Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Geografie
Z Multimediaexpo.cz
m (Nahrazení textu) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 20. 4. 2014, 15:01
Geografie (z řeckého γεός geos pozemský, zemský + γράφειν grafein psáti), česky též zeměpis, je věda studující prostorové rozšíření jevů na Zemi (přesněji části Země, nazývané „krajinná sféra“), jejich vzájemnou interakci a vývoj v čase. Označení se poprvé objevuje v 3. stol. př. n. l. v díle Geografíka sepsaném Eratosthenem z Kyrény. Geografie se dělí na fyzickou geografii, sociální geografii, regionální geografii a kartografii.
Obsah |
Geografické disciplíny
Soustava geografických věd
Předmětem geografie (= zeměpisu) je krajinná sféra, popisovaná na několika úrovních. Podle těchto úrovní se dělí geografie na čtyři základní části:
1.) Fyzická geografie se věnuje fyzickogeografické sféře krajinné sféry, tj. litosféře, hydrosféře, atmosféře, pedosféře a biosféře. Někteří geografové vyčleňují samostatně i kryosféru, která jinak může být považována i za součást hydrosféry. Každé součásti fyzickogeografické sféry se věnuje hned několik vědních disciplín:
- litosféře - geomorfologie, petrologie, vulkanologie, seismologie, stratifikace, orografie, karsologie, speleologie, krystalografie, mineralogie a další
- hydrosféře - hydrogeografie, hydrologie, oceánografie, limnologie a další
- atmosféře - klimatologie, meteorologie a další
- pedosféře - pedologie, pedogeografie a další
- biosféře - biogeografie a další
2.) Socioekonomická geografie (také sociální geografie = společenskohospodářský zeměpis nebo humánní geografie) se věnuje člověku, jeho společnosti a jeho hospodářské činnosti, tj. socioekonomické sféře krajinné sféry. Hlavní vědní disciplíny: geografie cestovního ruchu, geografie dopravy, geografie kultury, geografie obyvatelstva, geografie sídel, geografie průmyslu, geografie služeb, geografie zemědělství, behaviorální geografie, ekonomická geografie, historická geografie, politická geografie, religiózní geografie, dějiny zeměpisu, rurální geografie.
3.) Regionální geografie (= oblastní zeměpis)se věnuje geografii regionů podle určitého kritéria, např. světadílů, jejich částí, států a zemí, administrativních jednotek atd.
4.) Kartografie studuje a zobrazuje prostorové rozmístění jednotlivých jevů krajinné sféry, tj. výrobou map. Věnuje je jí celá řada vědních disciplín, např. geodézie, topografická kartografie, tematická kartografie, matematická kartografie, kartometrie, GIS, dálkový průzkum Země
Historie geografie
Starověk
Starověké státy zahrnovaly - na svou dobu - obrovské masy lidí. Vytvářely velká sídla s vysokou kulturou stavebnictví, písemnictví, vědy i umění. Sdružovaly zástupce různých rasových typů i etnických skupin. Státníci se museli seznamovat s územími a národy, nejen se svými, ale i v jiných regionech. Realizovaly se dlouhé cesty i vojenská tažení, doprovázená vzájemným objevováním národů. Docházelo k plodnému sbližování kultur, k přebírání shromážděných poznatků i představ, návyků i vynálezů.
Víme o dalekých výpravách Egypťanů, Mínojců (obyvatelé Kréty), Foiničanů, Kartaginců, dávných indických mořeplavců aj. Kladly si vesměs praktické cíle - rozšiřování poznatků i zdrojů surovin - mědi, cínu, dřeva, pryskyřice, lnu, kůže, vosku, slonoviny - a potravin - obilí, datlí. Velký význam měly svazky se zeměmi, které oplývaly zlatem, stříbrem, drahokamy.
Už v antice - ve Starém Řecku a později v Římě - vznikaly významné geografické práce. Dlouhou dobu byly součástí filozofie, historie či medicíny.
Iónská škola je nejstarší známou řeckou filozofickou školou - z 6. stol. př. n. l. Jejím představitelům - Tháletovi (první filozof, matematik a astronom), Anaximandrovi, Anaximenovi aj. patří množství objevů - v matematice, astronomii, geografii. V rámci nerozčleněné iónské vědy se vytvářely mj. i prvky fyzickogeografických koncepcí, zárodky obecné zeměvědy.
Rozvoj mořeplavby a obchodu stimuloval vznik prvních geografických popisů - říkalo se jim gés periodos (objezdy země). Členily se na periply (periplous - obeplutí) - popisy pobřeží, praktické návody k navigaci podél mořských břehů; a periegezy - popis pevniny.
Významní geografové starověku
- Hekataios z Milétu
- Hérodotos z Halikarnássu
- Hippokratés z Kósu
- Aristoteles ze Strageiry
- Erastothenés z Kyrény
- Strabón z Amaseie v Pontu
- Klaudios Ptolemaios
Chronologický přehled
- 25. st.př.n.l. - Vznik mapy údolí Eufratu na hliněné destičce
- 20. st.př.n.l. - Babylónský mýtus o stvoření světa a potopě
- 6. st.př.n.l. - Filozofové iónské školy se začínají zabývat geografickými problémy
- 6. st.př.n.l. - Logograf Hekataios z Milétu sestavuje první popis celého Řekům známého světa
- 5. st.př.n.l. - Hérodotovo dílo Histories apodexis představuje svět rozdělený na zemědíly: Evropu, Asii a Libyi.
- 5. st.př.n.l. - Hippokrates ve spisu Peri aeron, hydraton, topon poukazuje na souvislosti způsobu života a zdravotního stavu obyvatelstva s přírodním prostředím
- 4. st.př.n.l. - Aristotelova Meteorologika je shrnutím soudobých poznatků obecné fyzické geografie
- 3. st.př.n.l. - Erastothenes buduje základy samostatné vědy; píše Geografika hypomnemata
- 2. st.př.n.l. - Kratés staví v pergamském Múseiu první glóbus
- 1. st.př.n.l. - Strabónova sedmnáctisvazková Geografika je popisem soudobé ekumeny. Je jediným antickým geografickým dílem, jehož úplný text máme k dispozici.
Středověk
Ve středověku geografie v evropských zemích prakticky zanikla. Dědictví antiky chránili, překládali a rozmnožovali především v arabském světě a dalších regionech Blízkého východu i Střední Asie.
Mapy raného středověku nejčastěji ilustrovaly Bibli. Země měla tvar obdélníků (podle Kosmy), oválu či kruhu rozčleněného na tři části. (Noe prý po potopě rozdělil Zemi mezi tři syny). Tyto mapy bývají nejčastěji orientovány na východ; uprostřed leží Jeruzalém; nechybí na nich označení ráje, mytické říše Magog (severně od Kavkazu - jejím vládcem byl údajně Noemův syn Gog), různé fantastické země - i příšery.
Charakteristické jsou rozsáhlé texty (legendy) na velmi schematických kresbách.
Ani v Evropě se vývoj vědy ve středověku úplně nezastavil. Po mnohá staletí tam probíhal složitý proces zemědělského využívání vnitřních rovin; orná půda se vytvářela i v nejodlehlejších koutech, velmi vzdálených od moře. Formoval se pevný svazek rolníků s půdou. Na vrcholech hor, ochraňujících přístupy do rozoraných rovin a údolí, vznikaly hrady a zámky feudálních rytířů. Při úpatích se vytvářela řemeslnická a obchodní sídla, v nichž bohatli středověcí měšťané.
Poznatky z geografie, potřebné při rozvíjení geografické dělby práce uvnitř antických států i mezi nimi, pečlivě shrnuté Strabónem a Ptolemaiem, byly středověkým vládcům Evropy po dlouhá staletí prakticky k ničemu.
Časem však vznikala potřeba rozšiřovat obchod. Začalo se obchodovat s východem, vytvářely se daleké a riskantní cesty.
Významní geografové středověku
- Kosmas Indikopleustés
- Marco Polo
- Ordoriko Pordenone
Chronologický přehled
- 6. st. - Kosmas Indikopleustés - Christianike topografia
- 13.-14. st. - Cestopisy Marka Pola a Ordorika z Pordenone
Geografické pojmy
- Kontinent (Tektonická deska)
- Stát (Seznam teritorií a samosprávných území suverénních států)
- Město (Statutární město)
- Vesnice (Osada)
- Ostrov (Souostroví)
- Poloostrov (Mys)
- Pohoří (Hora, Kopec)
- Údolí (Vádí)
- Sopky (Maar, Seznam sopek)
- Oceán (Moře)
- Záliv (Zátoka)
- Průliv (Průplav, Průtok)
- Řeka (Potok)
- Jezera (Seznam jezer)
- Přehrada (Rybník)
- Eroze (Půdní horizonty)
- Přírodní ohrožení a rizika
Související články
- Kontinenty země
- Seznam států světa (abecedně)
- Seznam států světa podle kontinentů
- Seznam měst podle zeměpisné šířky
Externí odkazy
- Geoinformatika.sk Slovensko-český geokomunitný portál o využívaní GI, GIS a GIT v geovedách, propagujúci najmä geoinformatiku
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |