Šablona:Článek dne/2023/11

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 12. 7. 2023, 14:03

Jane Russell (* 21. června 1921, † 28. února 2011) byla americká filmová herečka a sexuální symbol.

Její rodiče pocházeli ze Severní Dakoty. Tři z jejich prarodičů se narodili v Kanadě, zatímco babička z otcovy strany pocházela z Německa. Její rodiče se vzali v roce 1917. Její otec byl bývalý nadporučík americké armády pověřený velením a její matka byla bývalá kočovná herečka. V prvních letech manželství žili rodiče v Edmontonu v provincii Alberta v Kanadě. Před narozením Jane se její matka dočasně přestěhovala do Spojených států, aby zajistila, že Jane bude americkou občankou. Později se rodina přemístila do San Fernando Valley v jižní Kalifornii. V roce 1930 žili v Burbanku a její otec pracoval jako vedoucí kanceláře v pobočce továrny na mýdla. Matka zajistila Russellové lekce na klavír. Navíc se kromě hudby zajímala o drama a účinkovala v představeních střední školy Van Nuys. Nejdříve chtěla být designérkou, po smrti svého otce se rozhodla pracovat jako recepční. Také působila jako fotomodelka a na přání své matky studovala drama, hrála s divadlem Maxe Reinhardta a se slavnou ruskou herečkou Mariou Ouspenskou.

V roce 1940 podepsala Russellová sedmiletou smlouvu s filmovým magnátem Howardem Hughesem a debutovala ve filmu Zločinec (1943), příběhu o Billy Kidovi, který ukázal její smyslnou postavu. Ačkoliv byl film dokončen v roce 1941, objevil se na plátnech až o dva roky později. Nastaly problémy s cenzurou kvůli způsobu, jakým je ve filmu ukázán její bohatý výstřih. Když film konečně prošel cenzurou, byl uveden v roce 1946. Během tohoto období byla Russellová zaneprázdněna publicitou a stávala se slavnou osobou. Spolu s Lanou Turnerovou a Ritou Hayworthovou zosobňovala Russellová vzhled smyslné sladké dívky, ačkoliv její míry a výška byly jiné než u jejich současnic. Vedle tisíců útržků od komiků z rádia, včetně Boba Hopeho, který ji představil jako "dvě a jedinou Jane Russellovou", její fotografie na stohu sena mračící se se vzpurnou krásou a mladou smyslností, když se její ňadra napínaly pevně proti jejím šatům, byla oblíbeným obrázkem mužů sloužících ve druhé světové válce. Ačkoliv její rané filmy ukazovalo pouze málo z jejího hereckého umění, pomohly jí v kariéře ukazující veselé, často cynické, tvrdé ženy, často s vtipkující náladou.

V roce 1947 se Russellová pokusila vydat se na hudební dráhu. S orchestrem Kaye Kysera natočila singl "As Long As I Live". Pokračovala však v hraní s cílem dokonalosti v mnoha rolích, včetně Kalamity Jane s Bobem Hopem ve filmu Bledá tvář (1948) na půjčku pro Paramount Pictures a s Mikem Delroyem a Hopem ve filmu Syn bledé tváře (1952), opět v Paramountu.

Russelová byla na vrcholu svého komediálního talentu svým výkonem jako Dorothy Shawová ve filmu Páni mají radši blondýnky (1953), kde hrála spolu s Marilyn Monroe pro 20th Century Fox, která je jednou z jejich nejpamátnějších rolí. Film byl dobře přijat a ukázal, že je talentovanou herečkou. Objevila se ve dvou filmech spolu s Robertem Mitchumem, Jeho druh ženy (1951) a Makao (1952). Její další spoluherci zahrnují Franka Sinatru a Groucho Marxe v komedii Dvojitý dynamit (1951); Victora Matureho, Vincenta Pricea a Hoagyho Carmichaela v Příběhu z Las Vegas (1952); Jeffa Chandlera ve Foxfire (1955); a Clarka Gablea a Roberta Ryana ve Vysokém muži (1955). V produkci společnosti RKO Howarda Hughese ve filmu Francouzská spojka (1954) ukázal předposlední moment ve filmu Russellovou v přiléhavých jednodílných plavkách s výkrojky, kde hrála provokativní muzikálové číslo s názvem "Hledání problémů". Ve své autobiografii řekla Russellová, že odhalující plavky byly alternativou k Hughesovu původnímu návrhu bikin, což by byl pro film v roce 1954 velmi pikantní kostým. Russelová řekla, že původně nosila bikiny před "šokovaným" filmovým štábem, ale že "se cítila velmi nahá".

Russellová a její první manžel, bývalý zadák týmu Los Angeles Rams, Bob Waterfield, založili v roce 1955 firmu Russ-Field Production. Její výkon ve filmu Muži se žení s brunetkami, kde hrála po boku Jeanne Crainové, a v dramatu Vzpoura Mamie Stoverové (1956) ukázal její herecké schopnosti. Ale po filmu The Fuzzy Pink Nightgown (1957), který propadl i v prodeji, se na stříbrném plátně neobjevila po dalších sedm let.

V říjnu 1957 debutovala v úspěšném solo vystoupení z nočního klubu v Sands Hotelu v Las Vegas. Také splnila další závazky v USA, Kanadě, Mexiku a Evropě.