Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Jane Russell

Z Multimediaexpo.cz

Jane Russell v roce 1945

Ernestine Jane Geraldine Russell (* 21. června 1921, Bemidji, Minnesota, USA, † 28. února 2011, Santa Maria, Kalifornie, USA) byla americká filmová herečka a sexuální symbol.

Obsah

Mládí a počátek kariéry

Jane Russellová, která se narodila v Bemidji v Minnesotě, byla jedinou dcerou Roye Williama Russella (5. leden 1890 - 18. červenec 1937) a Geraldine Jacobiové (2. leden 1891 - 26. prosinec 1986). Její čtyři mladší bratři se jmenují Thomas Ferris Russell (* 16. duben 1924), Kenneth Steven Russell (* 2. září 1925), James Hyatt Russel (9. únor 1927) a Wallace Jay Russell (31. leden 1929). Její rodiče pocházeli ze Severní Dakoty. Tři z jejich prarodičů se narodili v Kanadě, zatímco babička z otcovy strany pocházela z Německa. Její rodiče se vzali v roce 1917. Její otec byl bývalý nadporučík americké armády pověřený velením a její matka byla bývalá kočovná herečka. V prvních letech manželství žili rodiče v Edmontonu v provincii Alberta v Kanadě. Před narozením Jane se její matka dočasně přestěhovala do Spojených států, aby zajistila, že Jane bude americkou občankou. Později se rodina přemístila do San Fernando Valley v jižní Kalifornii. V roce 1930 žili v Burbanku a její otec pracoval jako vedoucí kanceláře v pobočce továrny na mýdla. Matka zajistila Russellové lekce na klavír. Navíc se kromě hudby zajímala o drama a účinkovala v představeních střední školy Van Nuys. Nejdříve chtěla být designérkou, po smrti svého otce se rozhodla pracovat jako recepční. Také působila jako fotomodelka a na přání své matky studovala drama, hrála s divadlem Maxe Reinhardta a se slavnou ruskou herečkou Mariou Ouspenskou.

Jane Russellová s Bobem Hopem (1944)

V roce 1940 podepsala Russellová sedmiletou smlouvu s filmovým magnátem Howardem Hughesem a debutovala ve filmu Zločinec (1943), příběhu o Billy Kidovi, který ukázal její smyslnou postavu. Ačkoliv byl film dokončen v roce 1941, objevil se na plátnech až o dva roky později. Nastaly problémy s cenzurou kvůli způsobu, jakým je ve filmu ukázán její bohatý výstřih. Když film konečně prošel cenzurou, byl uveden v roce 1946. Během tohoto období byla Russellová zaneprázdněna publicitou a stávala se slavnou osobou. Spolu s Lanou Turnerovou a Ritou Hayworthovou zosobňovala Russellová vzhled smyslné sladké dívky, ačkoliv její míry a výška byly jiné než u jejich současnic. Vedle tisíců útržků od komiků z rádia, včetně Boba Hopeho, který ji představil jako "dvě a jedinou Jane Russellovou", její fotografie na stohu sena mračící se se vzpurnou krásou a mladou smyslností, když se její ňadra napínaly pevně proti jejím šatům, byla oblíbeným obrázkem mužů sloužících ve druhé světové válce. Ačkoliv Zločinec nebyl velkolepým westernem, prodával se dobře. Zdálo se, že Hughes se zajímal pouze o to, aby Russellová hrála v jeho filmech a ukazovala pouze svoji smyslnou postavu. Nicméně podle zpráv odmítl nabídku Darryla Zanucka na to, aby Russellová hrála Doňu Solu v Krvi a písku. Do roku 1946 se neobjevila v žádném dalším filmu a až pak hrála pro RKO Joan Kenwoodovou v Mladé vdově. Ačkoliv její rané filmy ukazovalo pouze málo z jejího hereckého umění, pomohly jí v kariéře ukazující veselé, často cynické, tvrdé ženy, často s vtipkující náladou. V roce 1947 se Russellová pokusila vydat se na hudební dráhu. S orchestrem Kaye Kysera natočila singl "As Long As I Live". Pokračovala v hraní s cílem dokonalosti v celé řadě rolí, včetně Kalamity Jane s Bobem Hopem ve filmu Bledá tvář (1948) na půjčku pro Paramount; a s Mikem Delroyem a Hopem ve filmu Syn bledé tváře (1952), opět v Paramountu.

Jane Russellová jako Dorothy Shawová ve filmu Páni mají radši blondýnky (1953).

Russelová byla na vrcholu svého komediálního talentu svým výkonem jako Dorothy Shawová ve filmu Páni mají radši blondýnky (1953), kde hrála spolu s Marilyn Monroe pro 20th Century Fox, která je jednou z jejich nejpamátnějších rolí. Film byl dobře přijat a ukázal, že je talentovanou herečkou. Objevila se ve dvou filmech spolu s Robertem Mitchumem, Jeho druh ženy (1951) a Makao (1952). Její další spoluherci zahrnují Franka Sinatru a Groucho Marxe v komedii Dvojitý dynamit (1951); Victora Matureho, Vincenta Pricea a Hoagyho Carmichaela v Příběhu z Las Vegas (1952); Jeffa Chandlera ve Foxfire (1955); a Clarka Gablea a Roberta Ryana ve Vysokém muži (1955). V produkci společnosti RKO Howarda Hughese ve filmu Francouzská spojka (1954) ukázal předposlední moment ve filmu Russellovou v přiléhavých jednodílných plavkách s výkrojky, kde hrála provokativní muzikálové číslo s názvem "Hledání problémů". Ve své autobiografii řekla Russellová, že odhalující plavky byly alternativou k Hughesovu původnímu návrhu bikin, což by byl pro film v roce 1954 velmi pikantní kostým. Russelová řekla, že původně nosila bikiny před "šokovaným" filmovým štábem, ale že "se cítila velmi nahá". Russellová a její první manžel, bývalý zadák týmu Los Angeles Rams, Bob Waterfield, založili v roce 1955 Russ-Field Production. Produkovali filmy Muži se žení s brunetkami (1955), Král a čtyři královny (1956), kde hrál Clark Gable a Eleanor Parkerová, Běh za Sluncem (1956) a The Fuzzy Pink Nightgown (1957). Její výkon ve filmu Muži se žení s brunetkami, kde hrála po boku Jeanne Crainové, a v dramatu Vzpoura Mamie Stoverové (1956) ukázal její herecké schopnosti. Ale po filmu The Fuzzy Pink Nightgown (1957), který propadl i v prodeji, se na stříbrném plátně neobjevila po dalších sedm let. V říjnu 1957 debutovala v úspěšném solo vystoupení z nočního klubu v Sands Hotelu v Las Vegas. Také splnila další závazky v USA, Kanadě, Mexiku, Jižní Americe a Evropě. V létě 1961 debutovala s turné Janus v Nové Anglii. Na podzim 1961 hrála ve hře Skylark v Drury Lane Theatre v Chicagu. A v listopadu 1962 hrála ve hře Zvony zvoní ve Westchester Town House v Yonkers v New Yorku. Její další výkon ve filmu byl v Osud je lovec (1964), v kterém hrála samu sebe pro USO v ukázce z minulosti. Poté vyrobila pouze čtyři filmy, v posledních dvou hrála charakterní role. V roce 1971 zazářila v muzikálovém dramatu Společnost na Broadwayi, kde nahradila Elainu Stritchovou. Russellová hrála roli Joanne v této hře po šest měsíců. Také v 70. letech se začala objevovat v televizních reklamách jako mluvčí pro Playtex „překřižte pro nás své podprsenky plnými děvčaty“, kde hrála „18 hodinovou podprsenku“. V roce 1985 napsala autobiografii Jane Russellová: Moje cesta a moje odbočky. V roce 1989 získala cenu pro žijící legendy od Mezinárodního ženského centra (WIC). Ruka a nohy Jane Russellové jsou zvěčněny na dvoře Graumanova Čínského divadla a také má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy na adrese 6850 Hollywood Boulevard. Russellová je vykreslena Renee Hendersonem v minisérii CBS z roku 2001 Blondýny, založené na románu Joyce Carol Oatesové. Minisérie ji znázorňuje, jak s Marilyn Monroe opouští otisky u Graumanova Čínského divadla ve filmu HBO Norma Jean & Marilyn, kde hrají Ashley Juddová a Mira Sorvino.

Osobní život

Russelová měla tři manžely: člena Profesionální haly slávy amerického fotbalu Boba Waterfielda (brali se 24. dubna 1943 - rozvedli se v červenci 1968), herce Rogera Barretta (vzali se 25. srpna 1968 - on zemřel 18. listopadu 1968) a realitního makléře Johna Calvina Peoplese (vzali se 31. ledna 1974 - on zemřel 9. dubna 1999). Spolu s Peoplesem žili několik let v Sedoně v Arizoně, ale zbytek jejich manželství strávili v Montecitu v Kalifornii. V únoru 1952 adoptovali s Waterfieldem holčičku, Tracy. V prosinci 1952 adoptovala patnáctiměsíčního chlapečka, Thomase, a v roce 1956 adoptovali spolu s Waterfieldem devítiměsíčního chlapečka Roberta Johna. Russellová nemohla mít děti a v roce 1955 založila Mezinárodní fond pro světové adopce (WAIF), organizaci, která umísťovala děti do adoptivních rodin a která byla průkopnickou při adopci cizích dětí Američany. Ve své autobiografii z roku 1985 Russellová prozradila, že v 19 letech otěhotněla podstoupila interrupci, která byla zpackaná tak, že málem umřela. Poté, co jí doktor na pohotovosti prohlédl, prohlásil: "Který packa ti to provedl?" Pak už Russellová nemohla otěhotnět. Od té doby Jane zastává neochvějný životní postoj proti interrupcím. Ačkoliv její image na plátně byla blízká bohyni sexu, její osobní život postrádal senzace a skandály, které provázely jiné herečky té doby, jako byla např. Lana Turnerová. Ačkoliv ve své autobiografii Jane přiznává, že přežila bez zranění dvoje znásilnění, že její první manželství bylo poskvrněné cizoložstvím (na obou stranách) a násilím, a že byla od mládí alkoholičkou. Také odhalila, že byla rozenou křesťankou, což byla jedna z věcí, které jí pomohly přežít. Na vrcholu své kariéry začala Russellová organizovat "Skupinu hollywoodských křesťanů". Šlo o týdenní studia Bible v jejím domě pořádaná pro křesťany z filmového průmyslu a navštěvovali je některé z největších jmen. Příležitostně se objevila v programu Chvalte pána na Trinity Broadcasting Network, což je křesťanský televizní kanál sídlící v Costa Mesa v Kalifornii.

Byla významnou republikánkou, navštívila Eisenhowerovu inauguraci spolu s Lou Costellem, Dickem Powellem, June Allysonovou, Anitou Louiseovou, Louellou Parsonsovou a mnoha dalšími.

Žila v Santa Maria Valley na Centrálním pobřeží Kalifornie.

Filmografie

Role

Filmová hesla

Hesla užíváná pro reklamu na plakátech nebo v médiích, k filmům Russellové, které často poukazovaly na její dobře vyvinuté poprsí.

Velká Galerie

YouTube

Jane Russell on Marilyn Monroe – Diva on Diva
Gentlemen Prefer Blondes – 1953 HD
The Revolt of Mamie Stover (1956)
Jane Russell from 2 to 89 years old

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Jane Russell
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Jane Russell
Citováno z „http://www2000.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Jane_Russell“