Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Milevsko
Z Multimediaexpo.cz
Verze z 19. 2. 2011, 04:11
Milevsko (něm. Mühlhausen) je město v okrese Písek, kraj Jihočeský, ležící na Milevském potoce 22 km severovýchodně od Písku a ve stejné vzdálenosti západně od Tábora. Toto město je známé především díky závodům pro výrobu vzduchotechnických zařízení – ZVVZ. Milevsko je známo v širokém okolí pro pravidelné pořádání jarního maškarního průvodu, který každoročně přitahuje do města davy zájemců o nevšední podívanou.
Historie
Podle dochovaných archeologických nálezů se předpokládá, že oblast dnešního města byla osídlena již ve starší době kamenné a obyvatelstvo se zde usadilo na trvalo, což dokládají další nálezy z mladší doby bronzové, z doby halštatské a laténské. Vlivem stěhování národů z východu se do oblasti dostávali postupně Slované, kteří začali vytlačovat původní obyvatele. O jejich první přítomnosti v oblasti vypovídají nálezy, které dokládají slovanské osídlení někdy okolo 8. století našeho letopočtu. Budoucí město se nacházelo na křižovatce obchodních cest ve 12. století, což mu předurčovalo prosperitu a růst. První písemná zmínka o městu pochází z roku 1184 a týká se bohatého velmože Jiřího z Milevska. Na jeho popud byl ve městě založen roku 1187 premonstrátský klášter. O výstavbu kláštera se zasloužili řeholníci vedení opatem Jarlochem. Během následujících let procházel majetek kláštera rozkvětem a díky dobré správě a výhodné pozici na křižovatce cest se stal brzy jedním z nejbohatších klášterů v zemích koruny České. Pád moci milevského kláštera je spojen s husitstvím. Milevsko bylo katolické město, takže se stalo cílem nájezdu husitů. Město bylo dobyto, klášter byl roku 1420 vypálen a majetek vyrabován. Okolní pozemky si rozebrala šlechta, v první fázi připadl do vlastnictví rodu Rožmberků, kteří ho spravovali do roku 1543, kdy připadl rodu Švamberků. V roce 1581 dochází opětovně ke změně majitele a město se stává majetkem rodu Hodějovských z Hodějova, kteří přeměnili Milevsko na panské sídlo.
Události roku 1620 a celkový dopad na společnost společně s konfiskací majetku nekatolíkům po Bílé hoře se odrazily i v Milevsku. Majetek byl zabaven a navrácen do rukou katolického řádu premonstrátů přesněji do rukou Strahovského kláštera. Převedení majetku pod správu kláštera mělo za následek, že se již milevský klášter nikdy nestal opět opatstvím. V 17. a 18. století je město zasaženo černou smrtí, která obcházela Evropu v opakujících se morových epidemiích, jež měly katastrofální dopad. Městečko i jeho okolí bylo téměř zcela zničeno. Na morovém hřbitově nedaleko od kláštera jsou tyto oběti moru pohřbeny. Díky poklesu produktivní populace se oblast začala ekonomicky propadat, až se stala jednou z nejchudších oblastí v zemi, což vydrželo městu až do počátku 20. století Během 2. světové války město opustil transport obyvatel považovaných za židy, téměř nikdo se nenavrátil. V erbu města je zpodobněn staročeský hejtman. Má plnovous, knížecí čepici a modrý štít s hodějovským kaprem.
Pamětihodnosti
Kostel svatého Bartoloměje
Na místě původního kostelíku z 16. století byl v roce 1866 postaven tento kostel. Původní kostelík byl z hrubých žulových kvádrů. Postavil jej Jindřich ze Švamberka. Byl postaven po požáru města v roce 1513. V 19. století byl tento kostelík velmi zchátralý, začala veřejná sbírka na jeho obnovu a započalo se s jeho bouráním.
Současný kostel byl postaven jako projev díků za přežití atentátu na císaře Františka Josefa I. Stavba kostela trvala tři roky. Hlavní oltář zhotovil milevský řezbář Karel Burda.
Vlevo za kostelem se nachází barokní kaplička, tato byla zasvěcená sv. Janu Nepomuckému a byla postavena roku 1721. Vyřezávaná dřevěná socha , zobrazující světce, je uložena v milevském muzeu.
Pomník padlým
Pomník padlým je vpravo od kostela. Je na něm umístěna deska se jmény těch, kteří padli ve válce. Celkem se jedná o 78 jmen. Zajímavostí je, že se jeden z jmenovaných v pořádku vrátil z ruského zajetí.
Nová radnice
Budova nové radnice je na náměstí. Na tomto místě původně bývaly obchodní prostory. Město pozemky vykoupilo a v roce 1899 až do roku 1901 se stavěla radnice. Sgrafita na průčelí pocházejí od milevského malíře Oldřicha Pejši a jsou z roku 1937.
Spořitelna
Je na protější straně náměstí, přímo proti radnici. Je postavena v secesním stylu . Pochází z roku 1909.
Stará fara
Jedná se barokní stavbu z roku 1715. Je naproti spořitelně přes ulici. Skutečně sloužilo jako příbytek milevských děkanů, až do roku 1937, kdy byla prodána do soukromého vlastnictví.
Stará radnice
Těsně vedle staré fary se nachází původní budova milevské radnice. V 17.století shořela původní dřevěná budova radnice. Ve sklepení bývala mučírna. Milevsko mělo právo hrdelního trestu. Mohlo vynášet rozsudky smrti. Popravy se konaly na Hůrkách nebo na Šibeničním vrchu. Na Šibeničním vrchu se popravovalo stětím nebo provazem. Hroby popravených se nachází v blízkém lese. Poblíž vrchu se dokonce pole jmenuje Stinadla a nacházel se tam kámen, který měl sloužit jako opěra pro odsouzencovu hlavu. Bližší podrobnosti jsou zaznamenány ve Smolné knize města Milevska. V 19. století sídlil v těchto prostorách okresní soud.
Rodinný dům pátera Straky
Na domě č.118 v ulici 5. května je na domě umístěna pamětní deska. Je na počest historika a knihovníka strahovského kláštera - Cyrila Antonína Straky. Autorem desky je sochař Břetislav Benda.
Budova bývalého okresního úřadu
Je na rohu Masarykovy ulice a Husova náměstí, dnes slouží jako budova polikliniky. Vznikla na místě zájezdního hostince a byla postavena za dva roky, v létech 1931.
Synagoga
Synagoga se nachází v Sokolovské ulici. Má čtyři nosné sloupy, výrazné průčelí v kubistickém stylu, schodiště vede k balkonu nad vchodem. Byla dostavěna roku 1914 a vysvěcena 1919. Pamětní deska je připomínkou genocidy židů. V současnosti slouží Církvi českobratrské.
Bažantnice
Jedná se park s tímto názvem. Nachází se poblíž kláštera, ke kterému náleží. Původně byl v těchto místech les a rybník, který obklopoval klášter. Vysušením rybníka a spojením s lesem byly položeny základy budoucího parku. O založení parku se zasloužili mniši z kláštera. Les se původně jmenoval Bažantnice, odtud příbuzný název. Kromě parkové úpravy se zde nachází i žulové plastiky a sochy. Jedná se díla z mezinárodních sympozií, která se zde konají.
Klášterní most
Cesta do milevského kláštera vedla po dřevěném mostě, ale ten po protržení rybníka při povodni v roce 1840 už nebyl obnoven. Přes Milevský potok byl postaven nový kamenný most. Byl postaven v 19. století. Má dva oblouky, na něm je postavena socha Jana Nepomuckého. Tato socha byla přenesena z původního mostku.
Premonstrátský klášter
Byl založen roku 1184 až 1187. Jedná se o nejstarší klášter na jihu Čech. Založil jej pán Jiří z Milevska. Na jeho výstavbě se podílel i budoucí opat Jarloch se svými řeholníky. Čtyři roky po jeho založení klášter vyhořel. V době husitských válek byl klášter zničen. Současný opat kláštera veškeré cennosti ukryl na Příběnice, ale po dobytí tohoto hradu, došlo ke zničení i těchto cenností.
V 15. století jej vlastnili Rožmberkové, po nich Švamberkové. Kryštof ze Švamberka klášter v 16. století prodal pánům z Hodějova.
Za jejich působení byl klášter částečně opravován, byla obnovena hráz rybníka , byly vytvořeny nové příkopy a hradby. Zvláštní péče byla věnována důkladnějším zpevněním hrází rybníka.
Po Bílé Hoře byl pánům z Hodějova zkonfiskován majetek, včetně Milevského kláštera. Klášter byl zpustošený a okolní vesnice opuštěné a podle slov kronikáře v Milevsku vše zelo chudobou, bídou a lidským pláčem.
Císařským rozhodnutím byl klášter přidělen premonstrátskému klášteru na Strahově. Opět začíná další snaha o znovuobnovení původní slávy kláštera. Za císaře Josefa se museli premonstráti vrátit do Prahy, ale přes vše se jim podařilo, že byl klášter přidělen ke klášteru Strahovskému.
Hlavní branou z roku 1885 se vstoupí na nádvoří. Po pravé straně je budova bývalé latinské školy. Jednalo se o nejstarší školu v kraji.
Naproti bráně je děkanský chrám Navštívení Panny Marie. Jde o třetí největší románský chrám v Čechách. Jedná se trojlodní chrám. Ve 13. století byl raně goticky přestaven, pozdější přestavba byla v 19. století novorománská. Nyní je po celkové rekonstrukci. Má štíhlou siluetu se dvěma věžemi a je postaven ze žulových kvádrů. Vchod do chrámu je v románském stylu. Vstupní brána a hradební zeď jsou zbytky opevnění. Délka chrámu je 56 metrů, šířka je přes 17 metrů a výška od podlahy ke klenbě je 14 metrů. Hlavní loď je od postranních oddělena arkádovými pilíři. Síla zdiva v kostele je okolo 1,5 metru. Chrám byl založen souběžně s klášterem. K východní části je připojena sakristie Původně to býval malý kostelík, kde se konaly pobožnosti, před vystavením chrámu. Jedná se o nejstarší budovu z roku 1187. Tato raně gotická kaple nese též název Opatská kaple sv. Markéty. K jižní straně kostela jsou připojeny budovy klášterního konventu. Jsou též novorománské, stejně tak budova sakristie a části ambitů. Konvent má uzavřený čtvercový tvar, uprostřed bývala zahrada. Nesla jméno Rajská. Dnes je konvent přístupný veřejnosti. V jeho areálu jsou vystaveny archeologické nálezy z města, kláštera a dobová platidla.
Budovy děkanství, konvent, oltáře, obrazy a i hrobky byly poškozeny za husitů.
Na druhém klášterním nádvoří býval pivovar, cukrovar a hospodářské budovy.
