Šablona:Článek dne/2018/32

Z Multimediaexpo.cz

Slovensko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Slovensko hraničí s Českem (252 km) a Rakouskem (91 km) na západě, s Maďarskem (677 km) na jihu, s Ukrajinou (97 km) na východě a s Polskem (444 km) na severu.

Ačkoliv Slovensko má svou kulturou, obyvatelstvem a jazykem velmi blízko k Česku, dějiny této země se neshodují s českými. Slověni (pozdější Slováci) na rozdíl od Čechů nevytvořili po rozpadu Velké Moravy svébytný státní útvar. Od začátku 10. století až do roku 1918 bylo toto území součástí Uherského království, v němž vládnoucí vrstvu tvořili Maďaři, popř. pomaďarštění Slované (Slováci, Chorvati) a Románi (Rumuni, Valaši, Sikelové). Slovenština a maďarština se vzájemně značně ovlivnily. V 19. století zde začalo, podobně jako v jiných zemích Evropy, národní obrození, v jehož průběhu se mezi slovenskou a českou inteligencí v jistém křídle prosadil názor o „dvou větvích jednoho národa“. To nakonec vyústilo ve společný boj za samostatnost a vytvoření Československa, které přes různé peripetie vydrželo až do konce roku 1992. Od 1. ledna 1993 mají Slováci poprvé v dějinách svůj plně samostatný stát.

Prvním „státním útvarem“ na území Slovenska bylo Vanniovo království, jehož byla větší část území státu několik let v 1. století součástí. Slovanské osídlení se objevilo přibližně od 5. století. Od roku 568 země sousedila a byla i pod nadvládou nomádských Avarů a v 7. století se stala součástí Sámovy říše. V roce 791 Karel Veliký porazil Avary a Slované s již rozpadlými kmenovými vztahy, vytvořili samostatné Moravské a Nitranské knížectví, po roce 833 následovala integrace obou knížectví do celku Velké Moravy, nazývaného v období vlády Svatopluka Velkomoravská říše. Po zániku říše okolo roku 907 (po bitvě u Bratislavy) Slovensko postupně obsadili Maďaři na téměř tisíc let.

Až do roku 1918 bylo Slovensko součástí Uherského království (Horní Uhry) ve kterém do začátku 12. století bylo součástí Nitransko. Po bitvě u Moháče roku 1526 a nástupu Ferdinanda I. Habsburského na uherský trůn a Slovensko se stalo součástí Habsburské monarchie. Po osmanské expanzi na území bývalého Uherska v 16. a 17. století se území země dočasně zredukovalo prakticky jen na hornatou část Slovenska – dnešní rakouskou spolkovou zemi Hradsko (Burgenland) a západní Maďarsko (Královské Uhersko). Tím se Slovensko stalo jádrem Královského Uherska. Bratislava se stala hlavním (1536–1784, 1848) i korunovačním městem(1563–1830) ale také sídlem sněmu Královského Uherska (1542–1848). Trnava se pak následně stala centrálním městem uherské římskokatolické církve.

Za revoluce v letech 1848–1849 se Slováci přidali na stranu Rakušanů, aby se oddělili od Uherska a stali se samostatnou částí Rakouské monarchie. To se jim však nepodařilo. Nejhoršímu tlaku maďarizace čelili Slováci po rakousko-uherském vyrovnaní v letech 1867–1918, kdy Uhersko získalo větší podíl na rozhodování i nad územím Slovenska.

Mezi lety 1918–1939 se Slovensko s téměř dnešním vytyčením hranic stalo jako samosprávná Slovenská krajina součástí nově vzniklé Československé republiky a vymanilo se tak z vlivu Budapešti. V dobách druhé světové války (1939–1945) získalo Slovensko formální samostatnost (Slovenský štát, oficiálně Slovenská republika), fakticky však bylo satelitem nacistického Německa. V roce 1944 vypuklo Slovenské národní povstání (SNP) proti fašistickému režimu.