Kontinentální kůra

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 29. 10. 2024, 16:03

1) kontinentální kůra 2) oceánská kůra 3) astenosféra

Ukázka kontinentální kůry a její rozlohy.

Kontinentální kůra je částí zemské kůry, která je vyvinuta pod pevninami, její spodní hranicí je Conradova diskontinuita. Tato je však obtížně sledovatelná, neboť není souvisle vyvinutá a mívá i charakter pozvolného přechodu. Z fyzikálního hlediska je oblastí, ve které se podélné seizmické vlny šíří rychlostí nižší než 6,2 km/s. Podle metamorfního modelu zemské kůry patří ke k.k. též bazaltová nebo gabrová vrstva společně s metamorfity granulitové facie (s rychlostí šíření vln mezi 6,5-7,2 km/s). Při tomto pojetí je pak spodní hranicí Mohorovičičova diskontinuita. Kontinentální kůra má oproti oceánské kůře výrazně větší mocnost – průměrně 35 km, ale extrémy dosahují hodnot až 90 km. Hustota kontinentální kůry je menší než v případě kůry oceánské a pohybuje se okolo 2,8 g.cm^-3, což je nejspíše jedním z důvodů, proč vystupuje kontinentální kůra nad oceánskou kůru. Z celkové rozlohy Země zabírají kontinenty jen asi 29%, ale s oblastmi kontinentální kůry zatopené vodou v šelfových oblastech a kontinentálními svahy, tvoří celkem 41% zemského povrchu. Dominantě je tvořena kontinentální kůra vápenato-alkalickou řadou, která se projevuje v podobě dacitů a dioritů. Průměrná nadmořská výška kontinentálních oblastí je 870 m n. m., ale vlivem denudace a eroze dochází k postupnému zarovnávání a snižování nadmořské výšky. Oproti tomu působí srážky litosférických desek, které formují pohoří či pásemná pohoří.

Rozdělení kontinentální kůry

Vertikálně se kontinentální kůra dělí na:

svrchní kůra - 10 až 15 km - tvořena je převážně sedimenty, metamorfity, granity a bazalty. Tzv. granitová vrstva je typická pro pevninský typ kůry.
spodní kůra - je charakterizována ultrabazickým složením.

Horizontálně se na kontinentálních deskách dají vyčlenit tyto oblasti:

štítové oblasti - jedná se o nejstarší jádrové oblasti kontinentů. Jedná se o erozí vypreparované oblasti hlubších magmatických plutonů, které se dříve nacházely v hlubinách Země.
platformové oblasti - jsou to oblasti kontinentů, které jsou překryty druhotným výlevem lávového proudů. Ten má obvykle mocnost jen několik metrů, ale k výlevu dochází na ploše, která řádově zaujímá několik tisíc až milionů m². Jedná se o rozsáhlé oblasti.
pásemná pohoří - oblasti probíhajícího horotvoří (orogeneze), např. Alpy. Mladá alpínská pohoří mají největší mocnost kůry (Himálaj až 80 km), prekambrické štíty 35-40 km. V oblasti Českého masívu je 30-38 km, v Podunajské nížině jen 28 km. Růst mocnosti kůry v mladých pohořích je způsoben zejména narůstáním bazaltové vrstvy.

Chemické složení

Složení kontinentální kůry je přibližně 58% SiO₂, 16% Al₂O₃, 8% FeO, 7% CaO, 5% MgO, 3% Na₂O, 1,5% K₂O (hmotnostní procento).

Vznik kontinentální kůry

Nejasnosti ohledně prvotního vzniku kontinentální kůry panují do dneška a mnohé nejasnosti a spory jsou stále živé.

Související články

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-[[Soubor:Erdkruste-i.jpg|thumb|1) kontinentální kůra. 2) oceánská kůra. 3) astenosféra]]
+[[Soubor:Continental and oceanic crust.png|thumb|250px|1) kontinentální kůra 2)&nbsp;oceánská kůra 3)&nbsp;astenosféra]]
-[[Soubor:North america craton nps.gif|right|250px|Ukázka kontinentální kůry a její rozlohy.]]
+[[Soubor:North america craton nps.gif|thumb|250px|Ukázka kontinentální kůry a její rozlohy.]]
-'''Kontinentální kůra''' je částí zemské kůry, která je vyvinuta pod pevninami, její spodní hranicí je [[Conradova diskontinuita]]. Tato je však obtížně sledovatelná, neboť není souvisle vyvinutá a mívá i charakter pozvolného přechodu. Z fyzikálního hlediska je oblastí, ve které se podélné seizmické vlny šíří [[rychlost]]í nižší než 6,2 km/s. Podle metamorfního modelu zemské kůry patří ke k.k. též [[bazalt]]ová nebo [[gabro]]vá vrstva společně s metamorfity granulitové [[facie]] (s rychlostí šíření [[seismická vlna|vln]] mezi 6,5-7,2 km/s). Při tomto pojetí je pak spodní hranicí [[Mohorovičičova diskontinuita]]. Kontinentální kůra má oproti [[oceánská kůra|oceánské kůře]] výrazně větší mocnost – průměrně 35 km, ale extrémy dosahují hodnot až 90 km.
+'''Kontinentální kůra''' je částí zemské kůry, která je vyvinuta pod pevninami, její spodní hranicí je [[Conradova diskontinuita]]. Tato je však obtížně sledovatelná, neboť není souvisle vyvinutá a mívá i charakter pozvolného přechodu. Z&nbsp;fyzikálního hlediska je oblastí, ve které se podélné seizmické vlny šíří [[rychlost]]í nižší než 6,2 km/s. Podle metamorfního modelu zemské kůry patří ke k.k. též [[bazalt]]ová nebo [[gabro]]vá vrstva společně s metamorfity granulitové [[facie]] (s&nbsp;rychlostí šíření [[seismická vlna|vln]] mezi 6,5-7,2 km/s). Při tomto pojetí je pak spodní hranicí [[Mohorovičičova diskontinuita]]. Kontinentální kůra má oproti [[oceánská kůra|oceánské kůře]] výrazně větší mocnost – průměrně 35 km, ale extrémy dosahují hodnot až 90 km.
 Hustota kontinentální kůry je menší než v případě kůry oceánské a pohybuje se okolo 2,8 g.cm<sup>-3</sup>, což je nejspíše jedním z důvodů, proč vystupuje kontinentální kůra nad oceánskou kůru. Z celkové rozlohy [[Země]] zabírají kontinenty jen asi 29%, ale s oblastmi kontinentální kůry zatopené vodou v [[kontinentální šelf|šelfových]] oblastech a kontinentálními svahy, tvoří celkem 41% zemského povrchu.
 Dominantě je tvořena kontinentální kůra [[vápenato-alkalická řada|vápenato-alkalickou řadou]], která se projevuje v podobě [[dacit|dacitů]] a [[diorit|dioritů]]. Průměrná nadmořská výška kontinentálních oblastí je 870 [[m n. m.]], ale vlivem [[denudace]] a eroze dochází k postupnému zarovnávání a snižování nadmořské výšky. Oproti tomu působí srážky litosférických desek, které formují [[pohoří]] či pásemná pohoří.