeho první literární pokusy - svou první básnickou sbírku Blouznivý vějíř (1926) vydává jako septimán. O této sbírce, poznamenané poetismem, později hovořil jako o "hříchu mládí".[3] Po ukončení gymnázia (1926) byl přijat jako úředník do pražského Penzijního ústavu, kde byl zaměstnán sedm let. Pak odešel pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů předčasně do penze a věnoval se pouze literatuře a poezii.[4] V letech 1933–1938 působil jako redaktor Umělecké besedy v časopisu Život. V letech 1939–1940 pracoval jako dramaturg Divadla E. F. Buriana. Po válce odmítl katolickou církev a vstoupil do KSČ, v roce 1946 zveřejnil důvody tohoto kroku v Rudém právu. V březnu ve svém dopisu anglickým intelektuálům obhajoval únorový převrat z roku 1948. Po roce 1950 ale začal mít problémy s publikováním. To mu bylo povoleno až v 60. letech 20. století, kdy vydával sbírky, které psal tzv. „do šuplíku“. Od roku 1948 do roku 1968 bydlel v tzv. Dobrovského vile (po emigraci Jiřího Voskovce získal po něm jeho byt v přízemí, v prvním patře téhož domu na pražské Kampě s ním bydlel Jan Werich). V roce 1968 byl jmenován národním umělcem. Psát přestal v roce 1977, kdy zemřela jeho dcera Kateřina, jež byla postižena Downovým syndromem.

Dílo

Jako jeden z mála autorů své doby byl spíše nepolitický, politiky se dotkl pouze v závažných případech – po Mnichovu v roce 1938 napsal Odpověď Francii, a některá díla poněkud poplatná režimu napsaná v období několika let po druhé světové válce (Dík Sovětskému svazu, Panychida, Tobě). Holan nepopisoval realitu, ale snažil se proniknout do lidského nitra a pátrat po odpovědích na otázky bytí, života, lásky, smrti a času. V jeho díle hraje velkou úlohu tajemství. Lyrické sbírky jsou většinou odpoutané od reality a zaměřoval se na své nitro. Objevuje se u něj častý motiv smrti. Jeho dílo je velmi obsáhlé, básně jsou těžké, komplikované a ponuré, přesto o něm lze tvrdit, že patří k nejkvalitnějším českým básníkům 20. století. Jeho tvorba velmi ovlivnila generaci básníků vstupujících do literatury v 60. letech 20. století. Jeho tvorba se dá charakterizovat citátem „Poezie se má probíjet pod povrch a luštit tajemství skrytého smyslu věci.“ F. X. Šalda jeho tvorbu charakterizoval slovy: „Abstrakce umocněná abstrakcí“. Dlouholetým editorem Holanova díla byl Vladimír Justl. Jeho básně byly otiskovány také v kulturních a literárních revuích, jako byl Blok, Orientace, Host do domu (1957-69), ale i méně známý Kvart (1936-48) nebo Červený květ[5] (1963-69).[6]

Poezie

  • Blouznivý vějíř – 1926

Ve 30. letech se zaměřil na hledání nové poetiky, kterou se snažil vyjádřit rozporuplnost a složitost světa. Tím došel k meditativní poezii, která odrážela ambivalentnost vnitřního i vnějšího světa, střetávání dobra a zla, bytí a nicoty, plynutí času a věčnosti. Básně jsou psané v pravidelném veršovém rytmu, nejčastěji v jambu, jejich zdánlivá „nesrozumitelnost“ je vykoupena uchvacující melodičností a navozenou náladou, dojmem, který zanechají tyto verše ve vnímavém čtenáři po jejich přečtení, čímž jsou blízké expresionismu. Jedná se o tyto sbírky:

  • Vanutí – 1932
  • Oblouk – 1934
  • Kameni, přicházíš… – 1937
  • Triumf smrti - 1930, 1936, 1948 - v této sbírce je již naznačen další Holanův vývoj. Sbírka byla v letech 1936 a 1948 přepracována a rozdíly mezi jednotlivými vydáními jsou velmi výrazné.

Koncem 30. let reagoval na společensko-politickou realitu doby, což bylo ve své době pro jeho tvorbu netypické, nicméně se těmito svými odvážnými verši jasně postavil na stranu protinacistického odboje.

  • Září – 1938, někdy též název Září 1938
  • Havraním brkem – soubor básní z r. 1938, vydáno v r. 1946
  • Noc z Iliady
  • Španělským dělníkům – vyjadřuje podporu levicově zaměřeným Španělům bojujícím proti nacionalistům - báseň ze sbírky Kameni, přicházíš…

Během války se nemohl svobodně vyjadřovat, proto jeho díla obsahují velké množství jinotajů a dvojsmyslů, některá z nich mohla vyjít až po roce 1945:

  • Sen – 1939, rozsáhlá báseň, věnováno památce ruského básníka V. Chlebnikova.
  • Odpověď Francii – zde z našeho neštěstí přímo obviňuje Francii, nazývá ji přímo „kurvou“ a vyslovuje přesvědčení, že i na ni dopadne trest. Zabaveno cenzurou.
  • Záhřmotí – 1940, věnováno Mozartovi, vzpomínky na dětství a matku
  • První testament – 1940, tato sbírka (resp. báseň) je zajímavá tím, že striktně dodržuje pravidelný verš
  • Zpěv tříkrálový – sbírka plná jinotajů, jako symbol velikosti je použit Karel Hynek Mácha, jehož ostatky byly v roce 1938 převezeny z Litoměřic do Prahy.
  • Návrat Máchův – říká, že Mácha nezemřel, ale žije dál ve svém díle.
  • Lemuria
  • Chór
  • Cestou - překlady ze světových literatur (1962)
  • Prostě (1954)
  • Tři – (1957) obsahuje tyto básně:
    • Sbohem
    • Óda na radost
    • Návrat

Po druhé světové válce oslavil osvobození Československa sovětskou armádou a obyčejné lidské hrdinství.

  • Dík Sovětskému svazu – 1945, poděkování za osvobození
  • Panychida – 1945, tryzna za padlé a umučené ve druhé světové válce
  • Tobě – 1947, soubor básní reagujících na válečné a poválečné události
  • Rudoarmějci – 1947, portréty prostých vojáků
  • Dokument – 1949, sbírky Dík Sovětskému svazu, Panychida, Rudoarmějci a Tobě

Po roce 1948 nemohly jeho sbírky až na výjimky vycházet, jeho dílo se v české literatuře objevilo až po r. 1962. Básnické sbírky 60.–70. let, zde jsou uvedeny i sbírky, které Holan napsal v době svého zákazu. Zamýšlí se nad nedokonalostí lidského bytí a základními existenciálními otázkami:

  • Toskána 1962
  • Mozartiana 1963
  • Strach
  • Noc s Hamletem – vydáno 1964, napsáno v letech 1949–1956, přepracováno roku 1962; Holan zde konfrontuje své názory s Hamletem. „Co nás nyní obklopuje, to nás jednou zavalí.“ (Vladimír Justl uvedl tuto skladbu ještě před knižním vydáním v roce 1963 v pražské vinárně Viola, kde se do konce 80. let dočkala asi 150 repríz[7])
  • Noc s Ofélií 1970 - bibliofilie, (fragment, pendant k Noci s Hamletem)
  • Bez názvu 1962
  • Příběhy 1963
  • Bolest – vydáno 1965, věnováno jeho mrtvým přátelům (Josef Čapek, Josef Hora, František Halas)
  • Na sotnách 1967
  • Asklépiovi kohouta 1970
  • Předposlední 1982 - nevyšlo samostatně, ale společně se Sbohem? v pátém svazku Spisů V. H.
  • Sbohem? 1982

Dále vydal několik epických sbírek, zpravidla se jedná o básnické příběhy, které zobrazují lidské tragédie, ty se stávají symbolem lidského údělu a jsou výrazem básníkových názorů na svět a život:

  • Terezka Planetová – 1943, příběh inspirovaný Janáčkovou črtou Moje děvče z Tater. Navazuje na První testament.
  • Cesta mraku – 1945, tragický baladický osud kováře.
  • Příběhy – soubor shrnující epické příběhy, první vydání 1963
  • Bajaja – verše psané pro dceru, první vydání 1955

Próza

  • Kolury
  • Lemuria
  • Hadry, kosti, kůže
  • Torzo
  • Babyloniaca (9. svazek Holanových spisů, obsahuje všechny výše zmíněné „prózy“)

Sebrané spisy

Sebrané spisy Vladimíra Holana vycházely v nakladatelství Odeon v letech 1965 - 1988 péčí Holanova dvorního editora Vladimíra Justla. V jedenácti svazcích obsahují autorovo základní básnické a prozaické dílo (sv. 1 - 9), dále pak práce nezařazené do základního díla, marginálie a publicistiku (sv. 10) a konečně básníkův životopis z pera Vladimíra Justla a bibliografii (sv. 11). Spisy Vladimíra Holana vycházejí od roku 1999 v nakladatelství Paseka v ediční spolupráci Vladimíra Justla a Pavla Chalupy. Původní koncept Sebraných spisů (1-10) rozšířily o básníkovy překlady z cizích jazyků (sv. 11 - 14, dosud vyšly sv. 11 a 12), ediční komentáře a úplnou bibliografii (sv. 15).

Výbory

Výbory poezie:

  • Noční hlídka srdce - 1963, po 15 letech zákazu vydávání, vychází výbor z básníkovy dosavadní tvorby
  • Smrt a sen a slovo – 1966, podtitul Z Máchova kraje
  • Ptala se tě… - 1963, výbor z milostné lyriky
  • Strom kůru shazuje - 1978, výbor sestavený V. Rzounkem, dogmaticky smýšlejícím literárním historikem, který ve výboru kladl důraz především na Holanovu tvorbu tematicky spjatou s osvobozením Československa Rudou armádou a na protiválečné verše
  • Mušle, lastury a škeble… - 1985, reprezentativní výbor z celého Holanova díla
  • Propast propasti, obsahuje sbírky Sbohem? a Předposlední
  • Les bez stromů - 2002, výbor básní psaných v letech 1949 - 1955 z cyklu Strach, sbírek Bolest a Příběhy. Básně manifestují básníka pod odpovídajícím přízviskem jako "básníka z nejtemnějších".

Výbor z epiky:

  • Pojď se mnou do noci
  • Bagately - básně, prózy, především z dvacátých let, eseje, úvahy, vzpomínky, referáty a glosy.

Překlady

Překládal poezii, silně ho ovlivnil Horův překlad Oněgina. Překládal z mnoha jazyků, například z němčiny (R. M. Rilkeho, N. Lenaua), francouzštiny (Ch. Baudelaira, La Fontaina, Ch. Vildraca), španělštiny (L. de Góngoru y Argote), polštiny (J. Słowackého a A. Mickiewicze - jazyková spolupráce Josef Matouš), ruštiny (M. J. Lermontova), perštiny (Nizámího) nebo čínštiny, u exotičtějších jazyků šlo o zbásnění doslovných překladů, které byly pořízeny jazykovědci. Jeho překlady vycházely často ve velmi malých nákladech. Překládal asi 120 básníků[6] (podle jiných zdrojů 160[8]) ze 16 literatur,[8] překlady těch, s nimiž se cítil duchovně spřízněn, jsou označovány jako kongeniální.[6] Výbor nejvýznamnějších Holanových překladů byl vydán pod názvem Cestou (1962).[9]

Reference

  1. ↑ Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2, H-L. Svazek 1, H-J / zpracoval autorský redakční kolektiv, vedoucí redaktor Vladimír Forst. Praha : Academia, 1993, s. 231
  2. ↑ Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel 1985, s. 182
  3. ↑ Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel 1985, s. 180
  4. ↑ http://www.spisovatele.cz/vladimir-holan
  5. ↑ Červený květ na www.slovnikceskeliteratury.cz
  6. ↑ 6,0 6,1 6,2 Lexikon, s. 232
  7. ↑ Česká literatura od počátků k dnešku. Praha : NLN 1998, s. 784
  8. ↑ 8,0 8,1 Čeští spisovatelé, s. 183
  9. ↑ Překlady V. Holana na stránkách Obce překladatelů

Literatura

  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 231-234.  
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha : Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.  
  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha : Československý spisovatel 1985, s. 179-183
  • Česká literatura od počátků k dnešku. Praha : NLN 1998
  • Slovník zakázaných autorů 1948-90. Praha : SPN 1991, s. 142-145

Související články

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Vladimír Holan
Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Vladim%C3%ADr_Holan“