V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Lubomír Martínek

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (Nahrazení textu „ČKD“ textem „ČKD“)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 1: Řádka 1:
'''Lubomír Martínek''' (* [[9. květen|9. května]] [[1954]] v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]]) je český prozaik, esejista a překladatel. Ve svém díle zpracovává téma exilu, vlasti, hledání identity, tuláctví, cestování, návratu a literatury, humoru, umělecké metafory.
'''Lubomír Martínek''' (* [[9. květen|9. května]] [[1954]] v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]]) je český prozaik, esejista a překladatel. Ve svém díle zpracovává téma exilu, vlasti, hledání identity, tuláctví, cestování, návratu a literatury, humoru, umělecké metafory.
-
Po smrti otce [[1955]] se jeho matka přestěhovala z Českých Budějovic do Prahy. V roce [[1974]] absolvoval strojní průmyslovku, v letech [[1975]]–[[1976|76]] pracoval jako dělník a pomocný projektant v [[Českomoravská Kolben Daněk|ČKD]] Kompresory, a jako kulisák v [[Divadlo na zábradlí|Divadle na zábradlí]].
+
Po smrti otce [[1955]] se jeho matka přestěhovala z Českých Budějovic do Prahy. V roce [[1974]] absolvoval strojní průmyslovku, v letech [[1975]]–[[1976|76]] pracoval jako dělník a pomocný projektant v ČKD Kompresory, a jako kulisák v [[Divadlo na zábradlí|Divadle na zábradlí]].
V roce [[1979]] emigroval do [[Francie]], kde vystřídal řadu zaměstnání (jako sociální asistent, konstruktér, řidič, malíř pokojů, tlumočník, stavitel a přepravce lodí, námořník). Navštěvoval také přednášky z dějin umění na ''[[École du Louvre]]'' [http://www.ecoledulouvre.fr] a psychologie na [[Pařížská univerzita|pařížské univerzitě]] ''(Université Paris VIII [[St. Denis]])''.
V roce [[1979]] emigroval do [[Francie]], kde vystřídal řadu zaměstnání (jako sociální asistent, konstruktér, řidič, malíř pokojů, tlumočník, stavitel a přepravce lodí, námořník). Navštěvoval také přednášky z dějin umění na ''[[École du Louvre]]'' [http://www.ecoledulouvre.fr] a psychologie na [[Pařížská univerzita|pařížské univerzitě]] ''(Université Paris VIII [[St. Denis]])''.
V [[Paříž]]i dále psal, spolupracoval s [[Jiří Kolář|Jiřím Kolářem]] na edici [[Revue K]] [http://www.revue-k.net], kterou vedl v letech [[1986]]–[[1991|91]]. Od [[listopad 1989|listopadu '89]] navštěvuje Prahu, nadále ale žije v Paříži.
V [[Paříž]]i dále psal, spolupracoval s [[Jiří Kolář|Jiřím Kolářem]] na edici [[Revue K]] [http://www.revue-k.net], kterou vedl v letech [[1986]]–[[1991|91]]. Od [[listopad 1989|listopadu '89]] navštěvuje Prahu, nadále ale žije v Paříži.

Aktuální verze z 14. 5. 2022, 12:31

Lubomír Martínek (* 9. května 1954 v Českých Budějovicích) je český prozaik, esejista a překladatel. Ve svém díle zpracovává téma exilu, vlasti, hledání identity, tuláctví, cestování, návratu a literatury, humoru, umělecké metafory.

Po smrti otce 1955 se jeho matka přestěhovala z Českých Budějovic do Prahy. V roce 1974 absolvoval strojní průmyslovku, v letech 197576 pracoval jako dělník a pomocný projektant v ČKD Kompresory, a jako kulisák v Divadle na zábradlí. V roce 1979 emigroval do Francie, kde vystřídal řadu zaměstnání (jako sociální asistent, konstruktér, řidič, malíř pokojů, tlumočník, stavitel a přepravce lodí, námořník). Navštěvoval také přednášky z dějin umění na École du Louvre [1] a psychologie na pařížské univerzitě (Université Paris VIII St. Denis). V Paříži dále psal, spolupracoval s Jiřím Kolářem na edici Revue K [2], kterou vedl v letech 198691. Od listopadu '89 navštěvuje Prahu, nadále ale žije v Paříži. V Čechách jeho texty otiskují mimo jiné revue Prostor, Revolver Revue, Literární noviny, Labyrint.

Obsah

Citát

  • „Protože píšu především kvůli procesům, které v člověku při psaní probíhají a kvůli tomu, k čemu psaní člověka nutí, ačkoli on sám by se tomu rád vyhnul, každá z mých knížek nějakým způsobem ovlivnila můj život. Mluvit o osudovosti je přehnané, ale otřesy jsou značné – a nemají nic společného s případným ohlasem nebo úspěchem. Ačkoli mi nepřináleží své zplozeniny posuzovat, dodnes si nejvíc považuji Sinne loco – sinne anno, protože v tomto textu jsem došel nejdále směrem, který tvoří ústřední osu mého dotazování.“
    (Zonty 2002 [3])

Dílo

  • Linka č. 2 (Porte Dauphine - Nation), Edice Revue K, Paříž 1986
    Linka č. 2, Československý spisovatel, Praha 1992
  • Představení, Index, Köln 1986
  • Tipp-Ex fluid & jiné idiotexty, Edice Revue K, Paříž 1987
  • Persona non grata, Edice Revue K, Paříž 1988
    Persona non grata, Fragment, Bratislava 1993
  • Errata, Edice Revue K, Paříž 1990
  • Quiproquo, Edice Revue K, Paříž 1990
    Quiproquo, Prostor, Praha 1998
  • Palubní nokturnal, Edice Revue K, Paříž 1990
  • Mys dobré beznaděje, Český spisovatel, Praha 1994
  • Nomad’s land, Prostor, Praha 1994 (eseje)
  • Palimpsest, Prostor, Praha 1996 (eseje)
  • Sine loco, sine anno. Palubní nocturnal. Errata., Torst, Praha 1998
  • Mimochodem, Paseka, Praha / Litomyšl 2000 (eseje)
  • Opilost z hloubky, Prostor, Praha 2000
  • Mezi polednem a půlnocí, Paseka, Praha / Litomyšl 2001
  • Dlouhá partie biliáru, Paseka, Praha / Litomyšl 2004
  • Mezi továrníky, 2008 — román v dopisech napsaný společně Ivanem Matouškem; vycházel na pokračování v průběhu celého roku v časopise Tvar
  • Mýtus o Lynkeovi, Paseka, Praha / Litomyšl 2009

Externí odkazy

Ukázky díla