Kostel sv. Jiljí
Uprostřed současného hřbitova stojí kostel sv. Jiljí, v původní románské podobě šlo o jednolodní stavbu s východním pravoúhlým závěrem o celkových rozměrech 19,7 m x 9 m. Na objekt navazovala věžovitá, dodnes zachovaná stavba s emporou v 1. patře. Tato empora byla přístupná po schodišti v síle zdiva. Podle archeologického výzkumu A. Hejny a stavebně historického průzkumu D. Líbala lze původní románský kostel datovat do poslední třetiny 12. století. Od svého vzniku do založení kláštera sloužil jako vlastnický kostel Jiřího z Milevska. To dosvědčuje mimo jiné i empora (tribuna) ve věžovité stavbě, ze které velomož sledoval bohoslužby. Podle četných analogií z celých Čech stávaly vlastnické kostely v areálu velmožského sídla, a tak lze předpokládat sídlo Jiřího z Milevska poblíže kostela. Po založení kláštera začal sv. Jiljí plnit funkci farního kostela, zatímco chrám Panny Marie v klášterním areálu sloužil potřebám řeholníků. Kolem roku 1400 byl kostel výrazně goticky přestavěn. Při této přestavbě byla velká část původního románského kostela zbourána. V presbyteriu se nachází architektonicky velmi cenná, gotická síťovaná klenba klenba tzv. milevského typu s později domalovanými renesančnímy nápisy a erby. O významu tohoto architektonického článku svědčí i smlouva z roku 1407 o výstavbě klenby v kostele sv. Víta v Českém Krumlově podle milevského vzoru. Samotná loď je plochostropá s původními trámy dendrochronologicky datovanými do let 1445/1446. V roce 1785 byla funkce farního kostela přenesena do chrámu Panny Marie a kostel postupně chátral. Z bezpečnostních důvodů byl uzavřen až do roku 1883, kdy se o jeho obnovu přičinil strahovský opat. Z nejstarší fáze je dodnes zachována takzvaná zvonice v západní části kostela. Kamenná věž má obdélníkový půdorys a je ze žulových kvádrů. V horní části jsou patrné dvě řady románských okének se sloupky. V současnosti slouží kostel jako smuteční síň. K tomuto účelu byl v 80. letech 20. století rozsáhle upraven. Při této příležitosti proběhl také archeologický výzkum A. Hejny. Vchod do chrámu je z jižní strany, vysokým, zaklenutým vstupem. Vlastní kostel měří na délku přes 23 metrů, šíře je přes 11 metrů a výška je 15,5 metrů.
Židovský hřbitov
Nachází se vlevo od kláštera, na okraji lesa. V době morových nákaz nepostačoval hřbitov u kostela sv. Jiljí, proto bylo přistoupeno k tomuto řešení.
Kaplička Nejsvětější Trojice
Je postavena na kopci zvaném Hůrka. Je na místě bývalého popraviště. Zde se konaly popravy upálením. Místo bylo vybráno díky své poloze. Vrch nebyl zalesněný a odstrašující exekuce se daly sledovat i z velkých dálek. Kaplička byla dostavena roku 1847 přímo na místě, kde býval mučednický sloup. Okolí je přeměněno na park.
Místní části
Doprava
Město Milevsko je napojeno na železniční síť, která vede směrem Písek - Tábor. Městem prochází silnice I/19, spojující Tábor a Plzeň, a dále dopravní spojení Příbrami a Tábora. Železniční zastávka je situována nedaleko závodu ZVVZ, autobusové nádraží pak nedaleko centrálního náměstí.
Partnerská města
Externí odkazy
|
Použité prameny
- T. Durdík, F. Kašička, B. Nechvátal: Hrady, hrádky a tvrze na Písecku
Dmýštice |
Klisín |
Milevsko |
Něžovice |
Rukáveč |
Velká
| Města a obce okresu Písek |
|---|
|
Albrechtice nad Vltavou • Bernartice • Borovany • Boudy • Božetice • Branice • Cerhonice • Čimelice • Čížová • Dobev • Dolní Novosedly • Drhovle • Heřmaň • Horosedly • Hrazany • Hrejkovice • Chyšky • Jetětice • Jickovice • Kestřany • Kluky • Kostelec nad Vltavou • Kovářov • Kožlí • Králova Lhota • Křenovice • Křižanov • Kučeř • Květov • Lety • Milevsko • Minice • Mirotice • Mirovice • Mišovice • Myslín • Nerestce • Nevězice • Okrouhlá • Olešná • Orlík nad Vltavou • Osek • Oslov • Ostrovec • Paseky • Písek • Podolí I • Probulov • Protivín • Přeborov • Předotice • Přeštěnice • Putim • Rakovice • Ražice • Sepekov • Skály • Slabčice • Smetanova Lhota • Stehlovice • Tálín • Temešvár • Varvažov • Veselíčko • Vlastec • Vlksice • Vojníkov • Vráž • Vrcovice • Záhoří • Zbelítov • Zběšičky • Zhoř • Zvíkovské Podhradí • Žďár |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |