Melantrich
Z Multimediaexpo.cz
Nakladatelství Melantrich bylo významné české nakladatelství, působící od roku 1897 do roku 1999.
Obsah |
Historie
Vznik
Nakladatelství vzniklo roku 1897 po odštěpení České strany národně sociální od České strany sociálně demokratické jako Knihtiskárna národně sociálního dělnictva. Roku 1907 zde začal vycházet deník České slovo. Roku 1910 byla na Václavském náměstí vybudována nová rozsáhlá budova. Tiskárna, která zde sídlila se stala základem úspěchu Melantricha. Od roku 1910 byl také užíván název Melantich, který byl zvolen podle významného českého renesančního nakladatele Jiřího Melantricha z Aventina.
Vrcholné období
Roku 1919 podnik získal nakladatelskou koncesi. Byl zde vydáván mj. první bulvární časopis v Čechách – Pražský ilustrovaný zpravodaj. Roku 1924 se podnik stal akciovou společností. Roku 1926 Melantrich koupil Smíchovskou tiskárnu firmy Koppe a Bellmann, 1928 získal filiálku v Ostravě, 1934 v Brně a nakonec i v Žilině. Ve třicátých letech se Melantrich podílí i na natáčení filmů a věnuje se reklamní grafice. Roku 1936 vzniká hudební nakladatelství MelPa (Melantrich + Pazdírek).
Významnou postavou knihtiskárny byl už od roku 1900 Jaroslav Šalda, později dlouholetý ředitel Melantricha. Šalda měl významný podíl na výrazném růstu a rozvoji nakladatelství, které se stalo nejvýznamnějším nakladatelským, grafickým a tiskařským podnikem v prvorepublikovém Československu. Podařilo se mu dokonce uhájit existenci Melantrichu v dobách nacistické i komunistické totality, přestože on sám musel po roce 1948 podnik opustit.
Nacismus a komunismus
Přestože se Šaldovi podařilo podnik uhájit před nacisty, byl v roce 1941 zatčen a v nakladatelství získali významný vliv někteří kolaboranti.
Paradoxně až po válce byl Šalda oficiálně zbaven vedoucího postavení, protože se už nechtěl věnovat politice. V Melantrichu ovšem stále vlastnila podíl Česká strana národně sociální, a proto by Šalda nucen vzdát se postu generálního ředitele.
Roku 1948 se Komunisté pokusili Melantrich zrušit. To se jim však nepodařilo. Od roku 1950 proto fungoval jako ústřední nakladatelství komunisty ovládané Československé strany socialistické. V té době byl přejmenován na Svobodné slovo-Melantrich, po roce 1960 už pouze Svobodné slovo. V době politického tání se roku 1967 nakladatelství opět vrátilo k historickému názvu Melantrich.
V listopadu roku 1989 posloužil právě balkón Melantricha jako „tribuna“ řečníků na demonstracích Sametové revoluce.
Devadesátá léta
V roce 1990 se Melantrich stal opět akciovou společností. Roku 1996 se jeho majoritním akcionářem stal Chemapol Group. Na konci devadesátých let 20. století byl Melantrich nejdéle fungujícím nakladatelstvím v Čechách. Přesto bylo patrné, že se podnik, podobně jako mnohá další velká nakladatelství, obtížně adaptuje na nové tržní podmínky. V roce 1999 Melantrich svou činnost ukončil. Dnes sídlí v historické budově Melantricha na Václavském náměstí luxusní hotel téhož jména.
Nakladatelský profil
Od roku 1919 Melantrich vydával vedle novin i naučnou literaturu. Postupně se nakladatelství snaží získávat nejvýznamnější autory beletrie i naučné literatury, vydává řadu překladů světových děl, vydává sebrané spisy významných autorů, soudobou poesii, životopisné knihy i knihy historické.
Příklady jednotlivých edic
- Besedy (1920-24, 24 sv., red. Petr Zenkl) – životopisné medailony
- Románová knihovna Melantricha (1924-28)
- Ilustrovaná knihovna Hvězdy (1924-29)
- Melantrichova knižnice (1928-34, 81 sv., red. F. X. Šalda) – nové překlady světových děl (klasika)
- Edice soudobé literatury Úroda (1928-38, 100 sv.) – současná české i světová literatura (Božena Benešová, Jan Čep, Jaroslav Durych, Egon Hostovský, Benjamin Klička, Josef Kopta, Karel Konrád, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht, Marie Pujmannová, Vladislav Vančura, sebrané spisy jednotlivých autorů – Durych, Benešová, atp.)
- Poesie – edice soudobé české poesie (1933-49, red. Bedřich Fučík, Antonín Matěj Píša) – antologie (Ivan Blatný, František Halas, Vladimír Holan, Karel Hlaváček (Žalmy), František Hrubín, Jiří Orten, Jaroslav Seifert, Jan Zahradníček, Viktor Fischl)
- Nová ruská knihovna (1928-35, red. Bohumil Mathesius) – současní ruští autoři
- Epika (1936-41) – překlady ze světové literatury
- Odkaz literatury české (1940-58, red. Zdeněk Kalista) – nová kritická vydání staré české literatury
- Antická knihovna (1940-44, 9 sv.)
- Výhledy (1939-46, red. J. B. Kozák, Bohumil Mathesius) – společenské vědy
- Z války a revoluce
- Lidé a osudy – životopisy významných politiků, vojevůdců
- Vysokoškolské rukověti (1934-50) – více řad
- Vybrané vědecké rozpravy (1935-48) – významné lékařské řady
- Dějiny lidstva (1936-42, 8 sv., nedokončeno)
- Spisy Otakara Březiny, Antonína Sovy, K. J. Erbena
- Spisy Jaroslava Durycha (od Kuncíře) – nedokončeno
- Spisy V. Vančury, B. Benešové, I. Olbrachta, F. X. Šaldy (v 11 sv. v Aventinu do 1941, 1941 Melantrich, Čs. spisovatel, Torst) – nedokončeno
- Listy pro umění a kritiku (1933-37, časopis)
- Šaldův zápisník (1937, převzetí vydávání)
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |