Guantánamo (základna)
Z Multimediaexpo.cz
(+ šablona FLICKR) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 14. 4. 2014, 11:23
| Informace uvedené v tomto článku je potřeba ověřit. Prosíme, pomozte vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů. |
|
je americká vojenská základna na Kubě, poblíž města Guantánamo, ležícím ve stejnojmenné zátoce. Byla založena roku 1898 a od roku 1903 ji na časově neomezenou dobu pronajímala Kuba USA za poplatek 2000 zlatých (4085 USD). V roce 2002 administrativa prezidenta George W. Bushe na základně zřídila věznici pro osoby podezřelé z terorismu (v rámci války proti terorismu).
Obsah |
Události předcházející vzniku základny
Boj Kubánců za nezávislost na španělské koloniální nadvládě začal později než v ostatních latinskoamerických zemích a byl mnohem delší a krutější. První propukla tzv. „malá válka“, řízená Revoluční stranou Kuby, kterou založil José Martí. Povstání začalo v provinciích Oriente a Camaguey a rychle se šířilo do dalších provincií. Na Kubě se vylodili generálové Antonio Maceo a Máximo Gomez spolu s José Martím.
USA vývoj situace na Kubě velmi pozorně sledovaly. Od počátku 19. století počítaly se začleněním Kuby do svazku Spojených států amerických. V roce 1823, těsně před vyhlášením Monroeovy doktríny, která v podstatě proklamuje ideu Amerika Američanům, přišel tehdejší státní tajemník John Adams s doktrínou tzv. „politiky uzrálého plodu“, podle které, dříve či později, z důvodů geografického sousedství a rychlého rozvoje amerického hospodářství, Kuba spadne jako zralý plod do klína Spojeným státům. Faktem je, že v roce 1884 vyvezla Kuba do USA desetkrát více zboží než do Španělska a že tam vyvážela 94 % své produkce cukru. Americké investice na Kubě představovaly na svou dobu obrovskou částku 52 milionů zlatých dolarů.
V roce 1898 se Spojené státy rozhodly do konfliktu zasáhnout. V dubnu 1898 schválily poslanecká sněmovna a senát společnou rezoluci, která zmocnila prezidenta k intervenci na Kubě. Odstavec 4 této rezoluce říká, že po pacifikaci ostrova USA předají vládu a dominium nad Kubou jejímu lidu. V polovině roku došlo k vylodění americké námořní pěchoty právě v zátoce Guantanámo v blízkosti města Santiago de Cuba, tehdy nejsilnější vojenské pevnosti ostrova. Po porážce španělské flotily vstupují za vydatné pomoci kubánských povstalců intervenční oddíly do města. Následuje rychlá okupace ostrova, které nikde nebyl kladen odpor. 10. prosince 1898 končí válka podpisem Pařížské mírové smlouvy, na základě které získaly USA, Portoriko a Filipíny a převzaly ochranu nad Kubou.
Americké požadavky na Plattův dodatek k ústavě
V roce 1900 proběhly na Kubě pod dozorem amerických vojsk volby do Ústavodárného shromáždění, které mělo vypracovat ústavu a vyjádřit názor, jak mají být upraveny vztahy mezi Kubou a USA. Na první schůzi tlumočil vojenský guvernér Leonard Wood zvoleným delegátům požadavek vlády Spojených států amerických, aby text ústavy nebo dodatek k ní obsahoval tyto body:
- Kuba musí žádat o souhlas USA v otázkách dohod s cizími mocnostmi, při jednáních o veřejném dluhu.
- Uzná právo USA intervenovat za účelem ochrany Kuby a stability její vlády
- Uzná platnost všech aktů okupační správy
- Poskytne části svého území ke zřízení uhelných a námořních stanic za účelem plnění předchozích závazků a zajištění vlastní ochrany.
Ústavodárné shromáždění odmítá tyto požadavky, které znamenají omezení státní suverenity, přijmout. Americký senát a sněmovna reprezentantů potom schvalují tzv. Plattův dodatek k zákonu o financování americké okupační armády, jehož obsahem jsou právě zmíněné požadavky. Prezident William McKinley zákon okamžitě podepisuje. Guvernér Wood pak oficiálně sděluje předsedovi Ústavodárného shromáždění, že prezident McKinley byl autorizován senátem a sněmovnou, aby přenechal vládu a kontrolu nad Kubou jejímu lidu hned poté, co bude na ostrově ustavena vláda opírající se o ústavu, ve které budou vzájemné vztahy s USA upraveny dle Plattova dodatku. Jinými slovy, jestliže dodatek bude odmítnut, prodlouží se okupace až do doby, kdy jej nějaký nový orgán schválí.
Pod tímto nátlakem je v červnu 1901 připojen Plattův dodatek ke kubánské ústavě, schválené 21. února. Pro posouzení platnosti smlouvy o pronájmu Guantanáma je třeba podtrhnout, že Ústavodárné shromáždění přijalo cizí zákon jako dodatek k ústavě republiky pouze z přinucení, jako jediný prostředek k dosažení konce okupace ostrova a vyhlášení Republiky Kuba. Navíc tento akt přesahoval rámec kompetencí, které Ústavodárné shromáždění podle výnosu o svém zřízení mělo.
Pronájem Guantanama
V červenci 1903 byla mezi Kubou a USA podepsána dohoda, upravující pronájem námořních a uhelných stanic v Guantanámo a Bahia Honda. Tato dohoda neobsahuje přesný termín pro ukončení své platnosti. V článku I. se Spojené státy pouze zavazují platit Kubě roční nájem dva tisíce pesos ve zlatých mincích „po celou dobu, po kterou by okupovaly a používaly zmíněné rozlohy území z titulu dohody“. Prakticky tedy šlo o smlouvu na věčné časy. V roce 1934 vyhlašuje prezident Spojených států amerických Franklin Roosevelt pro oblast styků se zeměmi Latinské Ameriky doktrínu „dobrého sousedství“. V souvislosti s ní byla v květnu téhož roku mezi USA a Kubou podepsána Smlouva o vzájemných vztazích, která obsahuje i ustanovení týkající se pronájmu základen. USA vrátily Kubě přístav Bahía Honda a prosadily za to rozšíření základny Guantanámo o 10 km² na dnešních 117,6 km². V preambuli nové smlouvy se prohlašuje, že jejím smyslem je „posílení přátelských vztahů mezi oběma národy“. Obě strany zároveň potvrdily platnost smlouvy z roku 1903. Pokud jde o dobu platnosti smlouvy, nový článek III stanoví: „Dokud Spojené státy americké neopustí uvedenou námořní základnu Guantanámo…“.
Odmítnutí dalšího pronájmu Guantanama
V roce 1959, po vítězství kubánské revoluce, vyjádřili nejvyšší představitelé Kuby na mezinárodních fórech nesouhlas s další existencí cizí základny na svém území. Od roku 1959 nepřevzala Kuba ani jediný šek za pronájem základny, které ukládá vláda USA každoročně u švýcarské banky. Převzetím šeku by totiž potvrdila, že uznává platnost smlouvy z roku 1934. Konečně kubánská ústava, schválená lidovým referendem v roce 1976, v kapitole I, článku 11 stanoví: „Republika Kuba odmítá a považuje za nelegální a nulitní smlouvy, dohody nebo koncese uzavřené za nerovnoprávných podmínek, jakož i ty, které neuznávají nebo omezují její suverenitu a územní celistvost.“ Podporu Kubě v tomto směru vyjádřila v závěrečné rezoluci např. i Konference nezúčastněných zemí v Alžíru a celá řada zemí v komuniké při vrcholných návštěvách. V roce 1961 byla při jednáních mezi SSSR a USA o řešení tzv. Karibské raketové krize promarněna jedinečná příležitost dohodnout vyklizení Guantánama.
Současná situace ohledně Guantanama
Kdyby dnes Kuba využila možnost, kterou nabízí Charta OSN a předložila tento spor Valnému shromáždění, skončí v nejlepším případě v Radě bezpečnosti, kde mají USA právo veta. Druhou možností je předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.
Údaje o námořní základně Guantanámo
| Rozloha | 117,6 km². Z toho pevnina 49 km², moře 38,8 km², bažiny 29,4 km². |
| Kapacita | Za normální situace je na základně zhruba 7 tisíc příslušníků námořních sil USA. |
| Ohraničení | Kolem celé základny je postaven vysoký plot v celkové délce 28 km. |
| Letiště | Na základně jsou dvě letiště: McCall a Leward Point. |
| Přístav | Zátoka Guantanámo je dostatečně hluboká pro lodě střední tonáže. Disponuje osmi přístavními moly, kde je možno odbavovat současně 40 lodí. |
| Pitná voda | Odsolovací zařízení má kapacitu zpracovat téměř 4 miliony litrů vody za 24 hodin. |
Věznice
V roce 2002 administrativa prezidenta USA George W. Bushe na základně zbudovala věznici (v angličtině detention camp – doslova tábor zadržených) pro osoby které byly označeny za „militantní bojovníky“ zadržené v Afghánistánu a Iráku. Bushova administrativa až do 11. července 2006 zastávala stanovisko, že na tyto vězně se nevztahuje ochrana Ženevské konvence. Tehdejší ministr obrany, Donald Rumsfeld, rozšířil směrnici FM 34-52 Intelligence Interrogation o metodách výslechu o 16 technik klasifikovatelných jako forma mučení. V důsledku toho byli ve věznici zadržení i brutálně mučeni po řadu let pouze na základě podezření z terorismu, aniž by proti nim bylo vzneseno obvinění. 12. června 2008 však Nejvyšší soud USA rozhodl, že i těmto vězňům přináleží právo obracet se na civilní soudy.
Americký prezident Barack Obama 22. ledna 2009 nařídil zavřít vězení na základně, kde je podle agentury AFP 245 vězňů,[1] ale realizaci toto rozhodnutí o 4 měsíce později ztížil americký senát,[2] když na něj neschválil dodatečné finanční prostředky, a 7. ledna 2011 je efektivně znemožnil i sám Obama, podepsáním zákona Defense Authorization Bill, který zakazuje vydání vězňů do jiných zemí.
V dubnu 2011 zveřejnil server WikiLeaks 779 tajných souborů týkajících se vězňů v základně Guantánamo.[3]
Souřadnice
Reference
- ↑ http://www.novinky.cz/clanek/159418-obama-naridil-zavrit-vezeni-na-guantanamu.html
- ↑ Senát odmítl dát Obamovi peníze na zavření Guantánama, aktuálně.cz, 20. května 2009
- ↑ http://www.guardian.co.uk/world/2011/apr/25/guantanamo-files-lift-lid-prison
Externí odkazy
- Průlom na Guantánamu. "Bojovníci" mohou žít přímo v USA, aktuálně, 8. 10. 2008
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |