Válka

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 13. 11. 2012, 23:04; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Soubor:Mons Lactarius.jpg
250px
Městské boje za druhé světové války

Válka je rozsáhlý stav organizovaného násilí mezi dvěma nebo více skupinami lidí. Násilí je ve válce použito válčícími stranami jako legitimnní mocenský prostředek k prosazení politických, náboženských, ideologických, ekonomických nebo jiných cílů. Válka je opakem míru, který je obvykle definován absencí války. V mezinárodní politice se jedná o extrémní nástroj prosazení cílů vojenskými prostředky a vojenskou silou. Přechodným stavem mezi vedenou válkou a mírem je příměří.

Ve své knize O válce, pruský vojenský teoretik Carl von Clausewitz nazývá válku „Pokračováním politiky jinými prostředky“.[1] Válka je interakcí mezi dvěma nebo více vojenskými silami, „soubojem vůlí“.[2]

Válka není omezena na člověka, například mravenci vedou masivní mezidruhové konflikty, které lze považovat za války a tlupy šimpanzů bojují mezi sebou v kmenových válkách

V některých případech může dojít k eufemistickému zastírání podstaty věci a nazývání konfliktu, který bezpochyby splňuje parametry války, např. jako policejní akce, zajištění bezpečnosti či udržování míru. Válku vedou dvě nebo více stran, stranou je buď stát nebo ozbrojená skupina (zejména v vnitrostátních konfliktech - občanských válkách. V praxi se také stává, že běžná mezinárodní válka vyprovokuje válku občanskou či naopak, občanská válka pak vede ke mezinárodní válce, popřípadě probíhají obě války současně.

Válka je nejčastěji definována jako konflikt doprovázený účastí a střetem vojenských sil minimálně jednoho státu nebo jedné a více ozbrojených frakcí.

Z hlediska plošného rozsahu dělíme ozbrojené konflikty na války globální a války lokální. Poslední jsou nejrozšířenějším druhem konfliktů probíhají mezi dvěma státy nebo jedním státem a malou koalicí států. V průběhu druhé poloviny 20. století došlo k více jak dvěma stům lokálních válek.

Obsah

Dějiny

Podrobnější informace naleznete na stránce: Dějiny vojenství

Válka doprovází lidstvo od začátku jeho existence a stejně jako se vyvíjela lidská kultura a výrobní možnosti, vyvíjela se i válka a její vedení. Na začátku proti sobě stáli nevyzbrojení členové jednotlivých tlup. Pak následovalo postupné vyzbrojování pěšáků a jejich organizace do větších celků. Ve starověku v Mezopotámii byla doložena první stálá armáda, která měla za úkol udržování státní moci, obranu před nájezdníky a rozšiřování říše do okolí. Díky pečlivé výzbroji a uspořádání se brzy stala velmi účinnou silou, která dokázala říši bránit.

S postupným zlepšováním technických možností se začala měnit i strategie a taktika boje. Dobře vycvičené zástupy Římanů vystřídala jízda, masové nasazení pěchoty a lučištníci. Objevem palných zbraní začali lučištníci ztrácet na významu a byli nahrazováni střeleckými oddíly. Tradiční jezdectvo zažilo svůj pád během první světové války, když nebylo efektivní proti tvrdé realitě zákopové války. Jako důsledek zákopů se na scéně začaly objevovat letadla a tanky.

S nástupem letectva a tanků se zcela změnila strategie vedení války — na řadu přichází blesková válka, během které jsou mobilní jednotky schopny postupovat hluboko do týle nepřítele. Válka se stala mnohem více pružnou a pohyblivou. V průběhu druhé světové války se začala objevovat nová zbraň — balistická raketa, která již naprosto zrušila rozmezí mezi frontovou linií a zázemím. V dnešní moderní válce je možné zasáhnout libovolný cíl na planetě.

S objevením atomové bomby přešlo lidstvo do doby, ve které vedení války může znamenat i konec civilizace. Válčící strany disponují technologií, která je schopna vymazat nepřítele z povrchu Země. Zastrašování a snaha o nevypuknutí konfliktu je jedním z hlavních důsledků atomové bomby na politické scéně. Existence atomové bomby je někdy považována za jeden z důvodů nevypuknutí třetí světové války.[zdroj ?]

Příčiny války

Války vznikají z různých příčin, které se nedají vždy dobře vysledovat, ale je důležité rozlišovat, jestli se jedná o války mezi státy anebo mezi skupinami lidí. Státy většinou válčí o získání moci (Válka ve Vietnamu), strategických surovin (Válka v Zálivu), kolonií (První světová válka), či z ideologických důvodů (Válka v Koreji). Během moderní války mezi civilizovanými státy jsou snahy na vedení konvenční války, kdy jsou dodržovány mezinárodní smlouvy o zacházení se zajatci, snaha ochraňovat civilisty a nedopouštět se válečných zločinů (i přes snahy se ale objevují případy jejich porušování).

Během války náboženské, či občanské nebo ideologické nejsou často dodržovány žádné zákony a často na obou stranách jsou prováděny rozsáhlé etnické čistky, masové popravy, mrzačení obyvatelstva a používání veškeré dostupné techniky. Vojáci nejsou často odlišeni od civilního obyvatelstva, což znemožňuje konvenčním armádám jejich efektivní eliminaci a způsobuje ztráty na civilistech.

Studená válka měla za následek historicky velmi dlouhé období vyrovnanosti vojenských sil mezi Západem a Východem. Bylo zajištěno vzájemným jaderným zastrašením a snahou vyhnout se ozbrojenému konfliktu, což byl jeden z prioritních cílů obou stran. Spolu s koncem studené války však zmizel dosud jasně definovaný nepřítel, s kterým by potenciální válka přerostla v celosvětově ničící jaderný konflikt. Došlo ke vstupu nově vzniklých států na světovou scénu a jednoznačnou hrozbu vystřídalo mnoho nových nevyzpytatelných rizik.

Bezprostřední důvody vnitrostátních válek jsou různé, ale téměř vždy mají jedno společné odehrávají se na území tzv. zhroucených států. Jsou to státy, které byly v předešlých letech podporovány jednou ze stran konfliktu studené války a po jejím skončení tato životně důležitá podpora vymizela. Počet těchto států ve světě stoupá, ale jejich schopnost uplatnit suverenitu, vynutit právo a zajistit pořádek klesá. Děje se tak právě kvůli nepokračující podpoře jedné z bývalých supervelmocí.

Ke konfliktům dochází téměř vždy v důsledku napětí uvnitř společnosti. Státní instituce nejsou nadále schopné udržet pořádek v rámci státu, státní struktury se hroutí a společnost upadá do chaosu. Válka se tak dostává do rukou různých skupin a bývá tak označována za válku postmoderní.

Příčiny vzniku ozbrojených konfliktů lze rozdělit do několika skupin. První z nich je otázka územních sporů v důsledku snahy o posílení vlivu na určitém území, nebo naopak snaha vymanit se z vlivu ekonomicky silnějšího státu. Druhou skupinou jsou důvody hospodářské. Řada lokálních válek je vedena kvůli nerostnému bohatství a jejich distribuci. K těmto konfliktům patří například spory o ložiska ropy v Kaspickém moři a otázka přístupu ke sladkovodním zdrojům na Blízkém východě a v Africe. Další skupinou jsou náboženské důvody, které lze také označit za ideologické důvody. Příkladem je spor židů a muslimů na blízkém východě. V neposlední řadě je třeba zmínit konflikty národnostního charakteru. Odehrávají se především v Africe a často dosahují rozměrů genocidy, jako například masakr Tutsiů ze strany Hutů ve Rwandě v roce 1994.

Typy válek podle povahy a prostředků

Související články

Literatura

  • Angelo Codevilla and Paul Seabury, War: Ends and Means (Potomac Books, Revised second edition by Angelo Codevilla, 2006) ISBN-X
  • Angelo M. Codevilla, No Victory, No Peace (Rowman and Littlefield, 2005) ISBN
  • Barzilai Gad, Wars, Internal Conflicts and Political Order: A Jewish Democracy in the Middle East (Albany: State University of New York Press, 1996).
  • Clausewitz, Carl Von (1976), On War (Princeton and New Jersey: Princeton University Press)
  • Fry, Douglas P., 2005, The Human Potential for Peace: An Anthropological Challenge to Assumptions about War and Violence, Oxford University Press.
  • Gat, Azar 2006 War in Human Civilization, Oxford University Press.
  • Gunnar Heinsohn, Söhne und Weltmacht: Terror im Aufstieg und Fall der Nationen ("Sons and Imperial Power: Terror and the Rise and Fall of Nations"), Orell Füssli (September 2003), ISBN, available online as free download (in German)
  • Fabio Maniscalco,. World Heritage and War - monographic series "Mediterraneum", vol. VI. [s.l.] : Massa, Naples, 2007. ISBN.  
  • Keegan, John, (1994) "A History Of Warfare", (Pimlico)
  • Kelly, Raymond C., 2000, Warless Societies and the Origin of War, University of Michigan Press.
  • Krejčí, Oskar, (2010) Válka. Praha: Professional Publishing, 170 s. ISBN 978-80-7431-029-4
  • Small, Melvin & Singer, David J.. Resort to Arms: International and Civil Wars,. [s.l.] : Sage Publications, 1982. ISBN.  
  • Otterbein, Keith, 2004, How War Began.
  • Turchin, P. 2005. War and Peace and War: Life Cycles of Imperial Nations. New York, NY: Pi Press. ISBN
  • Van Creveld, Martin The Art of War: War and Military Thought London: Cassell, Wellington House
  • Fornari, Franco (1974). The Psychoanalysis of War. Tr. Alenka Pfeifer. Garden City, New York: Doubleday Anchor Press. ISBN: . Reprinted (1975) Bloomington: Indiana University Press. ISBN
  • Walzer, Michael (1977) Just and Unjust Wars (Basic Books)
  • Keeley, Lawrence. War Before Civilization, Oxford University Press, 1996.
  • Wade, Nicholas. Before the Dawn, Penguin: New York 2006.
  • Duane M. Capulla, War Wolf, University of Pili (2008)

Reference

  1. ↑ Clausewitz, Carl Von (1976), On War (Princeton University Press) str. 87
  2. ↑ Clausewitz, Carl Von (1976) str. 77

Externí odkazy



Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Válka
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Válka
Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/V%C3%A1lka“