Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Rudé právo
Z Multimediaexpo.cz
Rudé právo (resp. Rudé Právo) byl deník a ústřední tiskový orgán Komunistické strany Československa (KSČ), který hrál důležitou roli v propagandě režimu. Deník byl založen roku 1920, když došlo k rozkolu mezi českými sociálními demokraty a komunisty. Noviny vycházely i během druhé světové války v ilegalitě. Po roce 1960 vycházelo Rudé právo také ve slovenské mutaci, a to vedle dalších slovenských komunistických novin Pravda. Po sametové revoluci na podzim 1989 se část redakce odpoutala od KSČ a začala Rudé právo vydávat sama, později deník přejmenovala na Právo. To je v současné době považováno za noviny blízké sociální demokracii. Za jakéhosi nástupce Rudého práva coby nejvýznamnějšího komunistického deníku jsou považovány Haló noviny (název je odvozen od původní přílohy Rudého práva) úzce spjaté s KSČM.
Obsah |
Historie
Deník Rudé právo byl založen roku 1920, kdy došlo k rozkolu mezi českými sociálními demokraty a komunisty, kdy faktický majitel socialistických novin Právo lidu Antonín Němec zabránil publikování názorů šmeralovského křídla. První číslo Rudého práva vyšlo 21. září 1920 (tento den byl pak za komunistického Československa slaven jako „Den tisku, rozhlasu a televize“). Rudé právo v záhlaví a v tiráži uvádělo vedle čísla ročníku Rudého práva i číslo ročníku Práva lidu, čímž vyjadřovalo, že se považuje za nástupce obou periodik. Právo lidu bylo po roce 1948 sloučeno s Rudým právem. V období 1948–1989 bylo Rudé právo deníkem s nejvyšším nákladem (přesahujícím dva milióny výtisků) a sehrávalo klíčovou roli v ideologické propagandě. Posledním komunistickým šéfredaktorem Rudého práva byl Zdeněk Hoření, jeho zástupcem pak Zdeněk Porybný, který předtím působil jako zpravodaj redakce ve Washingtonu. Porybný Hořeního ve funkci nahradil krátce po sametové revoluci na podzim 1989 a současně převzal i vedení vydavatelství Rudé právo, později vydavatelství Florenc. V září 1990 pak založil akciovou společnost Borgis a část akcií nabídl členům tehdejší redakce Rudého práva. Díky své trojjediné roli ředitele vydavatelství Florenc, šéfredaktora Rudého práva a předsedy představenstva a. s. Borgis se mu podařilo společně s dalšími členy redakce realizovat sled právních kroků, v jejichž důsledku začal od 1. ledna 1991 vydávat Rudé právo sám jako soukromý vydavatel. Podtitul „Deník KSČ“ byl pouze nahrazen obecnějším „levicový list“.
Vyznamenání
Noviny byly za svoji činnost režimem oceněny třemi řády, Řádem Klementa Gottwalda (1970), Řádem republiky (1955) a Řádem Vítězného února (1973). Insignie těchto řádů byly tištěny u titulu.
Odkazy
Literatura
- DOLEJŠÍ, Vojtěch. 40 let Rudého práva. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1960.
- FRANĚK, Jiří. Naše Rudé právo : čtyřicet let listu KSČ, který bojuje za pravdu, socialismus a mír. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1960.
Externí odkazy
- Rudé právo online na webu Ústavu pro českou literaturu
- Záznam v databázi Národní knihovny ČR
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |